Kritiky.cz > Filmové recenze > Chicagský tribunál - To, co bylo v roce 1968 zamýšleno jako pokojný protest proti sjezdu demokratů, se změnilo ve vlnu násilí a střetů s policií.

Chicagský tribunál - To, co bylo v roce 1968 zamýšleno jako pokojný protest proti sjezdu demokratů, se změnilo ve vlnu násilí a střetů s policií.

Tribunal

Organizátoři protestů, včetně Abbieho Hoffmana (Sacha Baron Cohen), Jerryho Rubina (Jeremy Strong), Toma Haydena (Eddie Redmayne) a Bobbyho Sealea (Yahya Abdul-Mateen II), byli obviněni z podněcování nepokojů a soudní proces, který následoval, je jedním z nejznámějších vůbec...

Aaron Sorkin se jako talentovaný scenárista projevil už svým scenáristickým celovečerním debutem Pár správných chlapů, jejichž scénář adaptoval dle vlastní divadelní hry. Pořádný kariérní boom poté zažil v roce 2010, kdy sepsal scénář pro snímek Sociální síť pojednávající o založení Facebooku a společně s režisérem Davidem Fincherem stvořili jeden z nejuznávanějších filmů dekády 2010-2019 a Sorkin za scénář k tomuto snímku dostal Oscara za nejlepší adaptovaný scénář. Od té doby poté Sorkin napsal scénář k filmům Moneyball a Steve Jobs a i přesto, že mám k těmto filmům své výhrady, tak se jim po stránce scénáře a především Sorkinově elegantní práci s dialogy nedá jednoduše vyčíst nic. Zásadní zlom přišel v roce 2017, kdy Sorkin realizoval svůj celovečerní režijní debut Velká hra, kde ukázal, že krom klasicky dobrého scénáře též obstaral zajímavě zrežírované drama, které působilo jako zajímavý mix filmů, který částečně jako by vypadal od Davida Finchera a částečně Martina Scorseseho. Velká hra nebyla dokonalý film, přesto ale předvedla, že by rozhodně stálo za to Sorkina jako režiséra sledovat. A na jeho nový scenáristický a zároveň režijní snímek konečně došlo letos.

Sorkin si ve svém druhém režijním filmu tentokráte vzal na paškál soudní procesy v Chicagu v roce 1968 s osmi obviněnými demonstranty a osmi policisty. Pro studio Paramount Sorkin připravoval snímek plný známých a velmi dobrých herců- Sacha Baron Cohen, Eddie Redmayne, Joseph Gordon-Levitt, Michael Keaton, Mark Rylance, William Hurt nebo čerstvě vycházející Yahya Abdul-Mateen II, kterému se v Hollywoodu dostává čím dál tím větších a zajímavějších rolí a ujmul se tak tématu, kolem kterého se dříve motali režiséři jako Steven Spielberg, Paul Greengrass nebo Ben Stiller. Dle původních plánů měl film dnešním dnem odstartovat v kinech, COVID-19 ale razantně změnil plány a nakonec film za 56 milionů dolarů (rozpočet samotného filmu byl přitom 35 milionů dolarů) odkoupil Netflix, který ho čerstvě vypustil právě dnes- 16. 10. 2020. A můžeme oficiálně začít litovat, že tak učinil, protože jsme přišli o potencionálně velmi výživný zážitek na velkém plátně.

Chicagský tribunál je povedené soudní drama, které se může pochlubit klasickými Sorkinovy bravurními dialogy a skvěle napsanými a zajímavými charaktery. Většinu času se film odehrává přímo v soudní síni a to jí vůbec svým zpracováním neubírá záživný nádech, který se skvěle prožívá právě díky těm zajímavým charakterům a dalšímu úžasnému Sorkinomu scénáři. Především díky aktuálním nepokojům spojenými se smrtí George Floyda bude Chicagský tribunál i přes své pojednávání o 50 let starých soudních procesech částečně aktuální.

Tenhle film stojí a padá na úžasném výkonu Sachy Barona Cohena. Tenhle britský komik proslavený především ztvárněním Borata či Aladeena už před tímto snímkem dokázal, že mu vážnější poloha nedělá problém, v roli Abbieho Hoffmana je ale Cohen jednoduše skvělý a kdyby náhodou Cohen bojoval o Oscara za nejlepší herecký výkon tak se divit určitě nebudu. Cohen zde všechny vážné momenty uhrává na jedničku a jedná se o jednoznačnou castingovou trefu do černého.

Jeremy Strong je velmi fajn jako Hoffmanův přítel Jeremy Rubin a především si jako dvojice s Cohenem sedli. Joseph Gordon-Levitt tu též dostává možnost zazářit a ukrást si některé momenty pro sebe a role ostrého právníka mu překvapivě sedne. Mark Rylance též opět ukazuje jak dlouho přehlíženým hereckým talentem byl, Michael Keaton se zase pořád veze na vlně zajímavých rolí, které ztvárňuje svým specifickým charizmatem a opět si všechny (v tomhle případě dvě scény) krade pro sebe. Frank Langella tu bravurně ztvárňuje zlého soudce a Yahya Abdul-Mateen II utvrzuje pozici výrazného vycházejícího hereckého talentu. Jen Eddie Redmayne mi v roli Toma Haydena moc nesedl a patří mezi nejméně výrazné členy hereckého obsazení, což je vzhledem k tomu, že mnohokrát svůj herecký talent předvedl tak trochu překvapením.

Sorkin jinak tohle soudní drama nutně neprezentuje jako zcela vážné drama, ale natočil ho s uvolněnější atmosférou a svižným tempem, díky kterému by si Chicagský tribunál mohl najít fanoušky snadněji než by se mohlo zdát. Přesto všechno ale filmu nechybí bravurní emoční vygradování, skutečná bravurní atmosféra přímo sálající ze soudního přelíčení či flashbacků do nepokojů a především skutečně mrazení z dialogového ping-pongu, který Sorkin ve svém scénáři vypracoval.

Dobová atmosféra z filmu přímo sálá a Sorkin zde bravurně zakomponuje Stranu černých panterů, odkazování na v době zasazení filmu pořád čerstvou smrt Martina Luthera Kinga či v té době velmi aktivní skupinu hippies. Ze Sorkinovy novinky atmosféra končících šedesátek jednoduše sálá.

Sorkinova novinka je vizuálně překrásná, soundtrack Daniela Pembertona lahodí uší a celkově bude Sorkinova novinka bezpochyby patřit mezi nejvýraznější filmy roku (do kterých by se podle mně řadila i kdyby náhodou COVID-19 vůbec nebyl). Přesto všechno ale úplně nadšený z Chicagského tribunálu nejsem, protože jsem pořád čekal ten finální tah na branku. Ten finální tah na branku, kdy mi Sorkin předvede, že skutečně z velmi podstatného a zajímavého tématu podaří vykreslit skutečně už teď jeden z nejzásadnějších filmů nadcházející dekády, kterým ale nebude. Těch postav je ve finále možná až příliš a Sorkinovi se nedaří každé postavě vyvážit ideální čas (Moc Redmaynea, málo Mateena). A i přesto, že jsem ve finále cítil z Chicagského tribunálu emocionální zážitek velmi silný, k úplnému dojetí či uvědomění si, že jsem viděl skutečně plnohodnotný filmařský zážitek jsem přece jen nedošel.

Přesto všechno je Chicagský tribunál ztělesněním skvělého scénáře, parádních hereckých výkonů, zábavného a svižného vyprávění a především prodání známé americké události nejen novým generacím, ale případně i nezainteresovaným zahraničním lidem. Sorkinova novinka má v tomhle ohledu funkci informativní a je to funkce informativní, která je zároveň skutečně záživná. Především mi ale přijde, že po filmařské stránce Sorkin oproti svému debutu ještě přece jen vyspěl a dost možná to příště do třetice konečně bude ta zároveň skvěle napsaná a zároveň filmařsky úžasná pecka. U Chicagského tribunálu k tomuhle výsledku přece jen ještě něco chybí, od takového výsledku ale rozhodně není daleko a většinu těch oscarových nominací Chicagský tribunál posbírá zcela právem........

Trailer:

Verdikt: 4 z 5


Photo © Netflix


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...