Kritiky.cz > Recenze knih > Arnošt Gellner - Národy a nacionalismus

Arnošt Gellner - Národy a nacionalismus

Jen málo čes­kých spo­le­čen­ských věd­ců dosáh­ne celo­svě­to­vé­ho význa­mu a popu­la­ri­ty. Gellner mezi tu malou sku­pin­ku urči­tě pat­ří (a ponech­me, pro­sím, stra­nou jeho kom­pli­ko­va­né „češ­ství“.

Gellnerova patr­ně nej­slav­něj­ší pub­li­ka­ce „Národy a naci­o­na­lis­mus“ pochá­zí z roku 1983 a jed­ná se o kni­hu, kte­rou beze­spo­ru mno­ho lidí vel­mi dob­ře zná navzdo­ry tomu, že by ji i (celou) čet­lo.

A je to také kni­ha, kte­rá byla už dlou­hou dobu na mém sezna­mu „k pře­čte­ní“.

Snad až pří­liš dlou­ho :).

Hned na začát­ku Gellner vyme­zu­je základ­ní ter­mi­no­lo­gii, defi­nu­je naci­o­na­lis­mus jako poža­da­vek na sho­du poli­tic­ké a národ­ní jed­not­ky. Gellner si ale uvě­do­mu­je, že počet mož­ných náro­dů dale­ko pře­vy­šu­je počet živo­ta­schop­ných stá­tů v našem svě­tě. V úvo­du se sna­ží i o obtíž­nou defi­ni­ci ter­mí­nu „národ“, uvá­dí dvě nej­čas­těj­ší vysvět­le­ní, a to pod­le kul­tur­ní defi­ni­ce (lidé pat­ří­cí ke stej­né­mu náro­du sdí­le­jí stej­nou kul­tu­ru v antro­po­lo­gic­kém slo­va smys­lu) a pod­le defi­ni­ce volun­ta­ris­tic­ké (lidé pat­ří ke stej­né­mu náro­du, když uzna­jí, že k němu pat­ří :-)). Buď jak buď, v obou mož­ných pří­pa­dech z toho ply­ne, že náro­dy jsou plo­dy lid­ských pře­svěd­če­ní.

Samotný vznik náro­da kla­de Gellner na pome­zí dvou důle­ži­tých etap vývo­je lid­ské spo­leč­nos­ti, a to mezi agrár­ní a prů­mys­lo­vý věk. Na člo­vě­ka v agrár­ním věku půso­bí vyso­ká kul­tu­ra vel­mi selek­tiv­ně, je to bytost, kte­rá povin­nos­ti k rodi­ně kla­de nad náro­ky povin­nos­tí k povo­lá­ní, zaměst­ná­ní jsou zde čas­to dědič­ná, apod. Člověk prů­mys­lo­vý je v tom­to smys­lu pra­vým opa­kem toho z obdo­bí agrár­ní­ho. Právě v prů­mys­lo­vé spo­leč­nos­ti ros­te počet pra­cov­ních spe­ci­a­li­za­cí, rekva­li­fi­ka­ce tu však není zase až tak obtíž­ná, neboť zde exis­tu­je jis­tý uni­ver­zál­ní výcvik (prak­tic­ky všich­ni absol­vu­jí povin­nou ZŠ - umí tak číst, dnes jsou i počí­ta­čo­vě gra­mot­ní, apod.). Lidé zde pro­chá­ze­jí čás­tí stan­dar­di­zo­va­né­ho nespe­ci­a­li­zo­va­né­ho škol­ní­ho výcvi­ku, jehož výsled­kem je obec­ná gra­mot­nost. Následkem toho, je v prů­mys­lo­vé spo­leč­nos­ti sku­teč­ně vel­mi málo doo­prav­dy nena­hra­di­tel­ných lidí (a nega­tiv­ním jevem je pak to, čemu říká­me „diplo­mo­vá nemoc“).

Vznik prů­mys­lo­vé spo­leč­nos­ti byl zásad­ní v celo­svě­to­vém měřít­ku. Západní Evropa totiž svo­jí for­mou kolo­ni­za­ce ovlád­la takřka celý svět, jed­na­lo se o stá­ty ani ne tak ori­en­to­va­né na vojen­ství, ale zejmé­na na prů­my­sl...

Gellner si vší­má i důle­ži­tos­ti jazy­ka pro národ, kde je však dost důle­ži­tá kul­tur­ní slož­ka, neboť leckte­ré slo­van­ské jazy­ky jsou navzá­jem méně roz­díl­né, než napří­klad růz­né dia­lek­ty v rám­ci uni­tár­ní­ho jazy­ka (napří­klad arabšti­ny), rov­něž tako­vý skot­ský naci­o­na­lis­mus prak­tic­ky zce­la igno­ru­je jazy­ko­vou část. Gellner tedy opět tvr­dí, že naci­o­na­lis­mus roz­hod­ně není pro­bu­ze­ní něja­ké sta­ré, dří­ma­jí­cí síly, ale jed­ná se o důsle­dek nové podo­by spo­le­čen­ské orga­ni­za­ce, kte­rá jen nějak pře­tvá­ří pře­de­šlé kul­tu­ry. Je to naci­o­na­lis­mus, kte­rý plo­dí náro­dy. Namísto slo­ži­tých lido­vých kul­tur naci­o­na­lis­mus při­ná­ší ano­nym­ní spo­leč­nost jed­not­né kul­tu­ry, což je čas­to opak toho, čemu někte­ří zapá­le­ní naci­o­na­lis­té věří :-).

Velmi zají­ma­vá část je ta věnu­jí­cí se ent­ro­pii a pro­ti ent­ro­pic­kým zna­kům ve spo­leč­nos­ti. V ide­ál­ní prů­mys­lo­vé spo­leč­nos­ti se do funk­cí vyzdvi­hu­jí schop­ní, fle­xi­bil­ní a kom­pe­tent­ní jedin­ci, kte­ří netr­pí pře­hna­nou loa­ja­li­tou vůči pod­sku­pi­nám (pří­buz­ní, přá­te­lé) ve svém zaměst­ná­ní. Může se ale i stát, že někdo na zákla­dě napří­klad své­ho nábo­žen­ské­ho pře­svěd­če­ní, bar­vou pokož­ky, apod. je toho­to pro­ce­su - navzdo­ry své schop­nos­ti - vyřa­zo­ván. To jsou prá­vě ony pro­ti ent­ro­pic­ké zna­ky.

Gellner ve své kni­ze dělí naci­o­na­lis­mus na 3 sku­pi­ny:

1) Klasický Habsburský: k vyso­ké kul­tu­ře mají výhrad­ní pří­stup drži­te­lé moci. Bezmocným chy­bí pří­stup ke vzdě­lá­ní. Bezmocní mají „vzpo­mín­ku“ na jejich dří­ve exis­tu­jí­cí stát­ní útvar. V tom­to smě­ru pra­cu­jí jejich budi­te­lé a pokud se naskyt­nou pod­mín­ky, vytvo­ří vlast­ní stát. Jedná se o naci­o­na­lis­mus východ­ní.

2) Sjednocovací naci­o­na­lismy deva­te­nác­té­ho sto­le­tí: jed­ná se napří­klad o Německo a Itálii, je zde malý podíl na moci (viz roz­dro­be­né Německo), ale záro­veň vel­ká úro­veň vzdě­lá­ní, chy­bí zde tak poli­tic­ké zastře­še­ní kul­tu­ry. Tento naci­o­na­lis­mus je ozna­čo­ván jako naci­o­na­lis­mus západ­ní a pod­le Gellnera je zde o pozná­ní méně nut­nos­ti k nási­lí a vyhá­ně­ní jiných sku­pin oby­va­tel.

3) Nacionalismus v diaspo­ře: Izrael, měst­ské oby­va­tel­stvo (Židé z Evropy) se vra­cí na ven­kov (Izrael), jed­ná se do jis­té míry o obrá­ce­ný vývoj než u kla­sic­ké­ho habsbur­ské­ho naci­o­na­lis­mu. Výsledkem pak může být půso­be­ní soci­a­lis­tic­ké ide­o­lo­gii (kibuc, apod..)

Gellner razí myš­len­ku, že o naci­o­na­lis­mu se mno­ho nena­u­čí­me, pokud bude­me stu­do­vat myš­len­ky naci­o­na­lis­tů. Klíčová myš­len­ka vět­ši­ny naci­o­na­lis­mů je vel­mi pros­tá, dokon­ce až nato­lik, že vyvo­lá­vá domněn­ku, že naci­o­na­lis­mus je cosi při­ro­ze­né­ho. Gellner ale uzná­vá exis­ten­ci pra­dáv­né­ho patri­o­tis­mu a tvr­dí, že naci­o­na­lis­mus je urči­tý druh patri­o­tis­mu za urči­tých pod­mí­nek.

Jako mno­ho podob­ných vědec­kých pra­cí, je i tato kni­ha kni­hou, kte­rá vzbu­di­la (a asi i stá­le vzbu­zu­je roz­sáh­lou pole­mi­ku). Nemusíme nut­ně se vším sou­hla­sit, ale Gellnerově kni­ze roz­hod­ně nelze upřít pod­nět­nost mno­ha myš­le­nek o naší minu­los­ti i sou­čas­nos­ti (a snad i budouc­nos­ti).

  • Frank Schätzing - Breaking News6. ledna 2016 Frank Schätzing - Breaking News Další pořádná bichle z dílny Franka Schätzinga je na světě. Autor, který rozhodně nemá problém naplnit požadovaný počet slov, se po nějakém čase vrací na tuzemský knižní trh s novinkou […] Posted in Recenze knih
  • Upečeno s láskou - kváskový chléb a pečivo9. srpna 2020 Upečeno s láskou - kváskový chléb a pečivo Máte rádi kváskový chléb? Milujete jeho nádhernou vůni a podmanivou chuť? Chcete se naučit upéct ten nejlepší? Autorky knihy Upečeno s láskou Iva Trhoňová a Ludmila Gottwaldová vás to […] Posted in Recenze knih
  • P. K. Dick - Svět, který stvořil Jones14. dubna 2020 P. K. Dick - Svět, který stvořil Jones P. K. Dick patří mezi mé oblíbené spisovatele (již jsem zde něco psal o jeho slavné knize Ubik), takže když mé oči spatřily na prodejním pultě knihu "Svět, který stvořil Jones" ve […] Posted in Recenze knih
  • Kočičí omalovánky - Yulia Mamonová3. dubna 2016 Kočičí omalovánky - Yulia Mamonová Mňauu, s tímto typickým zvukem vpadnou kočky do vašich životů a převrátí ho naruby, což potěší především příznivce těchto kočkovitých šelem. Po moudrých sovách s vševědoucíma očima […] Posted in Recenze knih
  • CELOTÁBOROVÉ HRY4. prosince 2017 CELOTÁBOROVÉ HRY Doba, kdy program na dětských táborech byl tvořen systémem“zabavit děti v oddílech“ a „občas se sejít při celotáborové akci jako je sportovní odpoledne nebo táborák“, je už dávno pryč. […] Posted in Recenze knih
  • Zuzana Pospíšilová: Kouzelné vánoční sny8. listopadu 2015 Zuzana Pospíšilová: Kouzelné vánoční sny „Někdy se lidem přihodí něco, o čem se jim ani nezdálo“ a „Ten, kdo radost rozdává, ten ji také dostává“ jsou motta Zuzany Pospíšilové, ostravské autorky více jak osmdesátky dětských knih. […] Posted in Recenze knih
  • Nejznámější přísloví - edice Čteme s obrázky6. ledna 2020 Nejznámější přísloví - edice Čteme s obrázky Jako malá holka si pamatuji, když moje babička používala různá přísloví, pranostiky a lidová moudra. Moc ráda na to vzpomínám. Byla to krásná doba. Nebyly žádné převratné technologie jako […] Posted in Recenze knih
  • John Steinbeck - Měsíc zapadá14. ledna 2020 John Steinbeck - Měsíc zapadá Tak jsem se dostal k četbě Vánočního dárku, neb jsem byl celý rok hodný, takže bylo co čísti.Steinbecka jistě zná každý člověk, který o sobě může prohlásit, že rád čte (knihy). Jeho […] Posted in Recenze knih
  • Milan Mikuláštík: Manažerská psychologie24. září 2015 Milan Mikuláštík: Manažerská psychologie Povýšili vás nebo jste úspěšným řídícím pracovníkem firmy delší dobu, ale chcete na sobě stále pracovat? Nebo jste manažerem, ale zdá se vám, že se motáte v kruhu, byť máte ke své práci ty […] Posted in Recenze knih
  • Každá bolest má svou příčinu aneb nelze oddělovat duši od těla4. listopadu 2019 Každá bolest má svou příčinu aneb nelze oddělovat duši od těla Každý určitě zažil nějakou bolest. Často se ptáme, proč nás něco bolí, i když cvičíme. Proč nás někdy bolí všechno a někdy jsme naprosto v pohodě? Může nepohodlí v těle souviset s naším […] Posted in Recenze knih

Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...
WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com