Kritiky.cz > Recenze knih > Recenze komiksů > #DP148: Nejmocnější hrdinové Marvelu: Thanos

#DP148: Nejmocnější hrdinové Marvelu: Thanos

 Autorem článku je Daniel Palička

V zahraničí vydalo Hachette Fascicoli jako 119. knihu ze série "Nejmocnější hrdinové Marvelu". Původně vyšlo jako číslo 55 série Iron Man a jako čísla 1 až 5 minisérie Thanos Rising v nakladatelství Marvel. Ve Velké Británii vyšlo v červenci 2018. 

Scénář:
 Jason Aaron, Jim Starlin, Mike Friedrich 
Kresba: Simone Bianchi, Jim Starlin  

Když jsem uvažoval nad tím, zda mám recenzi na svazek “Nejmocnější hrdinové Marvelu: Thanos” sepsat a následně vydat, byl jsem docela na vážkách. Přece jenom, hlavním příběhem knihy je moderní komiksová minisérie “Thanos Rising”, kterou jsem již jednou na Comics Blogu recenzoval, a tak jsem musel své rozhodnutí pečlivě promyslet. Nakonec jsem se však překonal. Po přečtení původního článku (najít jej můžete po rozkliknutí následujícího odkazu), který je z dnešního pohledu, abych pravdu řekl, stylisticky nedoladěný a značně nedotažený, jsem usedl k počítači a začal jsem psát. A tady máte výsledek!

Co se týče svazku jako takového, v rámci kolekce “Nejmocnější hrdinové Marvelu”, minimálně v její zahraniční edici, šlo o velký zlom. Dosud totiž v kolekci vycházely rudé svazky, jež se zaměřovaly na příběhy nejslavnějších hrdinů marvelovského vesmíru. Ostatně, od toho je odvozen samotný název. Každé číslo kromě několika komiksů, ať už starších či novějších, rovněž nabídlo stručnou historii postavy nebo týmu, popřípadě bonusové materiály (galerie, soupis členů daného superhrdinského týmu, doplňující informace a podobně) a doporučené čtivo. Jenže pak přišel “Thanos”, který celou koncepci mírně naboural. Abychom se pochopili, styl vydávání a obsah, včetně bonusů, zůstal zachovaný, ovšem od té chvíle začaly vycházet ryze záporácké svazky. Na tom není patrně nic zvláštního, říkáte si, jenže když máte sérii “Nejmocnější hrdinové Marvelu” a začnete v ní věnovat pozornost zlosynům, tak čtenář nabude dojmu, že tady není něco v pořádku. Já osobně jsem tento krok vydavatelů uvítal s otevřenou náručí, protože dříve nebo později se vám zásoba pořádných hrdinů Marvelu vyčerpá. A s jakou jinou alternativou přijít než s vydáváním záporáckých komiksů? Krok to byl rozhodně správný, a také vcelku odvážný. Své opodstatnění to navíc má (viz. recenze na Red Skulla). 

Thanos byl prvním vydaným zaporáckým svazkem vůbec. Nabídl nám hned dva příběhy. Prvním z nich je komiks “Beware… The Blood Brothers”, který původně vyšel v sešitě Iron Man #55. Jde o vskutku zajímavý mix klasické ironmanovské povídky a poctivého vesmírného dobrodružství, jenž kromě působivé výtvarné stránky může také zaujmout skvěle napsanými postavami, výbornou akcí a zajímavými záporáky. Kromě debutujícího Thanose se na scéně objeví také titulní Blood Brothers (Krvaví bratři), kteří sice nejsou tak propracovaní, jak by se mohlo čekat, ale svou funkci plní dokonale a osobně musím říct, že mě během čtení relativně bavili. Jim Starlin, scénárista a dnes již duchovní otec kosmického odvětví Marvelu, má zkrátka na postavy z jiných koutů galaxií a na galaktické zápletky cit, což se na výsledku dost projevuje. Ačkoliv si nemyslím, že by úvodní sešit byl nejlepší na seznámení se s Thanosem, protože se v něm Šílený titán objevuje jen namátkou v pár drobných scénách, jeho zařazení jsem uvítal s otevřenou náručí. Pokud se o jeho kvalitách chcete sami přesvědčit, můžete, poněvadž byl před několika lety vydán v “Ultimátním komiksovém kompletu”, konkrétně ve svazku “Ultimátní komiksový komplet #108: Captain Marvel: Život a smrt Captain Marvela, část první”. Podle mě nebudete litovat. 

Po příjemném rozjezdu se přesouváme k hlavní části. Abychom si ji dali trochu do kontextu, musíme začít s filmy. Ve chvíli, kdy se Thanos objevil v potitulkové scéně prvních Avengers od Josse Whedona, se kolem této postavy strhl velký poprask. Rázem se o něj všichni začali zajímat a chtěli vědět, kdo to je. Na to Marvel zareagoval docela chytře. Pro nováčky, kteří s postavou nebyli do té doby obeznámeni, byl vydán “Thanos Rising”, uzavřený pětidílný původ postavy, který byl značně upravený a zmodernizovaný, aby jej mohli docenit i dnešní čtenáři. Na post scénáře nebyl povolaný nikdo jiný než Jason Aaron, ostřílený scénárista, který si u Marvelu udělal jméno především díky svému Wolverinovi. Znát jej však můžete i díky počinům jako Thor, God of Thunder, Skalpy (v originále Scalped), Wolverine and the X-Men, The Other Side a mnoho dalších. V jeho drsné, brutální a značně dospělé tvorbě zkrátka můžeme narazit na mnoho klenotů. Tvůrce se spojil s neméně zkušeným kreslířem Simonem Bianchim a společně vyprodukovali na první pohled zajímavý origin. 

Minisérie nás zavede do Thanosova mládí. Máme možnost nahlédnout do komplikovaných rodinných vztahů, ale kromě nich se děj zaměřuje i na osobnost mladého Šíleného titána, který je oproti jiným dětem výjimečný. Vyniká nejen díky své fialové kůži, ale také díky svému intelektu a zájmu o zkoumání okolního světa. Postupně se z něj však díky vlivu okolí začne stávat úplně jiná osoba a z nadaného, inteligentního a neobyčejného chlapce se postupně začne stávat vysoce nebezpečný tyran, který se nebojí pro splnění svého cíle využít ani své brutální praktiky. A když mu někdo zkříží cestu a daného člověka zrovna považuje za překážku nebo za bytost, jež by měla co nejdříve zemřít, nebojí se vytasit svůj drobný nožík a zabít jej.   

Z hlediska scénáře jde o ucházející kousek. Brilantní drsné scény střídají klidnější, v rámci nichž se naplno můžeme ponořit do myšlenek hlavního hrdiny, což jsem s radostí uvítal. A dále musím ocenit několik nápadů, které v ději fungují, ať už jde o Thanosovu společnici, zaměření na několik životních etap (jmenovitě dospívání a několik dalších) a řadu dalších kroků, zásluhou kterých se "Thanos Rising" od klasického Thanosova původu značně liší. Vyprávění však sráží dolů místy zbytečná roztahanost (pět sešitů by se dalo v klidu zredukovat na čtyři), divné momenty, zvraty, jež se za každou cenu snaží šokovat, ale nedaří se jim to, a pár konkrétních postav. Nicméně, ve výsledku jde o dobře zpracovanou minisérii, jež je perfektně doplněná skvělým výtvarnem Simona Bianchiho, které se k vážným pasážím hodí.

Kniha splňuje požadavky kompletu a pěkně nám představuje notorického záporáka světa Marvelu. Úvod od Starlina funguje bezchybně, a i když nejde o nejlepší Thanosův příběh, stále jej považuji za slušné řemeslo. A co se týče hlavní části, ta nabízí původ postavy, jenž sice vyniká řadou neokoukaných nápadů, ovšem díky několika neduhům a tvůrčím krokům, které výsledný dojem ze čtení sráží, jej mohu označit za kousek, který mohl být v některých ohledech lepší, ale funguje relativně dobře. Jako celek hodnotím svazek “Nejmocnější hrdinové Marvelu: Thanos” pozitivně. O nejlepší knihu kolekce rozhodně nejde. I tak si ale stojím za tím, že pro nováčky jde o slušné představení Thanose.

A pro některé z vás bych ještě měl doporučení: Pokud vám Aaronův Thanos nesedne, můžete zkusit Starlinova, který je o několik úrovní výš. Vážně stojí za vyzkouší!

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,47234 s | počet dotazů: 211 | paměť: 54323 KB. | 14.04.2021 - 19:26:45
X