Dmitrij Rus: Jiný svět - 90 %

Vzkříšení za 5… 4… 3…

LitRPG, čili lite­ra­tu­ra s téma­ti­kou hra­ní video­her, se v posled­ních letech (nepře­kva­pi­vě) roz­má­há. Po skvos­tech jako Ready Player One, kte­rý v příš­tím roce vyjde také ve fil­mo­vé podo­bě, nebo Erebosu při­chá­zí Jiný svět od rus­ké­ho auto­ra Dmitrije Rusa.

Velmi čti­vá a rych­le ply­nou­cí kni­ha vás vtáh­ne do blíz­ké budouc­nos­ti, v níž je hra­ní video­her dota­že­no k doko­na­los­ti: kaž­dý vlast­ní kabi­nu na vir­tu­ál­ní rea­li­tu, v níž může hrát onli­ne hry při plné či čás­teč­né imer­zi.

Jedenatřicetiletému Glebovi se udě­lá nádor na moz­ku a má během pár týd­nů zemřít. S tím se ale nehod­lá jen tak smí­řit – a když se doslech­ne o tom, že posled­ní dobou čím dál čas­tě­ji dochá­zí k záhad­né­mu feno­mé­nu vta­že­ní, kdy se mysl hrá­če zasek­ne ve vir­tu­ál­ním svě­tě, zdi­gi­ta­li­zu­je se, a opus­tí tak své tělo, je roz­hod­nu­tý to vyzkou­šet.

Hra Jiný svět je vcel­ku kla­sic­ká MMORPG: obří onli­ne her­ní svět pro tisí­ce hrá­čů, kte­ří si ve fan­ta­sy svě­tě hra­jí na hrdi­ny a padou­chy. Ovšem ve 4D: se vše­mi pro­žit­ky, tedy včet­ně čichu, hma­tu a chu­ti. A nepo­sled­ně – co takhle si užít divo­ký večer s krás­nou elf­kou, pro­to­že všech­no, co se ve hře děje, hráč fyzi­ky cítí? Být věč­ně mla­dý nebo nad­po­zem­sky půvab­ný? Není divu, že v budouc­nos­ti vět­ši­na lidí žije mimo reál­ný svět.

Z Gleba se sta­ne tem­ný elf Laith, kte­ré­mu se ve hře vede neče­ka­ně dobře…ani to se ale neo­be­jde vždy bez kom­pli­ka­cí a narůs­ta­jí­cí řady nepřá­tel. Především ve chví­li, kdy se elf a nekro­mant Laith roz­hod­ne roz­jet ciga­re­to­vý byz­nys.

Navzdory uží­vá­ní zave­de­ných slov­ních spo­je­ní, kte­ré už mají k ori­gi­na­li­tě vel­mi dale­ko, kni­ha poba­ví a vtáh­ne stej­ně jako pří­bě­ho­vá her­ní kabi­na VIRT…

„Co to…co to jako je?“ zepta­la se s leh­kým zakok­tá­ním mla­dá váleč­ni­ce na pátém leve­lu, uka­zu­jíc při tom tře­sou­cím se prs­tem na obro­vi­tou oživlou mrt­vo­lu.

„To je můj pet,“ odpo­vě­děl jsem, „model Co čumíš, ver­ze Vlez mi na záda. Že je roz­to­mi­lej? Jenom mi ho moc nevy­plaš­te, je tro­šič­ku slab­ší na ner­vy. Že, Humungusi?“

(str. 80)

Pokud máte rádi akci a neva­dí vám her­ní slang („sta­ty“, „DPS“, „imp“ atp. – kni­ha má naštěs­tí vza­du slov­ní­ček poj­mů), vzhů­ru do boje!

Jediným vět­ším mínu­sem pří­bě­hu je v dneš­ní době až pří­liš tra­dič­ní pohled na gen­de­ro­vé role. Muž je ten sil­ný zachrán­ce a potře­bu­je ženi­nu chvá­lu a pozor­nost, žena má ráda kvě­ti­ny a když je osla­vo­vá­na její krá­sa. S při­mhou­ře­ným okem se to ale dá pře­žít a za ten rych­lý svist přes 320 strá­nek to sto­jí.

[kkstarra­tings]