Den poté je novým katastrofickým filmem, ve kterém vlivem globálního oteplování a tání ledovců dojde k narušení atlantického proudění a paradoxně na celé severní polokouli k prudkému ochlazení, na které se lidstvo nemůže stihnout připravit. Zmrznutí poloviny planety ještě předchází řada ničivých meteorologických jevů.
Ve filmu najdete všechny klasické znaky tohoto žánru: několik různých signálů varujících, že se něco stane něco neobvyklého; dvě strany, z nichž jedna varuje před nadcházející katastrofou a druhá tomu nevěří tak dlouho, až je skoro pozdě něco podnikat; řádku tematické vědecké terminologie doplňované množstvím superpočítačů, modelů a grafů; nějaký milenecký nebo alespoň rodinný příběh odehrávající se jakoby na pozadí katastrofy (v Dni poté je zde obojí), snaha lidí nějak s katastrofou bojovat a následná záchrana alespoň několika lidí a konečně, hlavní trumfy žánru, neskutečné situace a ohromující záběry.
Pokud jde o zajímavé situace a záběry, tak ty se ve Dni poté opravdu povedly. Navíc zde není nouze o kombinaci hned několika přírodních katastrof – padající kusy ledu, tornáda, tsunami a nakonec strašná zima, ve které zmrznete během vteřiny. Efektní jsou záběry z vesmírné lodi, jejíž posádka bezmocně sleduje jak sílí jednotlivá oka hurikánů (meteorologové mi snad prominou, jestli nepoužívám správnou terminologii). Dobře udělané jsou i scény, v nichž do avenues a streets New Yorku vtrhne obrovská přílivová vlna. Ta s sebou do ulic také přižene obrovskou loď (a lékárničku zároveň…).
Jako v každém takovém filmu, se i v tomto setkáme s některými opravdu pozoruhodnými skutečnostmi. Při sledování záchranné cesty otce jednoho z hlavních hrdinů z Washingtonu do New Yorku, si Američani prostě nemohli nechat ujít záběr Sochy svobody, jíž z ledové masy kouká sotva čtvrtina, a to i za cenu, že otec se svým přítelem najednou přicházejí do New Yorku naprosto jasně od moře. Asi v té sněhové bouři zabloudili. I o základním faktu, na němž je film postaven, tedy na náhlém razantním poklesu teploty během cca 6 hodin, by se z vědeckého hlediska dalo také jistě polemizovat.
Závěr filmu prostě musel být happy end. A tak přesto, že polovina planety zůstala pod ledem a zemřelo jistě několik milionů lidí, Američané jsou šťastni, že zachránili pár lidí z New Yorku. Přesto bych Den poté zařadila v rámci žánru spíše mezi díla zdařilá a rozhodně věrohodnější než Bruce Willis a jeho záchranná mise…. Sice víte, že je to jen film, ale stejně vás možná napadne: že bych přestal(a) používat spreje s freony?
Nejnovější komentáře