Birdman – óda na filmovou radost

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Tu a tam, jen vel­mi výji­meč­ně, se obje­ví film, kte­rý v nej­lep­ším slo­va smys­lu šoku­je svým nová­tor­stvím, pří­bě­hem, ztvár­ně­ním i herec­ký­mi výko­ny.  Birdman je přes­ně tako­vý film a tudíž není divu, že se stal „miláč­kem“ letoš­ních Oscarů, vyslou­žil si cel­kem devět nomi­na­cí a to byl ješ­tě v někte­rých kate­go­ri­ích neprá­vem opo­me­nut.

Žijeme v div­ném svě­tě. Kdysi bylo nut­né na sobě celý život tvr­dě pra­co­vat nebo vytvo­řit něco vel­ko­le­pé­ho, aby si vás svět vši­ml. Dnes sta­čí „vlézt“ do něja­ké „pochyb­né“ rea­li­ty show nebo na inter­ne­tu sdí­let vlast­ní holý zadek a máte o úspěch posta­rá­no. Stejně jed­no­du­ché je pak medi­ál­ně „zni­čit“ něčí dílo břit­kou nega­tiv­ní kri­ti­kou, či nebez­peč­ným odha­le­ním.

Alejandro Gonzáles Iňárritu je nesmír­ně vní­ma­vý mexic­ký reži­sér. Hned jeho prv­ní film„Amores Perros“ („Láska je kur­va“) osl­nil nejen svým břit­kým názvem, ale pře­de­vším sklad­bou a syro­vos­tí pří­bě­hu o mno­ha podo­bách lás­ky. Iňárritu se stal i v dal­ších fil­mech („21 gra­mů“, „Babel“ a „Biutiful“) syno­ny­mem oprav­do­vos­ti, s jakou se jen zříd­ka setká­vá­me v běž­né holly­wo­od­ské pro­duk­ci.

Ústřední posta­vou jeho nej­no­věj­ší­ho fil­mu „Birdman“ je Riggan (Michael Keaton). Bývalý „béč­ko­vý“ herec, zapsa­ný v pamě­ti divá­ků jako před­sta­vi­tel fil­mo­vé­ho, komik­so­vé­ho hrdi­ny Birdmana, jenž se sna­ží na Broadwayi insce­no­vat komor­ní, diva­del­ní hru. Birdman je jeho stí­nem, kte­rý se sna­ží insce­na­cí hry pře­kro­čit. Je stig­ma­tem, vnitř­ním hla­sem, jenž se jej sna­ží pře­svěd­čit o vlast­ní nedo­sta­teč­nos­ti.

Přes veš­ke­ré pochyb­nos­ti o vlast­ních schop­nos­tech Riggan do insce­na­ce anga­žu­je svou dce­ru Sam (Emma Stone) a nové­ho, ambi­ci­óz­ní­ho her­ce Mikea (Edward Norton). Chemie mezi obě­ma her­ci, stej­ně jako mezi Sam a Mikem jsou jed­nou z rovin pří­bě­hu, do něhož se her­ci vtě­li­li tak věro­hod­ně, že si všich­ni řek­li o nomi­na­ci na Oscara.

Není ovšem zda­le­ka jedi­nou rovi­nou. „Birdman or The Unexpected Virtue of Ignorance“ je jed­nou z nej­lep­ších paro­dií na super­hr­din­ské bloc­kbus­te­ry posled­ních let. Je nápa­di­tou kome­dií i sží­ra­vým dra­ma­tem. Skvělou stu­dií lidí, pra­cu­jí­cích v obrov­ském vypě­tí, kte­ří se obě­tu­jí v hon­bě za vlast­ním snem. Nejkontroverznějším fil­mem, jaký jsem kdy viděl. Je zají­ma­vým diva­dlem ve fil­mu a fil­mem o diva­dle.

Iňárritu napsal důmy­sl­ný scé­nář, v němž nechá­vá divá­ka při závě­reč­ných titul­cích napo­spas vlast­ním úva­hám, jak film skon­čil, pro­to­že se nabí­zí nejmé­ně tři růz­né inter­pre­ta­ce. Všechny tech­nic­ké aspek­ty fil­mu uko­čí­ro­val s obrov­ským nad­hle­dem. Kamera pro­ná­sle­du­je her­ce z obra­zu do obra­zu a dává fil­mu hek­tic­ký ryt­mus. Emmanuel Lubezki je na nej­lep­ší ces­tě obhá­jit loň­ské­ho Oscara za „Gravitaci“. Na dra­ma­tič­nos­ti při­dá­vá dosud neslý­cha­ný soun­d­track, posta­ve­ný pře­váž­ně pou­ze na bicích, za jehož mix a střih si mohou jeho tvůr­ci rov­něž odnést zla­tou soš­ku, ačko­liv autor soun­d­trac­ku Antonio Sanchez v nomi­na­cích nepo­cho­pi­tel­ně ostrou­hal.

Dlouho jsem nebyl z žád­né­ho fil­mu tak nad­še­ný. Podobně mě v posled­ních letech pře­kva­pil snad jenom „Umělec“. Iňárritu má vel­mi sluš­nou šan­ci zís­kat Oscara za scé­nář, ale smě­le může pošilhá­vat i po soš­kách za nej­lep­ší režii a film. Moc bych mu to za jeho ódu na fil­mo­vou radost přál. Vám pře­ji pří­jem­nou podí­va­nou, pro­to­že by byla chy­ba nechat si ten­to film ujít.

Moje hod­no­ce­ní: 100%

Blog auto­ra: Roman Potoczný na Blog.Idnes.cz

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře