Chartúm (Khartoum, 1966)

Chard

Bývaly časy, kdy do kin nešla pře­hr­šel fil­mů, kdy vypra­vit se do kina s sebou obná­še­lo i něja­kou tu skle­nič­ku (čeho­ko­li) před nebo po sním­ku, kdy si do kin lidé bra­li svá­teč­ní oble­če­ní, pro­to­že to neby­la běž­ná situ­a­ce, ale něco výji­meč­né­ho, na co je potře­ba se nále­ži­tě ustro­jit.

Jistě, nepla­ti­lo to vždy a pro kaž­dé­ho, ale asi chá­pe­te co tím mys­lím.

No a prá­vě z tako­vé doby je film Chartúm.

Tedy ne že by se v ní ode­hrá­val, ale byl v ní nato­čen, což je konec­kon­ců pro kine­ma­to­gra­fii snad i smě­ro­dat­něj­ší.

U fil­mů zabý­va­jí­cích se něja­kou his­to­ric­kou udá­los­tí je vždy pro­blém v tom, že nemo­hou být strikt­ně přes­né. Výsledkem by byla pro val­nou vět­ši­nu divá­ků nekou­ka­tel­ná nuda. Přiznám se, že ohled­ně povstá­ní der­višů toho zase tolik nevím, což ale se nako­nec ve výsled­ku uká­za­lo jako vel­ké plus. Nevědomost bývá někdy slad­ká a doká­že tak fil­mo­vý záži­tek nále­ži­tě zpes­t­řit.

Snímek půso­bi­vě zob­ra­zu­je poli­tic­ké poza­dí brit­ské kolo­ni­ál­ní poli­ti­ky v Egyptě a Súdánu. Hlavní posta­va - Gordon - v podá­ní Charltona Hestona je nesmír­ně cha­risma­tic­kou figu­rou podob­ně jako Mahdí Laurence Oliviera. Výsledkem je střet dvou zarpu­ti­lých a tvr­do­hla­vých mužů, díky němuž se dneš­ní fil­mo­vý divák může poko­chat fas­ci­nu­jí­cí­mi bitev­ní­mi scé­na­mi, jaké se dnes už prak­tic­ky neto­čí (pro­to­že CGI). To vše vede k tomu, že film půso­bí vel­mi pře­svěd­či­vě, cel­kem svě­že s vel­mi dob­rým tem­pem, tak­že doká­že zdat­ně sekun­do­vat i dneš­ním sním­kům a ve výsled­ku zaujmout i sou­čas­né divá­ky.

Krásná kame­ra uží­va­jí­cí si za dob­ro­vo­du sty­lo­vé hud­by nád­her­nou afric­kou kra­ji­nu, v bojo­vých scé­nách pře­su­nu­jí­cí se jako­by nad hla­vu jedou­cí­ho koně pro­ti čeka­jí­cí pěcho­tě, zábě­ry plné slun­ce a pís­ku na for­má­tu Ultra Panavision 70,...

Ano, bylo to moc hez­ké pokou­ká­ní.

„I don’t trust any man who con­sults God befo­re he con­sults me.“ - Gladstone