(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Archa knih od autora Jana Tománka je silným a nezapomenutelným příběhem, který vás donutí zamyslet se nad svým dosavadním životem. V člověku pak pomalu a jistě začínají hlodat myšlenky, co tam v hloubi duše už určitě byly, ale na které se neodvážil ani pomyslet. Otázky, jež chtějí poznat skutečné a nezfalšované odpovědi.
Samotný příběh se odehrává v prostředí malinkaté vesnice, kde se zdá, že všechno plyne poklidným a stereotypním životem, kde každý ví, kde má své vlastní místo, a co musí každý den udělat. Jedna malá komunita žijící v souladu s přírodou tak, jak kdysi žili naši předkové. Vesnice obklopená vysokými hradbami a obrovskou vstupní branou ochraňující je před tím „zlem“ číhajícím tam venku.
Ve vesnici každý s Bohem usínal a s ním se i probouzel do každodenní práce. Všechno patřilo všem, všichni měli stejně a nikdo neměl před druhým tajnosti. Všichni byli jako rodina a rodina si důvěřuje, drží při sobě a nikdy se nezradí. Ovšem zdání klame a realita je úplně jiná! Vždy se ve společnosti najde alespoň jeden manipulátor, který zotročí dav na svou stranu, a ani v této maličké vísce tomu nebylo jinak.
Při čtení knihy určitě každého pozorného čtenáře napadne, proč ve vesnici kromě „Otce“ nejsou žádní staří lidé... Proč všichni „nejstarší“ byli zhruba stejně staří a nad nimi byl pouze o celou generaci starší „Otec“, a pak ještě starý Tomša bydlící mimo vesnici, sám uprostřed lesů v hájence? Nikdo další tu nikdy nebyl, a ani sem nikdy nezabloudil. Proč? Kam všichni ti lidé zmizeli? Co se s nimi stalo?...
Hlavní postavou celého příběhu je mladík jménem Jenda, který miluje čtení knih. Ne nadarmo se říká, že z dítěte, co čte, bude jednou dospělý, který přemýšlí. Ovšem někdy není žádoucí pokládat ony „nepříjemné“ otázky, díky nímž může dojít k „zakázané“ pravdě a konečně prozřít. Ani Jenda není výjimkou, i on sám přijde na to, že ne všichni mají v životě stejné cíle, sny, a už vůbec ne cesty, kterými ke snům putují.
Ústředním motivem celého příběhu jsou nejen knihy, ale hlavně pravda ukrytá mezi řádkami, kterou může nalézt pouze vnímavý a pozorný čtenář. Úžasný je pohled na dvě různé knihovny, jakožto pohled do dvou různých a tolik odlišných světů. V knihovně „Otce“ se nacházely pečlivě vybrané svazky, ohromná záplava příběhů a světů, jejímž jediným cílem bylo zamlžit pravdu o skutečném životě tam venku.
Ovšem souhra okolností a událostí přihrála do cesty hlavnímu hrdinovi, i když jen na kratičkou chvíli, „zakázanou“ knihovnu. Obrovské množství knih, tak moc odlišných od těch Otcových. S těmito novými se Jenda ocitl ve zvláštním novém světě, kde hltal jednu zakázanou knihu za druhou, a postupně otevíral oči a zjišťoval, že svět není takový, jaký zná, a jak mu jej sám Otec předkládá.
Tyto knihy najednou nekončily vůbec dobře a byly navíc depresivní. Skutečná archa knih, která na svých policích nesla skutečnou pravdu ukrytou mezi řádky a je jen na lidech, zda ji jednoho dne nechají „potopit“, než aby spolu s její pomocí prozřeli a objevili skutečnou pravdu tam venku. Díky těmto „jiným knihám“ si Jenda začal více všímat věcí, které dříve neviděl, zdolávat svůj vlastní strach z věcí neznámých, překonávat sebe sama, pokládat si nevyřčené otázky a hledat na ně odpovědi.
A pak se objevila ona - naděje! Bohužel i někdy poslední kapička naděje se rozplyne a pošlape, ostatně Jenda by o tom mohl vyprávět své. Venku byla pravda - čistá a ryzí, a tak se musela zničit. Musela být pošlapána, aby mohli lidé dál v klidu žít své primitivní životy. Někdy je prostě pohodlnější a jednodušší zavřít oči a dělat, že nic nevidíte, možná i ze strachu a z vlastní pohodlnosti.
Stejně jako Tomša, tak i Jenda v závěru knihy dochází k poznání, že „Lidé byli a jsou stejní, i přes rozdílnou kulturu a výchovu. Moc dobře jsem věděl že to, čeho bychom se měli obávat, je někde úplně jinde. To zlo bylo totiž vždycky jen v nás samotných. Nejhorší pravda je taková, se kterou nemůžeš nic dělat. Ta jen tíží a bolí. Nevědomost je síla.“
Archu knih jsem doslova přečetla jedním dechem za jeden jediný večer. Dokonale mě vtáhla do děje a jako správně napsaná kniha mi tak trochu vsadila i brouka do hlavy. Určitě je to nadčasová kniha, u které je jedno, jestli se čte právě dnes nebo se naopak bude číst za sto let, své poselství si ponese dál - napříč našimi generacemi. Je to dost smutné, ale my lidé jsme stále stejní, nepoučitelní, a stále opakujeme ty stejné chyby pořád dokola....
Knihu vřele doporučuji přečíst si všem, protože z těch řádků vás bude doslova mrazit v zádech, neboť je tak blízká tomu, co už více jak dva roky nedobrovolně prožíváme na vlastní kůži..... kdo bude číst mezi řádky, určitě pochopí....
- Archa knih: Skutečná pravda se skrývá mezi řádky...
- Napsal: Jan Tománek
- Vydalo nakladatelství XYZ v Praze roku 2021
- Vydání první
- Praha 2021
- Počet stran: 277
- ISBN: 978-80-7683-002-8
Foto: Nakladatelství XYZ & Andrea Bátovská
Nejnovější komentáře