Bourák

(zatím nehodnoceno)

Loading...

PETR JARCHOVSKÝ - SCENÁRISTA

Proč jste sáhl po tomhle u nás úpl­ně netra­dič­ním žán­ru – v pod­sta­tě čer­né kome­dii, tro­chu gan­gs­ter­ce a navíc plné roc­ka­billy hud­by, kte­rá u nás není zrov­na doma?

Musím začít tro­chu zeši­ro­ka: Na počát­ku scé­ná­ře k BOURÁKOVI stá­la reál­ná his­to­rie: roz­vo­do­vá situ­a­ce jed­no­ho man­žel­ské­ho páru, kte­rý zbo­ha­tl v reklam­ním byz­ny­su a jehož rodin­ná fir­ma násled­ně zkra­cho­va­la během eko­no­mic­ké kri­ze. Zaujala mě bizar­ní situ­a­ce, ve kte­ré se oci­tl man­žel, kte­rý byl nucen odstě­ho­vat se z rodin­né vily do gará­že na vlast­ním pozem­ku, a vlast­ní dospí­va­jí­cí dce­ra mu sem taj­ně při­ná­še­la jíd­lo a pra­la mu oble­če­ní. Jeho mís­to v domě a u rodin­né­ho sto­lu obsa­dil mat­čin mla­dý mile­nec při­bliž­ně ve věku dce­ry. Následkem této situ­a­ce a z ní vyplý­va­jí­cí­ho psy­chic­ké­ho posu­nu se man­žel, inže­nýr eko­nom, začal zabý­vat ezo­te­ri­kou a skon­čil jako budd­his­tic­ký mnich kde­si v ašra­mu na Srí Lance…

Pokusil jsem se tuto reál­nou situ­a­ci roz­pra­co­vat do námě­tu fil­mo­vé vzta­ho­vé kome­die, ale neda­ři­lo se mi ji ucho­pit a tak jsem ji odlo­žil do šuple­te. Po něja­kém čase jsem se sešel se svo­jí kama­rád­kou sce­nárist­kou Evitou Naušovou. Vyprávěli jsme si o pří­bě­zích, kte­ré nás z něja­ké­ho důvo­du zají­ma­jí a na kte­rých chce­me pra­co­vat. Evita mi vyprá­vě­la o své sou­sed­ce z rod­né­ho seve­ro­čes­ké­ho měs­ta Varnsdorfu, mat­ce dospě­lé dce­ry, kte­rá po mno­hých part­ner­ských selhá­ních své­ho man­že­la nako­nec vyká­za­la z domu. A on, pro­to­že byl pro­fe­sí auto­me­cha­nik, pře­síd­lil do gará­že - auto­o­prav­ny - v těs­ném sou­sed­ství jejich zane­dba­né­ho rodin­né­ho dom­ku. Okamžitě se mi oba pří­běhy pro­po­ji­ly - a co víc, najed­nou jsem věděl, jak s ním nalo­žit!

Už nešlo o zkra­cho­va­lé repre­zen­tan­ty vyš­ší střed­ní tří­dy s vilou v praž­ském sate­li­tu, ale o lidi, kte­ří se, kaž­dý po svém, sna­ží pře­žít v pohra­nič­ním, v mís­tě „na samém kon­ci svě­ta. Aby zde naše posta­vy doká­za­ly pře­ží­vat, musí si vytvo­řit vlast­ní ilu­zor­ní svět, zalo­že­ný na snu, na faleš­né ilu­zi, na své zastyd­lé puber­tě. A ve zvlášt­ní dětin­ské ilu­zi pře­ží­vá i titul­ní posta­va auto­me­cha­ni­ka Ládi ali­as Bouráka. Jde o pří­běh „vystě­ho­va­né­ho a odsu­nu­té­ho“ zálet­ní­ka a potresta­né­ho nezod­po­věd­né­ho otce, roman­tic­ky zalo­že­né­ho auto­me­cha­ni­ka, kte­rý je man­žel­kou a dce­rou při­nu­cen přespá­vat v gará­ži ve vlast­ním voze.

Napadlo mě, že by bylo pěk­né, aby ten­to hříš­ník měl něja­ký zastyd­lý klu­kov­ský sen, kte­rý vyplý­vá z jeho pro­fe­se. Mohl by být tře­ba váš­ni­vým milov­ní­kem auto­mo­bi­lo­vých vete­rá­nů! Duší věč­ný chla­pec, kte­rý má pro­blémy zvlá­dat odpo­věd­nost man­že­la a otce. Láďa zkrát­ka musel být zastyd­lý puber­ťák s kri­zí střed­ní­ho věku na krku a sní­lek pev­ně odhod­la­ný si svůj sen pro­žít. A kte­ré auto­mo­bi­ly lépe ilu­stru­jí tuto muž­skou tou­hu po sebe­po­tvr­ze­ní, než ame­ric­ké korá­by sil­nic z kon­ce pade­sá­tých let? Z komu­ni­ty milov­ní­ků ame­ric­kých bou­rá­ků, ve kte­rých se pro­jíž­dě­ly po stří­br­ném plát­ně iko­ny ame­ric­ké pop­kul­tu­ry té doby, už byl jen krů­ček k exis­tu­jí­cí komu­ni­tě milov­ní­ků ame­ric­ké hud­by – fanouš­ků sty­lu roc­ka­billy. Hlavní posta­va si tak řek­la o svůj ame­ric­ký sen.

Když se mi vše tak­to pro­po­ji­lo, scé­nář vzni­kal s veli­kou spon­ta­ne­i­tou. Dlouho jsem neza­žil podob­nou hra­vost při psa­ní jed­not­li­vých scén inspi­ro­va­ných milo­va­ný­mi žán­ry a ovšem srdeč­ní muzi­kou.

Proč jste nabí­dl Bouráka prá­vě Ondřeji Trojanovi?
Od naše­ho posled­ní­ho spo­leč­né­ho fil­mu OBČANSKÝ PRŮKAZ, ve kte­rém se Ondra Trojan doká­zal s veli­kou empa­tií a odda­nos­tí pro­po­jit s mým vyzná­ním o době naše­ho dospí­vá­ní, jsem tou­žil na toto pro­po­je­ní navá­zat. Bylo mi líto, že se naše tvůr­čí ces­ty na něja­ký čas roze­šly a taj­ně jsem dou­fal, že se zase někdy spo­jí. Jsem šťast­nej, že Ondru Bourákův svět oslo­vil, že v něm zare­zo­no­val, a že se režie Bouráka ujal. Vím, že Ondru neza­ujme jen tak něco, že si vel­mi vybí­rá, čemu svůj talent a ohrom­né osob­ní napře­ní pro­půj­čí. Dokáže se obklo­pit spo­le­čen­stvím napo­je­ných a odda­ných spo­lu­tvůr­ců, kte­ré nala­dí na svo­ji vlnu tak, jak to doká­že jen málo­kdo z našich sou­čas­ných fil­ma­řů. Vytvoří kolem sebe děl­nou a inspi­ra­tiv­ní atmo­sfé­ru, ve kte­ré se dějí zázra­ky a sny se stá­va­jí rea­li­tou. Jsem moc rád, že se na tom můžu opět podí­let.

A co Ivan Trojan v roli Bouráka, je to on?
Od prv­ní­ho oka­mži­ku, kdy se posta­va Bouráka zača­la rýso­vat, jsem nepo­chy­bo­val o Ivanovi jako jeho ide­ál­ním herec­kém před­sta­vi­te­li. Věřil jsem, že bude pro Ondru i Ivana láka­vou pří­le­ži­tos­tí bra­tr­ská spo­lu­prá­ce, prv­ní v tako­vém roz­sa­hu. A to na lát­ce, kte­rá je nese­na humo­rem, iro­nií, pří­le­ži­tos­tí si spo­leč­ně hrát. Vím, že oba, Ivan i Ondra, jsou kaž­dý ve svém obo­ru záro­veň vel­cí per­fek­ci­o­nis­té a věřím, že se jejich napře­ní vzá­jem­ně umoc­ní.

Jak se sho­du­je obsa­ze­ní dal­ších rolí s tvý­mi původ­ní­mi před­sta­va­mi? Kristýna Boková jako man­žel­ka Markéta, Jirka Macháček jako Ruda, nebo Veronika Marková, kte­rá se obje­ví popr­vé před kame­rou v roli Bourákovy dce­ry?
Na Kristýnu Bokovou jsem si při psa­ní mys­lel, ale na jinou roli! Z naší dáv­né prv­ní spo­lu­prá­ce na fil­mu HOREM PÁDEM, jsem si pama­to­val, že Kristýna dob­ře tan­co­va­la, což jsme taky ve fil­mu vyu­ži­li. Tak jsem si ji před­sta­vo­val sty­li­zo­va­nou jako Bourákovu roc­ka­billy milen­ku Bublinu, kte­rá bude tro­chu jako z dobo­vé rekla­my na Coca-colu a záro­veň bude schop­na zatan­čit divo­ký rock and roll, kte­rý role před­po­klá­da­la. Ondřej mě ale pře­kva­pil tím, že ji dal roli Bourákovy zhr­ze­né ženy Markéty! A byla to zají­ma­vá vol­ba. Kristýna v roli živo­tem uvlá­če­né ženě nalez­la tu původ­ní fem­me fata­le, kte­rá doká­že ješ­tě dnes při­vést jed­no­ho chla­pa do neštěs­tí – a dru­hé­ho k pro­zře­ní co má v živo­tě sku­teč­nou cenu.

U Jirky Macháčka jsem spo­lé­hal na to, že jeho tem­ná posta­va okres­ní­ho gan­gs­te­ra doká­že být jak stra­ši­del­ná, tak záro­veň odzbro­ju­jí­cí, komic­ká a v urči­té důle­ži­té chví­li i dojem­ná. Správně roze­hrát všech­ny tyhle faze­ty bylo pro Jirku urči­tě nároč­né, ale mys­lím, že se mu posta­va Rudyho dosta­la pod kůži a ve fil­mu má něko­lik výbor­ných scén. Má totiž dar hrát svo­ji roli ve vel­ké kome­di­ál­ní sty­li­za­ci a záro­veň zůstat civil­ní a uvě­ři­tel­ný.

Veronika Marková jako Kamila byla Ondřejovou divo­kou kar­tou. Jako mla­dá herec­ká debu­tant­ka muse­la svým při­ro­ze­ným výko­nem celý pří­běh pode­přít a nesmě­ly se jí roz­kle­pat kole­na tvá­ří v tvář slav­ným a zku­še­ným her­cům. Svoji ranař­ku Kamilu, kte­rá se roz­hod­ne ráz­ně řešit ohro­že­né man­žel­ství rodi­čů, zvlád­la mys­lím skvě­le, s ener­gií, suve­re­ni­tou i vnitř­ní křeh­kos­tí, kte­rou její posta­va dostá­vá důle­ži­tý vnitř­ní roz­měr.

Co říká­te na hud­bu v Bourákovi. Původně v něm měly znít ori­gi­nál­ní ame­ric­ké pec­ky, ale nako­nec dopadlo všech­no jinak. Upřímně řeče­no jsem si nedo­ká­zal před­sta­vit, že by někdo doká­zal slo­žit doko­na­lé roc­ka­billy sklad­by, kte­ré by zastou­pi­ly původ­ní iko­nic­ké kous­ky. Tenhle názor sdí­lel i Ondřej a já ze spo­lu­prá­ce na OBČANSKÉM PRŮKAZU věděl, že doká­že i jako pro­du­cent podří­dit auten­ti­ci­tě hudeb­ní slož­ky fil­mu hod­ně. Vždyť pro ten film nevá­hal zakou­pit pís­nič­ky Boba Dylana, Black Sabbath nebo Sweet! Tvorba hudeb­ní slož­ky BOURÁKA však se neče­ka­ně zkom­pli­ko­va­la a my jsme muse­li na posled­ní chví­li oslo­vit Romana Holého, skla­da­te­le, kapel­ní­ka a vůd­čí osob­nost Monkey Business a JAR, zda by nám nedo­ká­zal ze sví­zel­né situ­a­ce pomo­ci. Musím pozna­me­nat, že jsem Romana měl spo­je­né­ho s taneč­ní fun­ky muzi­kou, byť skvě­lou, ale zce­la mimo žánr. Nedokázal jsem si před­sta­vit, že by se Roman doká­zal napo­jit na jed­no­du­chý až pri­mi­tiv­ní třía­kor­do­vý styl ryzí­ho roc­ka­billy zalo­že­ném na živo­čiš­nos­ti, nekom­pli­ko­va­nos­ti a fee­lin­gu. Trnul jsem, co z toho vyle­ze. To jsem ovšem netu­šil, jaký moc­ný talent hudeb­ní­ho cha­me­le­o­na v Romanovi dří­má! S jakou bra­vu­rou nás během něko­li­ka málo dní zahr­ne nápa­di­tý­mi, vtip­ný­mi a odvá­za­ný­mi pís­nič­ka­mi, na prv­ní poslech jed­no­du­chý­mi, odvá­za­ný­mi a nadu­pa­ný­mi dřev­ní ener­gií, záro­veň skry­tě pou­če­ný­mi a muzi­kant­ky hra­vý­mi. Roman je oprav­du rene­sanč­ní osob­nost s nebrz­dí­cí a nakaž­li­vou ener­gií a záro­veň obrov­skou pro­fe­si­o­nál­ní odpo­věd­nos­tí. Dokáže se obklo­pit výbor­ný­mi muzi­kan­ty, ví přes­ně, co po nich žádá a jak své­mu mate­ri­á­lu vdech­nout život. Pěvecké výko­ny Matěje Rupperta, Terezy Černochové, Žofie Dařbujánové a Tonyi Graves tohle všech­no jen potvr­zu­jí. Jsem za tohle setká­ní s múzou polí­be­ným muzi­kan­tem oprav­du vděč­ný.

Jaký by ten film měl být?
Věřím, že film je našlápnu­tou čer­nou kome­dií nese­nou na vlně nesmr­tel­né a věč­ně svě­ží muzi­ky. Že vytvo­ří ori­gi­nál­ní a zábav­né posta­vy, kte­ré si divá­ci zami­lu­jí a budou se k nim rádi vra­cet, tak jako se vra­cí k pís­nič­kám té doby. A radu­ji se z toho, že jsme nalez­li klíč k tomu, jak pře­nést oblí­be­né žán­ry, kte­ré jsou doma za Atlantikem, do našich kon­čin. Film by měl být zkrát­ka pořád­ně odvá­za­nou jízdou růžo­vým cadilla­cem po našem truch­li­vě magic­kém pohra­ni­čí!

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře