Deníky Poliny Žerebcovové

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Deníky Poliny Žerebcovové ukrý­va­jí Polinin život­ní pří­běh – děv­čát­ka upro­střed čečen­ské vál­ky. Polina vyrost­la a žila v Grozném, hlav­ním měs­tě Čečenské auto­nomní repub­li­ky Ruské fede­ra­ce. Její dět­ství, potyč­ky s kama­rá­dy, prv­ní lás­ka a dospí­vá­ní nemoh­lo být obo­ha­ce­né asi ničím hor­ším, než byla pří­tom­nost tří čečen­ských válek, jimž mla­dá Polina muse­la čelit. A tak si už jako malé děv­čát­ko zača­la psát deník. Protože jak jinak natr­va­lo zazna­me­nat své poci­ty, tu nespra­ve­dl­nost a poni­žo­vá­ní, než do dení­ků? A tak Polina psa­la a psa­la. S jejím věkem při­bý­val i roz­sah dení­ko­vých zápi­sů, a tak bez pro­blé­mů moh­la být vydá­na obsáh­lá kni­ha, kde jsou všech­ny Polininy zázna­my „pod jed­nou stře­chou“.

Jakýkoliv sku­teč­ný pří­běh mě vždy zaujme. Ať už se jed­ná o kni­hu, nebo film. Musím říct, že ješ­tě nikdy jsem nečet­la oprav­du záživ­nou kni­hu, kte­rá by mě bavi­la a byla napsá­na pod­le prav­di­vých udá­los­tí – ať už se jed­ná o něja­ké pře­ži­tí v divo­či­ně, vál­ku apod. Bohužel ani u Deníků Poliny Žerebcovové tomu neby­lo jinak. Avšak to nezna­me­ná, že by kni­ha byla špat­ná, prá­vě nao­pak!

Autorka si zís­ka­la mé sym­pa­tie už od prv­ní strán­ky, jeli­kož roz­to­mi­lá a malá Polina spo­leč­ně s pros­tý­mi dět­ský­mi zápis­ky byla dechbe­rou­cí. Bylo moc zají­ma­vé sle­do­vat, jak se Polina ve svém psa­ní zlep­šo­va­la, vyví­je­la, zdo­ko­na­lo­va­la vyja­d­řo­vá­ní a vše kolem. Je vidět, že spi­so­va­tel­ka má kni­hy a psa­ní oprav­du ráda, pro­to­že v jejích slo­vech lze najít tako­vou tu lás­ku k lite­ra­tu­ře, to se mi moc líbi­lo. Sama Polina je také novi­nář­ka a doku­men­ta­rist­ka, tak­že se není čemu divit.

Ačkoliv je kni­ha poměr­ně obsáh­lá, čte­ní ubí­há doce­la rych­le. I když moh­lo by to být lep­ší. Já vím, jsou to pře­ci dení­ky, ale stej­ně moh­ly být upra­ve­né do čti­věj­ší for­my – něja­ká slo­va vyma­zat, obmě­nit, malič­ko upra­vit… Vím, že by to už pak neby­ly pří­mo dení­ky, ale mys­lím, že by to dílu roz­hod­ně neuško­di­lo. Tady prá­vě mlu­vím o tom, že jsem dosud nečet­la žád­nou kni­hu pod­le sku­teč­né udá­los­ti, kte­rá by mě oprav­du vtáh­la do děje a nepus­ti­la od čte­ní. Ale mož­ná to bude tím, že život není pořád jed­na vel­ká akce, a když to jsou prav­di­vé udá­los­ti, tak tam musí být i to všed­ní a nud­né…

Deníky jsou nesmír­ně pouč­né. To je jejich hlav­ní zbraň. Doporučila bych toto dílo kaž­dé­mu, a klid­ně bych ho zařa­di­la do povin­né čet­by, jeli­kož by se děti a dospí­va­jí­cí moh­li tou­to zábav­něj­ší for­mou dozvě­dět a pocí­tit, jaké je to, když necho­dí­te do ško­ly. Když vás bom­bar­du­jí, když vás chce někdo zabít. Jdete po uli­ci a vidí­te mrt­vo­ly, na kte­rých se živí pou­lič­ní psi. Když už se koneč­ně dosta­ne­te do ško­ly, tak vás šika­nu­jí. A to jen kvů­li vaše­mu půvo­du, za kte­rý nemů­že­te. Nic zlé­ho jste niko­mu neu­dě­la­li a pře­ce vám ostat­ní děla­jí tyhle nespra­ved­li­vé ohav­nos­ti, a ješ­tě se tomu smě­jí. Nejen tohle, ale i mno­hem více najde­te v Polininých dení­cích. První lás­ku, tra­ble s mam­kou, život za vál­ky, nedo­sta­tek potra­vin, jaké je to, když musí­te krást, abys­te pře­ži­li nebo měli v čem cho­dit. Bída, špí­na, zra­ně­ní, smu­tek… Především to zna­me­ná vál­ka a také pře­de­vším tyto téma­ta tvo­ří kni­hu.

Ať už hle­dá­te něja­kou nauč­nou kni­hu, chce­te se dozvě­dět více o vál­kách a jak je těž­ké je pře­žít, nebo prah­ne­te po neob­vyk­lém dív­čím romá­nu ze zvlášt­ní­ho pro­stře­dí, toto dílo vře­le dopo­ru­ču­ji. Věřím, že se kni­ha může bez pro­blé­mu stát pro něko­ho pře­lo­mo­vým dílem, kte­ré mu změ­ní pohled na život. Zlo, kru­té hrů­zy a násil­nos­ti, kte­ré jsou v našem svě­tě stá­le a čas­to pří­tom­ny díky dení­kům vyplou­va­jí na povrch. Myslím si, že je nezbyt­né si toto uvě­do­mit, i když si mys­lí­me, že jsme v bez­pe­čí a nic nám nehro­zí. Ale o něko­lik kilo­me­t­rů ved­le někdo pro nic za nic umí­rá, trpí hla­dy nebo se tře­se zimou. Je postře­len, zná­sil­něn nebo okra­den. Tyto kru­tos­ti jsou na den­ním pořád­ku po celém svě­tě a jsem ráda, že mi Polina pomoh­la si uvě­do­mit, jak skvě­lý mám život a že i když si čas­to stě­žu­ji a jsem nespo­ko­je­ná, tak opro­ti jejím (těm oprav­do­vým!) pro­blé­mům, ty mé jsou vel­ké nic.

Ještě na závěr dodám, že je mi Polina moc sym­pa­tic­ká a obdi­vu­ju její odda­nost a sílu, s jakou ke vše­mu při­stu­po­va­la. Jak sta­teč­ná a odhod­la­ná byla. Je to zají­ma­vá osob­nost, a pokud jste tře­ba ješ­tě nikdy nečet­li něja­ký prav­di­vý pří­běh, tak Deníky Poliny Žerebcovové budou jis­tě tím správ­ným roz­hod­nu­tím.

• Autor:Polina Žerebcovová
• Žánr:živo­to­pis, svě­to­vá his­to­rie, svě­to­vá belet­rie
• Nakladatelstvi:BIZBOOKS
• Datum vydá­ní:13.06.2016

Kniha ke kou­pi na Albatrosmedia.cz.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře