Co se stalo, když Nora opustila manžela (aneb Opory společnosti) - Elfriede Jelinek

76b6069008 72829982 o2

E. Jelinek (nosi­tel­ka Nobelovy ceny) je poměr­ně zná­má němec­ky píší­cí autor­ka, kte­rá z prken, jež zna­me­na­jí svět pro­nik­la i do svě­ta stří­br­né­ho plát­na v podo­bě fil­mu Pianistka, kte­rý měl poměr­ně kon­tro­verz­ní recen­ze.

Neméně kon­tro­verz­ní je ale i sama autor­ka - jejíž čás­teč­nou auto­bi­o­gra­fií prý Pianistka byla. Elfriede vždy koke­to­va­la s levi­co­vý­mi poli­tic­ký­mi názo­ry - něja­ký čas byla člen­kou anar­chis­tic­ké­ho hnu­tí a poslé­ze i komu­nis­tic­ké stra­ny, avšak nikdy se nesta­la poli­tic­kým dogma­ti­kem (z komu­nis­tic­ké stra­ny poslé­ze vystou­pi­la), což nezna­me­ná, že by neby­la poli­tic­ky anga­žo­va­ná. Známé je i její setká­ní s Ulrike Meinhof, bouř­li­vé večír­ky, ambi­va­lent­ní vztah k veřej­nos­ti i femi­nis­tic­ký nádech jejích děl. Drama Co se sta­lo... je autor­či­nou prvo­ti­nou z roku 1979. Navazuje na zná­mou Ibsenovu hru Nora, ale její zna­lost od páka pří­mo nevy­ža­du­je. Podle Jelinek totiž Ibsenovo dra­ma kon­čí prá­vě v tom nej­ví­ce zají­ma­vém momen­tu, tedy v době, kdy se Nora odhod­la­la od své­ho man­že­la ode­jít. Co však bude dál? Jak si může ve svě­tě kon­ce 19. sto­le­tí dovo­lit žít žena sama bez ochran­né ruky své­ho man­že­la? To je pocho­pi­tel­ně sil­né a zají­ma­vé téma, kte­ré se na plo­še cca 2 hodin poku­si­li sehrát her­ci Nové scé­ny Národního padla v Praze. V režii Michala Dočekala si titul­ní roli Nory zahrá­la Kateřina Winterová, z noto­ric­ky zná­mých her­ců se obje­vi­li ješ­tě např. M. Mejzlík, O. Pavelka, A. Pyško, či tře­ba i Zdena Hadrbolcová.

Hru dopl­ňo­val živý orchestr slo­že­ný z bicích a kytar, auto­rem hud­by je Miloš Orson Štědroň (mož­ná zná­te jeho spo­lu­prá­ci s Ivou Bittovou).

Nora není - jak by se mož­ná na prv­ní pohled moh­lo zdát - typem eman­ci­po­va­né dámy. O svo­ji eman­ci­pa­ci se sice sna­ží (nemo­hu si odpus­tit jed­nu cita­ci ..„Lid je ve své pře­váž­né vět­ši­ně údaj­ně zalo­žen tak femin­ně, že jeho myš­le­ní a jed­ná­ní je ovliv­ně­no dale­ko více cito­vým vní­má­ním než stříz­li­vou úva­hou, říká Adolf Hitler..“), nicmé­ně záhy dá před­nost poho­dl­né­mu živo­tu vydr­žo­va­né sleč­ny, kte­rý si sna­ží udr­žet i za cenu vlast­ní důstoj­nos­ti. Autorka děj hry pře­nes­la do kon­ce dva­cá­tých let - jak mož­ná bylo ze zmín­ky o Dolfim patr­no - což má svůj výsled­ný efekt v podo­bě dám­ských úče­sů a úprav oděvů a v závě­ru hry i plí­ži­vé­ho poci­tu nástu­pu nacis­mu (...„že by v tom měli prs­ty Židi, v té věci s tím požá­rem?“...). Samotné muže Jelinek ve hře popi­su­je poměr­ně růz­ně, roz­díl­nou pale­tou cha­rak­te­rů, nicmé­ně ti sku­teč­ně moc­ní mají stě­žej­ní vlast­nost spo­leč­nou - tou­hu mno­žit kapi­tál (ne nepo­dob­ných Hugu Stinnesovi, na nějž také při­jde řeč). Ano, poznám­ky o srov­ná­vá­ní ženy s kapi­tá­lem (kapi­tál se totiž mno­že­ním - na roz­díl od ženy - neo­po­tře­bo­vá­vá) jsou doce­la vtip­né. Humor je ve hře pří­to­men, byť o vylo­že­nou kome­dii se nejed­ná. Hra je tak díky pohle­du na roli ženy a bez­uzd­ném chtí­či po mamo­nu aktu­ál­ní i pro dnešek.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Kancl (2018)19. listopadu 2018 Kancl (2018) Divadlo Rokoko jsem navštívil co si pamatuji poprvé. Překvapilo mě, kolik menších divadelních scén Praha ukrývá, ale podzemní hlediště s cca dvěma sty místy přístupnými z pouze jedné […]
  • Pán z Prasečkova20. března 2020 Pán z Prasečkova Rubriku "tyjátr" tady dost zanedbávám, což je jistě škoda už vzhledem k tomu, že jsem nedávno shlédl několik zajímavých představení.Tak třeba Pán z Prasečkova od slovutného Moliéra.Ke […]
  • Věc Makropulos - Karel Čapek (ND)20. března 2020 Věc Makropulos - Karel Čapek (ND) Slavná padelní inscenace Karla Čapka, Věc Makropulos, se znovu vrací na prkna Národního (respektive Stavovského) padla, tentokrát v režii slavného režiséra Roberta Wilsona. Kromě něj se […]
  • Antikódy v Národním padle22. března 2020 Antikódy v Národním padle Antikódy od V. Havla jsem kdysi četl, svého času jsem o tom zanechal ve virtuálním prostoru nějakou tu řádku zde. Onen článek má dosud celkem slušný "google rating" a je pod ním i […]
  • Enron - Lucy Prebble21. března 2020 Enron - Lucy Prebble Vím, že o padelní hrách tu moc často nepíšu, je to částečně i proto, že si mi o nich píše docela těžko. Shledal jsem totiž, že popsat něco tak unikátního a zároveň pomíjivého - jako je […]
  • Mein Kampf ve Švandově padle (a bez jakékoliv švandy)14. března 2020 Mein Kampf ve Švandově padle (a bez jakékoliv švandy) Nazvat padelní hru Mein Kampf, to už si přímo volá po páckém úspěchu (minimálně v první fázi). Hra George Taboriho přitom není bůhvíjaká novinka, neboť u nás se už hrála krátce po sametové […]
  • Bezruký Frantík má energii na rozdávání6. března 2020 Bezruký Frantík má energii na rozdávání Setkání s žijícím bezrukým Frantíkem byl silný zážitek pro jeho vrstevníky stejně jako dnes pro ty, kdo navštíví divadelní představení. Na scéně stylizované jako cirkusové šapitó se […]
  • Othello, benátský mouřenín27. března 2020 Othello, benátský mouřenín Othello patří mezi nejslavnější Shakespearovy hry, bohužel jsem jej však až do včerejšího dne neměl tu možnost spatřit na své vlastní zornice. Konkrétně se jednalo o druhou premiéru ve […]
  • padlo Šrapnel - Tělocvikář8. března 2020 padlo Šrapnel - Tělocvikář Po delší době jsem navštívil padlo. Už se ze mě pomalu stával kulturní barbar, takže jsem se na představení docela těšil. Jednalo se o padlo Šrapnel (jaký to výbušný název!) a jejich hru […]
  • Man & Mahler - padlo Ponec (Malá inventura)22. března 2020 Man & Mahler - padlo Ponec (Malá inventura) Tanec zrovna není z pů Thálie vystoupením, které bych navštěvoval nějak často. Z části proto také bylo pro mě představení Man Mahler dost výjimečnou záležitostí, o které se však nepíše […]