Kritiky.cz > Recenze knih > Arnošt Gellner - Národy a nacionalismus

Arnošt Gellner - Národy a nacionalismus

Jen málo čes­kých spo­le­čen­ských věd­ců dosáh­ne celo­svě­to­vé­ho význa­mu a popu­la­ri­ty. Gellner mezi tu malou sku­pin­ku urči­tě pat­ří (a ponech­me, pro­sím, stra­nou jeho kom­pli­ko­va­né „češ­ství“.

Gellnerova patr­ně nej­slav­něj­ší pub­li­ka­ce „Národy a naci­o­na­lis­mus“ pochá­zí z roku 1983 a jed­ná se o kni­hu, kte­rou beze­spo­ru mno­ho lidí vel­mi dob­ře zná navzdo­ry tomu, že by ji i (celou) čet­lo.

A je to také kni­ha, kte­rá byla už dlou­hou dobu na mém sezna­mu „k pře­čte­ní“.

Snad až pří­liš dlou­ho :).

Hned na začát­ku Gellner vyme­zu­je základ­ní ter­mi­no­lo­gii, defi­nu­je naci­o­na­lis­mus jako poža­da­vek na sho­du poli­tic­ké a národ­ní jed­not­ky. Gellner si ale uvě­do­mu­je, že počet mož­ných náro­dů dale­ko pře­vy­šu­je počet živo­ta­schop­ných stá­tů v našem svě­tě. V úvo­du se sna­ží i o obtíž­nou defi­ni­ci ter­mí­nu „národ“, uvá­dí dvě nej­čas­těj­ší vysvět­le­ní, a to pod­le kul­tur­ní defi­ni­ce (lidé pat­ří­cí ke stej­né­mu náro­du sdí­le­jí stej­nou kul­tu­ru v antro­po­lo­gic­kém slo­va smys­lu) a pod­le defi­ni­ce volun­ta­ris­tic­ké (lidé pat­ří ke stej­né­mu náro­du, když uzna­jí, že k němu pat­ří :-)). Buď jak buď, v obou mož­ných pří­pa­dech z toho ply­ne, že náro­dy jsou plo­dy lid­ských pře­svěd­če­ní.

Samotný vznik náro­da kla­de Gellner na pome­zí dvou důle­ži­tých etap vývo­je lid­ské spo­leč­nos­ti, a to mezi agrár­ní a prů­mys­lo­vý věk. Na člo­vě­ka v agrár­ním věku půso­bí vyso­ká kul­tu­ra vel­mi selek­tiv­ně, je to bytost, kte­rá povin­nos­ti k rodi­ně kla­de nad náro­ky povin­nos­tí k povo­lá­ní, zaměst­ná­ní jsou zde čas­to dědič­ná, apod. Člověk prů­mys­lo­vý je v tom­to smys­lu pra­vým opa­kem toho z obdo­bí agrár­ní­ho. Právě v prů­mys­lo­vé spo­leč­nos­ti ros­te počet pra­cov­ních spe­ci­a­li­za­cí, rekva­li­fi­ka­ce tu však není zase až tak obtíž­ná, neboť zde exis­tu­je jis­tý uni­ver­zál­ní výcvik (prak­tic­ky všich­ni absol­vu­jí povin­nou ZŠ - umí tak číst, dnes jsou i počí­ta­čo­vě gra­mot­ní, apod.). Lidé zde pro­chá­ze­jí čás­tí stan­dar­di­zo­va­né­ho nespe­ci­a­li­zo­va­né­ho škol­ní­ho výcvi­ku, jehož výsled­kem je obec­ná gra­mot­nost. Následkem toho, je v prů­mys­lo­vé spo­leč­nos­ti sku­teč­ně vel­mi málo doo­prav­dy nena­hra­di­tel­ných lidí (a nega­tiv­ním jevem je pak to, čemu říká­me „diplo­mo­vá nemoc“).

Vznik prů­mys­lo­vé spo­leč­nos­ti byl zásad­ní v celo­svě­to­vém měřít­ku. Západní Evropa totiž svo­jí for­mou kolo­ni­za­ce ovlád­la takřka celý svět, jed­na­lo se o stá­ty ani ne tak ori­en­to­va­né na vojen­ství, ale zejmé­na na prů­my­sl...

Gellner si vší­má i důle­ži­tos­ti jazy­ka pro národ, kde je však dost důle­ži­tá kul­tur­ní slož­ka, neboť leckte­ré slo­van­ské jazy­ky jsou navzá­jem méně roz­díl­né, než napří­klad růz­né dia­lek­ty v rám­ci uni­tár­ní­ho jazy­ka (napří­klad arabšti­ny), rov­něž tako­vý skot­ský naci­o­na­lis­mus prak­tic­ky zce­la igno­ru­je jazy­ko­vou část. Gellner tedy opět tvr­dí, že naci­o­na­lis­mus roz­hod­ně není pro­bu­ze­ní něja­ké sta­ré, dří­ma­jí­cí síly, ale jed­ná se o důsle­dek nové podo­by spo­le­čen­ské orga­ni­za­ce, kte­rá jen nějak pře­tvá­ří pře­de­šlé kul­tu­ry. Je to naci­o­na­lis­mus, kte­rý plo­dí náro­dy. Namísto slo­ži­tých lido­vých kul­tur naci­o­na­lis­mus při­ná­ší ano­nym­ní spo­leč­nost jed­not­né kul­tu­ry, což je čas­to opak toho, čemu někte­ří zapá­le­ní naci­o­na­lis­té věří :-).

Velmi zají­ma­vá část je ta věnu­jí­cí se ent­ro­pii a pro­ti ent­ro­pic­kým zna­kům ve spo­leč­nos­ti. V ide­ál­ní prů­mys­lo­vé spo­leč­nos­ti se do funk­cí vyzdvi­hu­jí schop­ní, fle­xi­bil­ní a kom­pe­tent­ní jedin­ci, kte­ří netr­pí pře­hna­nou loa­ja­li­tou vůči pod­sku­pi­nám (pří­buz­ní, přá­te­lé) ve svém zaměst­ná­ní. Může se ale i stát, že někdo na zákla­dě napří­klad své­ho nábo­žen­ské­ho pře­svěd­če­ní, bar­vou pokož­ky, apod. je toho­to pro­ce­su - navzdo­ry své schop­nos­ti - vyřa­zo­ván. To jsou prá­vě ony pro­ti ent­ro­pic­ké zna­ky.

Gellner ve své kni­ze dělí naci­o­na­lis­mus na 3 sku­pi­ny:

1) Klasický Habsburský: k vyso­ké kul­tu­ře mají výhrad­ní pří­stup drži­te­lé moci. Bezmocným chy­bí pří­stup ke vzdě­lá­ní. Bezmocní mají „vzpo­mín­ku“ na jejich dří­ve exis­tu­jí­cí stát­ní útvar. V tom­to smě­ru pra­cu­jí jejich budi­te­lé a pokud se naskyt­nou pod­mín­ky, vytvo­ří vlast­ní stát. Jedná se o naci­o­na­lis­mus východ­ní.

2) Sjednocovací naci­o­na­lismy deva­te­nác­té­ho sto­le­tí: jed­ná se napří­klad o Německo a Itálii, je zde malý podíl na moci (viz roz­dro­be­né Německo), ale záro­veň vel­ká úro­veň vzdě­lá­ní, chy­bí zde tak poli­tic­ké zastře­še­ní kul­tu­ry. Tento naci­o­na­lis­mus je ozna­čo­ván jako naci­o­na­lis­mus západ­ní a pod­le Gellnera je zde o pozná­ní méně nut­nos­ti k nási­lí a vyhá­ně­ní jiných sku­pin oby­va­tel.

3) Nacionalismus v diaspo­ře: Izrael, měst­ské oby­va­tel­stvo (Židé z Evropy) se vra­cí na ven­kov (Izrael), jed­ná se do jis­té míry o obrá­ce­ný vývoj než u kla­sic­ké­ho habsbur­ské­ho naci­o­na­lis­mu. Výsledkem pak může být půso­be­ní soci­a­lis­tic­ké ide­o­lo­gii (kibuc, apod..)

Gellner razí myš­len­ku, že o naci­o­na­lis­mu se mno­ho nena­u­čí­me, pokud bude­me stu­do­vat myš­len­ky naci­o­na­lis­tů. Klíčová myš­len­ka vět­ši­ny naci­o­na­lis­mů je vel­mi pros­tá, dokon­ce až nato­lik, že vyvo­lá­vá domněn­ku, že naci­o­na­lis­mus je cosi při­ro­ze­né­ho. Gellner ale uzná­vá exis­ten­ci pra­dáv­né­ho patri­o­tis­mu a tvr­dí, že naci­o­na­lis­mus je urči­tý druh patri­o­tis­mu za urči­tých pod­mí­nek.

Jako mno­ho podob­ných vědec­kých pra­cí, je i tato kni­ha kni­hou, kte­rá vzbu­di­la (a asi i stá­le vzbu­zu­je roz­sáh­lou pole­mi­ku). Nemusíme nut­ně se vším sou­hla­sit, ale Gellnerově kni­ze roz­hod­ně nelze upřít pod­nět­nost mno­ha myš­le­nek o naší minu­los­ti i sou­čas­nos­ti (a snad i budouc­nos­ti).


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Frank Schätzing - Breaking News6. ledna 2016 Frank Schätzing - Breaking News Další pořádná bichle z dílny Franka Schätzinga je na světě. Autor, který rozhodně nemá problém naplnit požadovaný počet slov, se po nějakém čase vrací na tuzemský knižní trh s novinkou […]
  • Kočičí omalovánky - Yulia Mamonová3. dubna 2016 Kočičí omalovánky - Yulia Mamonová Mňauu, s tímto typickým zvukem vpadnou kočky do vašich životů a převrátí ho naruby, což potěší především příznivce těchto kočkovitých šelem. Po moudrých sovách s vševědoucíma očima […]
  • Zuzana Pospíšilová: Kouzelné vánoční sny8. listopadu 2015 Zuzana Pospíšilová: Kouzelné vánoční sny „Někdy se lidem přihodí něco, o čem se jim ani nezdálo“ a „Ten, kdo radost rozdává, ten ji také dostává“ jsou motta Zuzany Pospíšilové, ostravské autorky více jak osmdesátky dětských knih. […]
  • Milan Mikuláštík: Manažerská psychologie24. září 2015 Milan Mikuláštík: Manažerská psychologie Povýšili vás nebo jste úspěšným řídícím pracovníkem firmy delší dobu, ale chcete na sobě stále pracovat? Nebo jste manažerem, ale zdá se vám, že se motáte v kruhu, byť máte ke své práci ty […]
  • Každá bolest má svou příčinu aneb nelze oddělovat duši od těla4. listopadu 2019 Každá bolest má svou příčinu aneb nelze oddělovat duši od těla Každý určitě zažil nějakou bolest. Často se ptáme, proč nás něco bolí, i když cvičíme. Proč nás někdy bolí všechno a někdy jsme naprosto v pohodě? Může nepohodlí v těle souviset s naším […]
  • RECENZE: Dívka, již jsi tu zanechal8. prosince 2015 RECENZE: Dívka, již jsi tu zanechal Britská spisovatelka Jojo Moyesová přichází s dalším románem, a to Dívkou, již jsi tu zanechal. Na úvod něco o ději – roku 1916 je nucen francouzský malíř Édouard Lefevre opustit svou […]
  • Vánoční nadílka pohádek - příběhy pro adventní čas4. listopadu 2019 Vánoční nadílka pohádek - příběhy pro adventní čas Víte, že dárky mohou slušně pohádat a přitom nemusí přijít vůbec Nový rok? Viděli jste někdy slepici lyžovat? A může se topení uložit k zimnímu spánku? Pojďte se na to se mnou společně […]
  • E. G. Bulwer-Lytton - Poslední dny Pompejí16. listopadu 2019 E. G. Bulwer-Lytton - Poslední dny Pompejí Knihy Poslední dny Pompejí patří mezi ty publikace, které jsou dostatečně známy, ale ne každý je skutečně četl. Já jsem na onu knihu narazil při jednom z nájezdů na antikvariáty a výměnou […]
  • Anselm Grün: Jak překonávat konflikty9. listopadu 2015 Anselm Grün: Jak překonávat konflikty Sedmdesátiletý německý katolický kněz Anselm Grün má na kontě další publikaci, přeloženou do češtiny. Benediktinský mnich, ekonom, filosof, teolog, ekonom opatství Münsterschwarzach je […]
  • Šárka Zmátlíková: Kárová dáma7. prosince 2015 Šárka Zmátlíková: Kárová dáma Máte rádi záhady? Takové ty záhady, kdy vás autor donutí knížku přečíst celou, jinak se nedozvíte pravdu? Pokud ano, tak vás zajisté zaujme nová knížka Kárová dáma, od spisovatelky Šárky […]