Četa - drásavě realistický válečný film

Píše se rok 1967 a do viet­nam­ské­ho pek­la při­lé­tá zele­náč Chris Taylor (Charlie Sheen). Už prv­ní pohled na vozík nalo­že­ný­mi ige­li­to­vý­mi pyt­li s mrt­vo­la­mi mu napo­ví­dá, jaký pobyt jej zde čeká. Když dora­zí k četě, ke kte­ré byl při­dě­len, vel­mi brzy zjiš­ťu­je, že četa nebo­ju­je jen s pří­sluš­ní­ky Vietcongu, ale boj zuří i uvnitř. Právě zde vidí názor­nou ukáz­ku stře­tá­vá­ní pomy­sl­né­ho „dob­ra se zlem“, kte­ré ztě­les­ňu­jí bru­tál­ní a nekom­pro­mis­ní ser­žant Barnes (Tom Berenger) a na dru­hé stra­ně člo­věk, kte­rý si v sobě sna­ží ucho­vat ješ­tě tro­chu lid­skosti ser­žant Elias (Willem Dafoe). Taylor brzy sto­jí před úko­lem „vybrat si tu správ­nou stra­nu“. Po něko­li­ka prů­zkum­ných pocho­dech se mu jako lep­ší jeví ser­žant Elias. Spory v četě postup­ně začí­na­jí nabí­rat na inten­zi­tě a nevra­ži­vé pohle­dy a řeči se postup­ně začí­na­jí pře­sou­vat ve fyzic­ké sou­bo­je. Každému je jas­né, že četě může velet pou­ze jeden z nich. Mezitím však muži musí držet pozor­nost před nepří­te­lem ofi­ci­ál­ním, kte­rý­mi jsou všu­dypří­tomní pří­sluš­ní­ci Vietcongu.......

Předtím než se Oliver Stone v Hollywoodu pro­sla­vil jako sce­náris­ta Půlnočního Expresu či pře­dě­láv­ky Zjizvené tvá­ře a poz­dě­ji jako reži­sér tak byl vojá­kem ve Válce ve Vietnamu do kte­ré se při­hlá­sil dob­ro­vol­ně a už od kon­ce své vojen­ské kari­é­ry začal chys­tat scé­nář vychá­ze­jí­cí z jeho zážit­ků, tepr­ve ale úspěch fil­mů jako Lovec jele­nů či Apokalypsa zaří­dil aby bylo koneč­ně jaké stu­dio (kon­krét­ně stu­dio Orion) Stoneův váleč­ný film zafi­nan­co­vat. V roce 1986 tak defi­ni­tiv­ně vzni­kl legen­dár­ní váleč­ný film, kte­rý mož­ná úpl­ně nedo­sa­hu­je kva­lit Lovce jele­nů, Apokalypsy nebo těs­ně poz­děj­ší Ocelové ves­ty, ze všech čtyř fil­mů je ale Četa vzhle­dem k Stoneově vzta­hu k zmí­ně­né­mu váleč­né­mu kon­flik­tu nej­o­so­bi­těj­ší.

Postava Chrise Taylora v podá­ní Charlieho Sheena je v pod­sta­tě ztě­les­ně­ní Olivera Stonea. Stejně jako Stone se Taylor do vál­ky z uni­ver­zi­ty při­hlá­sil dob­ro­vol­ně a krom boje s Vietkongy je Taylor svěd­kem také sou­bo­je uvnitř čety, kte­ré je sou­čás­tí. Konkrétně více než riva­li­ta poma­lu čím dál tím více žhne nad kru­tým ser­žan­tem Barnesem v podá­ní Toma Berengera a stá­le pudo­vě lid­ským ser­žan­tem Eliasem v podá­ní Willema Dafoeho. Zatímco co Elias ztě­les­ňu­je andě­la na Chrisově rame­ni, Barnes je nao­pak ztě­les­ně­ním ďáb­la a oba mají na Chrisovu kari­é­ru v armá­dě zásad­ní vliv. Stejně tak posta­vy Eliase a Barnese ztě­les­ňu­jí dva zásad­ně odliš­né tábo­ry ame­ric­kých vojáků- Ty, kte­ří si po celou dobu zacho­vá­va­jí svou lid­skost a vraž­dí jen v kraj­ních pří­pa­dech a ty, kte­ří už se jed­no­du­še vraž­dě­ním baví a defi­ni­tiv­ně z nich tak pobyt v armá­dě udě­lal mon­stra. Války dvou stran jsou tu tak vlast­ně dvě a zatím­co co prim pořád hra­je pře­de­vším váleč­ný kon­flikt s Vietkongy, ten důle­ži­těj­ší se pře­ce jen ode­hrá­vá mezi vojá­ky a pře­de­vším v samot­ném Chrisi Taylorovi na kte­rém se jeho pobyt v Americe též začí­ná pode­pi­so­vat a on sám se musí roz­hod­nout jest­li se tak vydá spí­še smě­rem Eliase nebo Barnese, kte­ří tak oba více­mé­ně sou­pe­ří o Chrisovu duši.

Četa je pře­de­vším prv­ní vět­ší fil­mo­vou prá­ci kame­ra­ma­na Roberta Richardsona, kte­rý sám na téma Čety žer­tu­je, že byl teh­dy ve věku 31 let ješ­tě škvr­ně a že má Četa mno­ho tech­nic­kých chyb. Dá se mož­ná říct, že Četa nedo­sa­hu­je vrchol­ných vizu­ál­ních kva­lit poz­děj­ších Richardsonových kous­ků (JFK, Casino, Letec, Nespoutaný Django, Tenkrát v Hollywoodu), už zde měl ale Richardson vizu­ál­ní podá­ní nesku­teč­ně v malí­ku a Četa má něko­lik vylo­že­ně nád­her­ných zábě­rů. Četa tak neje­nom nakop­la režij­ní kari­é­ru Olivera Stonea, ale před­sta­vi­la svě­tu jed­no­ho z nej­vět­ších kame­ra­ma­nů všech dob.

Četa je dost prav­dě­po­dob­ně jed­ním z nej­o­sob­něj­ších fil­mů všech dob do kte­ré­ho Stone dal hod­ně ze svých zku­še­nos­tí a jak sám něko­li­krát pro­hlá­sil tak i když je Válka ve Vietnamu čím dál tím star­ší his­to­rii tak až do kon­ce jeho živo­ta bude jeho sou­čás­tí. Jako sce­náris­ta Stone nepře­kva­pil a už tako­vé­ho hlav­ní­ho hrdi­nu doká­že pro­dat jenom díky dopi­sům psa­ným jeho babič­ce. Následně ale doká­že Stone sty­lo­vě před­sta­vit až tucet postav, kaž­dé dodat něco oso­bi­té­ho a zaří­dit tak aby si člo­věk vše­chen ten tucet postav pama­to­val. Ať už je to Bunny, Lerner, Francis nebo Big Harold tak je vel­mi leh­ké si kaž­dou libo­vol­nou posta­vu zapa­ma­to­vat a tahle cha­rak­ter­ní expo­zi­ce se pros­tě Stoneovi daří náram­ně. Zároveň krom skvě­lé­ho ústřed­ní­ho tria Sheen-Berenger-Dafoe se zde obje­vu­jí také prv­ní výraz­něj­ší role her­ců jako Johnny Depp, Forest Whitaker, Kevin Dillon, John C. McGinley, Keith David nebo Tony Todd a pře­de­vším tu straš­ně úžas­ně fun­gu­je vzá­jem­ná che­mie ať v rám­ci uvě­ři­tel­ně budo­va­né­ho přá­tel­ství nebo nao­pak vzá­jem­né oči­vid­né nená­vis­ti a chu­ti navzá­jem si při­nej­lep­ším roz­bít drž­ku a v tom nej­hor­ším se navzá­jem zabít.

O to kru­těj­ším uvě­do­mě­ním je fakt, že vše co se ve fil­mu ode­hrá­vá je zalo­že­no na Stoneových zku­še­nos­tech a Stone si nic necu­cá z prs­tu. K veš­ke­ré­mu nási­lí, kte­ré ve fil­mu dojde tak došlo i ve sku­teč­ném svě­tě a celá sek­ven­ce ve ves­ni­ci je vrchol­ně lid­sky nepří­jem­ná. To vše potom vede k vyvr­cho­le­ní dru­hé tře­ti­ny a k nej­le­gen­dár­něj­ší scé­ně fil­mu, Možná Četě občas tro­chu dra­ma­tur­gic­ky ujíž­dí noha a nej­ví­ce je to poznat v úvo­du tře­tí tře­ti­ny, je to ale pořád super až do kon­ce a když dojde na závě­reč­nou bitvu tak jde z toho husí kůže. A to při kaž­dém vidě­ní i přes­to, že po prv­ním zhléd­nu­tí už jsou kar­ty jas­ně roz­da­né, což je doka­zu­je jak skvě­lé ono celé finá­le je.

Četa je rea­lis­tic­ká, řeme­sl­ně vel­mi dob­rá a pře­de­vším jde oprav­du o zásad­ní a pře­de­vším super film. Mám jen tro­chu pro­blém s režij­ním vede­ním Olivera Stonea, kte­rý si mož­ná za film došel pro Oscara za nej­lep­ší režii, přes­to mám ale z Čety pocit, že se zde jako reži­sér tak tro­chu ješ­tě hle­dal než došel k tako­vé výraz­ně lep­ší for­mě u tako­vé­ho JFK. Zároveň je sice tak tro­chu hloupé film srov­ná­vat s vrchol­ný­mi pec­ka­mi jako Lovec jele­nů, Apokalypsa nebo Olověná ves­ta už jenom pro­to, že kaž­dý film na Válku ve Vietnamu kou­ká tak tro­chu jinak, přes­to ale Četa za mně pořád tak tro­chu tápe v jejich stí­nu. To ale záro­veň nezna­me­ná, že by Četa při­šla o vše co jí dělá tak super fil­mo­vou zále­ži­tos­tí, kte­rá je stej­ně důle­ži­tým fil­mo­vým mil­ní­kem i 34 let po jeho vydá­ní a i když za mně pře­ce jen k doko­na­los­ti něco chy­bí, v roce 1986 si (k vel­ké­mu pře­kva­pe­ní samot­né­ho Stonea) film prá­vem došel i pro soš­ku za Nejlepší film roku. Oscara si ten rok prá­vem vybo­jo­val i střih (pro­stři­hy akč­ních sek­ven­cí jsou vylo­že­ně super) a mix zvu­ku a i když Tom Berenger, Willem Dafoe a Robert Richardson ten rok ostrou­ha­li, jejich vrchol­né výko­ny jim nikdo upřít nemů­že. Četa dodnes neztra­ti­la nic na svém kouz­lu a je stej­ně tak emo­ci­o­nál­ně sil­ná jako v době své­ho vzni­ku. Jednoduše super film o boji na bojiš­ti i násled­ně ve vlast­ních řadách ale pře­de­vším také rea­lis­tic­ká váleč­ná řezni­či­na, kte­rá se neztra­tí ani ve stí­nu svých nevlast­ních fil­mo­vých brat­říč­ků..... A pře­de­vším při­po­mín­ka zla­tých časů s váž­ným a rela­tiv­ně zdra­vým Charliem Sheenem!

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

**************

Foto: Photo © 1986 Metro-Goldwyn-Mayer Studios Inc.

---

---