Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Betlémské světlo - 60 %

Betlémské světlo - 60 %

BS
BS
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Stárnoucímu spi­so­va­te­li Karlu Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už psa­ní nejde jako dřív. Nedokončené povíd­ky se mu hro­ma­dí v hla­vě, jejich posta­vy vylé­za­jí na den­ní svět­lo a doža­du­jí se, aby autor pokra­čo­val v ději......

Je sice synem slav­né­ho otce, roz­hod­ně se ovšem dá říct, že se doká­zal vyma­nit z jeho stí­nu. Režisér a sce­náris­ta Jan Svěrák, syn her­ce, sce­náris­ty, dra­ma­ti­ka a spi­so­va­te­le Zdeňka Svěráka na sebe doká­zal upou­tat pozor­nost už svým absol­vent­ským sním­kem Ropáci, jeho celo­ve­čer­ní debut Obecná ško­la si poté rov­nou došel pro nomi­na­ci na Oscara za nej­lep­ší cizo­ja­zyč­ný film a Svěrákův tře­tí film Kolja nomi­na­ci v té samé kate­go­rii rov­nou pro­mě­nil. Svěrák ta navá­zal na úspěch Jiřího Menzela s Ostře sle­do­va­ný­mi vla­ky a dodnes pat­ří mezi nej­u­zná­va­něj­ší lokál­ní fil­mo­vé tvůr­ce. A i když se vět­ši­na sho­du­je, že jeho vrchol­né obdo­bí skon­či­lo někde u Tmavomodrého světa/Vratných láhví, kva­li­ta­mi doká­za­li i posled­ní Svěrákovy fil­my str­čit do kapsy vět­ši­nu lokál­ní pro­duk­ce v daných letech. Jak si poté vlast­ně sto­jí Svěrákův 10. celo­ve­čer­ní film?

I ten­to­krát si Jan Svěrák napsal scé­nář sám, inspi­ra­cí mu poté bylo prá­vě psa­ní poví­dek jeho otce. Svěrák sám dří­ve avi­zo­val, že by Betlémské svět­lo mělo být fil­mem o vyrov­ná­vá­ní se stár­nu­tím a měl by být vizu­ál­ně inspi­ro­ván fil­my Wese Andersona. Ne, fil­my Wese Andersona nová svě­rá­ko­vi­na nepři­po­mí­ná ani z pat­ra. Z mého pohle­du se jed­ná ovšem o kra­pet lep­ší film než Tři brat­ři a Po str­niš­ti bos a pře­de­vším o film zají­ma­věj­ší. Dobrý film to ve finá­le pře­ci jen je a Svěrák tak doká­že vzbu­dit nadě­ji, že má pořád dale­ko k posled­ním fil­mům zmí­ně­né­ho Jiřího Menzela, pře­ci jen jde ovšem o leh­ké zkla­má­ní. Nejen co se týče samot­né­ho námě­tu, ale i co se týče samot­né­ho tvůr­ce.

Betlémské světlo
Photo © Biograf Jan Svěrák

Být Betlémské svět­lo celo­ve­čer­ním debu­tem čer­s­tvě začí­na­jí­cí­ho tvůr­ce, jem­né poplá­cá­ní po rame­nou a opti­mis­mus nad tím, že by před sebou ten daný mla­dý umě­lec mohl mít slib­nou kari­é­ru, jen by se při­tom příš­tě neměl tolik oka­tě sna­žit o napo­do­be­ní svě­rá­kov­ské poe­ti­ky. Jenže pak dojde k tomu uvě­do­mě­ní, že tohle není dílo sna­ži­vé­ho padě­la­te­le, ale toho osca­ro­vé­ho tvůr­ce, kte­rý i díky Akumulátoru 1 či Kuky se vra­cí doká­zal vět­ši­nou nato­čit ale­spoň sku­teč­ně výrazná díla. I pro­to by člo­věk mož­ná oče­ká­val víc, kdy je vizu­ál­ní strán­ka sice pocti­vá, pře­ci jen ovšem ne tolik zají­ma­vá. A i když má ten pro­slu­lý svě­rá­kov­ský humor pořád tu něž­nost, i ten mož­ná vyzní­vá o pozná­ní sla­bě­ji než něko­li­krát minu­le. Svěrák ve své kari­é­ře ostat­ně nasta­vil lať­ku tak vyso­ko, že bude těž­ké se sku­teč­ně vrá­tit na vrchol.

Samotný nástřel děje při­tom zní zají­ma­vě. Dokáže sym­pa­tic­ky při­po­me­nout kome­die Oldřicha Lipského, kdy zní sku­teč­ně slib­ně mate­ri­ál o auto­ro­vi, jehož posta­vy k němu začí­na­jí pro­mlou­vat a tou­ží po tom, aby jim napsal šťast­né kon­ce. Problém je, že se ve finá­le žád­ná ze tří poví­dek nevy­je­ví jako dva­krát nos­ná, mini­mál­ně tedy jejich vývoj. A jakmi­le dojde na moment, kdy spi­so­va­tel Šejnoha z osob­ních důvo­dů dovo­lí posta­vám jít si chví­li vlast­ní ces­tou, defi­ni­tiv­ně dochá­zí k nezod­po­vě­ze­ným otáz­kám toho, jak vlast­ně pra­vi­dla Šejnohy a postav kolem něj fun­gu­jí a jest­li v prů­bě­hu nasta­ve­ná pra­vi­dla nepo­pí­ra­jí sami sebe.

Betlémské světlo
Photo © Biograf Jan Svěrák

Problém by při­tom neměl být v tom, že by Jan Svěrák nebyl scho­pen vymys­let funkč­ní fik­tiv­ní svět. Vzpomeňme prá­vě na Kuky se vra­cí, kde byl před­sta­ven svět s něja­ký­mi pra­vi­dly a záko­ni­tost­mi. Jan Svěrák se při­tom opět pokou­ší napo­do­bit u psa­cí­ho sto­lu styl své­ho otce a daří se mu to pod­stat­ně lépe než u Po str­niš­ti bos. Po sto­pách své­ho otce doká­že Svěrák chví­le­mi při­jít s poměr­ně chyt­rým i milým humo­rem, kdy to pořád celé pocho­pi­tel­ně dale­ko k vrchol­ným dělům Zdeňka Svěráka a vše navíc kazí fakt, že se někte­ré sku­teč­ně vtip­né a chyt­ré momen­ty pořád musí opí­rat o scé­nář, kte­rý zas tak nefun­gu­je. Dojde ovšem i na slov­ní hrát­ky s češ­ti­nou či hříč­ka­mi a v jis­tých momen­tech to sku­teč­ně doká­že krá­čet ve sto­pách těch nej­zda­ři­lej­ších scé­ná­řů Zdeňka Svěráka.

Tři povíd­ky jinak nej­nos­něj­ší sku­teč­ně nejsou: Jedné o léči­tel­ce chy­bí jaký­ko­liv kon­flikt, dru­há o rodi­čích tou­ží­cí po uzdra­ve­ní jejich syna trpí­cí­ho Downovým syn­dro­mem zase svůj kon­flikt vyře­ší poměr­ně snad­no, i když se na to musí čekat. Nejzajímavější je tak povíd­ka, kde jsou ústřed­ní­mi posta­va­mi foto­graf Matěj v podá­ní Vojtěcha Kotka a lékár­ni­ce v podá­ní Terezy Ramby. I tady se v prů­bě­hu vyje­ví otáz­ky ohled­ně toho, jak vlast­ně fun­gu­jí pra­vi­dla ono­ho pro­lé­vá­ní rea­li­ty pana Šejnohy s jeho lite­rár­ní­mi ´´ dět­mi ´´ , celá povíd­ka má ovšem ve finá­le dost mož­ná nej­za­jí­ma­věj­ší poin­tu. I když je vlast­ně též tak tro­chu při­ta­že­ná za vla­sy.

Betlémské světlo
Photo © Biograf Jan Svěrák

V prů­bě­hu se vlast­ně ovšem Betlémské svět­lo neje­ví jako film o spi­so­va­te­li, kte­ré­ho pro­ná­sle­du­jí jeho výplo­dy, kte­ré byli vytvo­ře­né dle náhod­ných lidí z jeho živo­ta. Stěžejní je ve finá­le spí­še kon­flikt ohled­ně tak tro­chu kom­pli­ko­va­né­ho vzta­hu s man­žel­kou, kdy Zdeňku Svěrákovi a Daniele Kolářové i po letech spo­leč­ný čas slu­ší a pad­nou k sobě. Po vzo­ru Vratných láhví navíc před­sta­vu­jí man­žel­ský pár s men­ším rozko­lem, kte­rý je ovšem též opět vyře­šen snad­no a nej­vět­ším pro­blé­mem jsou tak v prů­bě­hu pře­de­vším prá­vě mize­ní z rea­li­ty. A jen zamr­zí, že v souč­tu není ono utí­ká­ní do fik­tiv­ní­ho svě­ta tro­chu více pro­zkou­ma­né.

Je to při­tom pořád oči­vid­ně pocti­vá prá­ce, kdy Vladimír Smutný pořád na pozi­ci kame­ra­ma­na nele­ní, hud­ba Ondřeje Soukupa je sluš­ná (i když se jis­té hudeb­ní moti­vy opa­ku­jí něko­li­krát až mož­ná pří­liš) a opět je to poté celé řeme­sl­ně zruč­né, kdy se roz­hod­ně nedá říct, že by Svěrák u své­ho fil­mu absen­to­val sna­hou či schop­nost­mi. Nutno též dodat, že kro­mě Jana a Zdeňka Svěrákových se jako před­sta­vi­tel nové gene­ra­ce Svěráků na fil­mu jako stři­hač podí­lel František Svěrák. A samot­ný střih je poté roz­hod­ně fajn, kdy na prv­ní dohled člo­věk nedo­hle­dá něja­ké ty kon­ti­nu­ál­ní nesrov­na­los­ti či cel­ko­vé stři­ho­vé nedo­stat­ky.

Betlémské světlo
Photo © Biograf Jan Svěrák

V souč­tu tak Betlémské svět­lo pořád roz­hod­ně není špat­nou zále­ži­tos­tí, kdy to ovšem nezna­me­ná, že je důvod rado­vat se z toho, že by se Jan Svěrák vrá­til ke své nej­lep­ší for­mě. Betlémské svět­lo je jen sluš­nou zále­ži­tos­tí, kte­rá slib­ný námět dva­krát nevy­tě­ži­la a dva­krát svě­to­bor­ně se nevy­po­řá­da­la s výsled­ným pří­bě­hem. Herci jsou fajn, řeme­sl­ná strán­ka pořád str­čí do kapsy vět­ši­nu lokál­ní pro­duk­ce, ty nej­lep­ší časy jsou ovšem oči­vid­ně nej­spíš sku­teč­ně pryč. Přesto opro­ti dvě­ma posled­ním fil­mům Jana Svěráka leh­ký pokrok a ale­spoň ta poe­ti­ka doká­že pořád zabrat. Bývalo ovšem líp......


Photo © Biograf Jan Svěrák


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Betlémské světlo – Recenze – 40 %14. března 2022 Betlémské světlo – Recenze – 40 % Betlémské světlo je novým hořce-komediálním filmem režiséra a scenáristy Jana Svěráka, jenž vznikl jako volná adaptace několika povídek Zdeňka Svěráka, publikovaných v jeho sbírkách […] Posted in Filmové recenze
  • Po strništi bos6. září 2022 Po strništi bos Předpokládám, že znáte film stejné autorské i rodinné dvojice s názvem Obecná škola. Pokud ano, máte jako diváci na jednu stranu vyhráno, protože už předem tušíte, jakou poetiku autoři v […] Posted in Filmová klasika
  • Vratné lahve - Snadné je žít...23. srpna 2020 Vratné lahve - Snadné je žít... Josef Tkaloun není běžným pětašedesátníkem. Živí se jako učitel, nezvládá krizové situace se vzpurnými žáky a počítačům rozumí jako koza petrželi. Jeho dny se pozvolna sčítají a víc než […] Posted in Retro filmové recenze
  • Princ Mamánek – Recenze – 30 %1. listopadu 2022 Princ Mamánek – Recenze – 30 % Česká pohádka Princ Mamánek je vysněným projektem herce Jana Budaře, který ji režíroval, napsal a produkoval coby svůj celovečerní debut. Kromě toho ji natočil podle vlastní stejnojmenné […] Posted in Filmové recenze
  • Princ Mamánek25. října 2022 Princ Mamánek Princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený Vznešený (Jan Budař) je velmi spjatý se svou milující maminkou, královnou Ludmilou (Jana Nagyová). Jenže Ludvík je princ už poněkud přerostlý, je mu […] Posted in Filmové recenze
  • Tři bratři17. srpna 2021 Tři bratři Tři bratři (Vojtěch Dyk, Tomáš Klus, Zdeněk Piškula) se vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty a rodiče jim mohli předat hospodářství. Sourozenci při svém putování jako […] Posted in Galerie
  • Kolja - Nejúspěšnější film posledních 40. let28. března 2021 Kolja - Nejúspěšnější film posledních 40. let Na konci 80. let se stárnoucí hudebník František Louka (Zdeněk Svěrák) rozhodne vyřešit špatnou finanční situaci fiktivním sňatkem s Ruskou Naděždou (Irina Bezrukova), která se snaží […] Posted in Retro filmové recenze
  • Tmavomodrý svět - největší velkofilm Jana Švěráka7. května 2019 Tmavomodrý svět - největší velkofilm Jana Švěráka Ptám se sám sebe, zda-li to není nějaká náhoda, že jsem se v poslední době uchýlil k recenzování výhradně českých filmů. Kolikrát jsem dal v nedaleké minulosti přednost filmům s česky […] Posted in Retro filmové recenze
  • Jan Žižka (2022)13. září 2022 Jan Žižka (2022) Jan Žižka je dlouho očekávaným filmem Petra Jákla, který se již stihl proslavit (či "proslavit") díky filmům jako horor Ghoul nebo konspirační thriller Kajínek. Tentokrát se tento bývalý […] Posted in Filmové recenze
  • Jan Žižka: Ben Foster jako stoický Jan Žižka v brutálním českém eposu.13. září 2022 Jan Žižka: Ben Foster jako stoický Jan Žižka v brutálním českém eposu. O začátcích českého hrdiny a jednoho z největších vojenských stratégů historie vypráví film Jan Žižka , který tento víkend vstoupil do kin po celém světě s rozhodně smíšenými výsledky. […] Posted in Filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,46243 s | počet dotazů: 274 | paměť: 61850 KB. | 08.12.2022 - 11:48:22