VYTVÁŘENÍ PODZEMNÍHO SVĚTA
Aby se podařilo zachytit širokou škálu scén počínaje rozsáhlými panoramaty s ledovcovými vrcholky Islandu či obrovským moře uprostřed Země až po detailní scény s lesem plným zkamenělých hub a zvápenatělých skal, povolal Brevig ke spolupráci na svém filmu řadu počítačových odborníků, včetně hlavního grafika Erika Tiemense, autora scény Davida Sandefura, kameramana Chucka Schumana a tvůrce vizuálních efektů Christophera Townsenda.
„Když vytváříte příběh podle fantasy, musíte vycházet ze skutečnosti a trochu ji upravit“, vysvětluje Brevig. „Začali jsme grafikou, která byla odrazovým můstkem pro vytvoření scény, vizuálních efektů a následně pro natáčení. Konečný vzhled filmu je výsledkem neuvěřitelné spolupráce téměř 200 umělců“, dodává.
Co se týče prvního grafického návrhu, vybavuje si tvůrce scény David Sandefur, že největší výzvou pro něj bylo nalézt rovnováhu mezi realistickými a fantazijními scénami. „Mohl jsem samozřejmě do určité míry popustit uzdu své fantazii, nicméně současně jsem chtěl ve filmu zachovat jistou míru realističnosti“, vzpomíná Sandefur. „Chtěl jsem, aby struktura scén i jejich barevné ladění působily reálně a bohatě. A i když diváci samozřejmě vědí, že se pohybujeme ve světě fantazie, chtěl jsem v nich vyvolat pocit, že natáčení probíhalo v reálných exteriérech, jako třeba pod zemí nebo v džungli“, vysvětluje Sandefur.
„Při natáčení jsme používali něco, čemu jsme říkali ‘barevný scénář’. Šlo v podstatě o plán, jakým způsobem budou v jednotlivých částech filmu užívány barvy“, říká Brevig. „V úvodu filmu jsme používali hlavně tlumené odstíny barev, které se s vývojem děje proměňovaly v mnohem živější barevnou realitu odpovídající dění v centru Země. Na konci filmu jsme se pak vrátili k jemnějším a živějším barvám ilustrujícím více naděje a jasu v Trevorově životě“, dodává.
Natáčení probíhalo v Montrealu, který sice džungli nepřipomíná ani v nejmenším, ale přesto dokázal nabídnout spoustu podnětných scenérií, zejména pokud šlo o okolní přírodu. „Velice užitečné pro nás například bylo vyjet těsně za město a najít si tam organický terén, který nás inspiroval k vytvoření struktury a rozmístění našich scén“, vysvětluje autor scény David Sandefur. „Na spoustě různých míst jsme do forem snímali reálné povrchy a následně jsme z nich vytvářeli odlitky, které jsme si připevňovali na zdi“, vzpomíná Sandefur.
„Společně s mým týmem jsme strávili celé týdny experimentováním s materiály, abychom vytvořili ten správně vypadající povrch“, vybavuje si Sandefur vytváření Houbového domu, který Trevor, Sean a Hannah naleznou ve středu Země. „Ono je opravdu docela složité říci, jak to vlastně může vypadat vevnitř Houbového domu. Chtěl jsem, aby mi někdo přinesl pár knížek o interiérech houbových domů, jenže…“
Sandefur se nakonec rozhodl použít umělé houby, které nařezal na tenké plátky a následně je narovnal jeden na druhý tak, aby vyvolal dojem porézního organicky vypadajícího povrchu. Když byly jednotlivé plátky pospojovány dohromady, „natáhli jsme přes jejich povrch průhledný latex a ten jsme pak natřeli tak, abychom vyvolali biosvětélkující efekt“, vzpomíná Sandefur. „Výsledkem bylo něco jako dýňová maska na Halloween“, dodává.
Zatímco Sandefurův tým vytvořil skalnatou zeď vysokou 12 metrů a širokou 9 metrů, tým vizuálních efektů v čele se svým šéfem Christopherem Townsendem tuto zeď protáhl o stovky metrů směrem do hloubky za pomoci počítačové grafiky. Při natáčení záběrů s vizuálními efekty (VFX) pro 3D verzi filmu „Cesta do středu Země“ měl Townsendův tým dvojnásobnou práci, neboť bylo nutné vytvořit dvakrát více záběrů pro každý z celkem 726 záběrů vizuálních efektů. Celkem tedy bylo natočeno více než 1400 záběrů vizuálních efektů.
„Při natáčení ve 3D musíte znovu vytvořit svět za hercem a tento rozměr a prostor převést do reality“, vysvětluje Townsend. „Geometrický prvek mizející v počítačové grafice do pozadí musíte nechat zmizet do přesně stejné dálky, do jaké by zmizel i v reálném světě. Takže pokud je v realitě obzor vzdálený 9 km, musíte v počítači vytvořit takový model, ve kterém je obzor vzdálený také 9 km. Realitu nejde podvést pouhým kreslením, neboť všemu musíte dodat ty správné rozměry“, vysvětluje.
Natáčení živé akce pro 3D akční film se spoustou vizuálních efektů doplňovaných po natáčení během postprodukce vyžaduje, aby herci během samotného natáčení měli značnou fantazii. „Herci se musí pohybovat v prostředí fantazijních předmětů a postav – světélkujících ptáků a létajících piraní – které pochopitelně při natáčení nejsou“, konstatuje Brevig.
Tvůrci filmu se snažili, aby natáčení působilo na herce co nejpřirozeněji. „Snažíte se o to, aby veškerá při natáčení přítomná technologie byla pro herce stejně neviditelná, jako pro diváky“, říká Huggins. „Herci se totiž musejí soustředit především na své postavy a jejich příběh“, dodává.
Nejnovější komentáře