Chlast - Existuje teorie, že by se každý člověk měl narodit s určitou dávkou alkoholu v krvi.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Tato malá into­xi­ka­ce totiž ote­ví­rá naši mysl k pozná­ní svě­ta oko­lo nás, zmír­ňu­je pro­blémy a zvy­šu­je naši kre­a­ti­vi­tu. Tato teo­rie zaujme Martina (Mads Mikkelsen) a jeho tři přá­te­le, una­ve­né stře­do­škol­ské uči­te­le, a pus­tí se do expe­ri­men­tu, při kte­rém si po celý den udr­žu­jí hla­di­nu alko­ho­lu v krvi. Když Churchill doká­zal vyhrát dru­hou svě­to­vou vál­ku s not­nou dáv­kou alko­ho­lu, kdo ví, co způ­so­bí pár kapek jim a jejich stu­den­tům? Prvotní výsled­ky jsou povzbu­di­vé a ten­to malý pro­jekt se sta­ne oprav­do­vým aka­de­mic­kým výzku­mem. Jak jejich hodi­ny, tak výsled­ky se zlep­šu­jí a sku­pi­na zno­vu dosta­ne chuť do živo­ta! Když však výzkum pře­že­nou, někte­ří musí skon­čit. Je stá­le jas­něj­ší, že i když alko­hol mohl dopo­mo­ci ke skvě­lým úspě­chům v his­to­rii, někte­ré odváž­né činy mají své násled­ky......

Dánský reži­sér a sce­náris­ta Thomas Vinterberg zvlá­dl hod­ně zaujmout svým fil­mem Hon z roku 2012. Dánský sní­mek o vycho­va­te­lo­vi ve škol­ce, jenž je obvi­něn z pedo­fi­lie a stá­vá se tak nená­vi­dě­ným ter­čem ves­nic­ké komu­ni­ty byl sil­ným a nepří­jem­ným zážit­kem o vel­mi cit­li­vém téma­tu, kte­rý se prá­vem dočkal uzná­ní více­mé­ně po celém svě­tě a dočkal se i nomi­na­ce na Oscara za nej­lep­ší zahra­nič­ní film. Vinterberg se díky tomu čás­teč­ně dostal i do Hollywoodu novou adap­ta­ci Daleko od hlu­čí­cí­ho davu, pře­de­vším ale nadá­le tvo­řil v Dánsku a dále od doby Honu zvlá­dl nato­čit fil­my Komuna a Kursk. Vinterbergův nový film je ale jeho prv­ní zce­la dán­ská pro­duk­ce od Honu a já rád můžu říct, že je Vinterbergův návrat k dán­ským koře­nům napros­to parád­ní a to pro mně osob­ně tak moc, že jsem ješ­tě spo­ko­je­něj­ší než u Honu.

Po vel­mi sil­ném a cit­li­vém téma­tu si u své novin­ky Chlast vzal Vinterberg na paškál dal­ší vel­mi zají­ma­vé téma, kte­ré se navíc na roz­díl od téma­tu Honu ješ­tě více­mé­ně nikde neprobralo- Dle jis­té teo­rie by totiž člo­věk měl žít s jis­tou dáv­kou alko­ho­lu v krvi. Stejně jako u Honu Vinterberg sepsal scé­nář spo­leč­ně s Tobiasem Lindholmem a na poza­dí už tak vel­mi zají­ma­vé a sub­jek­tiv­ní teo­rie vytvo­ři­li vel­mi kom­plex­ní námět, kte­ré­mu nechy­bí správ­ná gra­da­ce, sym­pa­tic­ké a zají­ma­vé cha­rak­te­ry nebo emo­ci­o­nál­ní vyvr­cho­le­ní v těch správ­ných momen­tech. I díky tomu­to vše­mu má ve finá­le Chlast stej­ně jako Hon poten­ci­ál oslo­vit výraz­nou šká­lu divá­ků po celém svě­tě a Vinterberg zde opět před­vá­dí, že sku­teč­ně jde o evrop­ské­ho tvůr­ce, kte­rý by se v Hollywoodu ztra­tit nemu­sel (i přes­to, že ke slo­vu doko­na­lost mají jeho Daleko od hlu­čí­cí­ho davu nebo Kursk hod­ně dale­ko).

Vinterberg pra­cu­je s napros­to skvě­lou hlav­ní čtveřici- Magnusem Millangem, Larsem Ranthem, Thomasem Bo Larsenem a pře­de­vším Madsem Mikkelsenem. S kaž­dým z těch­to her­ců už Vinterberg spo­lu­pra­co­val a žád­ný člen ústřed­ní čtve­ři­ce není nevý­raz­ný a kaž­dý z nich dostá­vá mož­nost zazá­řit. Stěžejním mata­do­rem je ale pře­de­vším prá­vě vždy výbor­ný Mads Mikkelsen, kte­rý si stej­ně jako kdy­si u Honu opět kole­du­je o nomi­na­ci na Oscara, ke kte­ré se snad doslo­va dotan­čí. Jeho posta­va vyho­ře­lé­ho uči­te­le děje­pi­su je nej­vý­raz­něj­ší a Mikkelsen je opět hlav­ním krá­lem scé­ny, kdy ho pros­tě jeho cha­rizma­tem, hla­so­vým pro­je­vem či emo­ci­o­nál­ní­mi herec­ký­mi pro­je­vy nejde nemi­lo­vat. Pro toho­hle dána už mám del­ší dobu sla­bost a kaž­dý jeho nový herec­ký pro­jekt budu nadá­le s rados­tí vyhlí­žet.

Především se ale už z tak zají­ma­vé teo­rie sku­teč­ně zvlá­dl stvo­řit jedi­neč­ný pří­běh, kte­rý toho o slas­tech a neslas­tech alko­ho­lu řek­ne oprav­du hod­ně. Už samot­ná téma­ti­ka může čes­ké­mu náro­du plné­ho alko­ho­li­ků nesku­teč­ně sed­nout a pře­de­vším se kaž­dý člo­věk, jenž to tak tro­chu pře­hnal s alko­ho­lem v cha­rak­te­rech fil­mu pozná. Především napros­to parád­ní kon­trast čtve­ři­ce uči­te­lů, kte­ří chlas­ta­jí z důvo­du „ aka­de­mic­kých´´ úče­lů a mla­dých lidí, kte­ří chlast vní­ma­jí více­mé­ně jako akt dospě­los­ti (což je nesmy­sl) a neu­vě­do­mu­jí si jak snad­no je alko­hol může dostat na dno je v hloub­ce Chlastu neu­vě­ři­tel­ně poci­to­vě sil­ný a je jen důka­zem toho jak výraz­né vrst­vy pec­ka sehra­né­ho dán­ské­ho týmu má.

Chlast je ukáz­kou napros­to inte­li­gent­ní­ho scé­ná­ře, živel­né­ho vyprá­vě­ní a pře­de­vším schop­nos­ti balan­co­vat mezi odleh­če­ný­mi a váž­něj­ší­mi momen­ty. Pokusy o čer­ný humor u Chlastu fun­gu­jí, přes­to se tu ale pořád roz­jíž­dí pře­de­vším son­da do expe­ri­men­tu, kte­rý se poten­ci­o­nál­ně sku­teč­ně může ošk­li­vě zvrt­nout pokud se to s alko­ho­lem pře­že­ne nad míru. Jaké množ­ství je vlast­ně ta ide­ál­ní dáv­ka v alko­ho­lu krvi? To není tak jed­no­du­chá odpo­věď a i díky tomu se expe­ri­ment může hlav­ní čtve­ři­ci snad­no dostat mimo kon­t­ro­lu. Zásadní moment uvě­do­mě­ní si toho, že méně je někdy více a vše­ho moc někdy ško­dí je více­mé­ně geni­ál­ní pomrk­nu­tím na všech­ny poži­va­te­lé alko­ho­lů, kte­ří by měli včas zabrz­dit. V Chlastu tak snad­no jde nalézt i men­ší náznak leh­ké sati­ry, kte­rou ale záro­veň není nut­né váž­ně hle­dat. Ten film je totiž pořád úkaz napros­to sebe­jis­té­ho režij­ní­ho ucho­pe­ní, kte­rý sku­teč­ně vytvo­řil jeden z nej­sil­něj­ších zážit­ků roku. A to roz­hod­ně není málo.

Na inter­ne­tu už jsem sti­hl zare­gis­tro­vat leh­ké výtky, kte­ré Chlastu vytý­ka­jí troš­ku zdlou­ha­vý či neu­spo­ko­ji­vý konec nebo mož­ná men­ší emo­ci­o­nál­ní dopad než by chtě­li. A já s tím nesou­hla­sím, pro­to­že mě neje­nom konec vylo­že­ně dojal, ale finá­le je pro mně jas­nou sil­nou teč­kou za celým vyprá­vě­ním a nedo­ká­žu si krom men­ších dra­ma­tur­gic­kých pře­šla­pů či leh­ké­ho napůl nevy­u­ži­té­ho poten­ci­á­lu z pár momen­tů vyba­vit něco co by se Chlastu dalo vylo­že­ně vyčí­tat. Vizuálním zpra­co­vá­ním ješ­tě láka­věj­ší než Hon a i poci­to­vě nako­nec pře­ce jen těs­ně upřed­nost­ňu­ji prá­vě Chlast. Vinterberg se vrá­til k dán­ským koře­nům v plné síle a Mikkelsen uka­zu­je, že by se jako taneč­ník nemu­sel sty­dět. Až se tedy čes­ká kina opět ote­vřou, dou­fám, že se tahle dán­ská pec­ka dočká vře­lé­ho divác­ké­ho při­je­tí a Mikkelsen si sku­teč­ně pro tu soš­ku dojde. Už jen kvů­li tomu poten­ci­o­nál­ní­mu taneč­ku v rouš­ka­mi narva­ném Dolby Theatre!

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře