Kritiky.cz > Speciály > Divočina - “Co když správná odpověď není ne, ale ano? Co když mě to, co mě přimělo udělat všechno, co mi ostatní zazlívali, zároveň přivedlo sem? Co když to nikdy neodčiním? Co když už je to odčiněné? -- Cheryl Strayedová

Divočina - “Co když správná odpověď není ne, ale ano? Co když mě to, co mě přimělo udělat všechno, co mi ostatní zazlívali, zároveň přivedlo sem? Co když to nikdy neodčiním? Co když už je to odčiněné? -- Cheryl Strayedová

divocina

Jean-Marc Vallée si nedo­ká­zal v roli Cheryl před­sta­vit niko­ho jiné­ho než Reese Witherspoonovou.  “Stejně jako Matthew McConaughey v Klubu posled­ní nadě­je, i ona se hlu­bo­ce napo­ji­la na hlav­ní posta­vu,” říká. “Reesina lás­ka ke kni­ze byla jas­ná a sil­ná, oprav­du měla hlu­bo­ké pocho­pe­ní pro to, kým ta žena je. Zároveň byla při­pra­ve­na zajít nebez­peč­ně dale­ko. Přistupovala k tomu s dojem­nou poko­rou.  Žádné ego, jen tou­ha dostat se dovnitř této ženy.”

I když se Cheryl na své ces­tě potká s řadou lidí (ohro­mu­jí­cí­mi i děsi­vý­mi), po vět­ši­nu fil­mu zůstá­vá sama - což zna­me­na­lo, že je Witherspoonová téměř v kaž­dém zábě­ru. Bruna Papandreová říká, že vědě­la, že Witherspoonová dá do své role všech­no.

“Myslím, že exis­tu­je mno­ho podob­nos­tí mezi Reese a Cheryl v tom, že obě mají hou­žev­na­tost, ale také neu­vě­ři­tel­ně vel­ko­ry­sé­ho ducha,” podo­tý­ká. “Obě jsou vel­mi ote­vře­né a nebo­jí se mlu­vit o tvr­dých život­ních zkouš­kách. Jedna z věcí, kte­rá mě jako pro­du­cent­ku oprav­du nadchla, byla pří­le­ži­tost, aby divá­ci vidě­li Reese tak, jako nikdy před­tím. Obnažila samu sebe - fyzic­ky i cito­vě - a mys­lím, že je skvě­lá.”

Witherspoonová ztvár­ni­la Cheryl jako něko­ho, kdo má zdán­li­vě naiv­ní, mož­ná i směš­ný pří­stup ke zdo­lá­ní PCT, pro­to­že bez ohle­du na to, jak dale­ko se ve svém živo­tě sní­ži­la, v hlou­bi duše stá­le věří, že může najít spá­su.

“Mohla zvo­lit jinou ces­tu. Mohla se stát nar­ko­man­kou, dostat se na úpl­né dno odkud není návra­tu,” pou­ka­zu­je hereč­ka a pro­du­cent­ka. “Ale ona se roz­hod­ne jinak. Dostane se z toho a to je neu­vě­ři­tel­ně inspi­ra­tiv­ní pro kaž­dé­ho, kdo jakým­ko­liv způ­so­bem boju­je se svým živo­tem. Tolik lidí se cítí osa­mě­lých a nema­jí niko­ho, kdo by jim pomohl. Tento pří­běh dává nadě­ji, že se vždyc­ky může­te zachrá­nit a to je oprav­du moc­ná věc.”

Nebylo pochyb o tom, že tato role s sebou při­nes­la extrém­ní fyzic­ké náro­ky pro scé­ny, kdy Cheryl zdo­lá­vá ská­ly, řeky, led a sníh. Witherspoonová s sebou při­nes­la lás­ku a úctu k pří­ro­dě, kte­rá jí je pomoh­la zdo­lat. Ztvárnění Cheryl pro Witherspoonovou před­sta­vo­va­lo setkat se s divo­či­nou - v drs­ných pouš­tích, vyso­kých horách a také v její vlast­ní hla­vě.

“Kdybych byla člo­věk, kte­rý nemá vztah k vol­né pří­ro­dě, tak by pro mě tato role neby­la mož­ná,” smě­je se. “Bylo to vel­mi nároč­né v kaž­dém ohle­du a mno­hem více fyzic­ky nároč­né, než jsem před­po­klá­da­la. Musela jsem zvlád­nout horo­le­zec­tví, pře­bro­dit řeku, pocho­do­vat po hrud­ník ve sně­hu a spad­nout do mra­zi­vé řeky. Neměla jsem tuše­ní, že to bude tak těž­ké, jak to oprav­du bylo. Ale záro­veň mi to při­nes­lo uspo­ko­je­ní.”

Mnoho z těch­to zados­tiu­či­ně­ní pochá­ze­lo z momen­tů, kte­ré Witherspoonovou dosta­ly do nej­tem­něj­ších kou­tů její duše. Natáčení momen­tu, kte­rý film ote­ví­rá, když Cheryl kata­stro­fál­ně ztra­tí botu v hor­ském prů­smy­ku, ve Witherspoonové vyvo­lá­va­lo pocit, jako by se blí­ži­la k zásad­ní život­ní kři­žo­vat­ce.

“Musím při­znat, že to mís­to, na kte­rém jsme scé­nu toči­li, je jed­ním z nej­krás­něj­ších míst, kte­ré jsem ve svém živo­tě navští­vi­la,” vzpo­mí­ná. “Stát na okra­ji té hory a pře­mí­tat o všem, co se Cheryl v tom oka­mži­ku sta­lo, bylo inten­ziv­ní a emo­ci­o­nál­ní. Je to popr­vé, co se roz­hod­ne, že ji nic neroz­ho­dí. Připadá si, jako by se ji vesmír neu­stá­le sna­žil trhat na kusy. A teď se roz­hod­ne, že to pros­tě nedo­pus­tí.”

Dech berou­cí pohle­dy, kte­ré je obklo­po­va­ly během celé­ho natá­če­ní, byly pro Whiterspoonovou stá­lou inspi­ra­cí a při­po­mín­kou, proč nedo­tče­ná mís­ta divo­či­ny, tak sil­ně k Cheryl pro­mlou­va­la. “Naplňuje vás to,” říká hereč­ka. “Když vidí­te neu­vě­ři­tel­né krá­sy naše­ho svě­ta, začne­te věřit, že bude všech­no v pořád­ku. Myslím, že to tak cíti­la i Cheryl.”

To že byla Strayedová pří­tom­na na natá­če­ní, také pomoh­lo. “Byla pro mě oprav­do­vým vzo­rem,” vysvět­lu­je Witherspoonová. “Někdy pro mě byla jedi­ným záchyt­ným bodem ve scé­ně. Stačilo se na ni podí­vat a vidět její tvář, ve kte­ré bylo vepsá­no, že to všech­no pro­ži­la. Vidíte jí v očích vše, čím si pro­šla. A sly­ší­te to v jejím hla­se. Možnost to sle­do­vat, byla pro mě jako pro hereč­ku nej­vět­ším darem.”

Nakonec se Witherspoonová do role tak pohrou­ži­la, že když někdo na pla­ce zavo­lal “Cheryl”, zare­a­go­va­la na to sou­čas­ně se Strayedovou.

Strayedová byla ohro­me­na tím, jak se Witherspoonové poda­ři­lo do role vnést svůj vlast­ní pohled. “Předtím, než se zača­lo točit, jsme spo­lu strá­vi­ly hod­ně času a poví­da­ly si o našich živo­tech. Myslím, že jako kaž­dý umě­lec, i ona se sna­ži­la při­jít na to, jak pro­mě­nit tuto roli v její vlast­ní. Sdílela jsem s ní celou řadu pří­bě­hů z mého puto­vá­ní, z mého živo­ta a ona udě­la­la to samé se mnou. Opravdu jsme se navzá­jem dob­ře pozna­ly. Stojí noha­ma pev­ně na zemi, je vel­mi inte­li­gent­ní a moud­rá.”

Na natá­če­ní byla Strayedová pře­kva­pe­na tím, jak oprav­do­vě to půso­bi­lo. “Když jsme toči­li scé­nu, kde Reese padá na kole­na a plá­če, stá­la jsem za moni­to­ry, sle­do­va­la ji během čtyř nebo pěti jetí a pokaž­dé jsem s ní pla­ka­la,” říká spi­so­va­tel­ka. “Bylo to veli­ce zvlášt­ní, pro­to­že jsem přes­ně vědě­la, kým v té chví­li byla. Byla jsem to já - ale záro­veň to byla Reese, když ji život sra­zil na kole­na. To je síla umě­ní.”

Witherspoonová kon­sta­tu­je, že zatím­co Cheryl čer­pa­la sílu ze samo­ty, kte­rou našla během své­ho puto­vá­ní, hod­ně zís­ká­va­la i od lidí, kte­ré na své ces­tě potka­la. Tato setká­ní se sta­nou pro film klí­čo­vá. “Líbí se mi, jak celá řada růz­ných lidí vstu­pu­je do její­ho živo­ta,” říká. “Trochu mi to při­po­mí­ná Bergmanovy Lesní jaho­dy. Cheryl se také oci­tá na ces­tě a neu­stá­le potká­vá lidi, kte­ří jí při­ná­še­jí něco, co ve svém živo­tě postrá­dá.”

Způsob, jakým Jean-Marc Vallée točí za vyu­ži­tí ruč­ních digi­tál­ních kamer, kte­ré se ply­nu­le pohy­bu­jí v rozpě­tí 360ti stup­ňů, bylo pro Witherspoonovou jako zje­ve­ní a vyvo­la­lo to v ní tou­hu během své­ho výko­nu ješ­tě více ris­ko­vat. “Nikdy jsem v živo­tě nic tako­vé­ho nedě­la­la. Je to vel­mi neob­vyk­lé,” dodá­vá. “Jako her­ci vám to pomů­že zba­vit se sta­rých sché­mat. Máte pocit, že jste vždy v roli a všech­no je mož­né. Jednu chví­li jsme byli v širo­kém zábě­ru a o minu­tu poz­dě­ji v detai­lu, stej­ně jako jsem v jed­nom oka­mži­ku moh­la pla­kat a poz­dě­ji být rados­tí bez sebe. Bylo to oprav­du vzru­šu­jí­cí.“

Jak se hlou­bě­ji pro­po­ji­la se svou posta­vou, Witherspoonová zjis­ti­la, že Cherylin neslav­ně těž­ký batoh a polo­roz­pad­lé boty se sta­ly sou­čás­tí její vlast­ní duše. Zatímco ve fil­mu je batoh čas­tým zdro­jem komi­ky, stal se pro Cheryl meta­fo­rou, když se uči­la hodit minu­lost na svá bed­ra a jít dál.

“Boty a batoh se sta­ly mou sou­čás­tí,” říká Reese Witherspoonová. “Batoh mi při­pa­dal, jako by to byla moje ruka nebo noha. Někdy jsem mezi scé­na­mi zapo­mně­la, že ho stá­le nosím na zádech. Někdy mi musel vedou­cí rekvi­zi­tář říct ‘může­te si ho sun­dat.’ Jak Cheryl říká ve své kni­ze, je úžas­né si uvě­do­mit, že to, co oprav­du v živo­tě potře­bu­je­te, může­te unést na zádech. Je to tak osvo­bo­zu­jí­cí. Je to krás­ná myš­len­ka.”

V prů­bě­hu celé­ho natá­če­ní byla Witherspoonové cho­di­dla una­ve­ná, její tělo bole­lo a podob­ně jako Cheryl i ona si v nit­ru pro­šla tem­ný­mi a děsi­vý­mi momen­ty. Ale neu­stá­le byla posi­lo­vá­na vědo­mím, jak těž­ce vydo­by­tou pro­mě­nu ve své roli před­sta­vu­je. “Nebylo to snad­né. Ale když kon­čí den, máte dob­rý pocit, že jste něče­ho dosáh­li,” uza­ví­rá. “Měla jsem vel­ké štěs­tí, že jsem pří­běh Cheryl moh­la odvy­prá­vět.”

Části seriálu:  Divočina


Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,09716 s | počet dotazů: 199 | paměť: 54483 KB. | 23.04.2021 - 01:54:38
X