Anděl Páně 2 - Petronel s Uriášem jsou zpátky - Na konci prvního dne jsme si řekli: Jo, ono to půjde!“

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Co si říka­li Jiří Dvořák a Ivan Trojan, když se po jede­nác­ti letech sešli na pla­ce?

 „Když jsme se ved­le sebe s Ivanem posta­vi­li, já s těmi rohy a on v blond paru­ce, tak to bylo tako­vé deja vu, až jsme si říka­li, tady se někdo zbláz­nil… když nás po jede­nác­ti letech do toho takhle uvr­ta­li. Byl to zvlášt­ní pocit, ale ne nepří­jem­nej,“ vzpo­mí­ná herec Jiří Dvořák. „Začali jsme se doce­la těšit, a když byl prv­ní natá­če­cí den u kon­ce, tak jsme se na sebe tak podí­va­li a řek­li si: Jo, ono to půjde!“

Představitel věč­né­ho poku­ši­te­le Uriáše má také přes­nou cha­rak­te­ris­ti­ku vzá­jem­né­ho vzta­hu obou hlav­ních hrdi­nů: „Petronel a Uriáš jsou svým způ­so­bem jed­no tělo, jed­na duše - jing a jang, čer­ná -  bílá, já jsem čer­nej, Ivan je bílý, oni pros­tě tvo­ří tako­vý zvlášt­ní celek, tako­vé plus a mínus,“ říká Jiří Dvořák.

Jak se Uriáš  a Petronel pro­mě­ni­li za  jede­náct let, kte­ré uběh­ly od prá­ce na prv­ním fil­mu? „Já mys­lím, že nijak. To jsou bytos­ti nad­při­ro­ze­né, tak­že ty nestár­nou, to spíš se pro­mě­nil Dvořák a to tím způ­so­bem, že na něm hol­ky v mas­kér­ně musí déle pra­co­vat, pro­to­že ty vou­sy, kte­ré před jede­nác­ti lety byly čer­né, jsou teď šedi­vé. Jsme všich­ni o jede­náct let star­ší, ale co se týče cha­rak­te­ru, tak by tam nemě­la být žád­ná výrazná změ­na,“ říká Jiří Dvořák a Ivan Trojan při­dá­vá svůj pohled: „Petronel se nepro­mě­nil nijak zásad­ně, pořád je to troš­ku namyš­le­ný, pyš­ný anděl, kte­rý si mys­lí, že by měl být úpl­ně někde jin­de a že by měl dělat jinou prá­ci, než kte­rou dělá v nebi a z toho pak pra­me­ní urči­té kom­pli­ka­ce, kte­ré způ­so­bí­me s čer­tem pánu Bohu a ten nás sešle zpát­ky na zem. Napravovat to, co jsme způ­so­bi­li v nebi.“

Mají tyto pohád­ko­vě fil­mo­vé posta­vy pře­ce jenom něco spo­leč­né­ho s jejich lid­ský­mi před­sta­vi­te­li? Našel by Ivan Trojan něja­kou podob­nost s Petronelem?

„Já mys­lím, že tako­vé ty lid­ské strán­ky. Ivan Trojan je taky čás­teč­ně tako­vý mat­la, troš­ku v někte­rých věcech neprak­tic­ký. A občas je v něm něja­ká nepo­ko­ra, s tím se živo­tě taky potý­ká­me, i když to vím, že  by to tak nemě­lo být, ale někdy se sta­ne, že to nějak ulít­ne. Ale zase, když něco Ivan udě­lá špat­ně, tak si to uvě­do­mu­je, a to mys­lím taky máme spo­leč­né,  že nám to zas až tak lhos­tej­né není,  nechce­me, aby po nás zůsta­ly něja­ké krá­te­ry a nedo­ro­zu­mě­ní…“ vysvět­lu­je Ivan Trojan.

A co má Uriáš spo­leč­né­ho s Jiřím Dvořákem?

„Možná to, že Uriášovi se líbí hol­ky, což mně se taky líbí děv­ča­ta…“ smě­je se Jiří Dvořák a pro­zra­zu­je: „Ve fil­mu při­jde chví­le, kdy se troš­ku pře­ta­hu­jí o jed­nu krasavici….ale to uvi­dí­te…“ A pak dopl­ní ješ­tě jed­nu  lid­skou podob­nost:

„Taky si rád rejpnu do Ivana Trojana, i když on je v tom lep­ší, tak­že to moc nezkou­ším, pro­to­že ty jeho sme­če jsou  někdy smr­tel­ný.“

 „Ačkoliv jsme jako lidi troš­ku roz­díl­né pova­hy, tak prá­ci nám to nijak nekom­pli­ku­je a mys­lím si, že s vzá­jem­ným respek­tem a obdi­vem jeden ke dru­hé­mu se nám daří držet urči­tý nad­hled a odleh­če­ní. Oba si uvě­do­mu­je­me, že abychom těch 12 hodin pře­ži­li a pono­rek neby­lo moc, tak je důle­ži­té udr­žo­vat na pla­ce  poho­du. Takže ji i někdy záměr­ně vyvo­lá­vá­me a vtip­ku­je­me takhle i s Jirkou Strachem a vymě­ňu­je­me si kou­sa­vé dia­lo­gy, kte­ré tře­ba štáb poba­ví, a to je důle­ži­tý!“ sho­du­je se par­ťá­kem Ivan Trojan.

Jak fun­go­va­la spo­lu­prá­ce „sva­té tro­ji­ce“ – Strach - Dvořák - Trojan?

„Je krás­ný, že tře­ba che­mie klu­ků se nezmě­ni­la vůbec. Naopak já bych řekl, že uzrá­la.  Tehdy před těmi jede­nác­ti lety to byl prv­ní film s Jirkou a s Ivanem a za tu dobu jsme nato­či­li sedm nebo osm dal­ších titu­lů – Operaci Silver A, Ďáblovu lest, Ztracenou brá­nu…“  dodá­vá reži­sér Jiří Strach.  „Takže z nás tří vlast­ně vzni­kl tako­vý tri­um­vi­rát, kde na sebe abso­lut­ně sly­ší­me a jsme sehra­ní. Moje režie spo­čí­vá v tom, že já tře­ba řek­nu po prv­ním jetí, po prv­ní klap­ce: „Ivane já bych chtěl…“  a on řek­ne: „Já vím…“ A to je pros­tě neví­da­ný. Jaká je spří­z­ně­nost duší, ale i názo­rů, na to, jak ten film má vypa­dat, co je vtip­ný, co bude bavit lidi a co baví nás. Takže ta che­mie uzrá­la a já si mys­lím, že tady, ve dvoj­ce se zhod­no­cu­je to, co jsme natré­no­va­li.“

„Ano, my se doce­la baví­me o scé­nách a obra­zech. Než jsme zača­li točit, tak jsme měli něko­lik schůzek s Jirkou a s Markem Epsteinem a dáva­li jsme jim naše při­po­mín­ky, co by bylo lep­ší nebo tře­ba výhod­něj­ší pro tu kte­rou situ­a­ci. Na prv­ním Andělu Páně jsme se teh­dy s Ivanem pra­cov­ně potka­li popr­vé, pak ta spo­lu­prá­ce pokra­čo­va­la, a tohle je  zatím naše posled­ní spo­leč­ná věc a mys­lím, že to mezi námi dob­ře fun­gu­je,“ sou­hla­sí Jiří Dvořák.

„Asi není úpl­ně běž­ná pra­xe, aby her­ci pra­co­va­li na scé­ná­ři,  ale já to mám rád, pro­to­že skrz poví­dá­ní o tex­tu, o scé­ná­ři, o situ­a­cích,  už posta­vu do sebe dostá­vám. Patřím mezi her­ce, kte­ří se sna­ží věci vidět v kon­tex­tu. Někdy jsem v tomhle pova­žo­ván za pru­di­če, ale jsem rád, když v  pří­prav­né fázi si toho řek­ne­me co nej­víc, abychom na pla­ce už neře­ši­li ty sce­náris­tic­ký věci - a v tom  mi Jirka  Strach vychá­zí vstříc,“ říká Ivan Trojan a dodá­vá: „On  spo­čí­tal, že my dva spo­lu dělá­me tři­nác­tý film nebo tele­viz­ní film a mys­lím, že z toho už se dá jas­ně poznat, že spo­lu dělá­me rádi, což tak je – já dělám s Jirkou rád,“ pood­ha­lu­je Ivan Trojan způ­sob spo­leč­né prá­ce: „Mně vyho­vu­je prá­ce s ním, on je řeme­sl­ně téměř doko­na­lý, má svůj styl – ruko­pis, kte­rý­mu rozu­mím a vlast­ně si rozu­mí­me i lid­sky. Taky humor máme stej­ný a kdy­si jsme si řek­li, že při půt­kách, kte­ré máme, se nikdy doo­prav­dy neu­ra­zí­me. A to pla­tí, ať dělá­me na scé­ná­ři nebo pak na pla­ce. Někdy se tro­chu pohá­dá­me, ale humor nás spo­ju­je. Věci, kte­ré jsme spo­lu nato­či­li, pat­ří to do kate­go­rie těch, za nimiž si sto­jím.“

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře