Dogman – Recenze – 50%

Na zubo­že­ném před­měs­tí Říma byd­lí vyzáb­lý a cit­li­vý Ital Marcello, kte­rý zde pro­vo­zu­je psí hotel/salon. Je to hod­ný člo­věk, co má rád svo­ji živ­nost a svou dce­ru (kte­rou mu půj­ču­je ex-manželka) a dob­ře se sta­rá o svou pověst mezi sou­se­dy, až na to, že sem tam tro­chu pro­dá­vá koka­in. Ten si k němu jez­dí kupo­vat (resp. „kupo­vat“, pro­to­že za něj odmí­tá pla­tit) labil­ní hro­motluk a hru­bi­án Simoncino, jenž má co do čině­ní s ital­skou mafií, a kte­ré­ho všich­ni na před­měs­tí odsu­zu­jí coby zlo­čin­ce a pro­ble­ma­tic­ké­ho vyvrhe­le. Když pak Simoncino začne navá­žet Marcella do lou­pež­ných akcí, sta­ne se pro Marcella neschop­nost Simoncinovi vzdo­ro­vat osud­nou.

Po vyda­ře­ném koke­to­vá­ní s pohád­ko­vým žánrem v Pohádce pohá­dek a s kome­di­ál­ní sati­rou v Reality Show se ital­ský reži­sér Matteo Garrone vra­cí k rea­lis­mu a špi­na­vos­ti svých star­ších fil­mů Balzamovač a Gomora, ten­to­krát ve vel­mi komor­ním dramatu/thrilleru o tra­gic­kém pří­bě­hu ustra­še­né­ho muže, kte­rý se nedo­ká­že posta­vit sám za sebe, čímž ohro­zí vše, na čem mu kdy zále­že­lo. Příběhu, kte­rý sice nako­nec dospě­je k nejis­té­mu poku­su hlav­ní­ho hrdi­ny o jaký­si polo­vi­ča­tý a bojác­ný vzdor a odpla­tu, ale v němž nejde ani tolik o děj samot­ný, jako spíš o Garroneho pre­ciz­ní režii a vypra­věč­ský um.