Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Amy: Film o talentované, nesmrtelné zpěvačce

Amy: Film o talentované, nesmrtelné zpěvačce

Amy

Nemám ve zvy­ku cho­dit do kina na doku­men­tár­ní fil­my. Pro ten­to­krát jsem uči­nil výjim­ku a udě­lal jsem dob­ře. Nový film „Amy“ je totiž „tak tro­chu jiný“ doku­men­tár­ní film.

Smutný pří­běh zpě­vač­ky Amy Winehouse je poměr­ně dob­ře zná­mý. Když ji před čtyř­mi lety našel v bytě mrt­vou její body­gu­ard, měla v krvi přes čty­ři pro­mi­le alko­ho­lu. Za sebou měla debu­to­vé album „Frank“ z roku 2003, feno­me­nál­ní „Back to Black“ z roku 2006 a před sebou slib­nou kari­é­ru, kdy­by …

… kdy­by si ji přá­la. Jenže popu­la­ri­ta, kte­ré se jí dosta­lo po úspě­chu des­ky „Back to Black“, ji s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí zabi­la. Debutová deska „Frank“ byla jaz­zo­vě sou­lo­vým vyzná­ním dva­ce­ti­le­té hol­ky, kte­rá cit­li­vě vní­ma­la svět kolem sebe a ve svých pís­ních se ze svých poci­tů vyzpí­va­la. Z fak­tů, že se její rodi­če roze­šli a její výcho­va je v pod­sta­tě nikdy neza­jí­ma­la, že se muse­la pro­tlou­kat, jak se dalo, a že měla v hrdle neu­vě­ři­tel­ný dar, kte­rý ani sama nedo­ved­la plně doce­nit.

Záhy se jí dosta­lo zaslou­že­né pozor­nos­ti, díky kte­ré se moh­la posta­vit na vlast­ní nohy. Hýřila v barech a při jed­né tako­vé pří­le­ži­tos­ti pozna­la své­ho osu­do­vé­ho muže Blakea Fieldera-Civila. Ten ji při­ve­dl k tvr­dým dro­gám, kte­ré ji pozvol­na niči­ly orga­nis­mus i zdra­vý rozum. Jejich vztah byl jako na hor­ské drá­ze a na zákla­dě poci­tů z jejich roz­cho­du udě­la­la Amy des­ku „Back to Black“. Texty zamě­ře­né na mezi­lid­ské vzta­hy a sou­lo­vá hud­ba, zasa­ze­ná do chytla­vé­ho, popo­vé­ho hávu, zapů­so­bi­la na poslu­cha­če i kri­ti­ky jako bom­ba.

Amy v té době půso­bi­la jako zje­ve­ní. Nádherná brit­ská židov­ka s hla­sem zra­lé čer­noš­ky, jaz­zo­vým fee­lin­gem a schop­nos­tí kom­po­no­vat neotře­lé, nepod­bí­zi­vé, ale půso­bi­vé pís­nič­ky. Její spon­tán­ní cho­vá­ní a odzbro­ju­jí­cí úspěch jí ote­ví­ral dve­ře talk show, ve kte­rých se nesmír­ně sym­pa­tic­ky pro­pa­go­va­la. Úspěch si ovšem vybral daň v opě­tov­ném pádu do dro­go­vých eska­pád a del­ším času, ve kte­rém sklá­da­la dal­ší pís­nič­ky. Její posled­ní album „Lioness: Hidden Treasures“ vyšlo až posmrt­ně.

Režisér Asif Kapadia líčí její pří­běh chro­no­lo­gic­ky od jejích čtr­náctých naro­ze­nin. Od prv­ní chví­le nene­chá­vá niko­ho na pochy­bách o jejím nesmír­ném pěvec­kém talen­tu. V pod­sta­tě stro­hé před­klá­dá­ní fak­tů, dobo­vých fotek, video­zá­zna­mů a roz­ho­vo­rů s lid­mi z vyda­va­tel­ství, hudeb­ní­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky a přá­te­li kom­po­nu­je do podo­by fil­mu, kte­rý jen díky men­ší kva­li­tě dobo­vých zábě­rů a hla­so­vých zázna­mů evo­ku­je podo­bu doku­men­tu. Po celou dobu má divák pocit, jako by se díval na hra­ný film, ve kte­rém hra­je Amy Winehouse hlav­ní roli.

Neuvěřitelný tri­umf doku­men­tu o, ale­spoň pro mě, nej­lep­ším jezd­ci F1 všech dob, Ayrtonu Sennovi, vyne­sl v roce 2010 Kapadiovi brit­skou fil­mo­vou cenu Bafta. Z toho důvo­du jej oslo­vil Amyin prv­ní mana­žer Nick Shymansky, aby o ní nato­čil film. Je to na jed­nu stra­nu hudeb­ně vel­mi zají­ma­vá, ale na dru­hou stra­nu nesmír­ně smut­ná podí­va­ná. Takový talent, jaký měla Amy, se jen tak nevi­dí a její pád, jako by byl stej­ně samo­zřej­mý, jako bylo před­ur­če­ní stát se, díky své­mu talen­tu, zbož­ňo­va­nou super­hvězdou.

Kapadia z její­ho pádu niko­ho neob­vi­ňu­je. Ani man­že­la Fieldera-Civila, kte­rý byl nej­spíš grá­zl, vyu­ží­va­jí­cí fak­tu, že se s Amy oci­tl na výslu­ní, čehož si nále­ži­tě uží­val. Ani její­ho sliz­ké­ho otce Mitchella, kte­rý ji vyu­ží­val jako zla­té tele. Ani její mat­ku Janis, kte­rá nikdy neře­ši­la Amyinu buli­mii, kte­rá k její smr­ti zřej­mě při­spě­la stej­nou měrou, jako alko­hol a dro­gy. Ani její přá­te­le, kte­ří se od ní odvrá­ti­li v době, kdy je nej­víc potře­bo­va­la.

Celý film zdo­bí, kro­mě zají­ma­vé­ho pří­bě­hu, skvě­lá hud­ba Amy Winehouse, dopro­vá­ze­ná původ­ním soun­d­trac­kem Antonia Pinta. Pinto spo­lu­pra­co­val s Kapadiou, již na fil­mu „Senna“ a jeho hud­ba, jinak zná­má rov­něž z fil­mů „Město bohů“ nebo „Obchodník se smr­tí“ tvo­ří doko­na­lý dopro­vod jed­not­li­vých Amyiných peri­pe­tií. Je neut­rál­ní slož­kou, ze kte­ré pak jako dia­man­ty vyni­ka­jí jed­not­li­vé pís­ně Amy Winehouse, dopro­vá­ze­né tex­tem.

Když jsem film sle­do­val, nemohl jsem si nevzpo­me­nout na pří­pa­dy dal­ších, před­čas­ně zesnu­lých uměl­ců, jaký­mi byli tře­ba Kurt Cobain nebo Heath Ledger. Ostatně i pří­běh Ivety Bartošové, jak­ko­liv neby­la s Amy ani hudeb­ně, ani mírou talen­tu, srov­na­tel­ná, nese podob­né auto­de­struk­tiv­ní zna­ky.

V době, kdy svě­to­vá kine­ma­to­gra­fie sko­mí­rá a utá­pí se v recyk­la­cích zná­mých témat a tvor­bě mno­ha­díl­ných oká­za­lých pro­duk­cí, při­šel Kapadia se zají­ma­vým kon­cep­tem. „Amy“ je sil­ný doku­ment, kte­rý svou půso­bi­vos­tí a napě­tím sne­se srov­ná­ní s těmi nej­lep­ší­mi letoš­ní­mi hra­ný­mi fil­my. Nedivil bych se, kdy si Kapadia a Pinto vyslou­ži­li při­nejmen­ším nomi­na­ce na Oscara. Byla by to ces­ta, jak oce­nit mimo­řád­nou zpě­vač­ku, kte­rá, ač sama zesnu­lá, zůsta­ne díky pís­ním jako „Back to Black“, „Rehab“ a dal­ším, nesmr­tel­ná.

Moje hod­no­ce­ní: 90%

Blog auto­ra: http://potoczny.blog.idnes.cz

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 1,63955 s | počet dotazů: 230 | paměť: 51670 KB. | 22.10.2021 - 04:30:11