Recenze filmu „The Gray Man“: Praha je v blockbusteru Netflixu velkolepá

Praha dostá­vá pořád­ně zabrat v akč­ním fil­mu The Gray Man, kte­rý se v čes­kém hlav­ním měs­tě natá­čel loni v létě a dnes debu­tu­je na Netflixu. Českou poli­cii kosí kul­ky, léta­jí dla­žeb­ní kost­ky a chudák tram­vaj 11 je vyho­ze­na do povět­ří a vyko­le­je­na během jed­né z nej­lep­ších akč­ních sek­ven­cí, kte­ré letos uvi­dí­te.

The Gray Man před­sta­vu­je Ryana Goslinga v roli Sierry 6 - jme­nu­je se tak pro­to, že ho unes­li jako agen­ta 007, žer­tu­je - odsou­ze­né­ho, kte­rý si odpy­ká­vá dvě dese­ti­le­tí ve věze­ní, dokud ho nenajme agent CIA Fitzroy (Billy Bob Thornton), aby při­šel pra­co­vat jako titul­ní agent: duch na jed­no pou­ži­tí vycvi­če­ný vlá­dou k plně­ní nebez­peč­ných a morál­ně pochyb­ných misí mimo síť.

Dvacet let po svém naver­bo­vá­ní se Six oci­tá v Bangkoku a je pově­řen úlis­ným novým šéfem CIA Dennym Carmichaelem (Regé-Jean Page), aby zlik­vi­do­val cíl dří­ve, než zmí­ně­ný cíl stih­ne pro­dat cen­ná vlád­ní data. Když však Six po pře­střel­ce kon­fron­tu­je cíl (Callan Mulvey), uká­že se, že je to Sierra 4... zra­ze­ný agent s důka­zy o pochy­be­ních CIA na fla­sh dis­ku, kte­rý pře­dá 6.

Šestka cítí, že je to napsá­no na zdi, odmít­ne schůzku s Carmichaelem a s pomo­cí Ftizroye, nyní již vyslou­ži­lé­ho agen­ta, se z Bangkoku dosta­ne. Carmichael mezi­tím najme bez­o­hled­né­ho sou­kro­mé­ho doda­va­te­le Lloyda Hansena (Chris Evans), aby 6pronásledoval po celém svě­tě. Aby se dostal na sto­pu 6, Hansen une­se Fitzroye i jeho mla­dou neteř (Julia Butters).

A to je v pod­sta­tě celý děj Šedého muže, kte­rý je na podob­né pomě­ry až odzbro­ju­jí­cím způ­so­bem pří­mo­ča­rý: 6 se někde obje­ví, Hansen nebo jeho gori­ly ho dostih­nou a po del­ší akč­ní sek­ven­ci se vydá na dal­ší mís­to.

Po ces­tě Goslingova posta­va spo­jí síly s legál­ní agent­kou CIA, kte­rá vycí­tí, že její nad­ří­ze­ní mají něco za lubem (hra­je ji Ana de Armas), setká se s vyslou­ži­lou šéf­kou brit­ské agen­tu­ry, kte­rá mu pomů­že vysvět­lit, co je na fla­sh dis­ku (Alfre Woodard), nechá se pod­ra­zit němec­kým padě­la­te­lem doku­men­tů (Wagner Moura), kon­fron­tu­je se s Carmichaelovou pra­vou rukou (Jessica Henwick) a jde na ruku osa­mě­lé­mu vlko­vi zabi­já­ko­vi (Dhanush).

Není moc důvo­dů, proč se zají­mat o coko­li, co se v The Gray Man děje, ale sviž­né vyprá­vě­ní reži­sé­rů Joea a Anthonyho Russoových (Avengers: Infinity War a Endgame) pomá­há odvést pozor­nost od jed­no­du­chos­ti scé­ná­ře. Přesto by si člo­věk mohl přát, aby ten­to špi­o­náž­ní film ze sku­teč­né­ho živo­ta bral věci váž­ně­ji než komik­so­vý bloc­kbus­ter; destruk­tiv­ní akč­ní sek­ven­ce The Gray Man se zda­jí ode­hrá­vat bez vět­ších násled­ků, zatím­co jeho posta­vy nevy­ne­cha­jí jedi­nou pří­le­ži­tost k odleh­če­né­mu vtíp­ku.

The Gray Man pomá­há držet nad vodou i hvězd­né obsa­ze­ní. Goslingovo nenu­ce­né cha­risma nás udr­žu­je v napě­tí, kte­ré by jinak moh­lo být nedo­ta­že­nou rolí, a s Evansovou posta­vou si vytvo­ří sku­teč­ný kry­sí kon­ku­renč­ní vztah; jejich vrchol­ná bojo­vá scé­na se oprav­du vypla­tí, dokud najed­nou není.

Evans také září, když hra­je pro­ti typu bez­o­hled­né­ho Hansena, i když posta­va půso­bí jako pří­liš jed­no­tvár­ný psy­cho­pat: je pří­liš nevý­raz­ně zlý na to, abychom ho sku­teč­ně nená­vi­dě­li. Dhanushův zku­še­ný zabi­ják s morál­ním kom­pa­sem je mno­hem zají­ma­věj­ším padou­chem; bohu­žel během vyvr­cho­le­ní z fil­mu pros­tě ode­jde. A přes­to­že tu má Ana de Armas mno­hem víc prá­ce než ve fil­mu Není čas zemřít a v podob­né roli, zane­chá­vá mno­hem men­ší dojem; scé­nář jako by se ostý­chal dát jí vůbec něja­kou cha­rak­te­ris­ti­ku.

Skutečnou hvězdou je ale Praha. Děj The Gray Man se pře­sou­vá z Bangkoku do Chiang Mai, Baku, Vídně, Berlína a Prahy, ale čes­ká met­ro­po­le hra­je ve všech zmí­ně­ných loka­cích; míst­ní divá­ci si při­jdou na své při usta­vu­jí­cích zábě­rech s míst­ní­mi paměti­hod­nost­mi, kte­ré o sobě tvr­dí, že pochá­ze­jí z růz­ných míst svě­ta. Mimochodem, pochva­la pat­ří tvůr­cům za ty květ­na­té úvod­ní zábě­ry jako z Evil Dead nato­če­né z dro­nu, kte­ré zachy­cu­jí roz­sáh­lé plo­chy měs­ta a otřá­sa­jí obvyk­lý­mi situ­a­ce­mi.

Klimatické scé­ny, ode­hrá­va­jí­cí se na chor­vat­ském hra­dě, se natá­če­ly na zám­ku Chantilly u Paříže a krát­ká sek­ven­ce na turec­kém ven­ko­vě vypa­dá, jako by byla nato­če­na v Kalifornii; inte­ri­é­ry se mezi­tím z vel­ké čás­ti natá­če­ly v losan­ge­les­kém stu­diu.

Zatímco úvod­ní scé­na v Bangkoku a vrchol­ná akce v Chorvatsku se ode­hrá­va­jí v mlha­vé, kal­né noci, veš­ke­rá praž­ská akce se ode­hrá­vá pod jas­ným let­ním slun­cem. Rozsáhlá sek­ven­ce ode­hrá­va­jí­cí se v čes­kém hlav­ním měs­tě obsa­hu­je vybuchu­jí­cí žiž­kov­ský byt, pře­střel­ku před Rudolfinem s Goslingovou posta­vou při­pou­ta­nou k lavič­ce a sek­ven­ci honič­ky s ujíž­dě­jí­cí tram­va­jí, kte­rá zahr­nu­je něko­lik měst­ských čtvr­tí a v níž je vidět praž­ský č. 1. 11 zasy­pá­na kul­ka­mi a dokon­ce i rake­ta­mi. (Více podrob­nos­tí o mís­tech natá­če­ní Šedého muže v Praze najde­te v před­cho­zích člán­cích).

Tato slam-bang sek­ven­ce, rea­li­zo­va­ná z vel­ké čás­ti pomo­cí prak­tic­kých efek­tů mimo zábě­rů na praž­skou archi­tek­tu­ru roz­bi­tou na kusy, je skvě­le cho­re­o­gra­fic­ky zvlád­nu­tá a pro­ve­de­ná a je bez­po­chy­by nej­vět­ším vrcho­lem fil­mu. Je to mož­ná také nej­lep­ší vyu­ži­tí Prahy v holly­wo­od­ském bloc­kbus­te­ru a oka­mži­tě dělá z Šedého muže kla­si­ku mezi fil­my nato­če­ný­mi v čes­kém hlav­ním měs­tě bez ohle­du na pří­pad­né pří­bě­ho­vé nedo­stat­ky.

Šedý muž, pro­pa­go­va­ný jako dosud nej­draž­ší film Netflixu, je nepo­pi­ra­tel­ně vybrou­še­ný a zce­la pou­ta­vý, ačko­li stej­ně jako vět­ši­na nabíd­ky této stre­a­mo­va­cí služ­by půso­bí spí­še jako zába­va na jed­no pou­ži­tí než jako fil­mo­vá udá­lost. Obzvlášť neu­spo­ko­ji­vé jsou závě­reč­né scé­ny, kte­ré spí­še při­pra­vu­jí poten­ci­ál pro pokra­čo­vá­ní, než aby poskyt­ly důstoj­né rozuz­le­ní udá­los­tí toho­to fil­mu. Vzhledem k tomu, že Netflix letos čelí váž­ným výzvám, se tepr­ve uká­že, zda se tato pokra­čo­vá­ní usku­teč­ní.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový