Kritiky.cz > Filmové recenze > Retro filmové recenze > Avatar - Nově objevená vzdálená planeta Pandora je mírumilovné místo s obyvatelstvem...

Avatar - Nově objevená vzdálená planeta Pandora je mírumilovné místo s obyvatelstvem...

Avatar

...Na’vi, žijícím v souladu s divukrásnou vegetací planety. Posádka vyslaná ze Země na své průzkumné misi objeví na Pandoře velmi cenný minerál, který by měl na Zemi nevyčíslitelnou hodnotu. Pobyt na Pandoře je ovšem pro člověka možný teprve po vytvoření jeho genetického dvojníka, hybrida Avataru, který může být ovládán psychikou oddělenou od lidského těla a fyzicky odpovídá původnímu obyvatelstvu Pandory, které má fluorescentní modrou kůži a dosahuje 3m výšky. Na tuto náročnou misi je vybrán mezi jinými také Jake Sully (Sam Wothington), bývalý námořník, který byl při jedné ze svých předešlých misí paralyzován od pasu dolů. A právě šance opět chodit přiměla Jakea, aby se do programu Avatar přihlásil. Průzkumná mise je vyslána a po přistání na Pandoře je zcela ohromena úžasnou rozmanitostí místní vegetace. Stromy dosahují výšky mrakodrapů a světélkující prales je plný nádherných tvorů, které jste nikdy neviděli, ale také hrozných prehistorických predátorů. To je jen zrnko překvapení, které posádku čeká. I když se zdá, že po počáteční nedůvěře lidí Na’vi se posádce podařilo adaptovat a také získat prostor pro diplomatickou misi, pandořané se rozhodně nehodlají nechat kolonizovat a dojde ke tvrdému střetu. Jake, který se postupně sblížil s místním obyvatelstvem, a především s místní princeznou Neytiri (Zoe Saldana), stojí před rozhodnutím, za koho bojovat ve finální bitvě, která má rozhodnout o osudu a vývoji celého světa...

Každý z nás má svůj celkově nejoblíbenější film a někdy není dost možná ani přesně schopen vysvětlit, proč je zrovna tento film ze všech těch stovek ostatních filmů tak výjimečný. Kdyby se to bralo ze stránky největší výjimečnosti tak by první místo jasně uzmuli už kraťasy bratrů Lumiérů, ze stránky celkově největší přelomovosti a následného vlivu zas pravděpodobně původní Star Wars. Já mám ale svou jedničku jistou, i přesto, že se v pár okruzích většinou jedná o názor kontroverzní, za který ale bojuji už hodně dlouho a vzhledem k tomu, že už dekádu po nekonečném množství zhlédnutí a čím dál tím větším počtu nakoukaných filmů je pro mně pořád jasnou jedničkou Avatar ani neočekávám, že by se na tom mělo v dohledné době něco měnit.

Avatar je pro mně ztělesněním toho směru, kterým se kinematografie od nástupu George Méliese stala- Avatar je ukázkou toho, co vrcholná vizuální stránka spojená se silným příběhem a rozpracováním nejmenších detailů (ať už příběhových či dekorativních) dokáže a to představit zcela fiktivní ohromují svět, který zároveň servíruje obrovský epos o bývalém ochrnulém mariňákovi, který nově nalezené štěstí života paradoxně najde v nové tělesné stránce, která má především připomínat záhadné mimozemšťany, mezi které se má hlavní hrdina Jake Sully dostat a mírovou cestou je přinutit aby opustili svůj rodný domov a návštěvníci z planety Země měli přístup pro kolonizování vzácného nerostu. Železnému Jamesi Cameronovi, který si klasicky vzal krom režie na starost i scénář je dodnes vyčítáno vykrádání námětu Pocahontas či Tance s vlky, což je prostě a jednoduše nesmysl a pro mně stejně hloupý argument jako, že je Star Wars: Síla se probouzí jenom remake Star Wars: Nové naděje.

Celkově James Cameron v roce 2009 definitivně vypustil do světa obrovský snímek vedle kterého budou všechny blockbustery, které vznikli předtím a poté vypadat jako práce školáků z horní dolní. Námět, který byl Cameron kvůli příliš vysokým nákladům v 90. letech a dostatečně nevyvinuté technologii donucen zavřen do šuplíku a následně se k němu vrátil začátkem 21. století dokázal během jediného filmu představit nový vesmírný svět Pandora, který se svou faunou, Na´vi či vyloženou krásou úplně v pořádku vyrovná světu ze světa Star Wars a to na rozdíl od Star Wars musí Cameron pracovat pouze s jednou planetou. Zároveň ale Cameron neservíruje jenom supermega obří drahý opulentní blockbuster, ale zároveň též zážitek s obrovskou hloubkou, která zrcadlí to, když kdysi dávno Američané začali vyvražďovat indiány a dobíjet jejich území a v jednom z mála případů je většina zlých lidí vykreslená z té horší stránky.

Avatar má úžasné akční scény, vrcholné ukázky trikových efektů, které dodnes nezestárli (člověk, který tvrdí, že ano by si měl jít dát ledovou sprchu : ) a osobně označuji Avatara za vizuálně nejkrásnější film všech dob. Bez pardonu!

Cameron hned ze začátku nakopne diváka k cestě za dramaturgicky perfektně šlapajícím a emocionálně silným příběhem, kde snadno uvěříte přerod hlavního hrdiny z víceméně omezence na vůdce vzpoury proti své rase, který oficiálně přijme rasu Na´vi jako svou novou rodnou rasu. Funguje to i díky bravurně budované romanci mezi Jakem Sullym a princeznou Neytiri a především geniálním vykreslením toho, že většina lidstva definitivně v 22. století dosáhla úrovně lidského odpadu, kterému zánik jejich rodného světa vlastně přejete. Všichni lidé krom Jakea (Sam Worthington je pro mně typově výborná castingová volba) ovšem nejsou bezcharakterní svině, což dokazuje postava vědkyně Grace Augustine (skvělá Sigourney Weaver), pilotky Trudy v podání velmi fajn Michelle Rodriguez nebo sympaťaka Norma v podání Joela Davida Morea. Stephen Lang je úžasný záporák, který nepotřebuje žádnou motivaci a přesto funguje jako ideální protivník, který působí jako fyzická hrozba a cílevědomý vůdce, který dokazuje, že to Na´vi nebudou mít jednoduché. Ale právě Na´vi jsou ve finále zajímavější.

Už Andy Serkis ztvárněním Gluma či King Konga dokázal, že herci mají v motion capture oblecích šanci se herecky předvést, takové Zoe Saldaně se to poté právě jako Neytiri daří a vzniká jedná z nejlepších ženských postav stříbrného plátna. Není malých rolí, jen malých herců a na ty Avatar skutečně netrpí.

Cameronovi se ve scénáři skutečně podaří Jakea Sullyho vystavit z nenáviděného cizince na oblíbence celého kmene, který si i získá srdce princezny. Dodá hrdinovi morální dilema, podaří se mu prodat zásadní momenty a ve finále skutečně připraví půdu pro nejepičtější bitvu v dějinách kinematografie, která vám dokáže, že pokud vám do doby Avatara něco v akčních bojových scénách chybělo tak je to jedině Na´vi se samopalem.

Každý záběr je vypilován do nejmenšího detailu, Cameron klasicky přináší revoluci ve vizuálním či filmařském podání a Avatar je skutečně svižný epický megafilm, který opět nejde v rámci Cameronovy předchozí tvorby vyloženě srovnávat. Každý ze 1700 trikových záběrů je vypracován do nejmenšího detailu, Mauro Fiore skutečně předvádí jeden výborný záběr a kamerovou svižnost za sebou. James Horner vytvořil naprosto překrásný soundtrack a vzhledem k Hornerově předčasné smrti je smutné, že právě on hudbu k plánovaným pokračováním nesloží.

Díky voiceoverům (které jsou vlastně přiznáním do videokamery) se velmi snadno dostaneme do kůže hlavního hrdiny, který nám řekne jak slovo mariňák už neznamená to co dřív, jak život na invalidním křesle opravdu není ideální a jak si čím dál tím více zamilovaná Pandoru, která se stává jeho novým domovem, kde by skutečně mohl začít od znova. Už moment kdy Jake poprvé přenese svou mysl do Avatara a poprvé po dlouhé době může chodit, skákat a běhat je prodán takovou emocionální uvěřitelností, že je jednoduše radost pohledět na to jak Cameron pořád při realizaci velkolepých blockbusterů nezapomněl na ty menší a přece jen důležitější momenty. I v tomhle ohledu je Avatar Jamese Camerona velmi komplexní a těžce rozebíratelné dílo, které lze brát z různých směrů, žánrů a emocionálních dopadů. U snad žádného filmu to ale není tak zajímavé jako právě u Avatara.

Avatar byl definitivním startem nové digitální kinematografie a byl tehdy úkazem toho, že pokud bude vypadat přesně takto tak se nemá čeho bát. Je to tak vypiplané, že by vás ani nenapadlo, že se koukáte na planetu, živočichy a obrovské modré mimozemšťany vytvořené zcela jen prostřednictvím počítače. James Cameron prostě opět (a očekávám, že ne naposled i když po Avatarovi 1 těžko uvěřit tomu, že by něco takového šlo ještě překonat) udělal velký filmařský krok dopředu a přinesl něco dosud neviděného. Byl to film na jehož realizaci se čekalo několik let a to čekání skutečně stálo za to. A především měl 3D, které nejenom, že bylo snesitelné, ale mělo též smysl. Kouzlo Avatara je ale v tom, že na svém kouzlu nic neztratí ani v klasickém formátu 2D a na výrazně menší obrazovce než je velké kinoplátno. Z osobní zkušenosti vím, že jsem Avatara miloval už od roku 2009. Když jsem měl ale možnost v roce 2013 film vidět na velkém plátně...... Bylo to ještě něco většího!

Geniální hloubka, geniálně vybudovaný svět, skvělý scénář, bravurně napsané a uvěřitelné charaktery a geniální využití toho co může filmové plátno snést (téměř prakticky cokoliv) dala dohromady jeden ze zásadních milníků stříbrného plátna, který pro mně pravděpodobně skutečně bude pořád jeho vrcholem. Avatar byl pro mně osobně něčím, na co jsem čekal několik let (tedy film, který potenciál toho co může filmař vytvořit vykluše na maximum). A nyní několik let čekám na všechny 4 pokračování. Avatar 1 tak sice končí jako perfektní uzamčená story, zároveň jde ale o potencionální start obří sci-fi kroniky, která snad svými dalšími snímky neztratí svůj šarm a Cameron opět dokáže, že dalších (tentokrát dokonce více než) 12 let čekání na jeho nový film stáli za to. Další Avatary Železný Jim určitě nezkazí a i když čím dál tím více lidí začíná pochybovat o tom, jestli skutečně Avatary někdy uvidíme, já v tomhle ohledu zůstávám optimistou. A teď mě omluvte.... Jdu si Avatara pustit po 32x!

Trailer:

Verdikt: 5 z 5


Photo © Twentieth Century-Fox Film Corporation


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...