Alberto Villoldo a Návrat duše podle Junga a šamanů

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Albert má ve svém dení­ku jed­nu důle­ži­tou poznám­ku: „Do svých tři­ce­ti let jsem pro­žil něko­lik význam­ných vzta­hů. Jednoho dne jsem se pro­bu­dil se zjiš­tě­ním, že se po celou tu dobu opa­ko­val jeden a ten­týž vztah… Pokud se to nedo­zví­te, ože­ní­te se s tím.“ Tato kni­ha není jenom o vzta­zích, i když tam býva­jí ty neu­ce­le­né duše asi nej­vý­raz­něj­ší ve svém pro­je­vu, ale je pře­de­vším o celém pří­stu­pu k živo­tu a poci­tu, že v tom­to živo­tě a na tom­to svě­tě nejste tak nějak celí. Nemůžete nalézt pocit štěs­tí? Smysl živo­ta? Proč tu vlast­ně jsme? Každý, kdo si tako­vé otáz­ky poklá­dá a někdy jen zou­fa­le hle­dá jakou­ko­liv odpo­věď, může být tím, kdo na své ces­tě živo­tem kus své duše ztra­til. Odtrhla se. Odešla do bez­pe­čí, pro­to­že se něčím vydě­si­la.

Popravdě, zní to divo­ce?

Zní, ale s tím­to prin­ci­pem se setká­vá­me v růz­ných kni­hách čas­to, jen málo­kdy nám však je před­klá­dán účin­ný návod, jak při­vo­lat a ucho­vat si ztra­ce­nou část duše v sobě. Pak se nám totiž nejen lépe zaho­jí sta­rá zra­ně­ní, či je lépe a prav­di­vě pocho­pí­me, ale záro­veň najde­me i svůj smy­sl na tom­to živo­tě a smě­řo­vá­ní. Svou pra­vou smlou­vu duše. Pamatovala jsem si ten­to prin­cip z růz­ných smě­rů a mimo jiné o tom píše i Brian L. Weiss ve svých kni­hách o regre­sích a minu­lých živo­tech, ve chví­li, kdy Alberto Villoldo zmi­ňu­je toho­to své­ho kole­gu a dává mu za prav­du, poja­la jsem tuto kni­hu jako nesmír­ně cen­ný mate­ri­ál k živo­tu. I čas­to zdů­raz­ňo­va­ný fakt, jak moc nám chy­bí růz­né pře­cho­do­vé ritu­á­ly, ini­ci­a­ce a vědo­mí pev­né­ho posta­ve­ní ve spo­leč­nos­ti blíz­kých lidí i šir­ší komu­ni­ty. Lovení svých zra­ně­ní a zce­lo­vá­ní sebe samých je oprav­du puto­vá­ní ve vel­mi hlu­bo­kých vodách.

„Nemyslete si však, že zno­vu­zís­ká­ní duše je něco podob­né­ho jako dopl­ně­ní posled­ní čás­ti sklá­dač­ky, a že tím vyře­ší­te všech­ny své pro­blémy – čas­to je tomu přes­ně nao­pak. Jak se mi jed­nou svě­řil jeden můj zná­mý: „Uzdravení mi obrá­ti­lo život vzhů­ru noha­ma.“ Nalezení ztra­ce­né čás­ti duše naru­ši­lo jeho křeh­kou nezdra­vou rov­no­váhu…, ale sou­čas­ně mu pomoh­lo v tom, aby si začal budo­vat lep­ší život.“

Ačkoliv nám toto autor sdě­lu­je už v prv­ní tře­ti­ně kni­hy, nemu­sí­te mu v tom­to čase ješ­tě dát za prav­du. Před vám je ješ­tě ces­to­vá­ní Dolního svě­ta, Horního svě­ta a ritu­á­ly, kte­ré i přes jejich „novo­tu“ jsou lid­ské duši nesmír­ně zná­mé. Snad i na mýtu o Parcifalovi si uvě­do­mí­te, kolik pohá­dek, pří­bě­hů a arche­ty­pů je v plném sou­la­du s něčím obec­ně plat­ným a  do hlou­bi lid­ské duše jdou­cím. Tohle bych vidě­la jako dílek puzzle, kte­rý si může někte­rý čte­nář slo­žit. Že svět dává smy­sl tako­vý, jaký je a že to, co nám tu zane­cha­li naši před­ci má oprav­du hlu­bo­ký význam. A postup­ně vám strán­ku za strán­kou dojde, jak vel­ký třesk musí pak být pro něko­ho návrat ztra­ce­né čás­ti duše. Ono je mož­né, že se s ní ani nena­ro­dil – a najed­nou je zpět. Najednou je zpět něco, co napo­sle­dy zažil někdy v minu­lém živo­tě, co ho opus­ti­lo v oka­mži­ku smr­ti. Je vůbec mož­né naro­dit se už s vro­ze­ným stra­chem ze živo­ta?

Návrat duše je kni­ha, kte­rá vás pro­ve­de vlast­ní psy­chi­kou a duší jako nepro­bá­da­nou džun­glí, plnou tajem­ných zákou­tí, kniho­ven, svaz­ků duše, smluv, sku­li­ny, prů­smy­ky hor a lesů našich živo­tů. Obrazotvornost poje­de na plné obrát­ky, při­tom se nebu­de­te dostá­vat do něja­kých fan­tas­tic­kých nuan­cí, stá­le je to všech­no noha­ma na zemi. Logické, jas­né.

Fascinující ces­ta, kte­rou si rádi pro­jde­te něko­li­krát

Jsem si jis­tá, že to může být jed­na z knih, kte­rou si pře­čte­te podru­hé, či se podru­hé už rov­nou pus­tí­te do důklad­něj­ší­ho prak­ti­ko­vá­ní návo­du, kte­rý autor před­klá­dá. Využívá prou­dy času, růz­né vrst­vy duše, medi­ta­ce, vizu­a­li­za­ce, poci­ty, návra­ty a milá setká­ní se sebou samý­mi – pohád­ky, mýty, psy­cho­lo­gii – autor pře­dá­vá to, co se nau­čil za více než dva­cet let u šama­nů a sám v ama­zon­ských pra­le­sích pro­šel ini­ci­a­cí. Velmi sro­zu­mi­tel­ně a vyu­ži­tel­ně pro Evropana či člo­vě­ka žijí­cí­ho v civi­li­za­ci vysvět­lu­je prin­cip uzdra­ve­ní a zce­le­ní lid­ské duše.

Protože když nejsme celí, máme pro­blém. Cítíme ho. Jsme nešťast­ní. Jsou to přes­ně ty chví­le, kdy i ten, kdo nemá důvod být nešťast­ný a nena­pl­ně­ný, se tak cítí. Jsou to chví­le, kdy zamrzne­me ve svém dospí­vá­ní, kdy odmít­ne­me žít a začne­me pře­ží­vat. Cítíte to? Víte, o čem je řeč? Pak je Návrat duše tou pra­vou kni­hou prá­vě pro vás…

O auto­ro­vi:

Alberto Villoldo, Ph. D., psy­cho­log a lékař­ský antro­po­log se již více než pět­a­dva­cet let zabý­vá výzku­mem pří­rod­ní léč­by v oblas­ti Amazonie a prak­ti­ka­mi šama­nů z kme­ne Inků. Pracoval jako mimo­řád­ný pro­fe­sor na Státní uni­ver­zi­tě v San Francisku. Během své­ho půso­be­ní zalo­žil Laboratoř bio­lo­gic­ké samo­re­gu­la­ce pro výzkum vli­vu mys­li na psy­cho­so­ma­tic­ké zdra­ví a nemo­ci lidí. Založil spo­leč­nost The Four Winds Society, kde vyu­ču­je zájem­ce z USA a z Evropy prak­ti­kám šaman­ské ener­ge­tic­ké medi­cí­ny.

Vydalo nakla­da­tel­ství Anch Books, 2015, www.anch-books.eu

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře