Amnestie

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Maroš Hečko – pro­du­cent

Když se řek­ne leden 1990, co se vám vyba­ví?

Velká čára za nesvo­bo­dou. Splněný sen. Nový život.

Co jste v tu dobu dělal a jaké byly vaše plá­ny?

Pracoval jsem ve Filmových ate­li­é­rech Koliba jako pro­dukč­ní fil­mu Dušana Hanáka. Jeho výro­ba byla zasta­ve­ná, pro­to­že her­ci stáv­ko­va­li. Byla revo­lu­ce a nikdo nevě­děl, co bude. Celé dni se roko­va­lo se sta­rým komu­nis­tic­kým vede­ním. Pamatuji si, jak fas­ci­nu­jí­cí byla ta eufo­rie. Ale pořád jsem měl strach, že se to oto­čí a komu­nis­ti a Rusové vrá­tí situ­a­ci zpět, stej­ně jako v 68. Proto jsem se roz­ho­dl co nej­rych­le­ji pro odchod. 15. led­na jsem nase­dl na leta­dlo směr New York. Když jsem při při­stá­vá­ní viděl sochu Svobody, bylo mi jas­né, že už to není sen, ale nád­her­ná rea­li­ta. Pokračoval jsem dál do San Franciska, na Hawai a pak do Sydney. Každý týden jsem volal domů, abych od rodi­čů zjis­til, jest­li se můžu vrá­tit, jest­li se to náho­dou nezvrt­lo zase špat­ným smě­rem. Kdyby se to náho­dou sta­lo, byl jsem roz­hod­nu­tý zůstat v Austrálii.

Kdyby nepři­šel Listopad 89, kde bys­te se nyní viděl?

Možná bych dál byl zaměst­nan­cem Filmových ate­li­é­rů Koliba nebo v tele­vi­zi, měl tři děti a dovo­le­ná by se ode­hrá­va­la mezi Šumavou a Vysokými Tatrami.

Jaké byly vaše poci­ty během natá­če­ní, co vám pro­bí­ha­lo hla­vou?

Už od úpl­né­ho začát­ku, kdy jsme s Beatou Grünmannovou psa­li námět, jsem věděl, že je to téma nesmír­ně důle­ži­té pro spo­leč­nost, že k němu musí­me při­stou­pit vel­mi zod­po­věd­ně. Protože když se nato­čí film o lis­to­pa­du 89, zůsta­ne dlou­ho jako defi­ni­ce kon­krét­ní­ho obdo­bí. Jsem si jis­tý, že se o této téma­ti­ce nebu­de točit dal­ší film mini­mál­ně pět až deset let, jsme malý trh. Celou dobu natá­če­ní jsem si říkal, že nesmí­me tuhle šan­ci pro­mar­nit.

Má pro vás film Amnestie a jeho titul­ní sklad­ba Pasážová revol­ta (z roku 1969), něja­ké posel­ství pro dneš­ní dobu?

Musíme si dávat pozor, aby nám svo­bo­du zase někdo neu­krad­nul! Nebo jinak, přes­ně jak zpí­vá Karel Kryl, bude­me rýt drž­kou v zemi.

Co pro vás zna­me­na­jí data 21. 8. a 17. 11.?

Sovětský svaz neměl v žád­ném pří­pa­dě prá­vo zasa­ho­vat do suve­re­ni­ty naší země. 21. srpen je pro­to pro mne dnem její ztrá­ty. 17. lis­to­pa­du 1989 jsme si ji poklid­ným způ­so­bem zase zís­ka­li zpět. Bezpochyby je to nej­dů­le­ži­těj­ší stát­ní svá­tek.

Jak bys­te krát­ce popsal film Amnestie a proč si mys­lí­te, že by na něj měli lidé při­jít do kina?

Amnestie je film plný napě­tí a akce. Ale i naší pošra­mo­ce­né minu­los­ti. Je to důle­ži­tý film, pro­to­že odha­lu­je vzta­hy mezi lid­mi té doby, kte­ré se odra­zi­li v dal­ším vývo­ji obou repub­lik. Ukazuje křeh­kost něž­né revo­lu­ce, vždyť chy­bě­lo jen málo a v uli­cích moh­la téct krev a umí­rat lidé po tisí­cích jako tomu bylo v Rumunsku. Je reflexí náš všech a může kaž­dé­ho posu­nout o kus dál.

A jak film vní­mám já? Nehledejme vinu na Václavu Havlovi. Je důle­ži­té, co udě­lal pro to, aby nám všem bylo lépe a svo­bod­ně­ji. V lis­to­pa­du 89 jsme našli ces­tu, jak se osvo­bo­dit jako spo­leč­nost, je ješ­tě nut­né najít ces­tu k osob­ní svo­bo­dě.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře