Kritiky.cz > Filmové recenze > Climax – Recenze – 80%

Climax – Recenze – 80%

climax foto 1
Kontroverzní umělec a provokatér Gaspar Noé napsal a natočil svůj nový francouzský snímek Climax jako kombinaci psychedelického hororu a tanečního filmu a s touto směsí vytřel zrak divákům v Cannes (a nedávno zvítězil na festivalu ve španělském Sitges). Sleduje v něm skupinu zhruba třiceti tanečníků a tanečnic, kteří pořádají po úspěšném tréninku na turné po USA soukromý závěrečný večírek, a jimž někdo okoření občerstvení v čele se sangrií nějakou drogou (pravděpodobně éčkem nebo LSD), která jim všem zamotá hlavu a uvrhne je do halucinogenního deliria.
Climax – Recenze
Zdroj fotek: aerofilms.cz

Kdo už něco od Gaspara Noého viděl, tomu může Climax připadat jako fantastická podívaná poskládaná z režisérových tradičních osobitých trademarků, které systematicky roztrousil po tanečním mejdanu a cíleně tak stvořil apokalyptické pásmo horečnatých nočních můr s prakticky nulovým dějem, ale maximální efektností. Na začátku pobaví nekonvenčním úvodem, v němž proběhnou odzadu nejprve závěrečné titulky (a název filmu se objeví až někdy v polovině), vystřídané dlouhou statickou scénou, v níž se všechny postavy krátce představují. Následně uhrane poutavě nasnímanými tanečními čísly (hypnoticky dokonalé úvodní vystoupení je čistě extatickým zážitkem), v půli přerušenými pásmem dialogů. No a po zbytek stopáže už „jen“ rozrušuje obecenstvo pozvolna stupňovanou, vizuálně extravagantní a experimentální dravou hudební jízdou s postavami propadajícími se do různých úrovní blouznění za doprovodu velkolepé kameramanské show s epileptickou choreografií.

Pokud s Noého filmografií obeznámeni nejste, bude to o něco složitější, a v takovém případě bude film do značné míry možná i zkouškou toho, kam až jste v cestě za netradičním filmovým prožitkem ochotni zajít a kam až sahá vaše divácká výdrž (ale ani tak bych vás neodrazoval, protože jde o prožitek natolik výrazný a odlišný od čehokoli jiného, že to stojí za to zkusit). Sledovat filmy Gaspara Noého je totiž jako objevovat nové formy komunikace, přičemž v Climaxuještě tento originální a svérázný filmař mluví několika jazyky naráz.

Taneční kreace jsou sice úžasné, natáčené často v dlouhých a téměř nehybných záběrech s minimálním množstvím střihů, a levou zadní strkají do kapsy většinu toho, co nabízí např. série Let´s Dance, ale když jich vidíte více než deset minut v kuse, už se vám mohou snadno přejíst. Jindy jsou zas střihy naopak záměrně zvýrazněny a protaženy do podoby černě probleskujících oddělovačů, závěr zas kulminuje stroboskopickou sekvencí. Druhá polovina filmu pak sestává převážně z jednoho předlouhého krkolomného záběru (42 minut), v němž kamera proplouvá místnostmi, kde se míhají agonické postavy na špatném tripu v přemrštěných obrazech přeludů, brutalit, orgií a nejrůznějšího vyvádění s elektronickým soundtrackem na pozadí.

Climax – Recenze

Nicméně jakkoli bláznivě a divoce to zní, tak Climax kupodivu působí na Noého standardy ještě relativně umírněně. Původem argentinský režisér a scenárista si totiž tentokrát hlavně pohrává s filmovou formou, remixuje elementy, které si stihl vyzkoušet již dříve, a splétá z nich zábavnou a kuriózní atrakci plnou nezapomenutelných momentů, avšak s ničím vyloženě šokujícím, novým, odvážným nebo mimořádně kontroverzním nepřichází. O žádný hlubší význam než o metaforický obraz rozpadu civilizované společnosti na omezeném prostoru tanečního parketu, několika pokojů a dlouhé chodby se ani nepokouší, ani se příliš nesnaží překonávat čistě fyzické výjevy typu patnáctiminutového znásilnění ve Zvrácenémnebo scén natáčených zevnitř vagíny ve Vejdi do prázdna nebo v Love. Většina provokatérství se odehrává pouze na úrovni úspěšné snahy zahltit divákovy smysly všemi dostupnými prostředky a natočit filmový ekvivalent drogového rauše. Přesto se Climaxv rámci Noého filmografie řadí k tomu nejlepšímu a navíc je z jeho filmů tím nejdynamičtějším a nejsvižnějším.

Pozoruhodným novým nápadem je akorát záběr na poličku s desítkami VHS filmů a knížek, na jejichž hřbety se můžete v jedné scéně v úvodu snímku dostatečně dlouho vynadívat (jsou tam věci jako SuspiriaDaria Argenta, Posedlost Andrzeje Zulawskiho, Mazací hlava Davida Lynche nebo Saló aneb 120 dní Sodomyod Pasoliniho) a pak přemýšlet, jakým způsobem na ně Climax odkazuje, případně jaký mají vztah k režisérovým starším filmům, protože jde patrně o Noého oblíbené filmové a literární počiny, jež ho v jeho díle výrazně inspirovaly.

Climax je tudíž i vytříbenou poctou režisérovým filmovým a knižním vzorům a z hlediska celkové atmosféry příjemně nepříjemnou a zvrhlou, leč uhrančivou laskominou na hranici vědomí. Noé míchá sangríi na míru a servíruje ji v podobě podmanivého, kinetického a progresivního uměleckého filmu, jemuž lze ledacos vytýkat, ovšem důvodů, proč jej obdivovat, je podstatně víc. Mezi ony výtky se navíc řadí to, co je Noému vytýkáno s železnou pravidelností u každého jeho nového filmu, a sice problém s občas neúnosnou délkou záběrů, související s neschopností utnout scénu včas, a narcistické zahledění do sebe samého a do zjevně oblíbených konkrétních formálních prostředků, které dokolečka recykluje.





Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Tina a Vore (Gräns) – Recenze – 70%18. října 2018 Tina a Vore (Gräns) – Recenze – 70% Švédský multižánrový mix Tina a Vore, kombinující temnou skandinávskou krimi a bestiální romanci s fantasy mytologií, vyhrál letos v Cannes v sekci Un certain regard, kde si vysloužil […]
  • Utop se, nebo plav (Le Grand Bain) – Recenze – 40%27. prosince 2018 Utop se, nebo plav (Le Grand Bain) – Recenze – 40% Hrdiny francouzské komedie Utop se, nebo plav je několik průměrných mužů ve středním věku, kteří trpí různými depresemi, krizemi i vyhořením, neb jejich obyčejné životy se neprotnuly s […]
  • Všichni to vědí (Todos lo saben) – Recenze – 60%16. února 2019 Všichni to vědí (Todos lo saben) – Recenze – 60% Íránský režisér Asghar Farhadi, tvůrce oscarových filmů Klient a Rozchod Nadera a Simin, už před lety vícekrát expandoval na evropskou půdu se snímky natáčenými v koprodukci s Itálií či […]
  • Šťastný Lazzaro (Lazzaro felice) – Recenze – 80%4. března 2019 Šťastný Lazzaro (Lazzaro felice) – Recenze – 80% Italský koprodukční film Šťastný Lazzaro režisérky a scenáristky Alice Rohrwacher (Zázraky) soutěžil loni na festivalu v Cannes, kde získal ocenění za nejlepší scénář. Jde o pozoruhodnou […]
  • Chvilky – Recenze – 40%19. listopadu 2018 Chvilky – Recenze – 40% České drama Chvilky je celovečerní režijní prvotinou režisérky a scenáristky Beaty Parkanové, která debutovala jako scenáristka v roce 2015 spoluprací na teroristicky příšerné komedii […]
  • Složka 64 (Journal 64) – Recenze – 90%5. ledna 2019 Složka 64 (Journal 64) – Recenze – 90% Dánský krimi-thriller Složka 64je dalším filmem v již čtyřdílné sérii adaptací kriminálních románů spisovatele Jussiho Adler-Olsena o vyšetřovatelích speciálního Oddělení Q, jenž se zabývá […]
  • Oni a Silvio (Loro) – Recenze – 60%11. listopadu 2018 Oni a Silvio (Loro) – Recenze – 60% Pro italský film Oni a Silviorežiséra Paola Sorrentina (Velká nádhera, Mládí) je středobodem zájmu osobnost kontroverzního politika, excentrického miliardáře a nechvalně proslulého […]
  • Colette: Příběh vášně (Colette) – Recenze – 50%28. února 2019 Colette: Příběh vášně (Colette) – Recenze – 50% Francouzská spisovatelka, varietní umělkyně a novinářka Sidonie-Gabrielle Colette (1873-1954), v počátcích své kariéry píšící pod mužským pseudonymem a v roce 1948 nominovaná na Nobelovu […]
  • Všechno nejhorší 2 (Happy Death Day 2U) – Recenze – 30%26. února 2019 Všechno nejhorší 2 (Happy Death Day 2U) – Recenze – 30% V rok a půl starém komediálním slasheru Všechno nejhorší se vysokoškolačka Tree (Jessica Rothe), stíhaná maskovaným zabijákem, ocitla v časové smyčce, v rámci níž musela prožívat den svých […]
  • Mimořádná zpráva – Recenze – 60%15. listopadu 2018 Mimořádná zpráva – Recenze – 60% Observační dokument režiséra, scenáristy a producenta Tomáše Bojara (Česká RAPublika, FC Roma) se natáčel v redakcích České televize a Hospodářských novin (a také trošku na Pražském hradě) […]