DOBRODRUŽSTVÍ PANA PEABODYHO A SHERMANA - JAKÝ OTEC, TAKOVÝ SYN

Rob Minkoff  říká, že pan Peabody a Sherman jsou kla­sic­kým týmem „jako Laurel a Hardy, Batman a Robin, Holmes a Watson.“ To je dost opoj­ná spo­leč­nost, ale pozor, pan Peabody není typic­ký bígl: je také obchod­ní titán, vyná­lez­ce, vědec, nosi­tel Nobelovy ceny, gur­mán, olym­pij­ský vítěz a génius – a záro­veň i pes.

Peabody je stej­ně geni­ál­ní jako Einstein, vtip­ný jako Oscar Wilde, odváž­ný jako Indiana Jones, má deduk­tiv­ní schop­nos­ti Sherlocka Holmese, styl oblé­ká­ní Jamese Bonda a kuli­nář­ské doved­nos­ti jako Mario Batali. Jedna věc mu ale dělá těž­kou hla­vu - udr­žet krok s jeho ado­p­tiv­ním synem Shermanem. Peabody je Shermanovi odda­ný a díky němu také pocho­pí, že i génius jako on musí roz­ře­šit záha­du jmé­nem „rodi­čov­ství“.

Ty Burrell, kte­rý namlu­vil Peabodyho, vná­ší dal­ší odstí­ny do již boha­tě kon­ci­po­va­né posta­vy. Minkoff podo­tý­ká, že hvězda seri­á­lu Taková moder­ní rodin­ka neby­la zpo­čát­ku jas­nou vol­bou. „Ty je zná­mý a oblí­be­ný díky ztvár­ně­ní role Phila Dunphyho, zne­u­ží­va­né­ho otce v seri­á­lu Taková moder­ní rodin­ka, a posta­va Phila není zrov­na z nej­chytřej­ších. Ale jakmi­le jsme dali jeho herec­ký výkon dohro­ma­dy s posta­vou Peabodyho, oprav­du to do sebe zapadlo.“

„Když se nad tím zamys­lí­te, tak Peabody a Sherman jsou pra­pů­vod­ní ‘Moderní rodin­kou,’“ vtip­ku­je Minkoff. „Co by moh­lo být víc moder­ní, než pes jako rodič?“

Producentka Alex Schwartzová (Cesta do stře­du Země) pozna­me­ná­vá, že Burrell „při­ná­ší do posta­vy Peabodyho lid­skost a vře­lost, stej­ně jako obrov­skou dáv­ku humo­ru a jedi­neč­nou vokál­ní kaden­ci.“

Burrell měl před sebou hod­ně prá­ce; hra­je posta­vu, kte­rou popi­su­je jako „v pod­sta­tě doko­na­lou, což je pro mě veli­ce zají­ma­vý typ posta­vy, pro­to­že já sám jsem tak nedo­ko­na­lý. Na roz­díl od vět­ši­ny tatín­ků, Peabody nedě­lá téměř žád­né chy­by, kte­ré se dají u otců oče­ká­vat. Dokáže při­jít na způ­sob, jak se dostat z kaž­dé situ­a­ce nebo pro­blé­mu, kro­mě pří­pa­dů, kdy se jed­ná o Shermana.“

Burrell se na roli při­pra­vo­val sle­do­vá­ním kla­sic­kých krát­kých TV fil­mů, pod­le kte­rých je film nato­če­ný. „A odtud jsem pak našel ces­tu zpět ke své­mu vlast­ní­mu hla­su,“ vysvět­lu­je. „Peabody mlu­ví s přes­nos­tí; jeho sou­hlás­ky jsou vždy vel­mi jas­né.“

Burrellova fil­mo­vé­ho syna namlu­vil mla­dý herec, Max Charles (The Neighbors, The Amazing Spider-Man), o kte­rém Alex Schwartzová říká, že dává Shermanovi při­ro­ze­ný dět­ský hlas. „Max je vel­mi vtip­ný, má fan­tas­tic­ké nača­so­vá­ní a rozkoš­ný hlas, kte­rý zní, jako by žvý­kal skle­ně­né kulič­ky.“

Minkoff dodá­vá: „Max hra­je s citem, hloub­kou, srd­cem a humo­rem. Najít tohle všech­no u mla­dé­ho her­ce není snad­né.“

Charlesův Sherman je ote­vře­ný, nad­še­ný a hod­ně zvě­da­vý. Vyrůstal se svým ado­p­tiv­ním otcem, panem Peabodym, super géni­em přes ces­to­vá­ní v časo­prosto­ru, kte­rý Shermanovi nabí­zí mno­ho dob­ro­druž­ných zážit­ků. Jako vět­ši­na dětí, i Sherman si libu­je v nesná­zích a někdy, aniž by věděl jak, je v nich až po uši. Ale vždy se ujis­tí, že vše napra­ví, včet­ně nej­vět­ších pro­blé­mů, kte­ré způ­so­bil.

„Sherman je oprav­do­vý kluk,“ říká Minkoff. „Občas je dost naiv­ní. Ale to nic nemě­ní na fak­tu, že je úžas­ným stu­den­tem. Jednou ze zvlášt­nos­tí, kte­rou spo­lu s Peabodym děla­jí, je, že ces­tu­jí v his­to­rii. Peabody si udě­lal čas na to, aby Shermanovi uká­zal mno­hé z nej­vět­ších svě­to­vých udá­los­tí v ději­nách.“

„Sherman je ‘skrz naskrz’ dítě­tem,“ roz­jí­má Schwartzová. „Je inte­li­gent­ní a učen­li­vý, ale záro­veň svá jed­ná­ní nepro­mýš­lí. Většinou jed­nou říz­ne, než by dva­krát měřil.“

Každý rodič ví, že tyto dru­hy „záře­zů“ mohou vést k  poško­ze­ní věcí a v Shermanově pří­pa­dě, poru­še­ní pra­vi­del o ces­to­vá­ní v čase, má mimo­řád­né násled­ky. Max Charles říká: Sherman je „nor­mál­ní kluk, kte­rý dosta­ne pří­le­ži­tost dělat dost neob­vyk­lé věci, jako je ces­to­vá­ní v čase zpět do minu­los­ti.“

Sherman se hod­ně nau­čí od pana Peabodyho a pod­le Charlese i opak je prav­dou. „Peabody se také hod­ně nau­čí od Shermana. Jak být tro­chu víc v poho­dě a tro­chu víc důvě­řo­vat ostat­ním.“

„Peabody si uvě­do­mu­je, že Sherman je tak úžas­ný prá­vě díky svým nedo­stat­kům,“ dodá­vá Burrell, „a to oprav­du sto­jí za to, aby se i on sám stal zra­ni­tel­něj­ším.“

---