Kritiky.cz > Recenze knih > Recenze komiksů > #DP133: Future State: Swamp Thing

#DP133: Future State: Swamp Thing

swamp2B

 Autorem článku je Daniel Palička 



Scénář: Ram V

Kresba: Mike Perkins


Máme tady v pořadí již třetí recenzi na komiks ze současné DCčkovské iniciativy Future State. Tentokrát si podrobně posvítíme na minisérii “Future State: Swamp Thing”. Ano, i samozvaný Bažináč se dočkal svého titulu a musím říct, že jsem za to rád. Poslední pravidelnou sérii dostal v roce 2011 v rámci obřího restartu New 52 a chopil se jí věhlasný tvůrce Scott Snyder s kreslířem Yanickem Paquettem. Po jejím ukončení pak figuroval coby hostující postava v jiných sériích, jmenovitě třeba v Batmanovi, Justice League Dark a několika dalších, anebo v různých antologiích či one-shotech typu Swamp Thing Winter Special a jiných. Proč o tom vůbec píšu? Recenzované minisérie se totiž chopil Ram V, který v březnu začne psát pravidelnou řadu Swamp Thing, v níž nám představí nového, nikdy předtím neviděného avatara z bažin. Nicméně, ještě před vydáním prvního čísla si střihl uzavřený dvoudílný příběh. Na ten se v dnešní recenzi podrobně podíváme. 



Krátce si povíme něco o příběhu. Ocitáme se v daleké budoucnosti, kdy se Swamp Thing stal vládcem celé planety. Civilizace zásluhou lidí již neexistuje a jediné, co lze na Zemi nalézt, je zeleň. Jako by toho nebylo málo, Bažináč se musí starat o své vlastní vytvořené společenství, do kterého patří Cella, jedna z jeho dcer, a několik dalších přírodních bytostí. Jednoho dne se skupina pod vedením samotného tvora z bažin musí vydat na výpravu, jež je zavede do neprobádaných koutů světa. A možná se dozví i řadu nečekaných zjištění o lidské rase. 



Docela neobvykle musím začít s koncepcí celého komiksu. Nejde totiž o svižné, příjemně odsýpající vyprávění, nýbrž o pomalé a postupně vrcholící. Minisérie je z velké části postavená na  rozvleklejším tempu. Ram V díky tomu může lépe pracovat s postavami a má možnost lépe rozvinout jejich osobnosti. To na jednu stranu dává prostor k několika výborným interakcím, jmenovitě mohu zmínit několik skvěle napsaných srdceryvných konverzací mezi hlavním hrdinou a jeho dcerou, na druhou stranu se do popředí dostávají otravní protagonisté jako Indigo, modrý mužík, jenž vás svým neustálým komentováním daných situací bude vytáčet, a mnoho dalších. Pro scénáristu je také mnohem jednodušší vykreslit okolní svět, ovšem mimo to poukázat na zdecimované kouty velkoměsta a na zpustošenou krajinu, v níž je problém najít živou duši. V některých případech dokonce pracuje s okolní přírodou tak, aby se čtenář dokázal ztotožnit s hlavními protagonisty a aby podobně jako oni pociťoval zmar a nejistotu. Jako příklad uvedu zasněžené lokace, které Ram V využívá k navození mrazivé, hutné atmosféry, což se mu daří perfektně. A co víc, občas se mu podaří protlačit nějakou hlubší myšlenku, popřípadě filosofickou úvahu. 


Dále nesmím opomenout kresbu. Mika Perkinse mám docela v lásce, takže mě jeho účast na minisérii mile překvapila. Svůj výtvarný styl má založený na jemnějších linkách, což se projevuje především na postavách. Kromě toho velmi hravě zachází s panelováním. Nečekejte experimentování à la David Aja či Andrea Sorrentino, ovšem můžete se těšit hned na několik pěkných scén. Když chce zdůraznit, že se v daném rámečku odehrává něco náhlého, popřípadě doslova nečekaného, můžete si povšimnout černých linek okolo čtverečků, jež na tento faktor poukazují. Ještě lépe však vyniknou panely ve chvíli, kdy Perkins použije bílé ohraničení na tmavém podkladu (viz. přiložená ukázka níže). A na co rozhodně nesmím zapomenout, jsou stránky, jež nápadně připomínaly anatomické kresby nakreslené zelenou pastelkou na kus obyčejného papíru. Ty mi v hlavě opravdu utkvěly. Osobně tedy mohu říct, že s výtvarnou stránkou jsem velmi spokojený. Ačkoliv byly některé designy slabší a některá místa by rozhodně mohla být nakreslena lépe, stále se jedná o slušný standard, jenž se obecně k atmosféře minisérie hodí. 



Co taktéž stojí za zmínku, je přemíra experimentování. Ram V se nebál vůbec ničeho. Zariskoval a Swamp Thinga pojal hodně po svém. “Future State: Swamp Thing” bychom mohli zařadit spíše do post-apokalypsy než do klasického hororového žánru, typického pro Swamp Thingovy série. Vnímám to jako správný krok vpřed, minimálně v rámci Future Statu, protože - přiznejme si to na rovinu - Ram V, který je docela velkým nováčkem na poli superhrdinského mainstreamu, aspoň mohl zkusit napsat něco jedinečného. Něco, do čeho by se opřel málokdo. A upřímně, docela mu to vychází. Jak jste se již mohli přesvědčit, pracuje s neortodoxními a neokoukanými nápady. S některými pracuje úžasně, u jiných realizace drhne, a to i přesto, že na papíře se zdají být funkční. Pár dějových zvratů mohlo být napsáno mnohem lépe, sem tam při čtení dokonce narazíme i na pár divných nebo špatných momentů, které zbytečně kazí zážitek. Nicméně, ve výsledku nejde o nic hrozného. To už podle mě více škodí délka, která Rama místy limituje a nutí ho některé linky výrazně zkracovat. S koncem se však vypořádal se ctí. A abych pravdu řekl, posledních několik stránek je pravou třešničkou na dortu.     



Sečteno a podtrženo, “Future State: Swamp Thing” vsází na nové pojetí etablované postavy. Na minisérii bych sice mohl najít pár vad na kráse a v žádném případě bych ji nemohl označit za nejlepší komiks, jaký jsem kdy četl, v každém případě mě dokázala vtáhnout a něco mi předala. Nečekejte nejlepší dílo pod sluncem, ani jednohubku, již slupnete jako malinu, a dostanete poctivé čtivo, které se nebojí být unikátní, osobité a v lecčems odvážné. 

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,46473 s | počet dotazů: 216 | paměť: 47012 KB. | 04.03.2021 - 13:33:28