Kritiky.cz > Filmové premiéry > DOBRODRUŽSTVÍ PANA PEABODYHO A SHERMANA - ANIMACE, DESIGN - A PŮVOD PŘÍBĚHU

DOBRODRUŽSTVÍ PANA PEABODYHO A SHERMANA - ANIMACE, DESIGN - A PŮVOD PŘÍBĚHU

Herci a jejich výko­ny jsou kri­tic­ký­mi ele­men­ty v utvá­ře­ní postav a jejich vzta­hů, ale Minkoff a Schwartzová záro­veň při­zná­va­jí vel­kou záslu­hu svým ani­má­to­rům. Jejich „nezná­má“ prá­ce z nich oprav­du dělá, jak říká reži­sér „her­ce za počí­ta­či.“

„Jsou sku­teč­ný­mi inter­pre­ty,“ pokra­ču­je. „Ujmou se mode­lu troj­roz­měr­né posta­vič­ky a při­ve­dou ji k živo­tu. Musí se jim dostat do hlav, srd­cí a duší, aby pocho­pi­li, kým jsou a jak by se měly cho­vat.“

Schwartzová tuto myš­len­ku roz­vá­dí, když říká, že všich­ni ani­má­to­ři „jsou sami her­ci a to byl jeden z nej­vět­ších darů toho­to fil­mu. Opravdu se do postav zami­lo­va­li a udě­la­li je sku­teč­ný­mi.“

Animátoři se ujis­ti­li, že Peabody, kte­ré­mu jeho super geni­a­li­ta slu­ší, je dvou­no­žec, kte­rý se nosí se sebe­dů­vě­rou. Animační tým zachrá­nil jeho čtyř­no­hé cho­vá­ní (typic­ké pro psy) v něko­li­ka spe­ci­ál­ních pří­pa­dech, kdy má Peabody více instink­tiv­ní, méně inte­lek­tu­ál­ní reak­ci na danou situ­a­ci.

Podle Jasona Schleifera, vedou­cí­ho oddě­le­ní ani­ma­ce postav, se Peabodyho pro­mi­nent­ní čenich stal pro ani­má­to­ry zce­la mimo­řád­nou výzvou, když ho měli roz­hý­bat. „Pokud se Peabody podí­vá pří­mo na kame­ru a usmě­je se, neu­vi­dí­te to, pro­to­že kout­ky jeho úst lemu­jí kula­tý čumák. Strávili jsme hod­ně času tím, že jsme ho jen malin­ko otá­če­li, abys­te moh­li jeho ústa vidět, když se usmě­je. Během ani­mo­vá­ní jeho obli­če­je jsme si uži­li hod­ně legra­ce, ale i kom­pli­ka­cí, kte­ré jsme muse­li pře­ko­nat, abychom docí­li­li oprav­du hez­ké­ho a při­taž­li­vé­ho výsled­ku.“

„Peabody je vel­mi vyrov­na­ná posta­va, kte­rá má odpo­věď a plán pro řeše­ní kaž­dé­ho pro­blé­mu,“ pokra­ču­je Schleifer. „Bez ohle­du na to, co se mu při­ho­dí, nikdy není zasko­čen. Užívali jsme si pro­ces, kdy jsme muse­li vymys­let co nej­e­fek­tiv­něj­ší a záro­veň umír­ně­ný způ­sob jeho reak­cí na danou situ­a­ci.“

V pří­pa­dě Shermana se Schleifer a jeho tým ujis­ti­li, že se cítí a vypa­dá jako dítě. „Podíval jsem se na své vlast­ní děti, abych viděl, jak se pro­je­vu­jí v urči­tých situ­a­cích, a obje­vil jsem zají­ma­vé klu­kov­ské reak­ce, kte­ré Shermanovi pomoh­ly, aby půso­bil auten­tic­ky, a kte­ré pod­po­ro­va­ly jeho pří­běh plný dob­ro­druž­ství a změn.“

Největší výzvou bylo roza­ni­mo­vá­ní Shermanovy nad­měr­ně veli­ké hla­vy (Schleifer ji ozna­čil za „gigan­tic­ky enorm­ní“). Ta sice posta­vě malé­ho klu­ka doda­la půvab a vtip, ale záro­veň způ­so­bi­la, že se tře­ba i jed­no­du­ché oto­če­ní krku sta­lo poně­kud pro­ble­ma­tic­kým. „Je tak vel­ká a při­tom je při­po­je­na k dro­boun­ké­mu krku. Takže jsme do jed­no­du­ché­ho oto­če­ní hla­vy muse­li zapo­jit celé Shermanovo tělo,“ vysvět­lu­je. „Jinak by to vypa­da­lo, že se pros­tě ulo­mí!“

Výrazné brý­le jsou klí­čo­vým prv­kem, kte­ré otec se synem sdí­lí. Animátoři muse­li s brý­le­mi a obo­čím postav mané­v­ro­vat opa­tr­ně, aby měli jis­to­tu, že Peabody a Sherman budou schop­ní vyjá­d­řit nezbyt­né výra­zy a emo­ce. „Brýle jim obě­ma zakrý­va­jí obo­čí. Kdybychom s tím nic neu­dě­la­li, nikdy bys­te nevi­dě­li, jak se mění výra­zy jejich tvá­ře,“ říká Sander. „Takže když Peabody a Sherman vyja­dřu­jí nad­še­ní, muse­li jsme jim nechat obo­čí vysko­čit až na vršek hla­vy. A když šlo do tuhé­ho, obo­čí jim pokles­lo rov­ně dolů a zakry­lo jim oči.“

DOBRODRUŽSTVÍ PANA PEABODYHO A SHERMANA je zalo­že­no na milo­va­ných posta­vách, kte­ré se popr­vé obje­vi­ly na kon­ci 50. let a začát­ku 60. let v ani­mo­va­ném tele­viz­ním seri­á­lu Rocky and His FriendsBullwinkle Show, kte­rou pro­du­ko­val Jay Ward. Postavy si zahrá­ly v dílech Peabody’s Improbable History, kte­ré nato­čil Ted Key. Peabody byl namlu­ven Billy Scottem, zatím­co Shermanovi pro­půj­čil svůj hlas, dospě­lý herec, Walter Tetley.  Dohromady ten­krát vznik­lo 91 krát­kých fil­mů, kaž­dý z nich trval asi čty­ři a půl minu­ty.

Současný sní­mek aktu­a­li­zu­je kla­sic­kou dvo­ji­ci, psa a jeho syna, pro dneš­ní divá­ky. Využívá k tomu nej­mo­der­něj­ší CG ani­ma­ci a 3D. Při tom si ale zacho­vá­vá kouz­lo původ­ní­ho kres­le­né­ho seri­á­lu. „Film je poctou oblí­be­né­mu seri­á­lu,“ říká Alex Schwartzová, „včet­ně ČASOMATU a Peabodyho skvě­lých slov­ních hří­ček, kte­ré jsou do fil­mu vetká­ny. V sou­čas­né fil­mo­vé adap­ta­ci najde­te hod­ně DNA z původ­ní­ho seri­á­lu.“

Dcera Jay Warda, Tiffany, je stráž­ky­ní otco­va dědic­tví a úzce spo­lu­pra­co­va­la s tvůr­ci, aby se ujis­ti­la, že DOBRODRUŽSTVÍ PANA PEABODYHO A SHERMANA zůsta­lo věr­né Jayově vizi. Výsledek, jak sama při­zná­vá, je vším, v co dou­fa­la.

„Film, stej­ně jako Jayovy krát­ké ani­mo­va­né fil­my, nikdy nepro­mlou­va­jí pou­ze k dětem,“ říká Tiffany Wardová, kte­rá je na fil­mu výkon­nou pro­du­cent­kou. „Dělal je stej­ně tak pro dospě­lé. Tento film je pro mě a mou rodi­nu spl­ně­ným snem - vidět prá­ci mého otce, po více než 50ti letech, na fil­mo­vém plát­ně ve 3D a v pro­duk­ci DreamWorks Animation. Je to vel­ko­le­pé. Jay by byl tak neu­vě­ři­tel­ně pyš­ný. Tento film je pro mě pře­de­vším emo­ci­o­nál­ním zážit­kem, pro­to­že pro mě byl můj táta jako Peabody - sku­teč­ný génius.“

Minkoff je Tiffany vděč­ný za její nápa­dy a pod­po­ru. „Tiffany byla vel­kým zastán­cem fil­mu a zastán­cem mé oso­by. Byla to úžas­ná spo­lu­prá­ce.“

Někteří z tvůr­ců a her­ců s vel­kou lás­kou a obdi­vem vzpo­mí­na­jí na ori­gi­nál­ní seri­ál. Stephen Colbert již zmí­nil své dět­ské vylo­me­ni­ny, když se plí­žil do obý­va­cí­ho poko­je, aby se mohl taj­ně na seri­ál dívat. A Rob Minkoff podob­ně vzpo­mí­ná, jak seri­ál sle­do­val a jak se mu líbi­ly jeho posta­vy. „Byl jsem vel­mi šťast­ný, že jsem dostal šan­ci při­vést je k živo­tu na fil­mo­vém plát­ně a do naše­ho moder­ní­ho svě­ta.“

Co se týče sty­lo­vé­ho pří­stu­pu, Minkoff a výtvar­ník David James při­ja­li design polo­vi­ny dva­cá­té­ho sto­le­tí jako v krát­kých tele­viz­ních fil­mech. „Bylo důle­ži­té, aby film půso­bil jako z té doby, ale aby byl záro­veň nový,“ vysvět­lu­je reži­sér.

Tato este­ti­ka se odrá­ží i ve vyba­ve­ní Peabodyho střeš­ní­ho apart­má do té míry, že když fil­mo­vou podo­bu bytu uvi­dě­la Tiffany Wardová, byl to pro ni, jak sama popi­su­je, šok. „Je to téměř iden­tic­ké s domem mého otce. Židle od Charlese Eamese, oblou­ko­vé lam­py, umě­lec­ká díla a poli­ce. Běhal mi mráz po zádech.“

V pří­pa­dě sek­ven­cí ces­to­vá­ní v čase umě­ní kaž­dé­ho his­to­ric­ké­ho obdo­bí infor­mo­va­lo jeho fil­mo­vou este­ti­ku. „V rene­sanč­ní Itálii napří­klad vidí­me pale­tu barev, kte­rá je běž­ná na rene­sanč­ních obra­zech,“ zmi­ňu­je Minkoff. „V osm­nác­tém sto­le­tí ve Francii jsme pou­ži­li design, kte­rý evo­ku­je dvůr Marie Antoinetty. I když je prav­da, že jsme si dovo­li­li pozmě­nit podo­bu paříž­ských kana­li­zač­ních štol, kte­ré jsou ve fil­mu mno­hem jas­něj­ší, než ve sku­teč­nos­ti.“

*    *    *    *

            Když byla prá­ce na fil­mu téměř u kon­ce, pro­slu­lý hudeb­ní skla­da­tel, Danny Elfman, začal sklá­dat hud­bu. Ta byla poz­dě­ji nahrá­na v AIR, býva­lém kos­te­le, kte­rý legen­dár­ní pro­du­cent sku­pi­ny Beatles, George Martin, pro­mě­nil na nahrá­va­cí stu­dio.

Minkoff říká, že Elfman byl pro film ide­ál­ní vol­bou, pro­to­že „má rád zvlášt­nos­ti a pocho­pil výstřed­nost vzta­hu pana Peabodyho a Shermana a vyu­žil toho ve své hud­bě. Opravdu to pří­bě­hu dodá­vá dal­ší rovi­nu.“

„Jeho hud­ba je roz­mar­ná, nápa­di­tá a zábav­ná.  Skutečně ve fil­mu pro­mlou­vá jako dal­ší hlas,“ dodá­vá Schwartzová.

Elfman zase říká, že milu­je sklá­dá­ní hud­by pro ani­mo­va­né fil­my, kte­ré mu umož­ňu­jí „hudeb­ně vyzkou­šet nepro­bá­da­né, od oprav­du vel­ké­ho po oprav­du malé, své­ráz­né a skan­dál­ní a pak najed­nou vel­mi emo­tiv­ní. Když sklá­dám, rád vedu všech­no do extré­mů. A tohle je ten druh hud­by, kte­rá mě moc baví.“

Další hudeb­ní per­lič­kou ve fil­mu je píseň s výstiž­ným názvem Way Back When od kape­ly Grizfolk, kte­rá běží v závě­reč­ných titul­cích. Kapela o ČASOMATU nic nevě­dě­la, tak­že to byla šťast­ná náho­da, že se název pís­ně a zázrač­né fil­mo­vé ces­to­vá­ní v čase sho­du­jí. Ale jinak byla téma­ta pís­ní vždy pro­myš­le­na, aby pomoh­la zpro­střed­ko­vat pří­běh pana Peabodyho a Shermana a jejich vzpo­mín­ky na spo­leč­né zážit­ky.

Vedle toho se ve fil­mu také obje­ví jed­no emo­ci­o­nál­ní inter­mez­zo. Když Peabody vzpo­mí­ná, jak si osvo­jil Shermana, hra­je k tomu bala­da Beautiful Boy od Johna Lennona.

DreamWorks Animation SKG uvá­dí v pro­duk­ci PDI/DreamWorks  DOBRODRUŽSTVÍ PANA PEABODYHO A SHERMANA. Režie: Rob Minkoff. Producent: Alex Schwartzová a Denise Nolan Cascinová. Výkonný pro­du­cent: Tiffany Wardová, Eric Ellenbogen a Jason Clark.  Scénář: Craig Wright, slav­ný dra­ma­tik, kte­rý byl záro­veň vedou­cím scé­náris­tou tele­viz­ních seri­á­lů Odpočívej v poko­jiDirty Sexy Money. Scénář vzni­kl pod­le tele­viz­ní­ho seri­á­lu, kte­rý pro­du­ko­val Jay Ward. Hudba: Danny Elfman. Soundtrack k fil­mu je mož­né zakou­pit na webu Relativity Music Group.   MrPeabodyAndSherman.com


Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,26842 s | počet dotazů: 215 | paměť: 54438 KB. | 17.04.2021 - 07:50:02
X