Americká elegie - Ron Howard tentokrát na Netflixu.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Student práv z Yalu J. D. Vance (Owen Asztalos/Gabriel Basso) se vra­cí do rod­né­ho měs­ta v Appalačském poho­ří, vzpo­mí­ná na minu­lost svo­jí rodi­ny a pře­mýš­lí o vlast­ní budouc­nos­ti...

Ron Howard je člo­věk, kte­rý nepře­tr­ži­tě pra­cu­je ve fil­mo­vém prů­mys­lu už od svých 2 let a fil­mo­vý prů­my­sl je tak už 64 let jeho stá­lým zaměst­ná­ním. Z cel­kem úspěš­né­ho dětského/mladého her­ce se Howard poz­dě­ji vypra­co­val na reži­sé­ra, kte­rý jako reži­sér sto­jí za fil­my jako Apollo 13, Čistá duše, Šifra mis­tra Leonarda, Andělé a démo­ni, Rivalové, Inferno nebo Solo: Star Wars Story. Právě za Čistou duši jinak Howard obdr­žel Oscara za nej­lep­ší režii a vel­mi prav­dě­po­dob­ně Howard tak nějak oče­ká­val, že jeho novin­ka Hillbilly Elegy ( v pře­kla­du Americká ele­gie) vzni­ka­jí­cí pod­le stej­no­jmen­né­ho úspěš­né­ho romá­nu vel­mi prav­dě­po­dob­ně na něja­ké ty Oscary také zaú­to­čí. Jenomže to ten­to film mož­ná nebu­de mít snad­né.

Knižní před­lo­ha je memoár J. D. Vance, kte­rý kni­hu sepsal dle vlast­ních zážit­ků ze své­ho dět­ství a pří­bě­hu jeho rodi­ny. Vance se ve svém živo­tě musel poprat s fak­tem, že mu v živo­tě chy­bě­la otcov­ská figu­ra, jeho mat­ka byla závis­lá na hero­i­nu a se sestrou je tak vycho­va­li pra­ro­di­če. Samotný román teh­dy zažil obrov­ský boom mož­ná i pro­to, že se dotkl násled­ků, kte­ré by Trumpova vlá­da moh­la na na chudé oby­va­te­lé Ameriky mít ješ­tě v době, kdy mezi sebou bojo­va­li Trump a Clintonová. Proto název knihy/filmové adap­ta­ce pou­ží­vá slo­vo hil­billy, což je v pod­sta­tě syno­ny­mum pro slo­vo redneck/vidlák. Vanceova kni­ha se sta­la best­selle­rem a dočka­la se nad­še­ných ohla­sů, přes­to se též obje­vi­li hla­sy, kte­ré si stá­li za tím, že Vance není auten­tic­kým před­sta­vi­te­lem bílé pra­cu­jí­cí tří­dy a pro­to se memoár těch­to téma­tik dotknout neměl. Pořád šlo ale o hit, kte­rý se tak dle oče­ká­vá­ní musel dočkat fil­mo­vé adap­ta­ce, kon­krét­ně exklu­ziv­ně pro Netflix, v režii prá­vě Howarda a s Amy Adams, Glenn Close či Haley Bennett v hlav­ních rolích. A dopadlo to vel­mi boles­ti­vě. Tak moc, že má Ron Howard na kon­tě čer­s­tvě svůj nej­hor­ší film!

Vanceův memoár je upřím­ně něco co bych si rád pře­če­tl a věřím, že díky v pod­sta­tě neo­me­ze­ným mož­nos­tem, kte­ré kniž­ní vyprá­vě­ní umož­ňu­je to pro­dá­vá­ní těž­ké­ho živo­ta těž­ce pra­cu­jí­cí bílé tří­dy a psy­cho­lo­gi­za­ce postav o pozná­ní lépe. Scénáře se ovšem ujmu­la Vanessa Taylor (nomi­na­ce na Oscara za scé­nář k Tváři vody!) a dle mno­hých ducha před­lo­hy, kde se sku­teč­ně krom rodin­ných nezma­rů řeší i těž­ká ame­ric­ká tří­da tak tro­chu pohřbi­la a věnu­je se čis­tě jenom pří­bě­hu J. D. a jeho rodi­ny.

Nerad to říkám, ale Americká ele­gie sku­teč­ně půso­bí jako ten typ fil­mu, kte­rý je nato­čen tak, aby ty Oscarové nomi­na­ce dostal. A při­jde mi, že fakt, že Netflix na tvůr­ce netla­čí a dávám jim svou ruku se v tomhle pří­pa­dě nepro­mě­nil v nej­lep­ší výsle­dek. Nikdo totiž oči­vid­ně nepři­šel a neřekl aby ten film udě­la­li dra­ma­tur­gic­ky pev­něj­ší, aby tato scé­na šla pryč nebo aby tenhle moment pro­da­li líp. Skutečně to půso­bí jako když se bude­te bát něja­ké­mu tvůr­ci říct, že něco dělá špat­ně jenom kvů­li tomu, že má doma náho­dou Oscara. A ve finá­le tak Americká ele­gie díky tomu dopadla tak jak dopadla.

Ve finá­le je jed­no, zda si Howard sehnal parád­ní obsa­ze­ní, někte­ré dia­lo­gy sku­teč­ně mají tu pra­vou emo­ci­o­nál­ní váhu nebo vypa­dá vizu­ál­ně vel­mi pěk­ně. Vevnitř je totiž bohu­žel straš­ně prázd­ný film a sebe­lep­ší pozlát­ko mu v tomhle ohle­du pros­tě pomoct nemů­že.

Vanceův román dle ode­zev před­sta­vu­je něco neob­vyk­lé­ho a výji­meč­né­ho a pro­to zamr­zí, že je fil­mo­vá pře­dě­láv­ka tak tuc­to­vá a před­vá­dí na prv­ní a násled­ně i dru­hý pohled v pod­sta­tě kla­sic­ké rodin­né dra­ma, kte­ré jsme vidě­li toli­krát před­tím. Je to mož­ná též úkaz toho, že tuhle kni­hu, kte­rá je dle vše­ho sku­teč­ně plná spí­še myš­le­nek nešlo plně při­pra­vit a vzhle­dem k fak­tu, že jsem kni­hu sku­teč­ně neče­tl je též mož­né, že fil­mo­vá adap­ta­ce není tak úpl­ně věr­ná (tenhle fakt se mi bohu­žel dohle­dat nepo­da­ři­lo). Nevím tak ani bohu­žel zda je pou­ži­tí Terminátora též pře­vza­to z kni­hy nebo jde čis­tě o fil­mař­ský nápad- Pokud jde ovšem o fil­mař­ský nápad, je to napros­tá ukáz­ka toho, proč tenhle film spě­je k záhubě a dia­log o tom, že se lidé dělí na hod­né, zlé a neut­rál­ní ter­mi­ná­to­ry je bohu­žel tak směš­ný, že vůbec nedá brát váž­ně a ješ­tě více sha­zu­je váž­nost se kte­rou se ten­to film pre­zen­tu­je.

Amy Adams je úžas­ná! Tu ženu závis­lou na hero­i­nu jí sku­teč­ně uvě­ří­te a v té roli je tak pře­svěd­či­vá, že zrov­na v tomhle pří­pa­dě by mi osca­ro­vá nomi­na­ce mimo nepři­šla. O to více jsem zkla­mán z Glenn Close, jejíž role bohu­žel není zase tak zají­ma­vá jak se dalo z uká­zek čekat a pře­de­vším se její posta­va začne více­mé­ně točit v kru­hu a její neu­stá­le nadá­vá­ní a řva­ní se okou­ká hod­ně rych­le. Haley Bennett zase před­vá­dí, že je sym­pa­tic­ká a tak tro­chu nedo­ce­ně­ná hereč­ka a Gabriel Basso je jako J. B. fajn. Problém je v tom, že samot­ná posta­va J. B. zde není před­sta­ve­na jako nej­za­jí­ma­věj­ší pro­ta­go­nis­ta a pře­de­vším je scé­nář Taylor tak cha­bý, že vás žád­ná ta posta­va neza­ujme. Nesoucítíte s nimi, nejsou dob­ře napsa­né a ve finá­le ani sku­teč­ně zají­ma­vé.

A pře­de­vším Americká ele­gie sku­teč­ně není komen­tá­řem něja­ké soci­ál­ní sku­pi­ny. Jisté moti­vy zde nalézt jde, film se ale v tomhle ohle­du sou­stře­dí spí­še na neza­jí­ma­vý a ve finá­le i tak tro­chu pře­ta­že­ný pří­běh. Potěší ty parád­ní her­ci, sna­ha o to aby si byli her­ci se svý­mi reál­ný­mi pro­tějš­ky co nej­ví­ce podob­ní a fakt, že to pořád vypa­dá vizu­ál­ně straš­ně hez­ky. Ale je to sku­teč­ně jenom krá­sa na prv­ní pohled, kte­rá se po detail­něj­ším pohle­du roz­ply­ne. Chcete nej­vět­ší důkaz na závěr? Hans Zimmer (spo­leč­ně s Davidem Flemingem) stvo­řil soun­d­track! A když vás u fil­mu nechy­tí ani hud­ba Hanse Zimmera tak je něco defi­ni­tiv­ně špat­ně!

Stereotypní, tuc­to­vé, neza­jí­ma­vé, poci­to­vě nepů­so­bi­vé, váž­né momen­ty ve finá­le občas půso­bí sku­teč­ně směš­ně..... na Americkou ele­gii by se dalo nadá­vat z oprav­du hod­ně smě­rů. Kameramanka Maryse Alberti si s vizu­ál­ní strán­kou sku­teč­ně vyhrá­la, Howardův cit pro vyprá­vě­ní a řeme­sl­nou strán­ku je pořád znát a Amy Adams je tam fakt hod­ně dob­rá. Jenomže těch zápo­rů je pros­tě tolik, že tohle nemů­že uspo­ko­jit ani fanouš­ka těch kla­sic­kých fil­mů co se sna­ží vypa­dat, že by měli za pár měsí­ců úto­čit na Oscara a pak jsou jenom rádi, že nepo­sbí­ra­jí Zlaté mali­ny. Takového dna Americká ele­gie pořád nedo­sáh­la, přes­to je ale ukáz­kou toho, že se i osca­ro­vý tesař někdy utne. A že i mis­tro­vi by se někdy mělo říct, aby si svá roz­hod­nu­tí tro­chu roz­mys­lel. Nad Howardem lámat hůl nebu­du, svůj zatím nej­hor­ší film ale nato­čil urči­tě. Dle fil­mů jako Apollo 13, Čistá duše nebo Rivalové ale při­tom je on ide­ál­ní vol­ba na tyhle reál­né pří­běhy a byl mi v tomhle ohle­du vzo­rem, kdy jsem jeho postu­py doslo­va zbož­ňo­val. Nemůžu pocho­pit, kde se sta­la chy­ba!

Trailer:

Verdikt: 2 z 5

Photo © Lacey Terrell / Netflix

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře