Bezruký Frantík má energii na rozdávání

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Setkání s žijí­cím bez­rukým Frantíkem byl sil­ný záži­tek pro jeho vrs­tev­ní­ky stej­ně jako dnes pro ty, kdo navští­ví diva­del­ní před­sta­ve­ní. Na scé­ně sty­li­zo­va­né jako cir­ku­so­vé šapi­tó se diva­del­ní hrdi­na setká­vá s lid­mi, kte­ří hrá­li v jeho živo­tě vel­kou roli, nebo je nao­pak ovliv­nil. Jeviště se postup­ně mění ve škol­ní tří­du, pra­cov­nu Jedličkova ústa­vu, kon­cert­ní sál nebo restau­ra­ci. Frantík doka­zu­je, že i bez rukou je mož­né žít zají­ma­vý život.

V prv­ní polo­vi­ně minu­lé­ho sto­le­tí se těles­ně posti­že­ný chla­pec jmé­nem František Filip naro­dil v pod­hor­ské ves­ni­ci Jamné nad Orlicí. Odtud se dostal do nově zalo­že­né­ho Jedličkova ústa­vu pro těles­ně posti­že­né v Praze. Během živo­ta pak navští­vil i Spojené stá­ty, kde pře­kva­po­val význam­né osob­nos­ti, se kte­rý­mi se setkal. Cestoval také po celé repub­li­ce a uka­zo­val své umě­ní pro­vá­dět běž­né lid­ské čin­nos­ti jen noha­ma. Díky své hou­žev­na­tos­ti a pod­ni­ka­vé pova­ze se mu poda­ři­lo zalo­žit i fir­mu.  Chtěl být soběstač­ný, a také se mu to poda­ři­lo. Osud toho­to mimo­řád­ně aktiv­ní­ho a pod­ni­ka­vé­ho člo­vě­ka udi­vo­val všech­ny, kdo se s ním měl mož­nost osob­ně setkat. Během své­ho živo­ta toho pro­žil dost na napsá­ní kni­hy.

Autoři hry Tomáš Dianiška a Igor Orozovič se necha­li inspi­ro­vat kni­hou, kte­rou napsal sám František Filip. Některé oso­by i situ­a­ce jsou změ­ně­né, jiné vymyš­le­né, ale nej­vět­ší pro­stor v celém pří­bě­hu dostal prá­vě hlav­ní hrdi­na. Pro her­ce je to vel­ká výzva a Jakub Albrecht, kte­rý Frantíka hra­je, ji doko­na­le vyu­žil. Jeho posta­va půso­bí jako cit­li­vý člo­věk, kte­rý odmí­tá sou­cit a lito­vá­ní, pro­to­že se sám tak nevní­má a odmí­tá se smí­řit s posta­ve­ním „chudák mrzák“. Od počát­ku je hlav­ní hrdi­na stře­dem pozor­nos­ti a pře­ky­pu­je ener­gií. I když se děj ode­hrá­vá v prů­bě­hu mno­ha let, jsou jed­not­li­vé scé­ny pro­pra­co­va­né s poin­tou nebo vti­pem.

Divadelní scé­na pone­chá­vá her­cům dosta­teč­ný pro­stor, kte­rý vyu­ží­vá vel­mi dob­ře prá­vě Jakub Albrecht. Jako bez­ruký se oblé­ká, zamí­chá čaj lžič­kou a taneč­ní kre­a­ce je plná neotře­lých nápa­dů. Pohybová spo­lu­prá­ce Marka Zelinky urči­tě insce­na­ci pomoh­la. Výrazný herec­ký výkon Albrechta zaujme nejen divá­ky, ale zau­jal i kri­ti­ky, pro­to­že za roli je navr­žen na Cenu diva­del­ní kri­ti­ky za rok 2019 v kate­go­rii nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon. Nominace je to zaslou­že­ná a dou­fám, že cenu zís­ká.

V dal­ších rolích se stří­da­jí Vacula Adam, Dianiška Tomáš, Dočkalová Tereza, Mikulová Nataša, Jiří Řehák a Batěk Jindřich. Je to sehra­ná par­ta, kte­rá si hru uží­vá a evi­dent­ně je baví. Zajímavou posta­vu ztvár­ňu­je Igor Ozorovič, kte­rý hra­je uči­te­le Františka Bakule. Docela chá­pu, že se auto­ři hry sna­ži­li zvý­raz­nit význam toho­to peda­go­ga s netra­dič­ní­mi výchov­ný­mi meto­da­mi, kte­rý pra­co­val v Jedličkově ústa­vu. Jeho sku­teč­ný život­ní pří­běh byl také veli­ce zají­ma­vý, ale auto­ři hry se necha­li jed­nak inspi­ro­vat někte­rý­mi sku­teč­ný­mi udá­lost­mi, jed­nak vyu­ži­li vlast­ní fan­ta­zii. Ale diva­dlo není žád­ná rekon­struk­ce a koho osu­dy Frantíka nebo jeho uči­te­le zaujme, ať si potřeb­né infor­ma­ce vyhle­dá jin­de.

Tvůrcům insce­na­ce se poda­ři­lo vytvo­řit vel­mi zají­ma­vé diva­del­ní před­sta­ve­ní. Na svém začát­ku sice při­po­mí­ná his­to­ric­kou hru plnou sym­bo­lů, ale naro­ze­ním Frantíka nabí­rá děj sviž­né tem­po, dia­lo­gy poba­ví i nutí k zamyš­le­ní.

Foto: Divadlo pod Palkovkou