Autor: Ondřej Jan Volný

Soundtrack

%O Vetřelci je již napsá­no vše. Pane Scotte, děku­ji! |95%|

„Lvice je zase se svým lví­če­tem a v džun­g­li se ji daří dob­ře.“ - Po feno­me­nál­ně nato­če­né jed­nič­ce, kte­rá skvě­le roze­hrá­la tuto gale­rii kru­tos­ti, bru­ta­li­ty a dal­ších syno­nym pro tato slo­va, při­chá­zí tro­chu...

Matrix je kul­tov­ní film, o kte­rém bylo řeče­no už snad úpl­ně vše. Je to totiž mož­ná nej­lep­ší sci-fi sní­mek, kte­rý kdy spat­řil svět­lo svě­ta. Bez nad­sáz­ky. Ale proč vlast­ně? Mě k vyko­ná­ní toho­to...

Moje prv­ní setká­ní s tvor­bou Quentina Tarantina dopadlo tak, jak jsem si přál - výbor­ně. Kill Bill je pře­hlíd­kou čiré bru­ta­li­ty a suro­vos­ti, jež je při­tom krás­ná. Nebo tedy krás­ná... nejsem žád­ný...

Když se s někým začne­te bavit o fil­mech a z něja­ké­ho důvo­du pře­jde řeč na Fázi IV, bude po vás ten, se kte­rým o tom mlu­ví­te, chtít vědět, o čem to je. Důvod je pros­tý -...

Woody nato­čil svůj posled­ní film ve vel­kém sty­lu. A jsem rád, že jsem to mohl zhléd­nout v kině. Zpočátku se to jevi­lo jako libo­vol­ný film nato­če­ný pod­le kni­hy Rosamundy Pilcherové, ale postup­ně...

Partičku jako tako­vou mám rád, i když samo­zřej­mě nové díly s těmi sta­rý­mi nejdou srov­ná­vat. Byl jsem tedy poměr­ně zvě­da­vý, co ten­to pro­jekt při­ne­se. Potom co jsem si pře­če­tl obsah, nosil jsem...

Když jsem zjis­til, že jsem ješ­tě nevi­děl žád­né letoš­ní sci-fi, řekl jsem si, že to tak nemo­hu nechat a zašel jsem si do kina na Stvořitele. Bez jakých­ko­li oče­ká­vá­ní jsem zase­dl...

Není čas­tým jevem, aby bylo kaž­dé dal­ší pokra­čo­vá­ní v sérii lep­ší než to před­cho­zí. Tady se to poved­lo a Bourneovo ulti­má­tum tak hra­vě str­ká do kapsy své dva před­chůd­ce. Film začí­nal a postup­ně...

Druhá Andersonem zfil­mo­va­ná povíd­ka Roalda Dahla už není tak bri­lant­ní jako v pří­pa­dě Podivuhodného pří­bě­hu Henryho Sugara. Ale jen o kap­ku. Je to vlast­ně úpl­ně to samé jako v pří­pa­dě již zmí­ně­né­ho před­cho­zí­ho...

Poslední Andersonova adap­ta­ce Dahlovy povíd­ky. A dost se poved­la. Tradičně má oprav­du bra­vur­ní vizu­ál­ní  pro­ve­de­ní. A ten­to­krát nám své­ráz­né vyprá­vě­ní líčí i zají­ma­vý pří­běh. Vedle Podivuhodného pří­bě­hu Henryho Sugara je zde nej­ví­ce patr­ná...