Django Django - Glowing in the Dark (2021)

Londýnská par­ta Django Django vyda­la letos svo­ji čtvr­tou des­ku. Z původ­ně art rocko­vých vod zabrousi­la do pří­jem­né psy­che­de­li­ky a kom­bi­na­ce roc­ku a elek­tro­nic­ké hud­by. Jako host se zde také obje­vu­je v podo­bě voká­lů Charlotte Gainsbourg. To je hned něko­lik důvo­dů si album pus­tit do svých uší!

Přiznám se, že sku­pi­nu jsem před tím­to albem neznal. Co mě ale hod­ně zau­ja­lo, byly sil­né a chytla­vé melo­die, kte­rý­mi se zde roz­hod­ně nešet­ří. Tahle čtyř­ka z Londýna si ani moc nedě­lá hla­vu jakým sty­lem a také dobou je urči­tá sklad­ba ovliv­ně­na. Najdete tu tak „něco jako z osm­de­sá­tek“, „něco z kon­ce deva­de­sá­tek a pře­lo­mu milé­nia“ a pak taky „něco sou­čas­né­ho“ (pokud tak vůbec lze hud­bu pojme­no­vá­vat). Je to hod­ně zábav­né, pře­kva­pi­vé a hra­vé. I z toho­to „miš­ma­še“ tro­chu vybo­ču­je sklad­ba „Got Me Worried“, kte­rá si zře­tel­ně notu­je s bra­zil­skou bossa novou. U sklad­by „The World Will Turn“ bude­te mít mož­ná podob­ně jako já dojem, že jste se časem pro­pad­li do hudeb­ní kuchy­ně Johna Lennona během nahrá­vá­ní bílé­ho alba.

Ono však ani tak nejde o to, co vše dané sklad­by při­po­mí­na­jí, jako zejmé­na o to, že vzá­jem­ně dob­ře fun­gu­jí, jsou chytla­vé a jako celek se album vel­mi dob­ře poslou­chá. Mně osob­ně se nej­lé­pe poslou­cha­la sklad­ba „Hold Fast“, u ní tedy sku­teč­ně nevím, co by mi při­po­mí­na­la, tak mož­ná pro­to :-), nicmé­ně ten „instru­men­tál­ní“ více než minu­tu a půl trva­jí­cí úvod má grá­dy.

The rising
Rising in the distan­ce
Feel no resistan­ce

...

Foto: Mike Higgott | Wikimedia Commons | CC BY-SA 2.0