Citizen Khan (tv seriál, 2012)

Nejsem zrov­na typic­ký seri­á­lo­vý divák - i když, ruku na srd­ce, jak tako­vý divák vypa­dá? - nicmé­ně o brit­ském sit­co­mu Citizen Khan tu roz­hod­ně musím něco napsat, neboť se mi vel­mi dob­ře tre­fil do vku­su.
V zása­dě je to ori­gi­nál­ně neo­ri­gi­nál­ní seri­ál. Neoriginalita spo­čí­vá v tom, že těží z kla­sic­kých sit­co­mů a typic­ké­ho brit­ské­ho humo­ru, ori­gi­na­li­ta pak z netra­dič­ní­ho pro­stře­dí, kte­ré celý ten­to žánr dostá­vá do jiné rovi­ny. V tom­to pří­pa­dě se jed­ná o pákistán­skou komu­ni­tu mus­li­mů v Birminghamu (kon­krét­ně ve Sparkhillu), kde se do cen­t­ra dění dostá­vá (či, lépe řeče­no, vecpá­vá) Mr. Khan, samozva­ný „com­mu­ni­ty lea­der“, odbor­ník na vymýš­le­ní lží, kom­pli­ka­ci všech mož­ných i nemož­ných situ­a­cí a (a to zejmé­na!) kri­ket!
Mr. Khan je hla­vou rodi­ny, v níž se - krom něj, pocho­pi­tel­ně - nachá­ze­jí samé ženy. Mnoho humor­ných záple­tek pra­me­ní z toho, že Khan si vymys­lí něja­kou lež (aby si uleh­čil jakousi abso­lut­ní bana­li­tu), všich­ni mu ji uvě­ří, což poslé­ze roz­tá­čí dost zají­ma­vé udá­los­ti, jež mohou vést až k poměr­ně závaž­ným násled­kům (zru­še­ná svat­ba, apod.). Naštěstí Khan obvykle vše v závě­ru kaž­dé ze šes­ti epi­zod urov­ná a může se jet dále. Vzato kolem a kolem, veš­ke­rá ta legra­ce v seri­á­lu by neby­la zase až tak vtip­ná, nebýt toho, že mno­ho věcí je pro­ná­še­no ang­lič­ti­nou s not­nou dáv­kou pákistán­ské­ho pří­zvu­ku a mno­ha kul­tur­ních nará­žek (díl, ve kte­rém Khan zís­ká v draž­bě výlet do Mekky je neza­po­me­nu­tel­ný) smě­řu­jí­cích zejmé­na k sou­ži­tí při­stě­ho­val­ců v Británii, či ke vzá­jem­né­mu vzta­hů růz­ných nábo­žen­ství, nebo jen k pra­choby­čej­ným rodin­ným žabo­my­ším vál­kám.
Pochopitelně, BBC obdr­že­la vel­mi mno­ho stíž­nos­tí týka­jí­cích se vhod­nos­ti tako­vé­ho pořa­du, údaj­ně seri­ál mus­li­my urá­ží, nicmé­ně já si to nemys­lím, nao­pak, uka­zu­je onu komu­ni­tu v tro­chu jiném svět­le než jsme si ji zvyk­li z médií vídat, tedy jako sku­pi­nu lidí, kte­ří de fac­to řeší dost podob­né pro­blémy jako vět­ši­no­vá spo­leč­nost a v jejímž stře­du je pocho­pi­tel­ně i dost humor­ných momen­tů z nichž seri­ál beze­spo­ru čer­pá.
P. S. Moje nej­ob­lí­be­něj­ší posta­vič­ka je Amjad. Takov stvo­ře­ní se totiž jen tak nevi­dí, viz. ukáz­ka níže