Alien vs. Predator - Anderson nepřekvapil...

avp004

Tak si říkám, že Hollywood už zřej­mě nadob­ro ztra­til zájem o něco, čemu se říká „plno­hod­not­né roz­vrstve­ní námě­tu“. Kdy fil­ma­ři ze zámo­ří koneč­ně pocho­pí, že k vytvo­ře­ní kva­lit­ní­ho pokra­čo­vá­ní nesta­čí jen tuc­ty skvě­lých počí­ta­čo­vých efek­tů a neko­neč­né omí­lá­ní úspěš­né­ho zákla­du?

Vetřelecká série pat­ří již od pra­dáv­na ke kla­si­kám horo­ro­vé sci-fi a to samé by se dalo říci i o dvo­ji­ci fil­mo­vých Predátorů. Proto je pro mě cel­kem nepo­cho­pi­tel­né, jak je mož­né, aby byla tak cen­ná lát­ka v podo­bě spo­leč­né­ho preque­lu svě­ře­na muži, jenž toho na plát­ně pří­liš nepřed­ve­dl - byť pří­le­ži­tos­tí měl haba­děj. Kdo ví, na čem před­ní před­sta­vi­te­lé 20th Century Fox momen­tál­ně líta­jí, ale při obsa­zo­vá­ní reži­sér­ské a scé­náris­tic­ké sto­lič­ky muse­li být nej­spí­še pod vli­vem něja­ké sil­né omam­né lát­ky. A pokud ne, tak tahle spo­leč­nost zaměst­ná­vá lidi, kte­ří mají něja­kou „ALIENÍ a PREDÁTOŘÍ“ myto­lo­gii úpl­ně na háku. Silně totiž pochy­bu­ji, že si někdo rozum­ný četl Andersonův scé­nář před začát­kem natá­če­ní, pro­to­že kdy­by tomu tak bylo, jis­tě by nedo­šlo na jeho rea­li­za­ci.

Jestli Anderson v prů­bě­hu natá­če­ní tvr­dil, že je obrov­ským fanouš­kem výše zmí­ně­ných sci-fi, výsled­ný pro­dukt jeho sna­že­ní lze chá­pat jako hod­ně dra­hý žert. Snímek by mohl mít klid­ně podti­tul „Zmasakrování kul­tu“.

Ono to mož­ná vypa­dá tak, že nemám reži­sé­ra Andersona pří­liš v obli­bě (kdo četl člá­nek o Resident Evil, asi ví, o čem mlu­vím) a že se v recen­zích na jeho titu­ly záměr­ně vyží­vám, ale ve sku­teč­nos­ti je to jinak. Přece nebu­du spí­lat reži­sé­ro­vi, kte­rý mě v kaž­dém svém novém poči­nu pře­svěd­ču­je o tom, jak vel­ké pro­blémy má s vyu­ží­vám slib­né­ho poten­ci­á­lu zpra­co­vá­va­né­ho námě­tu.

Hlavní hrdin­kou fil­mu je sym­pa­tic­ká (leč nevý­razná) čer­noš­ka Alexa Woodsová, kte­rá při­jí­má lukra­tiv­ní nabíd­ku mili­o­ná­ře Weylenda a jež se i přes jis­té počá­teč­ní roz­po­ry stá­vá vedou­cí spe­ci­ál­ní expe­di­ce míří­cí do zapo­me­nu­tých a sně­hem pokry­tých pus­tin antark­tic­kých ledov­ců. Vše má však svůj důvod a něko­li­ka­člen­ný tým neces­tu­je na stu­de­ný jih jen tak ze sran­dy. Podle Weylenda a tepel­ných sním­ků z jeho dru­ži­ce se v tam­ních oblas­tech nalé­zá sta­rý egyptsko-májsko-aztécký palác. Když naši hrdi­no­vé dora­zí na mís­to, odkud je od sta­nu­tí v útro­bách his­to­ric­ké­ho skvos­tu dělí jen něko­lik sto­vek ver­ti­kál­ních met­rů skr­ze tuhý ledo­vec, nará­ží na prv­ní nemi­lé pře­kva­pe­ní - hlu­bo­ký tunel svěd­čí o tom, že už je někdo před­bě­hl. Weyland se s tou­to sku­teč­nos­tí nechce smí­řit, a tak i přes­to naří­dí, aby bylo pokra­čo­vá­no v sestu­pu.

To je však zásad­ní chy­ba, pro­to­že jakmi­le expe­di­ce dosáh­ne své­ho cíle a ocit­ne se upro­střed sple­ti­té­ho kamen­né­ho palá­ce, ces­ta zpět začí­ná poma­lu nabý­vat nere­ál­ných měří­tek. Skupina nej­růz­něj­ších horo­lez­ců a věd­ců - byť zde při­šla za zce­la jiným úče­lem - brzy zjiš­ťu­je, že jejich zaví­tá­ní zde bylo dlou­ho dopře­du plá­no­vá­no. Vajíčka s face-huggery a plno poten­ci­ál­ních nosi­te­lů embrya před­zna­me­ná­va­jí jedi­né… Predátoři budou mít co lovit!

Základní dějo­vá osno­va Andersonova sním­ku je sice jed­no­du­chá, ale na dru­hou stra­nu i poměr­ně ambi­ci­óz­ní z hle­dis­ka vyu­ži­tí atmo­sfé­ry. Režisér Mortalu Kombat si však v tom­to ohle­du počí­ná veli­ce nepře­svěd­či­vě, a zatím­co scé­ny ode­hrá­va­jí­cí se nad ledov­cem zvlá­dá ješ­tě cel­kem dob­ře a dává jimi úspěš­ně vzpo­me­nout na slav­ný sur­vi­val horor Věc, jakmi­le naši hrdi­no­vé zamí­ří do tajem­né­ho palá­ce, stá­vá se Anderson podob­ně jako posta­vy v jeho scé­ná­ři obě­tí klaus­tro­fo­bic­ké­ho blu­diš­tě. A tak jestli­že úvod­ní část mohu hod­no­tit jenom klad­ně, pro­to­že se v ní vývoj udá­los­tí neže­ne nikterak kupře­du, zby­lých čty­ři­cet minut jako by z oka vypadlo něja­ké­mu ukva­pe­né­mu sestři­hu. Podobně jako v Resident Evil, i zde vymí­ra­jí hrdi­no­vé jak na běží­cím páse a vět­ši­na z nich zhy­ne během prv­ních pěti minut dru­hé půle. Andersonova nekom­pro­mis­nost vůči počtům lid­ských zástup­ců je sice na jed­nu stra­nu sym­pa­tic­ky neholly­wo­od­ská, kdy­by se ale reži­sér zamě­řil radě­ji na postup­né ukra­jo­vá­ní, byl by výsle­dek o mno­ho lep­ší a jis­tě i horo­ro­věj­ší.

Druhým fak­to­rem, kte­rý mě ke kon­ci vysta­vo­val vel­mi blíz­ko pomy­sl­né­mu infark­tu, bylo vyso­ké IQ ústřed­ních hrdi­nů. To, co posta­vy toho­to fil­mu doká­ží vyde­du­ko­vat z něko­li­ka­mi­nu­to­vé­ho poby­tu v potem­ně­lé kob­ce plné sta­ro­dáv­ných hie­ro­gly­fů a jiných obráz­ků, je hod­né dlou­hé­ho potles­ku a tuč­né­ho zápi­su do Guinessovy kni­hy rekor­dů. Způsob, jakým se reži­sér sna­ží divá­kům vysvět­lit prv­ní vzta­hy mezi lid­mi a vesmír­ný­mi mon­st­ry, je neje­nom těž­ko stra­vi­tel­ný, ale před­ně pak kýčo­vi­tý a zalo­že­ný na vycu­cá­vá­ní ze vzty­če­né­ho pro­střed­níč­ku. Hrdinům se linou z úst věty, jejichž ničí­cí schop­nos­ti jsou mno­hem účin­něj­ší než kyse­li­na v žilách vetřel­ců a kte­ré doká­ží ve spo­ji­tos­ti s celou řadou rádo­by pře­kva­pi­vých momen­tů sra­zit ten­to sní­mek mno­hem hlou­bě­ji, než kde se nachá­zí samot­ný his­to­ric­ký palác.

Vrcholem toho vše­ho je poté pasáž, v níž se Alexa roz­hod­ne řídit pod­le pra­vi­dla „Mým pří­te­lem je nepří­tel mého nepří­te­le“. Ačkoliv vám nemůžu blí­že spe­ci­fi­ko­vat, v němž se ten­to tah odra­zí, neboť bych vás ochu­dil o klí­čo­vý moment celé­ho dob­ro­druž­ství, věř­te mi, že takhle nasra­ný jsem v kině snad ješ­tě nebyl. Jestli tohle mys­lí Anderson váž­ně, tak si o něm mys­lím svo­je. Ne… tohle pře­ce nemů­že mys­let váž­ně – vždyť tohle je výsměch celé­mu pre­dá­tor­ské­mu plémě.

Pár ori­gi­nál­ních momen­tů, „thin­gov­ský“ roz­jezd v opuš­tě­né ves­ni­ci, skvě­lé tri­ky a roz­mách­lý závěr, jaký nemá v his­to­rii před­loh obdo­by. To je asi tak všech­no, co tenhle film drží lehce nad vodou. Koneckonců ani sou­bo­je mezi pre­dá­to­ry a vetřel­ci nefun­gu­jí dle před­stav a díky zma­te­né Andersonově režii, k čemuž jis­tou měrou při­spí­vá i tma, v jejichž spá­rech se celý pří­běh ode­hrá­vá, nena­bí­zí nic svě­to­bor­né­ho, nic, co by doká­za­lo zvý­šit divá­ko­vu stag­nu­jí­cí pozor­nost. A i když jsou efek­ty o tří­du lep­ší než ve čtvr­tém díle Vetřelce, žád­né tri­ko­vé orgie se roz­hod­ně neko­na­jí. Výjimkou je snad pou­ze dese­ti­mi­nu­to­vé vyvr­cho­le­ní, v němž se ke slo­vu dostá­vá ali­e­ní krá­lov­na. Tahle sek­ven­ce str­čí hra­vě do kapsy veš­ke­ré před­cho­zí minu­ty a při jejím sle­do­vá­ní ale­spoň na oka­mžik zapo­me­ne­te, jak nelo­gic­ký celý sní­mek vlast­ně je.

Celkově vza­to nepřed­sta­vu­je Alien vs. Predator nikterak roz­po­ru­pl­ný titul. Nejedná se o žád­né pře­kva­pe­ní, pro­to­že tenhle výsle­dek se dal vlast­ně i oče­ká­vat. Pokud jste nená­roč­ní divá­ci a celý ten hum­buk oko­lo Predátorů a Vetřelců až tak moc neže­re­te, pak nevy­lu­ču­ji, že se může­te u toho­to kous­ku i solid­ně poba­vit. Ti ostat­ní, nechť odvrá­tí svůj zrak jiným smě­rem a rych­le zapo­me­nou na to, že něja­ký prequel k těm­to kla­si­kám vůbec exis­tu­je.

Na ten­to film může­te jít do kina , od 04.11. 2004, s nej­vět­ším pano­ra­ma­tic­kým plát­nem v Praze



Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,08417 s | počet dotazů: 207 | paměť: 42879 KB. | 27.11.2020 - 17:32:54