Bitva u Midway (Midway) – Recenze – 60%

Na ten­to film jsem šel v sobo­tu s jis­tým oče­ká­vá­ním, kte­ré se bohu­žel nena­pl­ni­lo. Na dru­hé stra­ně si mys­lím, že je lep­ší než původ­ní tra­dič­ní Midway kla­si­ka z roku 1976, kte­rou pova­žu­ji za znač­ně nepo­ve­de­ný film, a to z řady důvo­dů, kte­ré pří­z­niv­cům této kla­si­ky mož­ná nebu­dou pří­liš po chu­ti. Původní Midway vytý­kám, že kde se dalo, tam vykrá­da­la nad­ča­so­vý sní­mek Tora, Tora, Tora. Tyto scé­ny navíc pou­ží­va­la jak­si bez ladu a skla­du. Nelíbily se mi nepo­ve­de­né zad­ní pro­jek­ce, vlo­že­né doku­men­tár­ní sním­ky s letec­kou tech­ni­kou, o kte­ré si USN a USMC moh­lo v roce 1942 nechat jen zdát, iri­to­va­ly mě podiv­ně kamuflo­va­né N.A. Texan, před­stí­ra­jí­cí japon­ské Reiseny, žas­nul jsem nad „Vindikátory“ před­sta­vu­jí­cí­mi ame­ric­ké střemhla­vé Dauntlessy a sou­čas­ně i Devastatory, a dodnes nemo­hu skous­nout prů­zkum­né „jaho­dy“ v podo­bě hyd­ro­plá­nů Nomád, na mís­to teh­dy pou­ži­tých PB5-Y Catalina. Nechápu ani proč teh­dy reži­sér do děje „narou­bo­val armád­ní stí­hač­ky P-40, kte­ré na Midway ani neby­ly a dodnes nero­zu­mím stu­pid­ní roman­ci japon­ské dív­ky a ame­ric­ké­ho pilo­ta. V tom­to ohle­du je nová Midway o dvě úrov­ně lep­ší, byť ani ona nepře­kro­či­la svůj stín. Je pře­de­vším nevy­vá­že­ná a sna­ží se obsáh­nout roz­sáh­lý děj od 7.12 1941 do počát­ku červ­na 1942. Výsledkem je, že na samot­nou Midway zbý­vá cca 30 minut děje. Stejný pro­stor je ale věno­ván i Pearl Harboru, Doolittlovu úto­ku na Tokio, nále­tu na Marschallovy ost­ro­vy a konec kon­ců i bitvě v Korálovém moři. Na dru­hou stra­nu byla do děje vkom­po­no­vá­na pro mne nelo­gic­ká scé­na kde námoř­ní důstoj­ník z USS.Arizona v dlou­hé sto­pá­ži zachra­ňu­je své­ho pod­ří­ze­né­ho, námoř­ní­ka Sullyho. Z hle­dis­ka Midway napros­to mimo mísu. Nechápu, co bás­ník chtěl říci dal­ší scé­nou, jejímž pro­ta­go­nis­tou byl reži­sér wes­ter­nů John Ford, toho času natá­če­jí­cí na Midway jaký­si vlas­te­nec­ky moti­vo­va­ný film. Naopak jsem postrá­dal Lt. Tomonagu, dopo­ru­ču­jí­cí­ho admi­rá­lo­vi Nagumovi, aby nad Midway poslal dal­ší leta­dla s puma­mi, zni­čil obra­nu a tak při­pra­vil pod­mín­ky pro vylo­dě­ní japon­ské námoř­ní pěcho­ty. Ve fil­mu mě chy­bě­ly scé­ny s váha­jí­cím vice­ad­mi­rá­lem Nagumou, lici­tu­jí­cím nad tím, co dělat, když vyšlo naje­vo, že prů­zkum odha­lil ame­ric­ké leta­dlo­vé lodě a mar­né sna­hy kon­tra­ad­mi­rá­la Kusaki a letec­ké­ho stra­té­ga Minoru Gendy při­mět své­ho nad­ří­ze­né­ho, aby oka­mži­tě konal v duchu nové situ­a­ce. Nenašel jsem ani zmín­ku o hero­ic­ké obě­ti tor­pé­do­vých letek, zejmé­na pak Johna C. Waldrona a jeho VT-8, jež svým způ­so­bem k ame­ric­ké­mu vítěz­ství při­spě­ly. Donutily totiž japon­ská Zera, aby opus­ti­la vyš­ší leto­vou hla­di­nu a nad vodou se pus­ti­ly do ame­ric­kých tor­pé­do­vých Devastatorů a tím necha­ly vol­né pole působ­nos­ti střemhla­vým Dautlessům. A v nepo­sled­ní řadě jsem postrá­dal v ději japon­ské tor­pé­do­vé bom­bar­dé­ry Nakajima B5N2 a střemhla­vé Aichi D3A1 Val. Všude byla samá Zera. Dokonce i ve scé­nách z Pearl Harboru to vypa­da­lo, že ame­ric­ké bitev­ní lodě šly pod vodu jen díky zápla­vě kulo­met­ných střel japon­ských stí­ha­čů, navíc nelo­gic­ky klič­ku­jí­cích pod úrov­ní palub ame­ric­kých pla­vi­del, líza­jí­cích stře­chy taxí­ků v hono­lul­ských uli­cích a pro­plé­ta­jí­cích se obrov­skou rych­los­tí mezi nástav­ba­mi zakot­ve­ných pla­vi­del. Celkové ale nic pro­ti zob­ra­ze­ní letec­ké tech­ni­ky nemám, snad až s výjim­kou B-25 Mitchell. Nad Tokio totiž letě­la jiná ver­ze, než ve fil­mu. Film zby­teč­ně obsá­hl vel­ký časo­vý úsek a ke kon­ci to bylo znát. Režisér se nažil děj urych­lit a nako­nec jej zhus­til tak, až se řada dal­ších klí­čo­vých momen­tů bitvy ztra­ti­la. Ale abych jen nekri­ti­zo­val. Nakonec jsem si film doce­la užil a čas strá­ve­ný v kině nebyl až tak mar­ný.

Midway vítě­zí nad Midway(1976)... což ale neby­lo tež­ké
Midway vítě­zí nad Pearl Harbor... Kontroverzní?
Midway pro­hrá­vá s Tora! Tora! Tora!(1970)... mož­ná se jed­ná pou­ze o nos­ta­li­gic­kou hod­no­tu
Midway vítě­zí nad Red Tails(2012)... opět neby­lo těž­ké
Midway pro­hrá­vá s The Tuskegee Airmen(1995)... kupo­di­vu, ale dra­ma­tic­ká a emo­ci­o­nál­ní hod­no­ta TTA je někde jin­de

Široký záběr fil­mu a množ­ství akce upo­za­di­lo posta­vy. Což je u fil­mu kte­rý si sta­věl na čer­pá­ní fak­tů z vyprá­vě­ní vete­rá­nů mož­ná tor­chu ško­da. Na stra­nu dru­hou tež­ko vsa­dit intri­ky a zlou krev mezi posta­vy zalo­že­né na reál­ných lidech. Pokud to udě­lá­te někomu(pravděpodobně všem) tím bude­te křiv­dit. Zajímavé je že spous­ta neu­vě­ři­tel­ných kous­ků před­ve­de­ná v tom­to fil­mu se sku­teč­ně sta­la.. nebo tedy ale­spoň by to váleč­ní vete­rá­ni odpří­sáhly :). Pokud by ten­to film dostal sto­páž 4 hodin tak by doká­zal obsáh­nout mno­hem více zají­ma­vých akcí z bitvy o Midway(viz komen­tá­ře) a hod­no­ta tako­vé­ho sním­ku by v mích očích nára­mě stoup­la. Bohužel na tako­vý film by asi nikdo nepři­šel...

Překvapivě se jed­ná hlav­ně o můj osob­ní názor.