Divadlo: Krysař (2018)

Divadlo: Krysař (2018)
Ohodnoťte člá­nek

Po loň­ské návštěvě tak tro­chu nestan­dart­ní­ho muzi­ká­lu Tajemství od Daniela Landy a jeho man­žel­ky v reži­sér­ské pozi­ci, kte­rý se mi ale až neče­ka­ně zalí­bil, jsem vyu­žil mož­nos­ti zhléd­nout také jeho ješ­tě o něko­lik roků star­ší tvor­bu, i když po více než dva­ce­ti letech po pre­mi­é­ře samo­zřej­mě v novém nastu­do­vá­ní.

Kulisy

Na malé scé­ně Divadla Kalich se ten­to­krát pro­duk­ce vytáh­la s vel­mi chytře navr­že­ný­mi kuli­sa­mi, kte­ré během před­sta­ve­ní neby­lo tře­ba nijak výraz­ně manu­ál­ně měnit a přes­to díky dvě­ma toč­nám nabí­ze­ly pat­řič­nou vari­a­bi­li­tu s mini­mál­ní spo­tře­bou stmí­va­ček. Na nich se poté ode­hrá­val tem­ný, sko­ro až deka­dent­ní muzi­kál o tajem­ném Krysaři, kte­rý původ­ně při­jel do měs­ta vyře­šit pro­blém s pře­mno­že­ný­mi kry­sa­mi, ale nako­nec jeho pří­tom­nost roze­hrá­la mno­hem vět­ší par­tii, kte­rá může vyús­tit až v nekon­t­ro­lo­va­tel­né krvepro­li­tí ve měs­tě pro­hni­lej­ším, než se na prv­ní pohled může zdát.

Hudba

To vše se ode­hrá­va­lo za zvu­ků Landovy typic­ké tvor­by plné jed­no­du­chých, ale zato říz­ných tónů, na jeviš­ti netra­dič­ně repro­du­ko­va­ných za hoj­né účas­ti elek­tric­kých kytar. Na Krysařovi neo­myl­ně pozná­te, že se jed­ná o Landův muzi­ká­lo­vý debut a v porov­ná­ní s o něko­lik let mlad­ším Tajemstvím si mís­ty (hlav­ně v prv­ní půli před­sta­ve­ní) musí­te nepo­pi­ra­tel­ně říkat, že tex­ty jsou mís­ty mož­ná až pří­liš jed­no­du­ché a říkan­ko­vi­té, navíc s napros­to špat­ně dota­že­ným ver­šo­vá­ním, ve kte­rém sem tam něja­ké to slův­ko chy­bí, a sem tam zase pře­bý­vá. A ne, není to účel, to je pou­ze nedo­ta­že­nost, kte­rou mno­ho lidí nesly­ší a mno­ha lidem tudíž ani neva­dí. Já z ní ale doslo­va ros­tu a trhá to mé jem­né slu­cho­vé ústro­jí na cuc­ky. Sem tam se ten­to pro­blém dá doda­teč­ně vyře­šit vhod­nou into­na­cí a poml­ka­mi, kte­ré umí nedo­sta­tek či nad­by­tek sla­bik ve ver­ši šikov­ně ukrýt, ale v prv­ní půli se o to nikdo zjev­ně nesna­žil, což mě v kom­bi­na­ci s až pří­liš jed­no­du­chým frá­zo­vá­ním v říkan­ko­vi­té hud­bě oprav­du ruši­lo a svým způ­so­bem hod­ně zkla­ma­lo. Naštěstí, a to mě nao­pak pří­jem­ně pře­kva­pi­lo, dru­hou půli jako­by snad psal někdo úpl­ně jiný. Hudba zís­ka­la na inten­zi­tě, špat­né ver­šo­vá­ní téměř vymi­ze­lo a her­ci tak dosta­li mož­nost si sku­teč­ně zazpí­vat a dodr­žet nepsa­ná pra­vi­dla dekla­ro­va­né­ho žán­ru. Říkanek uby­lo, při­by­lo smys­lu­pl­né­ho sku­teč­ně zpí­va­né­ho tex­tu a cel­ko­vý dojem byl zachrá­něn.

Herci

Herecké výko­ny v muzi­ká­lu byly cel­ko­vě vel­mi vyvá­že­né, až na typic­ky otrav­nou Kateřinu Steinerovou, jejíž doslo­va vidlác­ký před­nes s řeza­vým hla­sem oprav­du nemo­hu vystát už od její­ho sna­že­ní v Osmém svě­ta­dí­lu, kte­rý tím napros­to pohřbi­la. V Krysařovi naštěs­tí dosta­la jen doce­la málo pro­sto­ru, a tak byl její pře­hrá­va­ný smy­sl pro jed­no­du­chost a nedo­sta­tek talen­tu v kom­bi­na­ci s cir­ku­lár­ní pilou v hla­siv­kách doce­la rych­le zapo­me­nut. Naopak ústřed­ní duo v podá­ní Přemysla Pálka coby Krysaře a Marie Křížové v roli Agnes nemě­lo chy­bu. Pálek se svým hlu­bo­kým hla­sem dodal Krysařovi v kápi skvě­lou tem­nou atmo­sfé­ru a Křížová osl­ňo­va­la výbor­ným zpě­vem a nečer­no­bí­lou rolí, kte­rá vždy umož­ní vděč­ně vynik­nout. Milan Peroutka coby rybář, kte­rý během děje zaži­je osob­nost­ní pře­rod to má vel­mi podob­né, jako část muzi­ká­lu před a po pře­stáv­ce. Zpočátku mu chví­li trvá, než se na jeviš­ti uklid­ní a nala­dí na tu správ­nou notu, ale jakmi­le se pub­li­kum vrá­tí ke zhléd­nu­tí dru­hé čás­ti, začne řádit jako čer­ná ruka a div, že si nepři­vlast­ní hlav­ní roli celé­ho muzi­ká­lu pro sebe. David Suchařípa v roli osu­du před­ve­dl mys­lím přes­ně, co se od něj oče­ká­va­lo – nenadchl, ani neu­ra­zil. To samé mohu říci o Anně Slováčkové, kte­réž­to před­nes a hra­ní poměr­ně přes­ně odpo­ví­da­lo pova­ze její posta­vy – šikov­ná, sna­ži­vá, ale v jádru stá­le lehce až více otrav­ná. Zmínit ješ­tě musím zlo­či­nec­ké trio Starosta, Hostinský a Rychtář / Ženich, kte­ré spo­leč­ně díky dob­ře napsa­ným scé­ná­řům skvě­le zafun­go­va­lo. Jan Apolenář a Henrich Šiška spo­lu vytvo­ři­li skvě­lý a uvě­ři­tel­ný zlo­či­nec­ký pakt, do kte­ré­ho se sice Rychtář Richard Bergman bez vět­ší­ho při­spě­ní vetřel, ale dohro­ma­dy jim to kla­pa­lo. Trochu mě mrze­lo, že jsme v roli Starosty nena­ra­zi­li  Zounara, ale na dru­hou stra­nu Apolenář byl coby zko­rum­po­va­ný stát­ní úřed­ník více než důstoj­nou náhra­dou – a mož­ná, že po zhléd­nu­tí té samé role se Zounarem bych za kome­di­ál­ně­ji ladě­nou náhra­du ozna­čil spí­še prá­vě Zounara, kte­rý je skvě­lý zápo­rák, ale více mu svěd­čí tako­vé ty „vtip­něj­ší“ zlé role.

Za moc pěk­né herec­ké a hlav­ně taneč­ní výko­ny musím ješ­tě podě­ko­vat Krysařově duši v podá­ní dnes již tři­nác­ti­le­té­ho Štěpána Köhlera, kte­rý za své sna­že­ní skli­dil zaslou­že­né ova­ce a je tak slib­nou posta­vou do muzi­ká­lo­vé budouc­nos­ti. No a na závěr ješ­tě zmí­ním vtip­né duo Martin Sobotka a Jan Vlas, kte­ří ztvár­ni­li opi­lec­ké a vra­houn­ské duo a jako vždy se neprá­vem těši­li z inten­ziv­ní­ho potles­ku, kte­rý si však neza­slou­ži­li oni sami, nýbrž jejich vděč­né obsa­ze­ní. Neříkám, že byli špat­ní, to roz­hod­ně ne, jen úspě­chy těch­to „vtip­ných“ postav jsou pokaž­dé tak tro­chu ne zce­la zaslou­že­né, opro­ti her­cům, kte­ří to mají v hlav­ních rolích muzi­kál­ně vydře­né.

Závěrem

S původ­ním čes­kým muzi­ká­lem Krysař se to ve výsled­ku má doce­la stej­ně, jako s tím Tajemstvím. Neoplývá vel­ko­le­pou scé­nou ani výpra­vou, ale dohá­ní to smys­lu­pl­ným a ne za kaž­dou cenu dob­ře kon­čí­cím dějem, kte­rý je pro­tkán ori­gi­nál­ní, i když v prv­ní půli znač­ně pokul­há­va­jí­cí hud­bou Daniela Landy. Má své herec­ké pře­šla­py, ale těch naroz­díl od pove­de­ných cas­tingů není ani zlo­mek, tak­že když se děj i hud­ba v dru­hé polo­vi­ně muzi­ká­lu netra­dič­ně sta­nou mno­hem lep­ší, než polo­vi­na prv­ní, jste rádi, že jste tuhle kla­si­ku, kte­rá si u nás odby­la už přes tisí­cov­ku repríz, vyra­zi­li. Je to v dneš­ní době, kdy muzi­ká­ly sáze­jí pře­de­vším na vel­ko­le­pou výpra­vu a tri­ky, oprav­du nevšed­ní komor­něj­ší, ale přes­to roz­mách­lej­ší záži­tek. A ano, v Landově Krysaři se tyhle dvě slo­va oprav­du dají slou­čit do spo­leč­né­ho dojmu.

Uděluji 75%

Lukáš

Webový projekt Zapisuji.cz

Související příspěvky:

  • Kancl (2018)19. listopadu 2018 Kancl (2018) Divadlo Rokoko jsem navštívil co si pamatuji poprvé. Překvapilo mě, kolik menších divadelních scén Praha ukrývá, ale podzemní hlediště s cca dvěma sty místy přístupnými z pouze jedné […]
  • Panicové23. května 2017 Panicové Ve Francii se píše rok 1740 a mladý Jamie Fraser se s kamarádem Ianem připojuje ke skupině žoldáků. Navzdory všem vhodným příležitostem ještě ani jeden z mladých mužů nepřišel o panictví a […]
  • ROZHOVOR Lucie Ernestová: Miluj svůj život 2018 a ponoření se do kalendáře pro příští rok19. srpna 2017 ROZHOVOR Lucie Ernestová: Miluj svůj život 2018 a ponoření se do kalendáře pro příští rok Kalendář Miluj svůj život je nástěnným šperkem, který vás provede nejen praktickými individuálními plány vašeho roku 2018, ale také potěší duši, nejen obrázky, ale i texty, které jsou […]
  • Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti13. dubna 2017 Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti Pro čtení této knihy mě prvotně zaujal její obal a název, který působil podivně zajímavě, ostatně jak napovídal název této knihy. Nedalo mi to a do knihy jsem se začetla hned po prvních […]
  • Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta - 85 %23. května 2017 Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta - 85 % Když mi bylo dvacet tři, tak se mi líbili Piráti z Karibiku. Chtělo to trocha šoumenství Johnyho Deepa, osudovou lásku Orlanda Blooma a Keiry Knightley, samozřejmě zlého Geoffreye Rushe. […]
  • Papír s duší vintage - kniha plná inspirace20. května 2017 Papír s duší vintage - kniha plná inspirace Nůžky, lepidlo, papír, staré pohledy a fotografie, staré knihy, látky, kartón, krajky... Zkrátka věci, které se nacházejí v každé domácnosti. Věděli jste, že se z nich dají vyrobit […]
  • Ararat (2002)5. května 2015 Ararat (2002) Atom Egoyan patří mezi mé oblíbené režiséry (získal si mě jednoho večera na čt2 snímkem Exotica), ale z relativně skromné sbírky jeho filmů (není to rozhodně nějaký filmový "grafoman") […]
  • Diář Báry Nesvadbové4. září 2017 Diář Báry Nesvadbové Toužíte po diáři, který by byl tak akorát do kabelky, a přesto byste při hledání v něm nemusela používat brýle? Toužíte po diáři, jehož vazba vydrží a už v červenci nebude připomínat […]
  • Oceněný snímek z letošního Berlinale bude uveden také ve Varech26. června 2017 Oceněný snímek z letošního Berlinale bude uveden také ve Varech Po úspěchu na letošním Berlinale, odkud si Aki Kaurismäki odvezl Stříbrného medvěda za nejlepší režii, zamíří jeho novinka Druhá strana naděje na konci července i do českých kin. Před tím […]
  • Z pohádkové postýlky - kniha23. května 2017 Z pohádkové postýlky - kniha Tato kniha je výběr pohádek, a to jak veršovaných, tak i normálně psaných. Jedna z těch klasických se jmenuje Smolíček pacholíček. V lese žil jelen zlaté parohy spolu se Smolíčkem […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *