Amundsen –  výpravný celovečerní film o slavném objeviteli vznikal i v Praze

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Norský polár­ní obje­vi­tel Roald Amundsen vyrá­žel opa­ko­va­ně do nepro­zkou­ma­né ledo­vé pus­ti­ny už před více než sto lety. Nad jeho výpra­va­mi žasl celý svět, a byl tak už za své­ho živo­ta svě­to­vě zná­mou osob­nos­tí. Vyplňoval prázd­ná mís­ta na mapě, dobyl již­ní pól a jako prv­ní dosá­hl se svý­mi expe­di­ce­mi obou pólů země­kou­le. Jaký ale ve sku­teč­nos­ti byl Roald Amundsen? Na to odpo­ví­dá celo­ve­čer­ní sní­mek Amundsen, kte­rý uka­zu­je nejen výpra­vy do nepro­zkou­ma­ných ledo­vých pus­tin a oce­á­nů nebo polár­ní lety vzdu­cho­lo­dí, ale odha­lu­je i život a osob­nost legen­dár­ní­ho dob­ro­dru­ha. A to včet­ně řady méně zná­mých sku­teč­nos­tí, jako byl jeho vztah s bra­t­rem nebo milost­né afé­ry.

Velká část toho­to sním­ku dokon­ce vzni­ka­la v České repub­li­ce.

Kdo jiný by měl vytvo­řit str­hu­jí­cí fil­mo­vý por­trét slav­né­ho Nora, než nor­ský reži­sér? Tvůrcem fil­mu je Espen Sandberg, kte­rý nato­čil už úchvat­ný film Kon-Tiki o Thoru Heyerdahlovi nebo posled­ní Piráty z Karibiku. Sandberg se nebo­jí ani zob­ra­ze­ní Amundsenových tem­něj­ších strá­nek.

Jde už o tře­tí živo­to­pis­ný film z fil­mo­gra­fie nor­ské­ho reži­sé­ra Espena Sandberga, jehož zmi­ňo­va­ný sní­mek Kon-Tiki byl nomi­no­ván na Zlatý glo­bus, Oscara jako Nejlepší zahra­nič­ní film a na divác­kou cenu EFA. Heyerdhala v něm stej­ně jako teď Amundsena ztvár­nil talen­to­va­ný a oblí­be­ný nor­ský herec Pål Sverre Hagen. Amundsenovu posled­ní život­ní lás­ku Bess Magids si zahrá­la ame­ric­ká hereč­ka Katherine Waterson, kte­rou divá­ci zna­jí pře­de­vším jako Tinu Goldstein ze série sním­ků Fantastická zví­řa­ta nebo z fil­mu Vetřelec: Covenant O vizu­ál­ní strán­ku se sta­ral nor­ský kame­ra­man Pål Ulvik Rokseth, archi­tek­ty sním­ku byli Čech Martin Kurel a Islanďan Karel Júlíusson.

Snímek Amundsen odha­lu­je tra­gic­ké i vítěz­né momen­ty ze živo­ta nejen toho­to zarpu­ti­lé­ho polár­ní­ka, ale i lidí oko­lo něj, kte­ří se s ním odhod­la­li vydat něko­li­krát do nepro­zkou­ma­né ledo­vé pus­ti­ny. Film uka­zu­je i sou­pe­ře­ní s brit­ským námoř­ním důstoj­ní­kem a obje­vi­te­lem Robertem Scottem,

Roald Engelbregt Gravning Amundsen byl pozo­ru­hod­nou posta­vou začát­ku dva­cá­té­ho sto­le­tí. Měl v sobě obrov­ské odhod­lá­ní, tou­hu, vytr­va­lost, tvr­do­hla­vost, záro­veň to byl ale pro mno­hé nena­pra­vi­tel­ný sní­lek. Dbal na pocti­vou pří­pra­vu a učil se od domo­rod­ců, jak pře­žít v polár­ních pod­mín­kách. Jeho rea­li­ta se čas­to neslu­čo­va­la s tou, kte­rou vní­mal jeho prak­tic­ký bra­tr Leon, a tak sní­mek popi­su­je i jejich obtíž­ný vztah. Leon byl tím, kdo se sta­ral o záze­mí, vyjed­ná­vá­ní, orga­ni­za­ci výprav a pře­de­vším o jejich nároč­né finan­co­vá­ní Po více než dva­ce­ti letech spo­lu­prá­ce jejich vztah náh­le skon­čil. A to je také důvod, proč se tvůr­ci sním­ku roz­hod­li pojme­no­vat ho Amundsen a ne Roald. Má tak být poctou i jeho zavr­že­né­mu brat­ru Leonovi.

„Většina lidí sly­še­la o tom úžas­ném pří­bě­hu, kdy spo­lu o dosa­že­ní již­ní­ho pólu sou­pe­ři­li Amundsen a Robert Scott, a také o tom, jak to celé dopadlo… Ale jenom málo­kdo tuší, kdo Roald Amundsen doo­prav­dy byl. Během čtyř let rešer­ší a násled­ných pří­prav jsme se dosta­li k něko­li­ka zají­ma­vým infor­ma­cím z Amundsenova živo­ta a těší­me se, až se o tyto infor­ma­ce podě­lí­me s divá­ky,“ oko­men­to­val vznik pří­bě­hu pro­du­cent sním­ku Kristian Strand Sinkerud.

Film se natá­čel více než 40 dnů a z toho 25 strá­vi­li fil­ma­ři v Čechách. Ve sním­ku tak mohou divá­ci v nor­ském krá­lov­ském palá­ci poznat praž­ský Žofín, fil­mo­vá Královská geo­gra­fic­ká spo­leč­nost nemě­la síd­lo v Londýně, ale v Průhonicích, výpra­vu neví­ta­ly po návra­tu z cest davy nor­ských obča­nů v Oslu, ale na praž­ské náplav­ce, a vět­ši­na ate­li­é­ro­vých scén vznik­la v praž­ských Třeboradicích. „Měli jsme vyti­po­vá­no něko­lik loka­cí v Maďarsku a také Litvě, ale nako­nec jsme se roz­hod­li pro Prahu. Natáčení tam bylo úžas­né. Například nábře­ží Vltavy přes­ně zapadlo do naše­ho kon­cep­tu a doko­na­le zastou­pi­lo nábře­ží v Oslu,“ oko­men­to­val natá­če­ní nor­ský pro­du­cent Espen Horn scé­nu, ve kte­ré se z 200 čes­kých kom­par­zis­tů sta­lo v post­pro­duk­ci tisíc­krát více Norů.

Ve sním­ku se v roli jed­no­ho ze čle­nů Amundsenovy výpra­vy obje­ví také čes­ký herec Vojtěch Kotek, jenž před­sta­vu­je němec­ké­ho letec­ké­ho mecha­ni­ka a polár­ní­ho let­ce Karla Feuchta. Herec se dokon­ce na něko­lik dní vydal s fil­ma­ři na Island. Výraznou čes­kou sto­pu zane­cha­la na sním­ku i kos­tým­ní výtvar­ni­ce Michaela Horáčková Hořejší, kte­rá na zákla­dě této fil­mo­vé prá­ce dosta­la násled­ně něko­lik dal­ších nabí­dek v zahra­ni­čí. Na fil­mu se podí­le­la i pro­du­cent­ka Silvie Michajlova, zby­tek štá­bu tvo­ři­li cizin­ci. „Bylo fan­tas­tic­ké sle­do­vat tvůr­ce svě­to­vé­ho for­má­tu, s jakou pocti­vos­tí a poko­rou při­stu­pu­jí k prá­ci na tom­to fil­mu. Obdivuju jejich odva­hu, že se do tak neleh­ké­ho téma­tu pus­ti­li, pro­to­že jejich pohled na Amundsena bude urču­jí­cí na spous­tu let dopře­du,“ vysvět­lil čes­ký pro­du­cent sním­ku Pavel Berčík.

Přestože tvůr­ci při psa­ní scé­ná­ře čer­pa­li napří­klad ze živo­to­pis­né kni­hy Tora Bomann-Larsena, jejich zámě­rem bylo vytvo­řit pro film svou vlast­ní nezá­vis­lou ver­zi Roalda Amundsena. A poved­lo se, sní­mek udě­lal dojem dokon­ce i na vnu­ka Leona Amundsena Johana Leona Amundsena, kte­ré­mu je dnes 74 let.

Norsko-švédsko-český sní­mek se natá­čel kro­mě České repub­li­ky a Islandu samo­zřej­mě také v Norsku. Připravoval se šest let a stál 73 mili­o­nů nor­ských korun. Pracovaly na něm stov­ky lidí v nej­růz­něj­ších pro­fe­sích. Pro natá­če­ní bylo napří­klad nut­né, aby byla vytvo­ře­na digi­tál­ní ver­ze vzdu­cho­lo­di Norway nebo věr­ná kopie inte­ri­é­ru lodi Maud. Amundsenovo leta­dlo, kte­ré se vyro­bi­lo v České repub­li­ce, pak bylo kom­plet­ně poslá­no na natá­če­ní na Island, potom zpát­ky do Čech, a po natá­če­ní skon­či­lo v muzeu v Norsku.

Roald Amundsen byl znám jako muž extré­mů, když došlo na plá­no­vá­ní. Všímal si i nejmen­ších detai­lů. Příkladem může být tře­ba i jeho pro­hlá­še­ní, že ces­ta na již­ní pól a zpět mu bude trvat 100 dnů. Ve sku­teč­nos­ti to bylo dokon­ce jenom 99 dnů! Počasí po ces­tě zpát­ky totiž sku­pi­ně nato­lik přá­lo, že se výpra­va roz­hod­la jít kaž­dá den nad rámec naplá­no­va­né­ho času, a tak nako­nec do cílo­vé sta­ni­ce dora­zi­la o den dřív. Amundsen také neu­stá­le vylep­šo­val vyba­ve­ní na ces­tu, pro­to­že to stan­dard­ní mu nevy­ho­vo­va­lo. Zásadní bylo pou­ži­tí saní. Vytvořil v nich dokon­ce spe­ci­ál­ní při­hrád­ky s víkem, do kte­rých se dalo snad­no dostat i přes­to, že měl člo­věk na rukou ruka­vi­ce. Věnoval vel­kou pozor­nost i botám. Snažil se dosáh­nout maxi­mál­ní ochra­ny před pro­mr­zá­ním cho­di­del a chtěl, aby s nimi bylo mož­né snad­no fun­go­vat i na lyžích. Každý z mužů měl s sebou náhrad­ní pár pro pří­pad, že by došlo k jejich poško­ze­ní nebo zne­hod­no­ce­ní.

Na ces­tu si bral vždy pou­ze čty­ři potra­vi­ny: pemi­kan (roz­dr­ce­né suše­né maso se suše­ným ovo­cem, cuk­rem, spo­je­né tro­chou tuku, kte­rý si vyrá­běl pod­le vlast­ní­ho recep­tu), čoko­lá­du, suše­né mlé­ko a sušen­ky. Také měl stá­le v záso­bě maso z tuleňů a tuč­ňá­ků. Výprava jed­la i maso ze psů, kte­ří táh­li saně. Bylo boha­té na vita­mí­ny a byla to pre­ven­ce pro­ti kur­dě­jím.

Amundsen se pro svo­je výpra­vy nau­čil mno­ho od domo­rod­ců, kte­ří žili v polár­ních oblas­tech. Ještě před­tím, než se vydal na svou prv­ní výpra­vu (Severozápadní prů­jezd), zís­kal cen­né zku­še­nos­ti o kože­ši­no­vém oble­če­ní a pou­ži­tí psích spře­že­ní od Inuitů, kte­ří své zna­los­ti dědi­li po nespo­čet gene­ra­cí.

I v samot­ném sním­ku je kla­den vel­ký důraz na to, aby bylo pou­ží­vá­no auten­tic­ké vyba­ve­ní, oša­ce­ní a rekvi­zi­ty. „Je to sko­ro jako být doma v obý­vá­ku,“ pro­ne­sl jeden z her­ců, když stál ve sně­hu zaba­le­ný v kože­ši­nách od hla­vy až k patě a kolem běhal fil­mo­vý tým, ve kte­rém mno­zí díky níz­kým tep­lo­tám drko­ta­li zuby.

Přesto se ne vždy poved­lo mra­zi­vé polár­ní pro­stře­dí před kame­rou vytvo­řit. Když loni v břez­nu při­le­těl celý štáb natá­čet na Island, kde měla být třesku­tá zima, sníh už nena­šli. Prostě se otep­li­lo. A tak se sně­ho­vá pokrýv­ka dotvo­ři­la až v post­pro­duk­ci…

V kaž­dém pří­pa­dě bude divák jis­tě pří­jem­ně pře­kva­pe­ný. Tak cit­li­vý a věr­ný pokus o zachy­ce­ní dobo­vé atmo­sfé­ry dokon­ce vyús­til v to, že Muzeum Fram na polo­ostro­vě Bygdøy západ­ně od Osla odkou­pi­lo mno­ho fil­mo­vých rekvi­zit do své nové muzej­ní expo­zi­ce.

I čeští fil­ma­ři mohou být hrdí, že se na pro­jek­tu toho­to for­má­tu podí­le­li. „Česká repub­li­ka má obrov­ské množ­ství pro­fe­si­o­ná­lů a oplý­vá vel­mi kva­lit­ní­mi fil­ma­ři, ale i dal­ší­mi fil­mo­vý­mi pro­fe­si­o­ná­ly. Dovolím si tvr­dit, že Amundsen v sobě nese to nej­lep­ší ze všech tří kopro­dukč­ních zemí,“ dodal pro­du­cent Espen Horn.

Dvouhodinový film Amundsen při­chá­zí do čes­kých kin 26. pro­sin­ce. Zajděte se podí­vat na str­hu­jí­cí pří­běh. „Sledovat na vel­kém plát­ně život těch, kte­ří se sta­li legen­da­mi, je jako bychom se přes zvět­šo­va­cí sklo v kost­ce pozo­ro­va­li kom­pli­ko­va­nost lid­ské rasy,“ řekl reži­sér fil­mu Espen Sandberg.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře