Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Captain America: První Avenger má vtip i grády, přesto mu něco chybí

Captain America: První Avenger má vtip i grády, přesto mu něco chybí

CaptainAmerica1

Kapitán Amerika pat­ří mezi nej­ob­lí­be­něj­ší super­hr­di­ny. Jeho domo­vem je „mar­ve­lov­ské“ uni­ver­zum, odkud pochá­zí napří­klad Thor, X-Men nebo tře­ba Iron Man (Stark seni­or se v Kapitánovi tak­též obje­ví).

Kapitán Amerika spat­řil svět­lo svě­ta před sedm­de­sá­ti lety, v roce 1941 vyšlo jeho prv­ní čís­lo, kde je na titul­ní stra­ně vyob­ra­zen jak praští Hitlera. Jeho „mar­ve­láč­tí“ super-kolegové, kte­ří při­šli cca 20 let po něm, ti všich­ni již dosta­li svůj film. (Ne že by Kapitán Amerika jako film do této chví­le nee­xis­to­val. Je tu jis­tý sní­mek z roku 1990, jenž vzni­kl v americko-jugoslávské kopro­duk­ci. Jeho kva­li­ta je ale dosti spe­ku­la­tiv­ní.)

Kapitán Amerika tak čekal sedm­de­sát let, než se ze sta­tic­kých obráz­ků dostal na vel­ké plát­no. Jeho pře­rod z „mrt­vé­ho“ komik­su k akč­ní­mu spek­tá­klu se pove­dl, a zábav­nou podí­va­nou při­chys­tal i pro ty, kte­ří s komik­sem do výraz­něj­ší­ho sty­ku nepři­šli. Do nedáv­na bylo pra­vi­dlem, že pře­pi­sy akč­ních komik­sů nejsou pří­liš kva­lit­ní podí­va­nou. Objevilo se samo­zřej­mě pár výji­mek. Ale z dneš­ní­ho pohle­du i Batman v režii Tima Burtona budí spí­še iro­nic­ký úškle­bek, než že by se nám nad fil­mem tajil dech. (Ve srov­ná­ní s Nolanovou tri­lo­gií pak může v kli­du zaznít i pořád­ný hurón­ský smích.)

Silný rok pro Marvel

Pro Marvel to byl rok 2011 oprav­du vyda­ře­ný. Do kin při­šly tři jejich fil­my. První oprav­du vel­ké nad­še­ní vyvo­lal Thor v režii Kennetha Branagha, kte­rý tak doká­zal, že dobýt Hollywood mu nedě­lá pro­blém. Komiksové lát­ce vne­sl tro­chu shake­spea­rov­ské­ho ducha a stvo­řil film sil­ný jak ve svém vizu­á­lu, tak i s fun­gu­jí­cí­mi dia­lo­gy a uvě­ři­tel­ný­mi posta­va­mi.
Ještě o stu­peň výše, pře­de­vším v pro­pra­co­vá­ní cha­rak­te­rů, se dostal prequel X-Menů. První tří­da doká­za­la, že oprav­du pat­ří mezi špič­ku. Bohužel se ten­to fakt ani zda­le­ka neod­ra­zil v trž­bách, což bylo pro mno­ho lidí vel­kým pře­kva­pe­ním a mír­ným zkla­má­ním.

A na Kapitána Ameriku se čeka­lo poma­lu jako na smi­lo­vá­ní. Vysoké napě­tí při­ná­šel hlav­ně fakt, že bude v kinech bojo­vat s oprav­du sil­ným sou­pe­řem. Svou bitvu vyhrál, tedy ale­spoň tu víken­do­vou. Čaroděje pora­zil. Přesto se ale tako­vé­mu úspě­chu, jaký posled­ní Harry Potter zaží­vá, nemů­že zda­le­ka při­blí­žit.
I když je fanouš­kov­ská základ­na poměr­ně roz­sáh­lá, na Harryho Pottera pros­tě nemá.

První Avenger samo­stat­ně doce­la dob­ře fun­gu­je. I když se komik­so­vé adap­ta­ci snad­ně­ji, než čemu­ko­li jiné­mu, odpouš­tí drob­né logic­ké dír­ky ve scé­ná­ři, nelze se občas nad fil­mem poza­sta­vit a říct si, zda-li to už není poně­kud pře­hna­né.

Supervoják od vedle

Obliba Kapitána pra­me­ní z jeho oby­čej­nos­ti. Steve Rogers, jak zní jeho civil­ní jmé­no, je oby­čej­ný stříz­lík, kte­ré­mu sice nechy­bí kuráž, roz­hod­ně ale pozbý­vá potřeb­nou sva­lo­vou hmo­tu. Takže i když se rád zastá­vá slab­ších, se svou těles­nou schrá­nou toho moc nezmů­že.

Téměř celý život (před osu­do­vou pro­mě­nou) trá­ví ve stí­nu své­ho nej­lep­ší­ho kama­rá­da, kte­rý je přes­ný opak Steva. Je sil­ný, ženy k němu vzhlí­ží, doká­že vzbu­dit respekt. Proto není divu, že když se role obrá­tí, Bucky nese náh­lou změ­nu poně­kud ztěž­ka.
Film sta­ví Stevovu nevý­ji­meč­nost dost na odiv. Často vyzdvi­hu­je jeho těles­nou stav­bu, kte­rá se do armá­dy pří­liš neho­dí. Ukazuje ho také jako nesmě­lé­ho ve vzta­hu s žena­mi. (I po své pro­mě­ně v super­vo­já­ka je Steve coby Kapitán Amerika stá­le zakřik­nu­tý a ženy jsou mu pořád jak­si vzdá­le­ny.)
Kapitán Amerika je sym­pa­tic­ká posta­va pře­de­vším díky milé­mu obsa­ze­ní Chrise Evanse do hlav­ní role.  Celou posta­vu ucho­pil jak to šlo nej­lé­pe a stvo­řil hrdi­nu, kte­rý je vyta­žen takřka z lidu. Škoda jen, že se do fil­mu nevměst­nal žád­ný pře­sah, ani mír­ný. Postavy jsou sice líbi­vé, ale půso­bí poně­kud vyprázd­ně­ně.

Snímek navo­zu­je vcel­ku sluš­nou retro atmo­sfé­ru, ve kte­ré se vra­cí­me do 40. let. Celá kon­cep­ce pří­bě­hu je poměr­ně věr­ně zacho­vá­na. Posunout Kapitánovo půso­be­ní někam blí­že do sou­čas­nos­ti by moh­lo půso­bit dost tea­trál­ně. Takže jsme na začát­ku dru­hé svě­to­vé vál­ky, kdy se Adolf  Hitler pokou­ší ovlád­nout celý svět. Není to ale Hitler, kdo je zde nej­vět­ší hroz­bou. Tady je zlo ješ­tě mno­hem vět­ší.

Patetický Red Skull

Red Skull, hlav­ní Nemesis, půso­bí díky dabin­gu jako při­tep­le­ný skop­čák. V ori­gi­nál­ním zně­ní jeho posta­vu zachra­ňu­je pře­de­vším cha­risma Hugo Weavinga, kte­rý i s odpor­nou mas­kou pro­tla­čí na povrch svo­je při­ro­ze­ně démo­nic­ké herec­ké umě­ní.

Kapitán Amerika doko­na­le těží ze všech kře­čo­vi­tých momen­tů. V tako­vých scé­nách při­chá­zí na řadu dob­ře míře­ná hláš­ka, a i když je její funk­ce poně­kud samo­ú­čel­ná, smí­chu se ubrá­nit nelze. Rozhodně nej­lep­ší poznám­ky pada­jí z úst Tommy Lee Jonese, kte­rý si zahrál plu­kov­ní­ka Phillipse.

Proměna oby­čej­né­ho klu­ka v super­vo­já­ka nepro­běh­ne bez pro­blé­mů. Jelikož bylo zamýš­le­no pomo­cí dlou­ho vyví­je­né­ho séra vytvo­řit celou armá­du a ne pou­ze jeden „pro­to­typ“, je Kapitán Amerika vyu­žit k poně­kud jiným úče­lům, než bylo původ­ně v plá­nu. Zapojuje se do boje, ale tro­chu odliš­ným způ­so­bem. Stává se z něj sym­bol, ale pou­ze komerč­ní.

Z reklam­ní­ho pou­ta­če na bitev­ní pole

Z Kapitána Ameriky se stá­vá něco jako potul­ný pro­dej­ce. Posiluje nadě­ji oby­čej­ných lidí, a při té pří­le­ži­tos­ti pro­dá­vá dlu­ho­pi­sy. Kariéra super­hr­di­ny se tak bohu­žel neo­be­jde bez jed­no­ho muzi­ká­lo­vé­ho vystou­pe­ní, kte­ré zabí­rá mno­hem více času, než je ve sku­teč­nos­ti potře­ba.
S Hitlerem si to roz­dá­vá tvá­ří v tvář, bohu­žel jen na pódiu. (A také na strán­kách komik­su, kte­rý mezi­tím začal vychá­zet.)

Nechybí ani roman­tic­ká lin­ka, kte­rá je ale pro dob­ro věci hod­ně okleš­tě­ná a ani v nejmen­ším na ní nesto­jí děj. Působí pou­ze jako okra­jo­vý fakt. Peggy Carterová v podá­ní Hayley Atwell není oby­čej­ná nána, jako je tře­ba Mary-Jane Watsonová ve Spidermanovi. Její mís­to je mezi muži, kde zastá­vá více­mé­ně rov­no­práv­né posta­ve­ní. (A to je na 40. léta, kdy Kapitán vzni­kl hod­ně pokro­ko­vá myš­len­ka.)

Kapitán Amerika je para­dox­ně nej­slab­ší ve svých nejakč­něj­ších momen­tech. Nejenže on sám popí­rá jaké­ko­li fyzi­kál­ní záko­ny, popí­ra­jí to také před­mě­ty kolem něj. Největší záha­dou je jeho štít, kte­rý zřej­mě fle­xi­bil­ně mění vlast­nos­ti a něja­kým zvlášt­ním způ­so­bem pra­cu­je pod­le toho, jak to od něj Kapitán zrov­na vyža­du­je. Takových hni­do­piš­kých pozná­mek by se moh­lo napsat mno­hem více. Ale pro­to­že má Kapitán i svo­je před­nos­ti, může­me nad nelo­gic­ký­mi vývo­ji při­mhou­řit oko. Přeci jen, je to komik­so­vá adap­ta­ce.

Prázdné charaktery a přehršel akce

Největší sla­bi­nou fil­mu je, že se v pod­sta­tě nelze do niko­ho vžít. Psychologie postav hod­ně zao­stá­vá a chy­bí nám moti­va­ce jed­not­li­vých figur. Největší záha­dou je samot­ný Red Skull, kte­rý je vyši­nu­tý, ale my vůbec neví­me proč. Flashbacky osvět­lu­jí­cí jeho pro­mě­nu vypa­da­jí sice půso­bi­vě na oko, ale pří­liš mno­ho nám nepro­zra­dí.

Zlo v něm se po zákro­ku zná­so­bi­lo, ale my neví­me, kde se ono zlo vza­lo. O něco lep­ší je to se Stevem, sice o něm máme před­sta­vu jen jakousi povr­cho­vou, ale víme na čem jsme. A ostat­ní posta­vy se jen tak míha­jí. Ani o Peggy se toho nedo­zví­me mno­ho. V tom je Kapitán Amerika o dost slab­ší než napří­klad X-Men: First Class, kde se posta­vám a jejich moti­va­cím věnu­je o pozná­ní více pro­sto­ru.

Kapitán Amerika: První Avenger tak půso­bí jako hod­ně dob­rý start k chys­ta­ným Avengers, kte­ří svět­lo svě­ta spat­ři­li na jaře roku 2012. Závěr fil­mu je tedy zřej­mě jed­na z nej­lep­ších scén ve sním­ku vůbec. Především díky náh­lé­mu zje­ve­ní Samuela L. Jacksona, kte­rý Kapitánovi ozná­mí, že byl sedm­de­sát let mimo. (V komik­su je mimo „pou­hých“ pade­sát let.)
Tvůrci Kapitána Ameriky si ale šikov­ně pora­di­li s tím, že by lec­cos moh­lo budit mír­né roz­pa­ky. Ze svých nej­vět­ších sla­bin udě­la­li před­nos­ti a doká­ží se na svo­je dílo podí­vat z nad­hle­du a s not­nou dáv­kou sebe­i­ro­nie. Proto je Kapitán Amerika kou­ka­tel­ný, mís­ty i dost vtip­ný a umír­ně­ně roman­tic­ký.


Photo © Paramount Pictures


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,24862 s | počet dotazů: 213 | paměť: 53188 KB. | 12.05.2021 - 19:37:22
X