Amnestie

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jiří Konečný - pro­du­cent

Jiří Konečný (1973) je fil­mo­vý pro­du­cent a maji­tel pro­dukč­ní spo­leč­nos­ti Endorfilm, kte­rá síd­lí v Praze a zamě­řu­je se zejmé­na na fil­mo­vé pro­jek­ty urče­né pro kina. Filmy spo­leč­nos­ti byly uve­de­ny na řadě mezi­ná­rod­ních fes­ti­va­lů, včet­ně Cannes a Berlinale, a zís­ka­ly více než 50 oce­ně­ní: „Nesvatbov“ (režie Erika Hníková, Berlinale 2011), „Příliš mla­dá noc“ (režie Olmo Omerzu, Berlinale 2012), „Aferim!“ (režie Radu Jude, Stříbrný med­věd Berlinale 2015), „Koza“ (režie Ivan Ostrochovský, Berlinale 2015, Toronto 2015), „Rodinný film“ (režie Olmo Omerzu, San Sebastian 2015, Cena za umě­lec­ký pří­nos, Tokyo 2015), „5 October“ (režie Martin Kollar, Rotterdam 2016), „Pátá loď“ (režie Iveta Grófová, Křišťálový med­věd, Berlinale 2017), „Out“ (režie György Kristóf, Cannes 2017), „Nina“ (režie Juraj Lehotský, Toronto 2017), „Je mi jed­no, že se zapí­še­me do dějin jako bar­ba­ři“ (režie Radu Jude, Křišťálový gló­bus MFF Karlovy Vary 2018) a „Všechno bude“ (režie Olmo Omerzu), kte­rý zís­kal mno­ho cen na čes­kých i zahra­nič­ních fes­ti­va­lech a byl vyhlá­šen nej­lep­ším fil­mem roku 2018 v rám­ci Českého lva, kde zís­kal cel­kem 6 oce­ně­ní. Šest fil­mů bylo národ­ní­mi kan­di­dá­ty na Oscara („Ocas ješ­těr­ky“, režie Ivo Trajkov, „Až do měs­ta Aš, režie Iveta Grófová, „Aferim!“, „Koza“, „Je mi jed­no, že se zapí­še­me do dějin jako bar­ba­ři“ a „Všechno bude“). Jiří Konečný vystu­do­val VŠE a FAMU. Je čle­nem Evropské fil­mo­vé aka­de­mie (EFA), České fil­mo­vé a tele­viz­ní aka­de­mie (ČFTA) a Slovenské fil­mo­vé a tele­viz­ní aka­de­mie (SFTA). Je čle­nem před­sta­ven­stva Asociace pro­du­cen­tů v audi­o­vi­zi (APA). 

Co se Vám vyba­ví, když se řek­ne leden 1990?
Vybaví se mi, že jsem stu­dent na gym­ná­zi­um, že mne poli­ti­ka moc neza­jí­má, ale záro­veň vní­mám celou tu pře­kot­nou dobu, kte­rá nastar­to­va­la 90. léta.

Když jste byl stu­dent, jaké jste měl plá­ny? Nad čím jste pře­mýš­lel?
Měl jsem plá­ny nějak vyře­šit, co se mnou bude. Pocházím z Českých Budějovic, ode­šel jsem stu­do­vat do Prahy a nemys­lel si, že tady zůsta­nu žít.

Kdyby teo­re­tic­ky nepři­šel pře­vrat v roce 1989, kde bys­te se viděl nyní?
To je těž­ká otáz­ka, ale odha­du­ji, že bych asi emi­gro­val nebo se stal disi­den­tem. Říká se mi to těž­ko, pro­to­že nerad dělám tako­vé­to závě­ry, ale tohle bych urči­tě udě­lal. Část rodi­ny mám růz­ně po svě­tě. Určitě by to bylo slo­ži­té roz­ho­do­vá­ní. Jsem moc rád, že to při­šlo ve správ­ný čas a že se to vůbec sta­lo.

Jaké jste měl poci­ty během natá­če­ní? Co vám běže­lo v hla­vě v kon­tex­tu s dneš­ní dobou?
Už uběh­lo 30 let, je to dáv­no, vlast­ně je to už his­to­rie, a pořád o tom víme málo. I když jsme v té době žili, zůstá­vá otáz­kou, nako­lik přes­ný obraz máme. Jestli doká­že­me říct, co se přes­ně sta­lo, proč se to sta­lo, kdo za čím byl a jak to fun­go­va­lo. Myslím, že zce­la jas­no o tom­to obdo­bí našich dějin roz­hod­ně není, ale je důle­ži­té se o tom bavit a sna­žit se to nějak pocho­pit, pro­to­že to má jed­no­znač­ně pří­mé důsled­ky pro dneš­ní dobu. Na to v čem žije­me.

Součástí sním­ku je pře­zpí­va­ná píseň Karla Kryla Pasážová revol­ta, má píseň něja­ké posel­ství pro dneš­ní dobu?
Celá tvor­ba Karla Kryla je jed­no vel­ké posel­ství pro dneš­ní dobu, mám k němu sil­ný vztah, před revo­lu­cí jsem byl čle­nem jeho ile­gál­ní­ho fan­klu­bu. Pasážová revol­ta je jed­na z jeho zásad­ních skla­deb. Myslím si, že jeho čas se neu­stá­le vra­cí, že to byla tako­vá chví­le po revo­lu­ci, kdy jsme si mys­le­li, že Karel Kryl je pří­liš vel­ký pesi­mis­ta, že by se mohl tro­chu více dívat na věci přes růžo­vé brý­le, ale pak se uká­za­lo, že měl bohu­žel prav­du včet­ně glos ke spo­leč­nos­ti, i jeho pohled na věci byl dost přes­ný, mra­zi­vý a je stá­le živý.

Co pro Vás zna­me­na­jí data: 21. srp­na 1968 a 17. lis­to­pa­du 1989?
17. 11. je něco, co už jsem sám zažil, tudíž pro mne pod­stat­něj­ší, pro můj život zásad­ní. Obě dvě data jsou o svo­bo­dě a nesvo­bo­dě, o tom, co může­me, kam může­me jít a co se s námi může stát, jest­li máme vlast­ní živo­ty ve svých rukou. Svoboda je ta základ­ní, vyso­ká hod­no­ta, kte­rou potře­bu­je­me a buď­me rádi, že jí máme.

Když si vyba­ví­te natá­če­ní, kte­rá scé­na pro Vás byla nej­ná­roč­něj­ší, kte­rou pova­žu­je­te za stě­žej­ní?
Já si mys­lím, že v rám­ci natá­če­ní pro mě byly nej­ná­roč­něj­ší scé­ny, kte­ré jsme toči­li v reál­ném věze­ní. To, že jsme toči­li pří­mo ve věze­ní a co se kolem toho dělo včet­ně atmo­sfé­ry pova­žu­ji za nej­ná­roč­něj­ší moment.

O čem je film Amnestie a proč by na něj měli divá­ci při­jít?
Amnestie je netra­dič­ní pohled na tu dobu pře­cho­du z 80. do 90. let, pro nás pře­cho­du z nesvo­bo­dy do svo­bo­dy nebo z reži­mu do svo­bod­né, demo­kra­tic­ké spo­leč­nos­ti. Pohled, kte­rý je z jiné­ho úhlu. Tudíž si mys­lím, že to je prá­vě ten důvod, proč by na to měli lidé jít do kina. Uvidí udá­los­ti tak, jak ješ­tě nikdy neby­ly fil­mo­vě zpra­co­vá­ny. Důležitý je také vzta­ho­vý a emo­tiv­ní rámec fil­mu – oče­ká­vá­ní, ambi­ce, lás­ka, intri­ky.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře