Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Od fil­mu jsem neče­kal žád­ný zázrak, a i když se taky žád­ný zázrak neko­nal, musím říct, že jsem byl pří­jem­ně pře­kva­pen. Nejde o nic hlu­bo­ké­ho ani kom­pli­ko­va­né­ho, spíš je to tako­vá oddycho­vá zába­va, což nemu­sí nut­ně zna­me­nat něco špat­né­ho. Příběh je veli­ce jed­no­du­chý, ale rela­tiv­ně fun­gu­je a doká­že občas i pře­kva­pit, a drží si skvě­lou komik­so­vou atmo­sfé­ru. Jde v něm pře­de­vším o Harley Quinn, titul­ních Birds of Prey jsme se dočka­li až na samém kon­ci, ale Harley sama film napros­to utáh­la a ostat­ní posta­vy ji mís­ty sko­ro pře­ká­že­ly. Vážně toho nemám moc na vytknu­tí, snad jen prá­vě něko­lik postav; napros­to nesym­pa­tic­kou komi­sař­ku what’s-her-name, otrav­nou Cass, u kte­ré jsem dou­fal, že ji Sionis nako­nec oprav­du vyku­chá, a Huntress, kte­rá sice neby­la špat­ná, ale bylo vidět že je pou­ze do počtu, byla lehce zby­teč­ná no. Naopak vyzdvi­hu­ji Margot Robbie a Ewana McGregora, u nichž se sice nejed­ná u výko­ny jejich kari­ér, ale oba si své role zjev­ně uží­vá a byla zába­va je pozo­ro­vat. A Dinah Lance jim zdat­ně sekun­do­va­la. Na plný počet to samo­zřej­mě není, ale na 3* jsem mě Birds of Prey bavi­ly až moc, tak­že jim dávám solid­ní 4*. Jen ješ­tě dodám, že od DCEU bych při­ví­tal více fil­mů tako­vé­ho­to rázu; osob­něj­ší, komor­něj­ší, barev­něj­ší, žád­ná hroz­ba apo­ka­ly­sy a svě­to­vé destruk­ce, pro­to­že to jim zjev­ně nejde (jak nám uká­za­ly BvS a Justice League, a vlast­ně i Suicide Squad, kte­rý trpěl sna­hou být něčím vět­ším). Uvidíme, jak dopad­ne Snyder Cut, ale pokud dopad­ne obli­če­jem tvr­dě na beton, měli by Warner Bros od fil­mů s gran­di­óz­ní­mi roz­mě­ry odstou­pit.