Kritiky.cz > Filmové recenze > Retro filmové recenze > Batman (1989) - neslavnější Batman z 20. století

Batman (1989) - neslavnější Batman z 20. století

Batman

Velkoměsto Gotham City je sužováno gangstery, které vede kyselinou děsivě znetvořený Joker (Jack Nicholson). Policie se zdá být bezmocná. Mnohem větší respekt mezi zločinci budí maskovaný netopýří muž - Batman (Michael Keaton)- objevující se vždy tam, kde je páchána nějaká nepravost. Reportérka Vicki Valeová (Kim Basinger), píšící o Batmanových kouscích, se seznámí s plachým milionářem Brucem Waynem a stráví s ním opojnou noc. Joker se snaží Vicki ...unést, ale dívka je v poslední chvíli zachráněna Batmanem. Novinářka začíná tušit pravdu. Wayne a Batman jsou jedna osoba. Mezitím běsnící Joker terorizuje město otrávenými kosmetickými přípravky a vyzývá Batmana na rozhodující souboj......

Jako zakladatele nové vlny komiksových filmů různí lidé považují různé filmy. Někteří tento start přivlastňují X-Menům od Bryana Singera z roku 2000, větší skupina lidí zase Spider-Manovi od Sama Raimiho z roku 2002 a někteří dokonce Bladeovi od Stephena Norringtona z roku 1998. Je tu ještě ale jeden zástupce podžánru komiksových filmů, který pravděpodobně ustlal komiksovým filmům cestičku a díky kterému se snad i pro jednou začali brát komiksové filmy vážně (protože a jelikož je Superman Richarda Donnera i přes kvality pořád spíš trochu dospělejší rozvernou zábavou). Ano, mluvíme tu o Batmanovi od Tima Burtona!

Batman dodnes právem zůstává jedním z nejpopulárnějších komiksových hrdinů, který se dočkal nespočtu filmových adaptací a nespočtu se jich ještě dočká. Pro filmového diváka je Batman nejslavnější především díky Trilogii o Temném rytíři nebo filmů z DC Extended Universe, trochu neprávem tak ale zapadávají vzpomínky na právě Batmana z roku 1989. Ten sice není prvním filmovým zpracováním Batmana, seriály z let 1943 a 1966 a poté také film z roku 1966 jsou spíše ukázkou toho, proč se komiksový žánr tehdy opravdu vážně brát nemohl a ke slávě tohoto podžánru nepomohli. Právě Burtonův Batman ale ukázal, že komiksové filmy mohou fungovat i výrazně važněji pojaté a především ukázal bravurní ukázku toho jak natočit blockbuster, který dokáže zaujmout i něčím víc než akčními scénami.

Dodnes se vedou spory zda se dá Batman skutečně počítat jako superhrdina už proto, že nemá žádné superschopnosti. Možná i díky tomu se s Batmanem jakožto charakterem dá co nejlépe ztotožnit, protože svou 0% přítomnost superschopností vynahrazuje vysokou inteligencí, silným vybavením a především svým depresivním originem díky už kterému s nim dokáže divák plně soucítit. Dodnes se vedou spory, že Burton ve své filmovém zpracování nevyužil Batmana zase tak tolik jako detektiva, což je v komiksech základní charakterizace Batmana a že Batman už zde lehce poruší své pravidlo, že nikdy nikoho nezabíjí, nutno ale dodat, že s těmito dvěma faktory si zase tolik nelámali hlavu ani další adaptace a kritizovat to pouze u Burtonova Batmana je trochu zvláštní.

Nutno ale dodat, že se Burton samotného pojetí Gothamu držel co to šlo- Gotham je skutečně město, které je plné zločinců, zkorumpovaných policistů a další nejhorší možné šmíry. Burton už předtím byl u svých předchozích filmů proslaven svým speciálním vizuálním stylem a ten se k právě pojetí Gothamu skutečně hodil. Především v roce 1989 šlo o zjevení nejen v rámci komiksového podžánru ale celkově v dosud známé filmařině. Audiovizuální pojetí Burtonova Batmana je totiž dodnes parádní a jde o skutečně o výjimečný úkaz své doby, který sice neprávem zapadl, ani dnes ale proti jeho důležité roli v historii komiksových adaptací téměř nikdo neřekne ani popel.

Po Beetlejuice spolu opět jako režisér a hlavní hvězda spolupracovali Michael Keaton. Keaton tehdy skutečně nebyl žádná herecká hvězda a pořádně ho proslavil až právě Beetlejuice a po jeho obsazení do role Batmana se (na svou dobu) dočkal nebývalého hejtu. Keaton ale přesto bravurně dokázal zahrát i milionářského playboye Brucea Waynea i jeho alter ego Batmana. Dokázal bravurně uchytit jednu z nejdůležitějších Batmanových vlastností a to je schopnost maskování. Zvládl Batmanův drsný hlas a stejně tak i když by se dalo říct, že v roli Batmana se zase herec dvakrát nevyřádí se Keaton vyřádit dokáže. Především ale po mimické stránce, konkrétně mám na mysli scénu kdy si uvědomí, že ho s hlavním záporákem Jokerem pojí jedno důležité pojítko nebo v závěrečné scéně v katedrále.

Jack Nicholson představuje Jokera jako jasné čisté zlo, přesto ale dokáže tohohle šílence, kterému hrabe ještě předtím než mu pád do chemikálie poškodí i vizuální vzhled. V rámci hraní Jokera je hodně snadné nálezt konkurenci (zvláště po výkonech Heatha Ledgera v Temném rytíři a Joaquina Phoenixe v ,, sólovém Jokerovi), právě ale Nicholsonův Joker stále platí za výjimečný herecký výkon, který Jokera zase pojal trochu po svém (na téhle roli je ve finále snad skutečně vděčné, že jí každý herec dokáže pojmout všelijak) a dokázal, že skutečně dokáže zahrát cokoliv. Hraje sice jasné zlo, i přesto je ale Nicholsonův Joker zajímavý charakter a parádní hlavní záporák.

I Kim Basinger jako Vicki Vale funguje i něco jako trochu víc než dáma v nesnázích. Michelle Pfeiffer jako Catwoman sice v pokračování Batman se vrací obstála jako silný ženský charakter (pochopitelně!) o poznání víc, přesto ale Vicki Vale není otravný charakter, který je skutečně na víc a například postupné budování vztahu mezi ní a Brucem Waynem skutečně funguje.

Atmosféře Batmana samo o sobě dokládá i bravurní soundtrack Dannyho Elfmana, který se dá s klidným srdcem dodnes označit za jeden z nejpamětihodnějších a obstojí i sám o sobě. Dá se říct, že stejně jako Keatonovi i Elfmanovi kariéru pořádně nakopl Burton a především právě prostřednictvím Batmana. Elfman stál už předtím za hudbou k Beetlejuicovi a stál i za soundtrackem k jeho celovečernímu debutu Pee-Weeho velké dobrodružství, právě soundtrack k Batmanovi je ale z těchto tří kooperací nejvýraznější a především skutečně nejlepší. Společně se soundtrackem k Spider-Manovi nebo Dobrému Willu Huntingovi se jedná o vrchol Elfmanovy hudební tvorby a potěší, že Elfmanovi soundtracky zůstavají výjimečné i u těch méně kvalitních filmů.

Batman dal v roce 1989 za rozpočet 35 milionů dolarů skutečně vyjímečný film, který vyniká ve svém vizuálním pojetí, též velmi povedených akčních sekvencí a přece jen i těch hereckých výkonech, protože i Michael Keaton s většinou tváře zakryté dokáže toho maskovaného ochránce prodat už jen díky viditelné bradě. Dá se polemizovat nad tím jestli přece jen Burtonův Batman nezestárl, i kdyby ano jde ale pořád o pamětihodnou filmovou památku, která přece jen po letech neomrzí a má problém jen v tom, že neobstojí proti vrcholným filmovým zážitkům jako Temný rytíř a Temný rytíř povstal. Burton i přesto ale natočil jedno z nejlepších ztvárnění Batmana a jeho města Gotham a i jeho volné pokračování Batman se vrací je dodnes super, jen je přece jen možná tak o level slabší než ten původní Batman. Joel Schumacher sice u Batman navždy a Batman a Robin dodal verzi se kterou fandové nebyli úplně spokojeni, sluší se ale dodat dvě věci: 1) Warneři zásadně odmítli navázání na Batman se vrací a chtěli rodinné filmy (což je zrovna u takové komiksové předlohy jako Batman docela nemožné), 2) Batman navždy a Batman a Robin přece jen nakonec fungují pokud je člověk bere jako parodie a přimhouří oči nad tím, že Alfreda Pennywortha a Jamese Gordona hrají Michael Gough a Pat Hingle stejně jako v Burtonových Batmanech. Důležité je si ale uvědomit, že je původní Batman opravdu zásadním zjevením své doby a dodnes naprosto parádně obstojí jako jeden z nejlepších zástupců svého podžánru.....

Trailer:

Verdikt: 5 z 5


Foto: Warner Brothers


Ohodnoťte článek


Části seriálu:  Batman



Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...