Bolero

Pokud si člo­věk odmys­lí hrůz­nost pří­bě­hu, o kte­rém Bolero vyprá­ví, tak jde o doce­la půso­bi­vý film. Střídá se zde kla­sic­ké vyprá­vě­ní se sko­ro až doku­men­tár­ní­mi zábě­ry někte­rých dia­lo­gů a se zábě­ry typu „tak se to ten­krát sta­lo“.

Děj fil­mu se točí oko­lo zmi­ze­ní mla­dé medič­ky Mariky (Barbora Seidlová). Její polo­ob­na­že­ná mrt­vo­la je poz­dě­ji nale­ze­na ve Vltavě. Vyšetřování její smr­ti a zná­sil­ně­ní pro­bí­há něko­lik let. Do pří­pa­du jsou zata­že­ni samí dob­ře posta­ve­ní lidé. Synové (a bohu­žel i dce­ry) z lep­ších rodin i jejich rodi­če, kte­ří se sna­ží vyšet­řo­vá­ní mařit zastra­šo­vá­ním poli­cis­tů, pod­plá­ce­ním i mani­pu­la­cí s důka­zy.

Ačkoli se film distan­cu­je od sku­teč­né udá­los­ti, kte­rá se sta­la v 70. letech, je z něj cítit, že se sna­ží vysvět­lit, ty sku­teč­nos­ti, kte­ré kdy­si ve vyšet­řo­vá­ní poně­kud váz­ly. Např. kam se podě­la jed­na náuš­ni­ce zavraž­dě­né Mariky. Ve fil­mu se obje­ví celá řada zná­mých her­ců. Po diplo­ma­tic­ké kari­é­ře se k fil­mu vra­cí Martin Stropnický jako vyšet­řo­va­tel Hrazdíra, otce jed­no­ho z pacha­te­lů si zahrál Jiří Bartoška, kte­rý byl vyba­ven pohled­nou milen­kou Janou Štefánkovou.

Roli Artura Aksmana (syna Jiřího Bartošky) vyni­ka­jí­cím způ­so­bem ztvár­nil David Kraus. Jeho pro­jev byl oprav­du pře­svěd­či­vě ohav­ný viz jeho pro­hlá­še­ní „Trocha zná­sil­ně­ní jí neu­blí­ží“. Podobně ohav­nou roli měla i Anna Polívková, fil­mo­vá i sku­teč­ná dce­ra Bolka Polívky. Její výkon mě ale moc neo­slo­vil. Možná je moje vní­má­ní ovliv­ně­né mým názo­rem na tuto posta­vu. Daleko zvrh­lej­ší než samot­ní pacha­te­lé zná­sil­ně­ní mi totiž při­pa­dá při­hlí­že­jí­cí dív­ka, kte­rá své svě­dec­tví něko­lik let tají a maří tak vyšet­řo­vá­ní.

Foto:BONTONFILM a.s.