Kritiky.cz > Speciály > Divočina - Země, vítr a oheň Život na stezce

Divočina - Země, vítr a oheň Život na stezce

divocina

Hned od začát­ku bylo jas­né, že se DIVOČINA muse­la točit na oprav­do­vých cestách na hře­be­nov­ce, aby co nej­lé­pe zachy­ti­la Cherylino puto­vá­ní divo­či­nou, během kte­ré­ho ji čeka­lo mno­ho nezná­mé­ho, ale i nová pozná­ní.

Ačkoli se PCT táh­ne z Mexika do Kanady, film se točil pře­de­vším v Oregonu, kte­rý se vyzna­ču­je kra­jin­ným rázem typic­kým pro ame­ric­ký Západ (Oregon se nako­nec stal i domo­vem Strayedové). Také se toči­lo v kali­forn­ské Mohavské pouš­ti.

“Tento film je o ženě, kte­rá se ocit­la v divo­ké pří­ro­dě a tam to také muse­lo být nato­če­no,” říká Jean-Marc Vallée. “Točili jsme na PCT, jak jen jsme moh­li a na někte­rých dal­ších mís­tech v oko­lí, ale vždy jsme hle­da­li ten druh krá­sy, o kte­rém Cheryl píše ve své kni­ze. Začínali jsme brzy ráno, abychom stih­li zachy­tit ran­ní svět­lo a kon­či­li co nejdéle, aby nám neu­nik­ly zápa­dy slun­ce.”

Valléeho obzvláš­tě zau­jal kon­trast mezi drob­nou kon­sti­tu­cí Witherspoonové a monu­men­tál­ní kra­ji­nou. “Někdy jsem měl dojem, že točím wes­tern,” pře­mí­tá, “film Johna Forda, ale s malou žen­skou posta­vič­kou na poza­dí těch­to obrov­ských pano­ra­mat.”

S Valléem spo­lu­pra­co­val na těch­to zábě­rech úzce semknu­tý tým, něko­lik z jeho čle­nů s ním toči­lo již Klub posled­ní nadě­je, včet­ně kame­ra­ma­na Yves Belangera a fil­mo­vé­ho archi­tek­ta Johna Painoa. Bélanger si vyvi­nul uni­kát­ní, instink­tiv­ní visu­ál­ní styl, kte­rý pomá­há vytvo­řit hyper-reálný záži­tek. Používá k tomu pou­ze ruč­ní digi­tál­ní kame­ry a fil­mu­je bez umě­lé­ho osvět­le­ní. Nyní však musel při­způ­so­bit tuto meto­di­ku vol­né pří­ro­dě.

“Vyzkoušeli jsme si to již na Klubu posled­ní nadě­je. Používali jsme pou­ze objek­ti­vy, žád­né sví­ce­ní, žád­ný sta­tiv, jízdy nebo jeřá­by, jen oprav­do­vé loka­ce a při­ro­ze­né svět­lo,” říká Bélanger. “Ale v pří­pa­dě DIVOČINY musel být záběr vět­ší. Cítili jsme, že bude krás­né pou­žít ten­to pří­stup v tak ohro­mu­jí­cí kra­ji­ně. Tento film je výle­tem na někte­rá oprav­du krás­ná mís­ta, ale záro­veň ces­ta do nit­ra lid­ské duše.”

Pokračuje: “Tato tech­no­lo­gie je pro všech­ny osvo­bo­zu­jí­cí. Herci ji milu­jí. Jakmile jed­nou začne­te točit, neza­sta­ví­te se a her­ci se cítí více spo­je­ni, jsou jen oni a kame­ra.”

Stejně jako pro Klub posled­ní nadě­je, Bélanger i ten­to­krát zvo­lil Arri Alexu, ale nyní při­dal nové pev­né objek­ti­vy Zeiss, kte­ré mu umož­ni­ly zazna­me­nat dosud neví­da­né detai­ly tvá­ře, jakož i širo­ké zábě­ry pano­ra­mat. Použil jen pár mecha­nic­kých svě­tel pro sek­ven­ce, kte­ré to vyža­do­va­ly, jako je fil­mo­vá­ní v deš­ti.

Vše jsme toči­li ve stej­ném sty­lu, včet­ně tajem­né liš­ky, kte­rá Cheryl sle­du­je. “Jean-Marc ani já jsme nic nezdů­raz­ňo­va­li,” říká Bélanger. “Vše jsme toči­li jed­no­du­še. Stejně tak tomu bylo i s liš­kou. Natočili jsme ji jako liš­ku v pří­ro­dě.”

„Točit po vět­ši­nu času ven­ku, v divo­či­ně, v zimě nebo hor­ku, bylo vel­kou výzvou. Příroda byla pro Cheryl hlav­ní pře­káž­kou během prv­ních týd­nů její ces­ty, byla jas­ným nepří­te­lem. Ale tou nej­vět­ší pře­káž­kou a sku­teč­ným nepří­te­lem byla ve sku­teč­nos­ti ona sama. Filmovat jedi­nou hlav­ní posta­vu, kte­rá je v pří­bě­hu sou­čas­ně pro­ta­go­nis­tou i anta­go­nis­tou, mě zne­po­ko­ji­lo. Hlavní pře­káž­ka, se kte­rou se Cheryl během své ces­ty setká, vychá­zí z její mys­li, z její minu­los­ti. Jak zdo­lá­vá paci­fic­kou hře­be­nov­ku, vzpo­mí­ná na růz­né oka­mži­ky své­ho živo­ta, na momen­ty, kte­ré ji dosta­ly na tuto ces­tu, a kte­ré poma­lu odha­lu­jí, kým ve sku­teč­nos­ti je.  Představují asi 35% fil­mu. Zbytek se ode­hrá­vá na stez­ce. Samotná žena s bato­hem a její myš­len­ky - jak jsem to měl nato­čit? Nebyl jsem si jis­tý ani na začát­ku fil­mo­vá­ní. Jaký byl ten správ­ný způ­sob, jak točit Reese? Správný objek­tiv, správ­ná vzdá­le­nost?” ptá se Vallée. “Ruční kame­ra, o tom neby­lo pochyb (až na závě­reč­nou scé­nu, kte­rá se toči­la se ste­a­di­ca­mem). Najít správ­nou vzdá­le­nost mezi divá­ky a hlav­ní posta­vou, na to jsem při­šel až ve střiž­ně. Počkáme si na ní na stez­ce, když bude pro­chá­zet kolem? Budeme před ní cou­vat nebo ji násle­do­vat? Diváme se jí na záda a zasta­ví­me, když ona bude pokra­čo­vat dál a začne se v zábě­ru zmen­šo­vat?“

PCT hrá­la ve fil­mu svou vlast­ní roli - před­sta­vo­va­la drs­ný půvab ame­ric­ké­ho zápa­du. Stezka se vine přes 25 národ­ních lesů a 7 národ­ních par­ků. Tyčí se do výš­ky čtyř tisíc met­rů v Sieře a kle­sá na úro­veň moře u řeky Kolumbia, táh­ne se tak roz­ma­ni­tým a nena­po­do­bi­tel­ným úze­mím jako je Mohavská poušť, Národní park Sequoia, lou­ky Tuolumne, vul­ká­ny Mt. Hood a Mt. Rainier, lesy v oblas­ti Kráterového jeze­ra, až k Mostu bohů (kon­zo­lo­vý most přes řeku Kolumbia, kte­rý vede z Oregonu do stá­tu Washington).

Některé loka­ce byly tak vzdá­le­né, že fil­mo­vý štáb musel najmout osly a koně k dopra­vě fil­mo­vé tech­ni­ky, ale stá­lo to za to. “Kráterové jeze­ro je něco, co nejde ničím nahra­dit,” říká výkon­ný pro­du­cent Nathan Ross. “Ve fil­mu je hned něko­lik iko­nic­kých míst, kte­rá jsou pro pří­běh důle­ži­tá a nešlo je jed­no­du­še obe­jít s vyu­ži­tím green-screenu. Museli jsme fyzic­ky být u Mostu bohů, pro­to­že to je emo­ci­o­nál­ní vrchol Cherylina pří­bě­hu a to muse­lo být auten­tic­ké.”

Asociace Pacifik Crest Trail Association spo­lu­pra­co­va­la s fil­ma­ři, stej­ně jako něko­lik znal­ců stez­ky, kte­ří poskyt­li mapy a pora­den­ství ohled­ně loka­cí. “Pokud jde o Pacific Crest Trail a infor­ma­ce o stez­ce, jsme to my,” vysvět­lu­je Liz Bergeronová, výkon­ná ředi­tel­ka spo­leč­nos­ti Pacific Crest Trail Association. “Máme něko­lik zaměst­nan­ců, kte­ří zdo­la­li celou stezku nebo její dlou­hé úse­ky a zaměst­nan­ce, kte­ří na stez­ce kaž­do­den­ně pra­cu­jí. Takže oprav­du není nikdo jiný, kdo by znal stezku lépe, než naše orga­ni­za­ce.”

Pokračuje: “Během fil­mo­vá­ní DIVOČINY nás pře­kva­pi­lo, jak tvr­dě všich­ni na tom­to fil­mu pra­co­va­li, aby ho pro­mě­ni­li v reál­ný a auten­tic­ký záži­tek.”


Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 2,05449 s | počet dotazů: 207 | paměť: 54433 KB. | 19.04.2021 - 05:53:35
X