Babovřesky 3

Zdeněk Troška – reži­sér

Zdeněk Troška se naro­dil r. 1953 v Hošticích u Volyně. Už od dět­ství rád poslou­chal pohád­ko­vé pří­běhy a spo­lu s mlad­ším bra­t­rem Pavlem (1956) insce­no­va­li ves­nic­ké ama­tér­ské diva­dlo. Střední ško­lu slav­ný reži­sér vystu­do­val ve Francii (matu­ro­val v Dijonu), režii na praž­ské FAMU absol­vo­val v r.1978 - uve­dl se prvo­ti­na­mi - VÁŠEŇ a ODEJÍT ZA SVÍTÁNÍ. O rok poz­dě­ji už jako samo­stat­ný reži­sér natá­čí povíd­ko­vý film JAK RODÍ CHLAP, nicmé­ně až v r. 1983 bodu­je sním­kem ze škol­ní­ho pro­stře­dí BOTA JMÉNEM MELICHAR. A pak už natá­čí jeden trhák za dru­hým, na mno­hých se podí­lí i jako scé­náris­ta - nej­po­pu­lár­něj­ší se beze­spo­ru sta­la jeho tri­lo­gie SLUNCE, SENO..., kde obsa­dil do men­ších, ale i vět­ších rolí spous­tu hoštic­kých oby­va­tel (včet­ně své rodi­ny). K natá­če­ní těch­to divác­ky vel­mi úspěš­ných a čas­to reprí­zo­va­ných kome­dií se váže mno­ho humor­ných his­to­rek a po 20ti letech od uve­de­ní 1. dílu byl nato­čen i medai­lon SLUNCE, SENO, HELENA, kte­rým Z. Troška vzdal hold všem účin­ku­jí­cím. Bohužel to bylo jed­no z posled­ních vystou­pe­ní p. Heleny Růžičkové, jeho vel­ké pří­tel­ky­ně, kte­rá zane­dlou­ho pod­leh­la zhoub­né rako­vi­ně. Dnes je z Hoštic jaký­si pří­rod­ní skan­zen, pořá­da­jí se tam zájezdy a reži­sér Troška s lid­mi bese­du­je i pořá­dá neo­fi­ci­ál­ní auto­gra­mi­á­dy.

Natočil řadu fil­mů, pře­váž­ně kome­dií a pohá­dek. Mezi jeho díla pat­ří také his­to­ric­ké sním­ky – Poklad hra­bě­te Chamaré nebo „čes­ká Angelika“ – Andělská tvář. Hoštický rodák se hod­ně věno­val i pohád­ko­vé tvor­bě - O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI (1987), PRINCEZNA ZE MLEJNA 1 a 2 (1994 a 2000), Z PEKLA ŠTĚSTÍ (1999 a 2001), NEJKRÁSNĚJŠÍ HÁDANKA (2008), ČERTOVA NEVĚSTA (2010). Na čes­kých i slo­ven­ských diva­del­ních scé­nách se věnu­je i režii oper. Kupříkladu v praž­ském Národním diva­dle mj. insce­no­val Dona Carlose, Carmen či Rusalku. Pro Otáčivé hle­diš­tě v Českém Krumlově zre­ží­ro­val ope­ru Čarostřelec…

Režisér Zdeněk Troška napsal také kuchař­ku Nebe v hubě, kte­rá se sta­la nesmír­ně popu­lár­ní a se svý­mi vese­lý­mi his­tor­ka­mi z natá­če­ní i ze živo­ta jez­dí po Čechách i Moravě.

Je svo­bod­ný, bezdět­ný, ale jak sám čas­to říká - šťast­ný a spo­ko­je­ný. Mezi jeho život­ní pří­tel­ky­ně pat­ři­la hereč­ka Helena Růžičková, kte­rá jej vel­mi ovliv­ni­la. I on pro­to razí její život­ní mot­to: “Nikdy neza­po­meň­te na úsměv! Je to svět­lo, kte­ré při pohle­du do očí pro­zra­dí, že je srd­ce doma.“

Rozhovor:

Zdeněk Troška je v Česku nej­po­pu­lár­něj­ší, ale také kri­ti­ky asi nej­sle­do­va­něj­ší reži­sér. On si však z kri­ti­ků nic nedě­lá a vždy říká, že ješ­tě než vůbec začne točit, kri­ti­ci mají své „ela­bo­rá­ty“ už dáv­no napsa­né. Zdeněk je poho­dář, a pro­to s ním her­ci i čle­no­vé štá­bu vždy rádi spo­lu­pra­cu­jí.

Zdeňku, pro­běh­lo natá­če­ní tře­tí­ho dílu kome­die Babovřesky. Když jste měl před­lo­ni před natá­če­ním prv­ní­ho dílu, dove­dl jste si před­sta­vit, že bude­te za chys­tat tri­lo­gii?

Ne, to mně oprav­du nena­padlo. Ale váž­ně. Prostě jsme to zku­si­li a ono se to líbi­lo. A já jsem nej­šťast­něj­ší na svě­tě, že jsme se moh­li zase sejít. I když nás poča­sí tro­chu zlo­bi­lo, jsme spo­ko­je­ní.

Úspěch fil­mů je obrov­ský a pro Vás i pro­du­cen­ty zce­la jis­tě neče­ka­ný. Čím si mys­lí­te, že to je?

Zřejmě si divá­ci přá­li vidět zrov­na něco tako­vé­ho, oddych­nout si u jed­no­du­ché vese­lo­hry typu Slunce, seno… A jak vid­no, tre­fi­li jsme se.

Někteří „kri­ti­ci“ Vám vyčí­ta­jí, že je tam něko­lik hrubých, vul­gár­ních slov a že se farář jme­nu­je „Šoustal“. Co bys­te rád prá­vě těm­to mora­lis­tům vzká­zal?

Dal jsem si prá­ci a shlé­dl něko­lik čes­kých fil­mů posled­ní doby, kde se to sku­teč­ný­mi vul­ga­riz­my jen hemží. Ani v jed­nom z mých dva­ce­ti fil­mů, kte­ré jsem nato­čil, nena­jde­te jedi­ný z těch­to výra­zů. Slova jako „kou­le“, „pták“, nebo „pře­bla­fla“ jsou ved­le oněch vul­gár­ních slov napros­to úsměv­ně neškod­ná. A kri­ti­ci mlčí, pro­to­že tam jde zřej­mě o umě­ní…

Patříte k lidem, kte­ří cho­dí a umí se dívat oko­lo sebe. Pak postře­hy z měst, ves­nic, i z dik­cí a roz­ho­vo­rů lidí, doká­že­te skvě­le pře­nést do svých fil­mů, ať už pohá­dek či kome­dií. Jak to dělá­te?

Jak jste to správ­ně řekl – sta­čí se jen dívat kolem sebe a naslou­chat. A když má člo­věk tro­chu fan­ta­zie, dove­de si to pře­nést do humor­né nad­sáz­ky. A je to. Hotovo dva­cet.

Ve Vašich fil­mech jsou vždy krás­né loka­ce, mís­ta, kde natá­čí­te, ať už je to měs­to, ves­ni­ce, pohled na ryb­ník, lou­ky, lesy. Přispívá to k „úspě­chu“ fil­mů jako tako­vých?

Určitě. Jsem rád, když mně divá­ci děku­jí prá­vě za tyto krás­né zábě­ry naše­ho ven­ko­va, pří­ro­dy. V době neko­neč­né šedi­vé zimy, kdy byl film nasa­zen do kin, pohle­dy na let­ní roz­já­sa­nou kra­ji­nu pří­mo hla­dí po těle i duši. A lidi nám za to děko­va­li. A já děku­ji jim, že při­šli. Bez nich bychom pokra­čo­vá­ní točit nemoh­li!

Jak moc je těž­ké pře­svěd­čit tře­ba maji­te­le domů, bytů, luk, lesů a ryb­ní­ků, aby je pro­půj­či­li k fil­mo­vá­ní?

Chtěl bych jim všem tou­to ces­tou podě­ko­vat za ocho­tu a pod­po­ru při natá­če­ní. Zatím se nesta­lo, že by nás někdo někam nepus­til natá­čet. Naopak, lidi mi uka­zu­jí maleb­ná mís­ta kolem jejich byd­liš­tě, dáva­jí tipy na zají­ma­vos­ti v oko­lí, kte­ré by moh­ly fil­mo­vé zábě­ry ozvlášt­nit.

Zaznamenal jste už něja­ké hláš­ky z jed­nič­ky, kte­ré už doslo­va zli­do­vě­ly?

Ano, pří­pit­ky drben – na vzbu­ze­ní lítos­ti, dáme si uršu­lum pro­ti šaka­lům, vejdi a neuškoď. Nebo veleb­nos­ti, měl jsi tu ště­ni­ci. Odposlech pře­ru­šen… a ješ­tě snad něco, už teď nevím.

Na kte­ré her­ce - posta­vy se divá­ci u Babovřesek 3 mohou těšit. Jsou někte­ří, kte­ří tam nebu­dou, nebo nao­pak – při­bu­dou?

Příběh tře­tí­ho dílu pří­mo nava­zu­je na konec dru­hé­ho – drb­na Horáčková letí na ves zjis­tit, kdo to při­jel, co je to za mla­dou dámu, kte­rá vystou­pi­la v krás­ných šatech a klo­bou­ku v auta. V tom­to díle také dojde ke křtu malé­ho Tygra, tak­že se divá­ci opět set­ka­jí se skvě­lou Lucií Bílou v roli Aranky.…Dále se divá­ci opět set­ka­jí s kon­t­ro­lo­rem Dodem z Ministerstva finan­cí v podá­ní vyni­ka­jí­cí­ho plzeň­ské­ho her­ce Broňka Kotiš, kte­ré­ho do Babovřesk dopro­vá­zí jeho man­žel­ka, kte­rou skvě­le ztvár­ni­la Tereza Bebarová. A samo­zřej­mě nový pan farář v podá­ní Tomáše Trapla.

Nebudeme pro­zra­zo­vat děj, pro­to­že divá­ci by pak nepři­šli do kina, ale pro­zra­dí­te aspoň základ­ní „linii“ pří­bě­hu? Pořád jsme na ves­ni­ci? Pořád je tam Drbna Horáčková, farář, sta­ros­ta, Ivana?

Ano, zůstá­vá­me pořád v Babovřeskách, na skok se dosta­ne­me k moři do Turecka. A víc snad teď ani nebu­du pro­zra­zo­vat, uvi­dí­me.

Kde se natá­če­lo, opět v již­ních Čechách?

Opět na „loň­ských“ mís­tech kolem Českých Budějovic a Netolic a nově na turec­ké rivi­é­ře.

Kdy bude pre­mi­é­ra?

Premiéra je naplá­no­va­ná na 22. led­na 2015

Na co se vždy na natá­če­ní nej­ví­ce těší­te?

Na setká­ní se skvě­lý­mi přá­te­li před kame­rou i za kame­rou, na krás­ný čas fil­mo­vých prázd­nin či dovo­le­né upro­střed půvab­ných již­ních Čech. A taky na jíd­lo. Máme skvě­lý cate­ring, a to je oprav­du „nebe v hubě“

Neláká Vás režie seri­á­lů, nebo tře­ba muzi­ká­lů?

Neláká. Dostal jsem mno­ho nabí­dek na režii muzi­ká­lů, ale mně sta­čil jeden, Hamlet v Divadle Kalich. Ale seri­ál, řek­ně­me his­to­ric­ký, bych si rád zku­sil.

Co bys­te nikdy reží­ro­vat – natá­čet nechtěl?

Věci, kte­ré mě neo­slo­vu­jí.

---