Kritiky.cz > Recenze knih > Recenze komiksů > #DP121: Iron Man Vol. 1: Big Iron

#DP121: Iron Man Vol. 1: Big Iron

iron man 1

Autorem článku je Daniel Palička.



Scénář: Christopher Cantwell 

Kresba: CAFU 


V době psaní této recenze nebyla první kniha ještě oficiálně vydána (vychází až 10. března letošního roku). Každopádně, Cantwellův Iron Man mě vcelku zaujal, přičemž prvních pět sešitů, které naleznete v plánovaném prvním svazku, jsem již dočetl, takže jsem se odhodlal a něco málo jsem o sérii napsal. Snad se vám mé dojmy budou líbit.  



Někomu se to může jevit jako vcelku zvláštní, ne-li rovnou podivné, ale Iron Man si od dob svého velkého návratu na scénu v sérii Tony Stark: Iron Man, jež vycházela během iniciativy Fresh Start, prošel třemi velkými etapami. Nejprve se po složité situaci, kdy pobýval v kómatu, vrátil na scénu v nejlepší možné formě. Pojetí postavy bylo rázem o poznání hravější a série se ubírala mnohem specifičtějším směrem. Scénárista Dan Slott vsázel zejména na pompéznost, mimo to však také na obrovský arzenál všemožných vychytávek - různorodými zbrojemi počínaje, technologicky vyspělými vynálezy konče - a velkou škálou nejen kladných, ale rovněž záporných postav. Po velkolepém vyvrcholení došlo k velké události, kdy byla pozornost směřována na Arna Starka coby Iron Mana a na futuristický svět. Začaly vycházet minisérie vztahující se k roku 2020 (teď opravdu nemyslím skutečný, ale fiktivní ve světě Marvelu), přičemž Tony Stark se nenacházel v úplně jednoduché situaci. Naštěstí všechno úspěšně zvládl, a tak se mohlo úspěšně přejít k třetí, aktuálně probíhající éře. Iron Manovy neobyčejné příhody se začaly vyprávět v nově vycházející řadě od scénáristy Christophera Cantwella, jednoduše pojmenované "Iron Man". A aby toho nebylo málo, od základu se změnilo i pojetí hlavního hrdiny. Bylo podle mě k lepšímu?  



Na rozdíl od Slotta, který vsázel na co nejbombastičtější scény, se Cantwell vrací zpátky ke kořenům a snaží se Iron Mana držet více při zemi, čemuž odpovídá i zápletka. V ní si Tony Stark prochází nelehkým obdobím. Prožívá totiž krizi středního věku a neví, co si se sebou má počít. Proto experimentuje, jak to jenom jde. Snaží se omezit hypermoderní technologii a vrací se k původním zbrojím, především k verzi se standardním červenožlutým zbarvením, která je však mírně upravená pro účely dnešní doby. A jako by to nestačilo, začne nově spolupracovat s Patsy Walkerovou, známou pod superhrdinskou přezdívkou Hellcat. Co se nemění, jsou záporáci. Kromě starých známých, ať už jde o Unicorna, Controllera, Terraxe a jiných, se na scénu vrací i jeden záporák, jenž se v Marvelu již dlouho neukázal. Chce se mstít, a tak přichystal plán na zničení všech svých nepřátel. Pro tyto účely se spojil s několika notoricky známými Iron Manovými protivníky, kteří se nemohou nabažit porážky obrněného Avengera. 



Jak už jsem zmínil výše, Iron Man se naplno vrací ke kořenům, a tím pádem i ke klasičtějšímu pojetí. Z celého komiksu občas číší pěkný retro nádech a máte pocit, jako kdyby na stránkách moderního komiksu vystupoval Tony Stark z doby 80. let. Jeho vizáž, personalita, výzbroj i způsob vyjadřování najednou působí úplně jinak. Osobně si myslím, že v tomto směru autor přivedl do série svěží vítr. A co víc, v rámci sólové ironmanovské řady se mohu ztotožnit s hlavním aktérem, jelikož interakce s ostatními postavami působí reálně. To samé mohu mimo jiné říct i o způsobu chování. Pokud bych měl srovnávat se Slottem, z mého osobního úhlu pohledu odvádí Cantwell mnohem lepší práci se směřováním děje. A přestože do vyprávění nepřináší tolik nového, naopak se snaží více operovat se základními stavebními kameny, a opouští od šílených, ovšem velmi originálních úletů typu firma Stark Unlimited či obří virtuální svět určený pro hráče jakéhokoliv věku, realita je taková, že svým pojetím si mě dokázal získat více. Může za to hlavně fakt, že Slottův Iron Man, ačkoliv mě příjemně bavil, mi občas přišel jako slepenec nápadů - horších či lepších - které jsou jednou zpracovány naprosto fantasticky, jindy strašně nezajímavě. Ano, jde sice o dost odvážné tvrzení, já si za ním však hrdě stojím.        



Co se týče stylu psaní, Cantwell vsází na jistotu. Vrací se ke starým komiksům, z nichž čerpá, jak to jenom jde, a na jejich základě vytváří ucelený celek, jenž kombinuje staré postupy s osvědčeným moderním vyprávěním. Tempo je proto svižné, čtení odsýpá a ani na moment se nebudete nudit. Scénárista však myslí i na vývoj postav, proto se občas nebojí zpomalit a na pár chvil se věnovat osobní lince. Hlavní duo, tedy železný muž a jeho parťačka Hellcat, funguje úžasně. Ačkoliv si zpočátku budete na zapojení Patsy Walkerové do celého dění chvíli zvykat, postupem času si začnete uvědomovat, že její účinkování v ději vcelku funguje. Některé scény by mohly být napsány trochu lépe, jiné jsou nudné k uzoufání, to uznávám, ale například závěr, ve kterém je na samém dně, mě spolu s jedním nečekaným románkem dokázal mile překvapit. Ale co je úplně nejlepší, jsou scény, ve nichž se snaží pomoci bezmocnému Starkovi s životní krizí. Působí strašně lidsky a máte z nich pocit, jako byste sledovali tragické vyprávění o nejistém hrdinovi bez jakékoliv vize budoucnosti. S tím se ostatně pojí i další prvek: otázka, se kterou se v průběhu všech pěti sešitů pracuje, ačkoliv si toho čtenář nemusí při čtení všimnout. Myšlenka, na níž nelze nalézt jednoduchou odpověď. Kým by měl být Iron Man v dnešní době? Anděl strážný? Bůh? Nadčlověk? Nebo snad jenom prachobyčejný člověk? Začtete-li se a zamyslíte-li se nad některými myšlenkami, tak některé pasáže oceníte ještě více, než byste prvně čekali.   



V příběhu se kromě skrytých myšlenek nešetří ani akčními sekvencemi a záporáky. Hned na prvních stránkách úvodního sešitu se dočkáme skvělé úvodní bitvy, kdy se Iron Man dostává do křížku s kosmickým protivníkem Terraxem. V dalším čísle pak máme možnost sledovat zápas v ringu, v němž se obrněný superhrdina musí vypořádat s Carlem Creelem, známějším mnohem více díky přízvisku Absorbing Man. A podobných potyček je v prvním svazku mnohem více. Musím říct, že jsem si je vskutku užíval. Nicméně, některým by rozhodně neuškodilo, kdyby byly o pár stránek delší. Přece jenom, s některými protivníky se Iron Man vypořádá během pár stránek. Přiletí, chvíli se s nimi rve, pak je porazí a letí o dům dál. Na jednu stranu tomuto tahu rozumím, protože tvůrci nechtějí vyplňovat děj zbytečnou vatou, jež vyprávění akorát prodlužuje, než aby jej posunovala kupředu, každopádně by některým scénám vůbec neuškodilo, kdyby byly delší aspoň o jednu jedinou stránku, v lepším případě i o dvě. Podle mě by to bylo čistě ku prospěchu věci. 



Samostatnou složkou je kresba. O tu se postaral španělský kreslíř CAFU (pseudonym, jenž je složen z iniciálů jména Carlos Alberto Fernandez Urbano). Co jsem zjistil, vůbec nejde o jeho první práci, co se superhrdinského mainstreamu týče, a je to na výsledku vážně znát. Jeho styl je o poznání temnější. Linky jsou tužší, což se k serióznější atmosféře perfektně hodí. Navíc, i coloring dělá divy. Tmavší barvy napomáhají k lepšímu vyznění některých scén, přičemž veškerá akce vypadá mnohem uvěřitelněji a dynamičtěji. A abych nezapomněl, musím pochválit designy postav, které mi vyhovovaly. Takže v tomto směru jsem naprosto spokojený. Na to, že šlo o mé první seznámení s CAFEm (tuší někdo, jak jeho jméno mám skloňovat?), jsem byl příjemně překvapen. Dávám palec nahoru!  



Co říci závěrem k svazku "Iron Man Vol. 1: Big Iron"? Dle mého názoru se jedná o slušný úvodní svazek, jenž vás pohltí. Má pozitivní stránky, kvůli kterým mě bavilo se prokousávat jednotlivými sešity. Čtení mě bavilo a myslím si, že budu na některé momenty ještě chvíli vzpomínat. Ale neberte mě špatně, kniha "Iron Man Vol. 1: Big Iron" není bezchybná. Nedostatky by se přece jenom našly. Ačkoliv jsem se o řadě z nich rozepsal výše, našel bych i řadu dalších. Jde veskrze o drobnosti, ovšem za zmínku stojí. Například celá zločinecká machinace mohla být v některých ohledech lepší. Začlenění jednoho podivného uskupení do vyprávění mi přišlo jako pěst na oko. A navíc, působilo to strašně lacině a nepromyšlené. Hlavní záporák mi zatím přišel nemastný neslaný. Snad se jeho s dalšími díly zlepší. A takhle bych mohl ještě pokračovat. Každopádně, i přes tohle všechno mám z první knihy Cantwellovy ironmanovské série dost dobrý pocit. Finální zvrat mě navnadil natolik, že se nemohu dočkat, až vyjde druhá kniha. Jsem docela zvědavý, kam nás série zavede příště.   



P.S.: Jen tak mimochodem, líbí se vám logo série? Já jej totiž naprosto zbožňuji. Líbí se mi inspirace animovaným seriálem z 90. let, ze kterého se určitě při jeho navržení vycházelo. Vážně to vypadá pěkně. Krásně to pasuje k vyznění celého komiksu. Nahlížíte na to stejně?

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,36623 s | počet dotazů: 221 | paměť: 47080 KB. | 08.03.2021 - 16:27:51