Diktátor (1940) 

Vydařený, na svou dobu vel­mi důle­ži­tý sní­mek, kte­rý se z dneš­ní­ho pohle­du ovšem dost těž­ce hod­no­tí. Pro lidi, kte­ří vál­ku neza­ži­li nemů­že jít o tak sil­ný film jako pro lidi, kte­ří vál­ku zaži­li, ovšem poku­sím se to i přes­to nějak shr­nout. Chaplin zde vytvá­ří dvě dějo­vé linie. V jed­né před­sta­vu­je Alenoida Hynkela, dik­tá­to­ra nápad­ně se podo­ba­jí­cí­mu Hitlerovi a v dru­hé židov­ské­ho kadeř­ní­ka. Scény s dik­tá­to­rem jsou díky Chaplinovu dechbe­rou­cí­mu herec­ké­mu výko­nu exce­lent­ní, zatím­co scé­ny z židov­ské­ho ghet­ta mír­ně pokul­há­va­jí, ovšem i ty mají něco do sebe. A závěr při­ná­ší důle­ži­tou vizi. Tato vyda­ře­ná sati­ra, protka­ná vel­mi vtip­ný­mi gagy a hláš­ka­mi se i přes­to, že už je dnes vní­má­na tro­chu jinak než teh­dy, nedá hod­no­tit jinak než pěti hvězda­mi. |95%|