Kritiky.cz > Filmové recenze > Anthropoid (2016)

Anthropoid (2016)

Antro

Přiznám se, že his­to­ric­ké obdo­bí Protektorátu Čechy a Morava a jeho násled­ná podo­ba tzv. „regu­lo­va­né demo­kra­cie“ v letech 1945 - 48 pat­ří mezi ta his­to­ric­ká obdo­bí, kte­rá mě zají­ma­jí asi nej­ví­ce, což mimo jiné zna­me­ná, že k nim mám rela­tiv­ně dost načte­no (Padevětem počí­na­je a Peškem i Čvančarou kon­če) a jsem také vel­mi rád za jaká­ko­li fil­mo­vá či dra­ma­tic­ká díla z toho­to obdo­bí. Na Anthropoid Seana Ellise (reži­sé­ra fil­mu Metro Manila) jsem se tedy pocho­pi­tel­ně těšil.

O ope­ra­ci Anthropoid už bylo nato­če­no fil­mů hned něko­lik, ale s výjim­kou skvě­lé­ho Sequensova Atentátu z roku 1964 (dodnes pova­žu­ji už jen samot­ný vznik fil­mu v té době za tako­vý malý zázrak) se jed­ná o „solid­ní“ sláta­ni­ny. Z brit­ské­ho poči­nu Anthropoid jsem měl tedy poměr­ně logic­ké oba­vy. Ono se to našin­ci mož­ná ani tak nezdá, ale pově­do­mí o této diverz­ní akci z doby dru­hé svě­to­vé vál­ky je v zahra­ni­čí poměr­ně malé a šir­ší veřej­nost o tom tře­ba vůbec neví. Nebude film podá­ván pří­liš polo­pa­tic­ky se sna­hou zasáh­nout co nej­šir­ší okruh poten­ci­ál­ních divá­ků na úkor své věro­ho­do­sti?

Naštěstí ne.

Sean Ellis se o téma­tu sám dozvě­děl někdy oko­lo roku 2000, pří­běh jej fas­ci­no­val (před­sta­vu­ji si, že asi podob­ně jako auto­ra HHHH Bineta) a pře­kva­pi­lo jej, že mimo býva­lé Československo je znám asi jen hrst­ce fanouš­ků mili­ta­ry a věcí s tím sou­vi­se­jí­cích. Rozhodnutí něco podob­né­ho nato­čit padlo tedy někdy v té době. Během pat­nác­ti let Ellis shro­maž­ďo­val mate­ri­ál, piplal s Anthony Frewinem scé­nář a vůbec dělal tako­vé ty věci, kte­ré vedou k dlou­ho při­pra­vo­va­né­mu fil­mo­vé­mu pro­jek­tu. Čas to roz­hod­ně nebyl mar­ně strá­ve­ný, na sním­ku je totiž vidět, že tvůr­ci se v situ­a­ci ori­en­tu­jí a ví co a jak se sta­lo. Občas (mož­ná snad dokon­ce by šlo pou­žít výraz „rela­tiv­ně čas­to“) si pomá­ha­jí dra­ma­tic­ký­mi zkrat­ka­mi, slou­čí více postav do jed­né, apod., což může skal­ní fanouš­ky asi i naštvat, nicmé­ně můj pohled je tako­vý, že poku­sit se o maxi­mál­ně věro­hod­nou dra­ma­tic­kou rekon­struk­ci by zna­me­na­lo film natáh­nout na 5 hodin a prak­tic­ky jej pro neza­svě­ce­né totál­ně zne­pře­hled­nit. Ne, od toho jsou jiné plat­for­my (odbor­ná i popu­lár­ně nauč­ná lite­ra­tu­ra a fil­mo­vé doku­men­ty). Je to jako stě­žo­vat si na obra­zy S. Dalího, že nejsou moc rea­lis­tic­ké.

Ano, při­znám se, že někte­ré zkrat­ky a úpra­vy minu­los­ti mě tro­chu zasko­či­ly. Třeba úvod­ní scé­na s haj­ným je pod­le mě nato­če­ná vel­mi dob­ře, jen v his­to­rii nemá žád­nou opo­ru a může tak házet špí­nu na haj­né­ho Aloise Šmejkala (vál­ku pře­žil), kte­rý byl prv­ním důle­ži­tým kon­tak­tem para­šu­tis­tů. Filmově to ale fil­mo­vě fun­gu­je napros­to skvě­le a já ze scé­ny pří­mu čtu záměr auto­rů zpro­střed­ko­vat divá­kům para­no­id­ní atmo­sfé­ru roku 1941, kdy kaž­dý může být uda­vač a niko­mu není rad­no věřit.

Jinak je začá­tek lehce roz­pa­či­tý, pro čes­ké­ho divá­ka i mís­ty nechtě­ně vtip­ný (i kdy mož­ná i chtě­ně, např. pes jme­nu­jí­cí se Beneš doká­zal roze­smát celý kinosál), pro­to­že - jeli­kož je film brit­ský - se v něm hovo­ří ang­lic­ky (ok, občas němec­ky a tu a tam pro­blesk­ne čes­ké slův­ko), což pla­tí i pro čes­ký „ánsám­bl“ (Budař, Mihulová,...), kte­ří mají roz­to­mi­lý pří­zvuk. Bohužel onen roz­to­mi­lý pří­zvuk mají i brit­ští her­ci (asi sna­ha tvůr­ců o to poznat kdo je z jaké země), když tedy Kubiš (Jamie Dornan) tvr­dí, že je Moravy, tak si u toho málem ukous­ne jazyk. Legrace tam, kde by být nemě­la.
Ale to se také dá pře­žít a poměr­ně brzy si na to zvyk­nout.

Co mi ale vadi­lo z jazy­ko­vé­ho kout­ku asi nej­ví­ce, to bylo oslo­vo­vá­ní para­šu­tis­tů mezi sebou pří­jem­ní­mi (Opálko, pojď sem, Bublíku, ty pojď tam,....). To zně­lo dost div­ně a umě­le. Chápu, vojá­ci, ale stej­ně.
Ale i to se dá zvlád­nout a po chví­li to už vůbec neva­dí.
Sean Ellis totiž umí točit fil­my zatra­ce­ně dob­ře a na pří­pa­du váleč­né­ho Anthropoidu to jen opě­tov­ně doka­zu­je.

Výběr her­ců se také pove­dl. Dornan při­lá­kal vel­ké množ­ství fany­nek, kte­ré by o podob­nou téma­ti­ku asi jevi­ly zájem jen zce­la okra­jo­vě, Murphy (Gabčík) při­dal zku­še­né a kva­lit­ní herec­tví a na plát­ně je ze všech her­ců asi nej­vý­raz­něj­ší a trouf­nu si říci, že i nej­lep­ší. Trochu hor­ší to je s cha­rak­te­ry postav, kte­ré opět moc neko­re­spon­du­jí s rea­li­tou. Gabčík roz­hod­ně nebyl tako­vý „zasmu­ši­lý killer“, dobo­vé doku­men­ty jej cha­rak­te­ri­zu­jí jako vese­lé­ho člo­vě­ka, kte­ré­mu žád­ná zába­va neby­la cizí, ale kte­rý záro­veň doká­zal fun­g­vat takří­kaj­cí „bez ner­vů“. Přiznávám však, že Murphyho Gabčík se mi i navzdo­ry této odliš­nos­ti hod­ně líbil.

Fílm je v pod­sta­tě celý o Gabčíkovi s Kubišem. Nacisté samot­ní se zde obje­vu­jí jen okra­jo­vě a Heydrich jen v dobo­vém zábě­ru při úvo­du fil­mu a pak na nás jeho přís­ný pro­fil vykouk­ne až ve scé­ně aten­tá­tu. Někomu to mož­ná může vadit, nicmé­ně i to je jis­tě autor­ský záměr, kon­cen­t­ro­vat se jen na jed­nu stra­nu, akcen­to­vat emo­ce (což se daří, Murphy i Dornan spo­lu na plát­ně fun­gu­jí na jed­nič­ku) obou para­šu­tis­tů a podat pří­běh z jejich úhlu pohle­du.

A dál, co napsat dál?

Příběh je znám (v čes­ko­slo­ven­ském pro­stře­dí) hod­ně dob­ře, ale četl jsem něja­ké reak­ce zahra­nič­ních divá­ků, kte­ří jím byli pří­mo šoko­vá­ní (asi čeka­li něja­kou „holy­wůd­skou“ ces­tič­ku a šťast­ný konec). Ne, film roz­hod­ně není pate­tic­ký a nehra­je si na něja­kou osla­vu vál­ky a pře­hna­né­ho hrdin­stvů jako z mra­mo­ru. Postavy jsou civil­ní, mají strach, uží­va­jí si své­ho živo­ta dokud to jen jde, mají emo­ce. Patos tu nemá mís­to, i když jsem zasle­chl i názor, že zvo­lá­ní „my se nevzdá­me, jsme Češi“ (což je para­dox­ní, pro­to­že jej z kryp­ty kři­če­li tři Moravané a jeden Slovák) je přespří­liš blbé a ve scé­ná­ři být nemě­lo. Chyba láv­ky, ona věta je reál­ná (mini­mál­ně ji potvr­zu­jí dobo­vé zprá­vy, např. ta od praž­ských hasi­čů).

Velmi se mi líbi­lo, že ve fil­mu bylo dob­ře akcen­to­vá­na role čes­ko­slo­ven­ské­ho domá­cí­ho odbo­je, bez kte­ré­ho by úspěš­né vyko­ná­ní akce asi neby­lo mož­né. I zde je samo­zřej­mě výčet pod­po­ro­va­te­lů okrouhnut na rodi­nu Moravcových a Zelenku-Hajského (plus vel­mi potě­ší zmí­ně­ní nesku­teč­ně důle­ži­té úlo­hy Františka Šafaříka jako infor­má­to­ra z Hradu), ale dá se to pocho­pit, ply­nu­los­ti fil­mu a pocho­pe­ní situ­a­ce to nebrá­ní.

Film tak v mých očích dopa­dl vel­mi dob­ře, malé muš­ky se dají pře­hléd­nout a ode­hnat líným máv­nu­tím ruky. Rovněž dou­fám, že brzy se roz­ply­ne i mýtus o tom, kterak Češi za vál­ky pro­ti nác­kům nic nedě­la­li. Není to prav­da, v pomě­ru k počtu oby­va­tel země byly ty ztrá­ty obrov­ské a prá­vě za tzv. „heyd­ri­chi­á­dy“ dosáh­ly své­ho smut­né­ho vrcho­lu.

P. S. A vel­ký palec naho­ru za ozvu­če­ní.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • Hellboy - Rasputin vrací úder…18. října 2019 Hellboy - Rasputin vrací úder… Comicsový svět má hodně zajímavých, lepší slovo je netradičních, hrdinů. Bytosti, které čtou mysl, létají vzduchem, ovládají počasí nebo dokáží manipulovat s elektrickou energií, vlastně […]
  • Bez vědomí - další hit HBO od Ivana Zachariáše13. listopadu 2019 Bez vědomí - další hit HBO od Ivana Zachariáše Seriál Bez vědomí bude mít premiéru 30 let od Sametové revoluce. Režisér Ivan Zachariáš nám tentokrát připravil seriál o roku 1989, kdy se po dlouhé době vrací do ČSSR houslistka Marie, […]
  • Tam kde končí "Jan Palach" pokračuje "Hořící keř"16. srpna 2018 Tam kde končí "Jan Palach" pokračuje "Hořící keř" Na Václavském náměstí před Národním muzeem si 16.ledna 1969 přinese kanistry s benzínem, poleje se a posléze i zapálí mladý muž. V šedém zimním dni tak zazáří „hořící keř“, který se snaží […]
  • Bez vědomí - (1. a 2. díl) - návrat Marie do ČSSR není až tak snadný!17. listopadu 2019 Bez vědomí - (1. a 2. díl) - návrat Marie do ČSSR není až tak snadný! První dva díly seriálu Bez vědomí šly dnes na HBO, tak trocha recenze neuškodí. Ivan Zachariáš patři mezi velkou budoucnost český režisérů. Jeho krátká mini série Pustina, kterou spolu […]
  • Bez vědomí17. listopadu 2019 Bez vědomí 1989. Sovětské impérium slábne. Marie a Viktor se po 12 letech vracejí z londýnského exilu do Prahy. Věří, že vítr změn začne brzy vát i tady. Jenže místo toho Viktor záhadně zmizí a Marie […]
  • Fair Play - Je tedy velmi dobrým filmem, který si zaslouží oprávněnou pozornost.24. února 2019 Fair Play - Je tedy velmi dobrým filmem, který si zaslouží oprávněnou pozornost. Je pravdou, že sportovních snímků v ČR (potažmo v Československu) zrovna moc nevzniklo, zejména ty věnované atletice (fotbal je zastoupen celkem slušně) jsou do počtu asi jako ony pověstné […]
  • Hořící keř (2013)12. března 2013 Hořící keř (2013) Polská režisérka Agnieszka Hollandová má k Praze jistě vřelý vztah, přibližně v době o které pojednává minisérie Hořící keř studovala na pražské FAMU, což v člověku jistě určité zážitky […]
  • Underworld: Krvavé války - 50 %7. prosince 2016 Underworld: Krvavé války - 50 % První příběh smrtonošky Seleny vznikl v roce 2003 a koncem letošního roku se tato zkušená bojovnice z tajemného světa upírů a Lykanů (vlkodlaků) vrací do kin. Po celá staletí se vede […]
  • Román pro muže, který nemůže18. srpna 2019 Román pro muže, který nemůže Šest let po Renčově filmové adaptaci Románu pro ženy přichází zopakovat komerční úspěch na plátnech kin další z úspěšných bestsellerů Michala Viewegha Román pro muže. Projekt, který si na […]
  • Zlatý podraz - Ve filmu ožívají kromě výborných sportovních úspěchů i obyčejné lidské osudy.25. října 2018 Zlatý podraz - Ve filmu ožívají kromě výborných sportovních úspěchů i obyčejné lidské osudy. Ve filmu „Zlatý podraz“  je zachycen osud mladého basketbalisty Františka, který trénuje  v průběhu  II. světové války pod vedením trenéra Valenty. Pro Františka je trenér velký životní […]