CoComelon – fenomén který učaroval dětem, pohltil i rodiče. Na Voyo oblíbené postavičky poprvé promluví i česky.

RODIČE, PŘED TÍM, NEŽ COCOMELON MALÝM PUSTÍTE, PŘEČTĚTE SI TENTO KOMENTÁŘ!!!

Naprosto nevhod­ný pořad pro děti. Pokud neví­te, co toto je, je to to, co dneš­ní gene­ra­ce čtyř­le­tých sle­du­je. Když dnes vidím tohle, jsem rád, že jsem vyrůs­tal na Patovi a Matovi, Tom a Jerrym nebo napří­klad na víle Amálce. Cocomelon se tvá­ří pou­ze jako dět­ský pořad, nicmé­ně je to napros­to pří­šer­ná věc. Animaci popíšu jed­ním slo­vem: ODPORNÁ. Pokud najde­te kde­ko­liv na inter­ne­tu podob­nou ani­ma­ci a lidé si ji porov­ná­va­jí s Cocomelon, už jen z toho si může­te být napros­to jis­tí, že to nesto­jí za váš čas. Na YouTube si může­te vyhle­dat Cocomelon, zjis­tí­te, že ten YouTube kanál má přes 125 mili­o­nů odbě­ra­te­lů. Jaké je asi tajem­ství ukry­té za tím úspě­chem? Můžu vám s jis­to­tou potvr­dit, že to není ani­ma­cí, ale ten pořad doslo­va „hac­ku­je“ dětem mozek. Je to doslo­va odpad­ko­vý koš tvor­by pro děti.

Jaký mám pro­blém s tím, že je to odpad­ko­vý koš? Ten, že odpad­ko­vý koš má gigan­tic­kou sle­do­va­nost a sku­teč­né kres­le­né seri­á­ly jako napří­klad Tom a Jerry, kte­ré vzni­ky tak, že lidé na nich pra­co­va­li s lás­kou a úsi­lím a jsou doko­na­lé pro dět­ské pub­li­kum, nebo napří­klad Pat a Mat. Nové díly jsou sice slab­ší, ale záplet­ky jsou per­fekt­ní pro malé děti. Tomu hnu­su, kte­rým je Cocomelon se nedo­ká­že ŽÁDNÝ dob­rý pořad pro děti vyrov­nat.

Stejní lidé co sto­jí za Cocomelon vlast­ní nespo­čet dal­ších kaná­lů čis­tě pro děti, jako napří­klad Blippi. Tímhle jim ale nedě­lám rekla­mu. Vše to je jen na ždí­má­ní peněz z hloupých dětí, kte­ré na ta videa kli­ka­jí čis­tě pro­to, že na mini­a­tu­ře vidí legrač­ně vypa­da­jí­cí posta­vič­ky. Jen z jed­no­ho videa inka­su­jí stov­ky tisíc korun, tak­že je abso­lut­ně NEPŘÍPUSTNÉ, aby tohle bylo i na Voyo. Ale ješ­tě nejsme ani zda­le­ka u kon­ce. Vraťme se ke Cocomelon.

Pokud máte napří­klad jaký­ko­li jiný film, při rych­lých bojo­vých scé­nách (napří­klad u pře­stře­lek nebo u bitek) je hod­ně stři­hů a rych­lých pohy­bů s kame­rou, aby scé­na byla oprav­du akč­ní a divák se vžil do děje, a u nor­mál­ních scén čis­tě o mlu­ve­ní se kame­ra obvykle hýbe oprav­du hod­ně málo a poma­lu, či je napros­to sta­tic­ká. Téměř KAŽDÝ záběr v Cocomelon zahr­nu­je pohy­bu­jí­cí se kame­ru a teď nemys­lím, že by se hýba­la málo, teď oprav­du mys­lím obrov­ské pohy­by. Chápu, že napří­klad v Avengers upro­střed boje se kame­ra hýbe jako šíle­ná, ale roz­hod­ně je nesmy­sl­né aby se v podob­né rych­los­ti hýba­la kame­ra při „whe­els on a bus go round round“ či „twin­kle twin­kle litt­le star“. Plus jsou to fakt malý děti, a když je vra­zí­te k videu, kde se kame­ra a zábě­ry takhle šíle­ně mění, nema­jí ani vte­ři­nu na to, aby zpra­co­va­ly co vlast­ně vidí.

Barevná pale­ta v jed­not­li­vých pís­ních je též oči rvou­cí. Na to se pros­tě nedá dívat.

Teď to nej­nut­něj­ší. Mám pěti­le­tou sest­ru a napros­to mohu potvr­dit, že to, o čem píšu teď, je prav­da. Ale pokud mi nevě­ří­te, potvr­dí vám to 95% rodi­čů, jejichž děti Cocomelon sle­du­jí.

Když jim jed­nou pus­tí­te Cocomelon, čumí na to, jak kdy­by byli zhyp­no­ti­zo­va­ní. Naprosto bez pohy­bů, jako zka­me­ně­lí, sle­du­jí Cocomelon a brzy se z nich sta­nou na tom pořa­du závis­lí. Skutečně. A když jim to vypne­te, instant­ně se z nich sta­nou stvo­ře­ní, kte­rá budou mít špat­nou nála­du, budou nepří­jem­ní a jejich mozek bude opět fun­go­vat jen v oka­mžik, co jim to opět pus­tí­te. Zombifikace dětí je pro­blém, kte­rý Cocomelon způ­so­bu­je, děti abso­lut­ně nevní­ma­jí, co se oko­lo děje, pros­tě bez duše to sle­du­jí. U nás doma to takhle běže­lo kaž­dý den a před půl rokem jsem Cocomelon u nás doma zaká­zal. Mám tako­vou radost, že jsem tak uči­nil a ško­da, že jsem tak neu­či­nil dří­ve.