Cesta vzhůru - O filmu

Cesta vzhů­ru vyprá­ví o uma­nu­tos­ti, o zdo­lá­vá­ní vlast­ních a obec­ně lid­ských limi­tů, ale také o kom­pro­mi­sech a ceně, kte­rou mohou mimo­řád­né osob­ní výko­ny stát. Radek Jaroš si jako prv­ní Čech a tepr­ve pat­nác­tý člo­věk na svě­tě spl­nil horo­le­zec­ký sen a zce­la uni­kát­ně za pří­tom­nos­ti kame­ry vystou­pil na posled­ní z nej­vyš­ších hor svě­ta K2, kte­rá mu chy­bě­la do tzv. Koruny Himálaje. Film se tak pro divá­ka stá­vá mimo­řád­nou pří­le­ži­tos­tí absol­vo­vat spo­leč­ně s Radkem a jeho horo­le­zec­ký­mi přá­te­li Miskou a Trávou stras­tipl­nou ces­tu na osmi­ti­sí­co­vý vrchol a stát se na malou chví­li doslo­va sou­čás­tí expe­di­ce na K2.

Na roz­díl od horo­le­zec­kých fil­mů jsou sou­čás­tí děje dal­ší para­lel­ní posta­vy mimo expe­di­ci, rodin­ní pří­sluš­ní­ci Radka Jaroše. Film sle­du­je jejich mnoh­dy zou­fa­lou sna­hu vypo­řá­dat se s vlast­ním stra­chem o něko­ho blíz­ké­ho, pocho­pit ho ane­bo se ale­spoň s nepo­cho­pe­ním jeho nebez­peč­né záli­by pokou­šet vyrov­nat.

V Cestě vzhů­ru nejde o pou­hou doku­men­ta­ci his­to­ric­ké­ho úspě­chu čes­ké­ho horo­le­zec­tví, ale též o šir­ší pohled na lid­ské zdo­lá­vá­ní extrém­ních pře­ká­žek, a to nejen ve fyzic­kém slo­va smys­lu. (zdroj: Filmové cen­t­rum České tele­vi­ze)

Radek Jaroš o natá­če­ní pro­hlá­sil: „Točili jsme v mís­tech, kde vět­ši­na lidí boju­je o život jenom díky tomu, že je tam jen tře­ti­na kys­lí­ku. Ten, kdo na film půjde, musí počí­tat s tím, že nejde o akč­ní film, ale o doku­ment, kde se mícha­jí i moje vzta­hy, trá­pe­ní, radost. Diváky čeka­jí krás­né zábě­ry z míst, kam se dosta­ne jen něko­lik desí­tek lidí z naší pla­ne­ty.“

Pod fil­mem, kte­rý vzni­kal tři roky, je pode­psán autor­ský fil­mař David Čálek. Pracoval jako kame­ra­man na něko­li­ka hra­ných a doku­men­tár­ních sním­cích (Plán reži­sé­ra Benjamina Tučka, Mamas & Papas reži­sér­ky Alice Nellis, Pátrání po Ester reži­sér­ky Věry Chytilové). Jako reži­sér zau­jal oce­ňo­va­ným doku­men­tem Nebe, Peklo (2009) nebo svým  fil­mem o somál­ských pirá­tech Pirátské sítě (2014).

Film při­po­mí­ná význam­nou udá­lost, jeli­kož před rokem 26. čer­ven­ce 2014 vystou­pil Radek Jaroš na báj­nou K2. Tento úspěch budou moci osla­vit i divá­ci, chys­tá se řada regi­o­nál­ních pre­mi­ér Cesty vzhů­ru za účas­ti Radka Jaroše a tvůr­ců fil­mu (např. Plzeň, Liberec, Ostrava, Plzeň, Hradec Králové).

Producentem sním­ku se stal Richard Němec, kte­rý o fil­mu pro­zra­dil: „Jsme rádi, že se blí­ží­me na pomy­sl­ný fil­mo­vý vrchol - k pre­mi­é­ře fil­mu Cesta vzhů­ru. Radka jsme zača­li sle­do­vat už v roce 2012, kdy vše vypa­da­lo, že se na K2 zane­dlou­ho vypra­ví. Zdravotní kom­pli­ka­ce mu však nepřá­ly a tak i my jsme se sta­li sou­čás­tí oče­ká­vá­ní, častých změn a hří­ček osu­du. Samotné natá­če­ní bylo fyzic­ky i tech­no­lo­gic­ky nároč­né, pro­to­že jsme se sta­li prak­tic­ky účast­ní­ky expe­di­ce, kte­ří ved­le sta­ros­tí sami o sebe ješ­tě natá­če­li film. Měsíc jsme pro­ži­li v základ­ním tábo­ře ve výš­ce 5000 m, kam jsme muse­li dojít 150 km po svých. Jsem rád, že se mi poda­ři­lo najít fil­ma­ře, kte­ří to zvlád­li. Filmový štáb pod K2 měl 3 čle­ny: Davida Čálka – reži­sé­ra a kame­ra­ma­na, zvu­ka­ře Ludvíka Bohadla a mne, kte­rý jsem ved­le běž­ných pro­dukč­ních sta­ros­tí zajiš­ťo­val napří­klad sate­lit­ní pře­no­sy nebo i nabí­je­ní elek­tric­kých zaří­ze­ní pro celou expe­di­ci. Ani nám ani horo­lez­cům není znám žád­ný jiný doku­men­tár­ní film, kte­rý by tak­to auten­tic­ky zachy­co­val výstup na osmi­ti­sí­cov­ku. Nešlo nám o pros­té zachy­ce­ní expe­di­ce, spí­še o pře­nos atmo­sfé­ry, kte­rý panu­je ve výš­kách, a také o por­trét zají­ma­vé­ho hrdi­ny, kte­rým Radek bez­po­chy­by je.“

Ve fil­mu se obje­ví novi­nář­ka a oblí­be­ná mode­rá­tor­ka Radiožurnálu Lucie Výborná, kte­rá se sta­la účast­ní­kem expe­di­ce na K2 a o osob­nos­ti Radka Jaroše a fil­mu řek­la: „Radka Jaroše jsem sle­do­va­la už od roku 2012, od doby, co jsme si dohod­li moji účast na expe­di­ci na K2, pro­to­že by mi při­pa­da­lo hloupé bez před­cho­zí his­to­rie vyra­zit na expe­di­ci a vyprá­vět něco o člo­vě­ku, kte­ré­ho znám jen pár dní. Jsem ráda, že film vzni­kl už pro­to, že s výpra­vou na K2 vidě­li všich­ni jen tu třeš­nič­ku na dor­tu, ale už ne těch dva­cet let před tím, začát­ky, pochy­by a věci, kte­ré musel Radek obě­to­vat, aby Korunu Himaláje dokon­čil. Radek je roz­hod­ně inspi­ra­tiv­ní osob­nost. Výdrž, sou­stře­dě­ní, pro­fe­si­o­na­li­ta, přá­tel­ství i smy­sl pro humor v obzvláš­tě kri­tic­kých situ­a­cích - toho vše­ho si na Radkovi oprav­du vážím.“

Po boku Radka Jaroše ve fil­mu vystu­pu­jí jeho dlou­ho­le­tí kole­go­vé horo­lez­ci Petr Mašek a Jan Trávníček. Mašek zva­ný „Miska“ o Radkovi Jarošovi pově­děl:

„Byl to poprav­dě Radek, kdo mi spo­lu se Zdeňkem Hrubým ote­vřel svět nej­vyš­ších hor a bylo to prá­vě na K2 v roce 2001. Od té doby máme za sebou osm spo­leč­ných expe­dic (z toho dvě byly kom­bi­na­cí dvou osmi­ti­sí­co­vých vrcho­lů). Je to roz­hod­ně ambi­ci­óz­ní chlap, kte­rý ví, čeho chce dosáh­nout, kte­rý doká­že v pří­pa­dě rozum­né­ho návr­hu udě­lat kom­pro­mis. A pro­to naše přá­tel­ství po pat­nác­ti letech spo­leč­ných dob­ro­druž­ství a i těch kom­pro­mi­sů zůstá­vá stá­le stej­ně pev­né.“

Trávníček pře­zdí­va­ný „Tráva“ Radkovi Jarošovi vzká­zal:

„U toho fil­mu jsem vlast­ně od začát­ku, neboť moje prv­ní expe­di­ce s Radkem byla na Annapurnu, kte­rá ho nechtě­ně pro­sla­vi­la. Na horách jsme par­ťá­ci, kte­ří si pomá­ha­jí navzá­jem, někdy více ten, někdy ten dru­hý, ale jsme pros­tě lidi, kte­ří se na sebe mohou spo­leh­nout. Takže Radku, díky za mož­nost sta­nout spo­leč­ně na dvou nád­her­ných osmi­ti­sí­co­vých vrchol­cích - Annapurna a K2 a pře­ji mno­ho štěs­tí nejen Tvému fil­mo­vé­mu pří­bě­hu, ale i tobě, ať se vrt­neš kam­ko­liv.“

---