Denisa Pfauserová - princezna Markétka

 Jaká je prin­cez­na, kte­rou hra­je­te v pohád­ce Řachanda?  

Rozmazlená. Rozmazlený fakan. To mlu­ví za všech­no. Opravdu je jak pěti­le­tá roz­maz­le­ná hol­čič­ka, kte­rá vždyc­ky dosta­la všech­no, co chtě­la. Tím si upev­ňu­je svo­ji pozi­ci. Všichni ze štá­bu si ze mě děla­li legra­ci, pro­to­že jsem jako kolo­vrá­tek pořád říka­la: „Nechci, nechci, nechci.“ A pro­to­že ve své roz­maz­le­nos­ti nechá poká­cet les v Kouzelném krá­lov­ství, tak jí Paní lesa začne pře­vy­cho­vá­vat…

  Je to vaše prv­ní prin­cez­na?

 

Je to moje prv­ní prin­cez­na a krás­ně se mi hrá­la. Ony se vždyc­ky hra­jí líp tako­vé ty posta­vič­kys gro­tesk­ní­mi cha­rak­te­ry než ty uny­lé hod­né prin­cez­ny. Je hez­ké být v očích malých divá­ků za tu hod­nou, ale tohle je vět­ší zába­va. Když si mamin­ka čet­la scé­nář, tak říka­la, že je to přes­ně napsa­né pro mě. (smích) A jako kaž­dá malá hol­ka i já jsem si před zrca­dlem před­sta­vo­va­la, že jsem prin­cez­na.

 Jak dlou­ho trvá, než se zro­dí fil­mo­vá prin­cez­na?

V mas­kér­ně jsem trá­vi­la vždyc­ky asi hodi­nu a půl. Důkladné líče­ní, z kaž­dé­ho pra­mín­ku se muse­la udě­lat kudr­na… Navíc jsem muse­la změ­nit bar­vu vla­sů, ale ve všem jsem paní reži­sé­r­ce sto­pro­cent­ně důvě­řo­va­la. Je to pod­le mě jed­na z nej­lep­ších reži­sé­rek. Když jsem při­šla ke kadeř­ní­ko­vi a řek­la, že chci zesvět­lit o dva odstí­ny, a on mi uká­zal blond, jakou má bar­bie od Mattela, tak jsme nako­nec zvo­li­li jen jeden odstín

. Jak se vám spo­lu­pra­co­va­lo s vaším fil­mo­vým tatín­kem Janem Hrušínským?

Výborně, je to skvě­lý komik. Dalo by se říci, že jsme se roze­smá­va­li navzá­jem, i když jsme to na kame­ru nedá­va­li znát, pro­to­že to se pak nedá dál točit. Hrajeme spo­lu i v Divadle Na Jezerce, tak­že se zná­me.

Absolvovala jste něja­kou scé­nu, ze kte­ré jste měla strach?

Měla jsem doce­la strach ze scé­ny uná­še­ní nevěs­ty, pro­to­že jsem chtě­la, aby to vyzně­lo vtip­ně a mile a nevy­pa­da­lo to hlou­pě a nazkou­še­ně. Bylo to dost pohy­bo­vé. Spočívalo to v tom, že jsem si čich­la k Ochablíku, k tako­vé byli­ně, po níž postup­ně začnou ocha­bo­vat sva­ly. Nejdřív obli­čej, pak jed­na ruka, dru­há ruka… Aby to vypa­da­lo nějak při­ro­ze­ně a uvě­ři­tel­ně, tak jsem si říka­la, že to bude doce­la kumšt. Nakonec se to ale poved­lo a mys­lím, že snad i dob­ře.

Jako prin­cez­na vystří­dá­te spous­tu šatů, jaká je vaše prin­cez­nov­ská gar­de­ro­ba?

Moje nej­ob­lí­be­něj­ší šaty jsou zla­té, ale sko­ro jsem se do nich nemoh­la dostat, pro­to­že byly děla­né na benát­skou noc pro něja­kou model­ku s míra­mi 90-60-90. (smích) Říkala jsem si, že když se pro ně nena­jde scé­na, tak si je vez­mu tře­ba na pre­mi­é­ru. Ještě jsem měla růžo­vé a sva­teb­ní. Velmi vtip­né byly tako­vé kraťás­ky s obrov­skou košil­kou na spa­ní, ve kte­ré jsem vypa­da­la jak cuk­ro­vá vata. Do lesa jsem zase měla tako­vou růžo­vou noč­ní koši­li, ve kte­ré se máchám v ryb­ní­ce

. Líbilo by se vám vrá­tit se do stře­do­vě­ku a nosit tyhle prin­cez­nov­ské šatič­ky?

 Většina kos­tý­mů byla šitá pří­mo na mě, ale když máte ty kor­ze­ty a obru­če na sobě celý den, tak už se těší­te, až se z nich svlék­ne­te. Už bylo prin­cez­ny dost a zpět do dží­nů.

---