Četník a mimozemšťané

(zatím nehodnoceno)

Loading...

V tom­to pátém a před­po­sled­ním fil­mu se čet­nic­ká bri­gá­da ze Saint-Tropez, kte­rá se obje­vi­la ve fil­mech Četník ze Saint-Tropez (1964), Četník v New Yorku (1965), Četník se žení (1968) a Četník ve výsluž­bě (1970), stře­tá­vá s mimo­zemš­ťa­ny.

Dva her­ci, Jean Lefebvre a Christian Marin, nechtě­li hrát v tom­to čtvr­tém pokra­čo­vá­ní, a pro­to je nahra­di­li Maurice Risch a Jean-Pierre Rambal, kte­ří hra­jí rov­no­cen­né posta­vy. Protože Claude Gensac není k dis­po­zi­ci, nahra­di­la ji v roli Ludovikovy man­žel­ky Joséphy Cruchot Maria Mauban.

Po deví­ti­le­té pau­ze na fil­mo­vém plát­ně zazna­me­na­la série Četník dal­ší úspěch s tím­to pátým dílem, kte­rý se v roce 1979 dostal na prv­ní mís­to v žeb­říč­ku návštěv­nos­ti a téměř tři­cet let zůstal fran­couz­ským fil­mem s nej­vět­ším počtem divá­ků v Německu, než ho v roce 2012 sesa­di­li Intouchables. Jedná se o posled­ní film Louise de Funèse, kte­rý se dostal na prv­ní mís­to v žeb­říč­ku návštěv­nos­ti.

Počítalo se s šes­tým dílem, v němž by se mimo­zemš­ťa­né pomsti­li, ale s pří­cho­dem prv­ních žen do národ­ní­ho čet­nic­tva si sce­náris­té nako­nec před­sta­vo­va­li, že do bri­gá­dy v Saint-Tropez umís­tí ženy, čímž by vzni­kl Četník a čet­ni­ce, posled­ní film série.

Obsah filmu

Při hlíd­ce ve vni­t­ro­ze­mí tro­pů se Cruchot a nový muž jmé­nem Beaupied zasta­ví - mají poru­chu auta. Když Beaupied sejde z ces­ty, spat­ří na mýti­ně léta­jí­cí talíř, ale nikdo ho nebe­re váž­ně. Vrátí se zpět do měs­ta. Cruchot a Gerber se vra­ce­jí na stej­nou ces­tu, udá­lost s poru­chou se opa­ku­je a ten­to­krát Cruchot zase vidí talíř. Večer navíc mimo­zemšťan vstou­pí do kon­tak­tu s Beaupiedem a poté s Cruchotem, aby jim sdě­lil své údaj­ně míro­vé zámě­ry. Při této pří­le­ži­tos­ti Cruchot zjis­tí, že mimo­zemš­ťa­né „zní dutě“ a že pijí olej.

Cruchot obtě­žu­je Gerbera a plu­kov­ní­ka, pro­to­že si je sple­te s cizin­ci, a je zatčen. Uteče a uchý­lí se do kláš­te­ra, k mat­ce před­sta­ve­né Klotyldě, kde v přestro­je­ní za jep­tiš­ku půso­bí potí­že. Znovu unik­ne a roz­hod­ne se mimo­zemš­ťa­ny vypá­t­rat, aby našel důkaz o jejich exis­ten­ci a před­lo­žil ho svým nad­ří­ze­ným. Během své­ho výzku­mu Cruchot zjis­tí, že mimo­zemš­ťa­né na sebe berou podo­bu čet­ní­ků, ale také turis­tů, aby se infil­tro­va­li mezi oby­va­tel­stvo, ale toto sle­do­vá­ní a nedo­ro­zu­mě­ní, kte­ré vyvo­lá­vá, při­ta­hu­je hněv jeho ženy Joséfy.

Mimozemšťané se ho sna­ží zmoc­nit pomo­cí její­ho dvoj­ní­ka. Díky zása­hu Tricarda a Berlicota jim však Cruchot unik­ne a musí se vrá­tit na poli­cej­ní sta­ni­ci. Snaží se ospra­ve­dl­nit před svou sku­teč­nou ženou a Gerberem, ale ti nechtě­jí nic sly­šet. Gerber se o exis­ten­ci mimo­zemš­ťa­nů defi­ni­tiv­ně pře­svěd­čí, když se jeden z nich po náhod­ném postří­ká­ní vodou zhrou­tí na zem zce­la zre­zi­vě­lý pod oči­ma.

Brigáda obje­vi­la sla­bi­nu mimo­zemš­ťa­nů: při sty­ku s vodou reza­ví. Četníci na ně nastra­ží past s faleš­ným talí­řem jako návnadou, ale pak se musí posta­vit jejich dvoj­ní­kům a dát je na útěk. Při závě­reč­ném prů­vo­du však „reza­ví“ čet­ní­ci pada­jí k zemi jako roz­bi­té stro­je: byli to mimo­zemš­ťa­né. Skuteční čet­ní­ci se obje­ví v talí­ři, kte­rý nako­nec spad­ne do moře, naštěs­tí bez poško­ze­ní pro jeho oby­va­te­le.

Výroba a realizace

Geneze a vývoj

Film Četník ve výsluž­bě e zazna­me­nal v roce 1970, kdy byl uve­den do kin, divác­ký úspěch, stej­ně jako před­cho­zí fil­my o čet­ní­ko­vi ze Saint-Tropez, kte­ré vynes­ly her­ce Louise de Funèse na vrchol slá­vy a na pozi­ci kasov­ní­ho šam­pi­o­na. Pátý film s názvem Le Gendarme à l’exer­ci­ce pod­le scé­ná­ře Richarda Balducciho byl plá­no­ván na rok 1975, ale nikdy nespat­řil svět­lo svě­ta kvů­li dvě­ma infark­tům, kte­ré Louis de Funès utr­pěl v břez­nu a dub­nu 1975. Zdravotní pro­blémy ho donu­ti­ly zdr­žo­vat se mimo natá­če­ní, zatím­co jeho posled­ní film Dobrodružství rabí­na Jakuba (1973) byl umě­lec­kým i komerč­ním tri­um­fem. V kinech se zno­vu obje­vil až v roce 1976 ve fil­mu Clauda Zidiho Křidýlko nebo ste­hýn­ko kde divá­ci zjis­ti­li, že kvů­li dras­tic­ké die­tě zeštíhlel, zestárl a zeslá­bl. Nicméně veřej­nost jeho návrat oce­ni­la, což ved­lo k vel­mi dob­rým výsled­kům v poklad­nách kin. Následující rok hrál ve fil­mu Jeden hot a dru­hý čehý stej­né­ho reži­sé­ra, kte­rý byl méně úspěš­ný.

V září 1977 se Louis de Funès svě­řil pro­du­cen­to­vi Gérardu Beytoutovi ze Société Nouvelle de Cinématographie se svou tou­hou nato­čit nový film o čet­ní­ko­vi ze Saint-Tropez: „Milý Gérarde, nebyl by to tak bláz­ni­vý nápad nato­čit čet­ní­ka, ale potře­bo­va­li bychom scé­nář. Následující měsíc požá­dal sce­náris­tu Jacquese Vilfrida, aby se pus­til do psa­ní pro­jek­tu. V té době se po čtyřech fil­mech nato­če­ných poměr­ně blíz­ko sebe už více než sedm let žád­ný Četník nena­to­čil a zdá­lo se, že série defi­ni­tiv­ně skon­či­la. Herec však ke své posta­vě Ludovica Cruchota a k seri­á­lu zůstal vel­mi při­pou­tán a věděl, že stej­ně tak k němu přilnu­la i veřej­nost, pro­to­že tele­viz­ní reprí­zy fil­mů byly vždy úspěš­né z hle­dis­ka sle­do­va­nos­ti.

Na kon­ci 70. let byla v kinech v módě sci-fi, zejmé­na díky úspě­chu Hvězdných válek. Téma mimo­zemš­ťa­nů vtrh­lo na obra­zov­ky napří­klad s fil­my Kočka z vesmí­ru, Muž odji­nud a v tele­vi­zi se seri­á­lem Vetřelci. Louis de Funès, na kte­ré­ho zapů­so­bi­ly spe­ci­ál­ní efek­ty ve fil­mu Stevena Spielberga Blízká setká­ní tře­tí­ho dru­hu, se roz­ho­dl, že záplet­kou dal­ší­ho fil­mu o čet­ní­cích bude setká­ní mimo­zemš­ťa­nů s čet­nic­kou bri­gá­dou v Saint-Tropez. Projekt byl zahá­jen. Německý dis­tri­bu­tor je infor­mo­ván, že se natá­čí nový film, a oka­mži­tě slo­ží zálo­hu ve výši jed­né mili­ar­dy sta­rých fran­ků spo­leč­nos­ti SNC.

Louis de Funès sní o léta­jí­cím talí­ři, kte­rý by byl stej­ně vel­ko­le­pý a děsi­vý jako ten z fil­mu Blízká setká­ní tře­tí­ho dru­hu. Jeho stav­bou byla pově­ře­na fir­ma Matra, kte­rá se spe­ci­a­li­zu­je na letec­tví, kos­mo­nau­ti­ku a auto­mo­bi­lo­vý prů­my­sl a kte­rá tuto výzvu při­ja­la pro zába­vu. Na stav­bu dohlí­žel „odbor­ník“ na UFO, kte­rý byl spo­jen s GEIPANem a tvr­dil, že už něja­ké pozo­ro­val, tak­že leta­dlo dodr­žo­va­lo „stan­dar­dy“ léta­jí­cích talí­řů a odpo­ví­da­lo svě­dec­tvím.

Výběr herců

Christian Marin, kte­rý hra­je čet­ní­ka Merlota, se toho­to páté­ho fil­mu neú­čast­ní, čás­teč­ně pro­to, že ho Jean Anouilh požá­dal, aby hrál La Culotte v Théâtre de l’Atelier, ale také pro­to, že se domní­vá, že „už na tom­to téma­tu udě­lal všech­nu prá­ci“ a že „s pátým nebo šes­tým fil­mem by se to toči­lo v kru­hu! Jeho posta­va je nahra­ze­na ekvi­va­len­tem, vyso­kým, hube­ným a stej­ně urost­lým čet­ní­kem Taupinem, kte­ré­ho hra­je Jean-Pierre Rambal. Jean-Pierre Rambal se obje­vil v před­cho­zím fil­mu Jeana Giraulta L’Horoscope (1978) a Louis de Funès si ho vši­ml během vystou­pe­ní v pořa­du Aujourd’hui Madame, v čís­le věno­va­ném pla­chos­ti, kde ho shle­dal „impo­zant­ním“. Rambal si v dal­ším fil­mu svou roli nezo­pa­ko­val, pro­to­že byl pří­liš zane­prázd­něn v diva­dle, a pro­to ho nahra­dil podob­ný před­sta­vi­tel, kte­ré­ho hrál Patrick Préjean.

Jean Lefebvre sice hrál čet­ní­ka Fougasse v před­cho­zích čtyřech fil­mech, ale ani v tom­to se neob­je­vil - pro­duk­ce ho pro nový film nekon­tak­to­va­la. Tisk na tuto absen­ci neo­po­mněl pou­ká­zat, neboť již v době vzni­ku fil­mů Četník v New Yorku a Četník se žení upo­zor­nil na napě­tí mezi Lefebvrem, Jeanem Giraultem a Louisem de Funèsem. Režisér jas­ně vysvět­lil, že Louis de Funès nechtěl pra­co­vat s lid­mi, kte­ří by moh­li na pla­ce vytvo­řit špat­nou atmo­sfé­ru. Postava byla pro­to nahra­ze­na ekvi­va­len­tem, novým kome­di­ál­ním pomoc­ní­kem, čet­ní­kem Beaupiedem, kte­ré­ho hrál Maurice Risch. Louis de Funès si Rische vybral poté, co ho hrál ve fil­mech Le Grand Restaurant, Les Grandes Vacances a nedáv­no ve fil­mu La Zizanie. V dal­ším fil­mu pře­vzal roli Maurice Risch.

Claude Gensac se měla vrá­tit jako Josépha Cruchot, Ludovicova man­žel­ka. Její natá­če­cí plán byl roz­vr­žen do pou­hých tří týd­nů, aby moh­la v Théâtre de la Ville pod vede­ním Jeana Mercura zkou­šet hru George Bernarda Shawa Dům zlo­me­ných srd­cí. Nakonec, jen něko­lik dní před začát­kem natá­če­ní, ji reži­sér odmí­tl pus­tit. Claude Gensac byla pro­to narych­lo nahra­ze­na Marií Maubanovou, pro kte­rou byla role „zkrá­ce­na a zmen­še­na“, při­čemž její nepří­tom­nost během vel­ké čás­ti fil­mu byla omlu­ve­na dovo­le­nou v Bretani. Herečka, jejíž posled­ní fil­mo­vé vystou­pe­ní je prá­vě toto, se s Louisem de Funèsem sezná­mi­la v roce 1950 při natá­če­ní fil­mu Pas de week-end pour notre amour. Josépha Cruchota si opět zahrá­la Claude Gensac v násle­du­jí­cím fil­mu Četník a čet­ni­ce.

Jacques François nahra­dil Yvese Vincenta v roli plu­kov­ní­ka.

Za zmín­ku sto­jí role Henriho Génèse (maji­tel restau­ra­ce Le Cabanon), Pierra Reppa (maji­tel gará­že) a Lamberta Wilsona (mimo­zemšťan, kte­rý mlu­ví s Beaupiedem), kte­rý zde debu­to­val jako herec.

Serge Brasseur, impo­zant­ní míst­ní muž, je najat pro malou roli, v níž ho Cruchot poplá­cá po zádech.

Micheline Bourdayová nahra­di­la Nicole Vervilovou, kte­rá dob­ro­vol­ně odstou­pi­la od sed­mé­ho dílu v roli man­žel­ky pra­por­čí­ka Gerbera Michela Galabrua, v posled­ních dvou dílech série Četníci.

Natáčení

Natáčení začí­ná 15. září 1978 v Saint-Tropez a trvá dva­náct týd­nů. Konala se v Saint-Tropez a Gassinu ve Var.

K natá­če­ní byly zapo­tře­bí dva „léta­jí­cí talí­ře“; jeden v „život­ní veli­kos­ti“, dru­hý o prů­mě­ru asi 1,20 m, pou­ze pro natá­če­ní jeho pádu v pří­sta­vu Saint-Tropez. Postavili je, stej­ně jako inte­ri­ér čet­nic­ké sta­ni­ce, kuli­sá­ři spo­leč­nos­ti Société fra­nçai­se de pro­ducti­on (SFP) v Buttes-Chaumont.

V pon­dě­lí 9. říj­na 1978 natá­čí štáb kaska­dér­skou scé­nu s mod­rým kab­ri­o­le­tem Oldsmobile na náměs­tí Auguste-Blanqui před poli­cej­ní sta­ni­cí. V této scé­ně musí Josépha Cruchotová (v podá­ní dublér­ky Marie Maubanové, tři­ce­ti­le­té kaska­dér­ky) za volan­tem své­ho Oldsmobilu před kame­ra­mi ustou­pit Renaultu 16, kte­rý při­jíž­dí na náměs­tí Blanqui. Natáčení pro­bí­há kolem desá­té hodi­ny dopo­led­ne, dopra­va je pře­ru­še­na a je zří­ze­na bez­peč­nost­ní služ­ba. Kaskadérka jela nor­mál­ně na náměs­tí Blanqui, „pak z něja­ké­ho důvo­du špat­ně pro­je­la zatáč­ku asi pade­sát met­rů od super­mar­ke­tu“. Navzdory svým dva­nác­ti­le­tým zku­še­nos­tem kaska­dér­ka „naje­la na chod­ník a poté se prud­ce střet­la s vozi­dlem R16, kte­ré měla nechat pro­jet“. Vozidlo nezpo­ma­li­lo, roz­je­lo se a nako­nec nara­zi­lo do slou­pu u vcho­du do super­mar­ke­tu Prisunic napro­ti poli­cej­ní sta­ni­ci. Auto smet­lo tucet kolemjdou­cích. Hasiči, jejichž záchran­né stře­dis­ko je neda­le­ko, zasáh­li rych­le a o obě­ti (včet­ně kaska­dér­ky) se posta­ra­ly čty­ři sanit­ky, kte­ré je pře­vez­ly do nemoc­ni­ce v Saint-Tropez nebo na kli­ni­ku Oasis v Gassinu. Na násled­ky zra­ně­ní zemře­la 82letá Madeleine Montfolletová. François Bernard, 70letý čet­ník ve výsluž­bě, měl ampu­to­va­né obě nohy. Dne 14. říj­na ve zprá­vách ve 20:00 na TF1 ozná­mil mode­rá­tor Jean-Claude Bourret, že byli zabi­ti dva lidé a sedm jich bylo zra­ně­no.

Poškozené vozi­dlo bylo zapar­ko­vá­no v karosár­ně na ces­tě na Tahiti. Soudce dra­gu­ig­nan­ské­ho stát­ní­ho zastu­pi­tel­ství, kte­rý má vyšet­řo­vá­ní na sta­ros­ti, požá­dal, aby z gará­že neby­la vyne­se­na žád­ná část vozu, aby nedo­šlo ke zkres­le­ní exper­tí­zy vozi­dla. Produkční tým fil­mu však chtěl obno­vit čel­ní sklo vozu, aby mohl nato­čit stej­ný model během před­cho­zích scén. Podle Louise de Funèse byla pří­či­nou neho­dy mecha­nic­ká záva­da, niko­li chy­ba kaska­dér­ky při říze­ní.
Navzdory tragé­dii natá­če­ní pokra­čo­va­lo pod tla­kem pro­duk­ce, kte­rá si nepřá­la žád­né zpož­dě­ní, ale v napja­té atmo­sfé­ře. V Gassinu pokra­čo­va­la střel­ba. Scény plá­no­va­né v Saint-Tropez jsou poza­sta­ve­ny a natá­če­ní se pře­sou­vá do Port Grimaud.

Původní soundtrack

Aby hud­ba k fil­mu půso­bi­la „mimo­zem­sky“, pou­žil Raymond Lefebvre popr­vé ve své kari­é­ře syn­te­zá­to­ry, teh­dy ješ­tě poměr­ně nový nástroj, kte­rý kom­bi­no­val s tra­dič­ní hud­bou, zejmé­na s decho­vý­mi nástro­ji. Stejný „mix“ syn­te­zá­to­rů a tra­dič­ní hud­by pou­žil i při tvor­bě hud­by k fil­mu La Soupe aux choux s podob­ným námě­tem.
V roce 1978, ve stej­ném roce, kdy byl film nato­čen, vydal Raymond Lefebvre Soul Symphonies n°3, sbír­ku syn­te­zá­to­ro­vých „expe­ri­men­tů“ s kla­sic­kou hud­bou. Některá hud­ba na albu sil­ně při­po­mí­ná někte­ré sklad­by ze soun­d­trac­ku k fil­mu, pro kte­rý by skla­da­tel čer­pal hud­bu ze své­ho expe­ri­men­tál­ní­ho alba. Například syn­te­zá­to­ro­vá trans­po­zi­ce jed­no­ho z čty­ři­a­dva­ce­ti Capriccií pro hous­le Niccolò Paganiniho (Capriccio Rhapsody) vyús­tí v sil­né a zne­po­ko­ji­vé téma Encounter of the Fourth Kind. Téma z Koncertu pro čty­ři roč­ní obdo­bí č. 3 (Podzim) Antonia Vivaldiho je napí­na­vým téma­tem fil­mu Vetřelci, kte­ré zazní­vá ve fil­mech Amplitude Sidereal a The Brigade Splits. Tyto sklad­by byly rea­li­zo­vá­ny pomo­cí klá­ve­so­vých počí­ta­čů Rocky Mount Instruments (en), Moog IIIp (vel­ký model), ARP Pro/DGX (en), ARP Omni (poly­fon­ní), Korg 1000, Korg 2000 a sek­ven­ce­ru EMS.
O dva roky poz­dě­ji pou­žil Jean Girault píseň Parade à Saint-Tropez jako hudeb­ní dopro­vod k veletr­hu ve fil­mu La Soupe aux choux.

Photo © Société Nouvelle de Cinématographie (SNC)

- Článek na Kritiky.cz, jehož auto­rem je Jiří Borový, pod­lé­há licen­ci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licen­ci 4.0 Mezinárodní .

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře